Uplynulý víkend byl krom volebního šílenství zajímavý i tím, že na Steamu běžela otevřená beta multiplayeru chystané druhoválečné strategie Company of Heroes 3. A protože vydání hry, tedy konec února, se kvapem blíží, rozhodl jsem se několik hodin zasvětit válčení ve Středomoří a severní Africe, abych mohl i vám prozradit, jestli se na návrat krále vojenských strategií začít opatrně těšit.

O dojmech ze singleplayerové alfy už před půl rokem psal Vašek. Abychom zachovali podobný formát textů, rozhodl jsem se i já dojmy z bety sesumírovat do šesti bodů.

1. Hraje se to jako Company of Heroes

Pokud jste nahlédli do Vaškova textu, musíte si říkat, že se rádi opakujeme, protože toto tvrzení v podnadpisu čtete už potřetí. Jenže ona je to stále pravda. V tom dobrém i špatném. Sžít se s třetím dílem mi trvalo přesně patnáct minut, tedy první hru.

Tu jsem sice prohrál, protože jsem chvíli zmateně tápal v uživatelském rozhraní a horko těžko vzpomínal, jak se vlastně Company of Heroes hraje. Jenže jakmile dílky skládačky zapadly na své místo, už lítaly klávesové zkratky, už jsem prováděl pokročilé manévry s několika skupinami jednotek najednou a přetahoval se s protivníkem o kontrolní body. Potud vše v naprostém pořádku.

Jenže chystaný třetí díl se hraje možná až příliš stejně jako jeho předchůdci. Vlastně jsem vůbec neměl pocit, že jde o nějakou evoluci, o nějaký krok kupředu. Všechno tak nějak funguje identicky a až na pár nových jednotek a velitelských schopností nemám dojem, že se za těch deset let od vydání dvojky něco změnilo.

Company of Heroes 3 ale stále přináší napínavou a explozivní strategii. Na mapách se bojuje o každý metr, domy se hroutí pod salvou houfnic, nálety štuk orají v hlíně brázdy ráže 20 milimetrů. Rozhodně se nezdá, že by hra ve třetím díle ztratila něco ze své výbušnosti.

zdroj: Vlastní foto autora

2. Čtyři odlišné frakce

Beta do velké míry působí jako glorifikované DLC. Věřím, že příběhová kampaň a strategická mapa budou hlavním tahákem pro hráče, kteří baží po příběhu a epickém válečném divadle. A co ten multiplayer?

Od předchozích dílů se liší hlavně složením hratelných frakcí. Respektive jednou ze čtyř. Britové, Američané a wehrmacht jsou v sérii už etablované strany. Tím, že se třetí díl přesouvá do Středomoří a na sever Afriky, rozšiřuje řady Osy Afrikakorps s podporou italských jednotek. Expediční sbor wehrmachtu pod vedením Erwina Rommela se soustředí hlavně na lehké a mobilní jednotky, opravy v terénu a pravidelné dodávky posil na bitevní pole.

Ostatní hratelné frakce jsou pak stará dobrá klasika Company of Heroes. Američané rádi do boje cestují padákem, Britové dominují především speciálními jednotkami a vojáci v uniformách Hugo Boss zase ovládají nejsilnější výdobytky těžké techniky. Budování báze je oproti takovým Age of Empires 4 od stejného studia velmi rudimentární, ale ruku na srdce, o tom Company of Heroes nikdy nebyla. Prim hrály a stále hrají střety pěších a motorizovaných jednotek, což třetímu dílu jde stále skvěle.

zdroj: Vlastní foto autora

3. Variabilita map

Ať už přetahování o velitelské body probíhalo jeden na jednoho, nebo čtyři proti čtyřem, během testování bylo k dispozici osm map. Od Tunisu a Libye přes Itálii a Sicílii až po průsmyk Mignano v Kampánii. Bitvy svedete v poušti, na italském venkově, u pobřeží i v městské zástavbě. Mapy jsou skvěle variabilní a podbízejí k taktizování.

Tím, jak je většina prostranství otevřených a nachází se na nich pouze několik strategicky zajímavých bodů k bránění, jsou šarvátky skutečně napínavé a střelba z pušek ani na vteřinu neutichá. Nekonečné posunování fronty, obchvaty, zabíraní bodů v týle protivníka činí každou vyrovnanou hru napínavou do poslední minuty. A nemusíte mít strach, že by vám hra proti jednomu lidskému protivníkovi zabrala více než půl hodinky. 

Zničitelnost prostředí je i dnes pořád na špici. Stačí se podívat na italskou přímořskou vesničku na začátku střetu a na to, co z ní zbyde na konci, až pásy tanků poboří zídky, kulky těžkého kulometu se podepíšou na fasádu domů a artilerie do chodníků vyhloubí krátery. Company of Heroes 3 i nadále výborně předvádí lokální destrukci druhé světové války.

zdroj: Vlastní foto autora

4. Grafika

Když už se bavíme o tom, jak Company of Heroes 3 vypadá, nelze ignorovat její zjevně zastaralou grafickou stránku. Na hru se totiž dívá jen o trochu líp než na jejího skoro o dekádu staršího předchůdce. A je jedno, jestli bojiště pozorujete z ptačí perspektivy, nebo si kameru přiblížíte na detaily jednotek.

Kolem sice všechno krásně exploduje, šrapnely se odráží od pancíře tanků, minometná palba za sebou zanechává oblaka hlíny a kouře, ale generační skok a novou hranici toho, jak by mohly vypadat moderní strategie, v Company of Heroes 3 zkrátka nevidím.

Stále je šance, že na beta test byl uvolněn nějaký dřívější build, že hra vyjde a bude zářit pokročilými efekty, výborným osvětlením a jako břitva ostrými texturami, ale protože zbývá měsíc do vydání, šance se povážlivě snižuje.

Galerie

5. Umělá inteligence

Multiplayerový beta test byl veskrze plný protichůdných dojmů. Na jednu stranu to je pořád ta stará Company of Heroes, spektakulárně akční druhoválečná strategie. Jenže na druhou to je pořád ta stará Company of Heroes – vypadá zastarale a změn je poskrovnu. Tak uvidíme, s čím se Relic Entertainment nakonec vytáhne při ostrém vydání 23. února.