Zatím je pořád příliš brzy na to říct, že koronavirus změnil lidstvo, rozhodně ale změnil podobu herních předváděček pro novináře. Dříve, za normálních okolností, bych měla konzoli s hrou přímo před sebou a k ruce někoho ochotného z lokální distribuce. Tentokrát jsem svoje první momenty ve středověké Británii v Assassin’s Creed Valhalla zažila na streamu s hrou z 1 354 kilometrů vzdálené Bukurešti.
Autem byste tam jeli skoro 14 hodin, internetový signál se do Prahy dostane za pár sekund, což ale ke snížení komfortu při hraní bohatě stačí. Komprese obrazu? Mimo hodně statických momentů třeba v dialozích maximální. Input lag? Před začátkem streamování jsem si myslela, že mým největším problémem bude xboxový gamepad, když se mi líp hraje s DualShockem, ale když se každá vaše akce projeví se sekundovým zpožděním, je úplně jedno, jaký držíte ovladač.
Navzdory tomu má Valhalla v sobě tolik kouzla, že jsem po třech hodinách utrpení a trápení s bukurešťskou rychlostí uploadu seznala: „Líbilo se mi to, protože to mělo fajn atmosféru a chci to hrát dál, ale prosím, až to budeme mít nainstalované přímo v Praze.“ Erudované, že?
Assassin’s Creed Valhalla je v pořadí už dvanáctým hlavním dílem série, kterou spojují velké otevřené světy zasazené v reálných historických kulisách, mix stealthu a akce či nekonečný boj asasínů proti templářům. Poslední dvě epizody ze starověkého Egypta a Řecka se snažily být v mnohém inovativní, přibyl v nich třeba průzkum pomocí orla, který supluje drony z ostatních her od Ubisoftu, komplexnější systém vybavení či dialogové volby v rozhovorech.
Valhalla tyhle novější koncepty dál rozvíjí, zároveň ale vrací některé prvky z prvních dílů, které v posledních dílech naopak zmizely. Útok skrytou čepelí při plížení se teď vždy rovná zabití. Hlavní hrdina či hrdinka Eivor má „orlí pohled“, kterým občas odhalí jinak neviditelné tajemné symboly. Vrátilo se kolečko schopností, kde ale namísto otrávených šípů nebo léčení najdete rybářský prut či pískání na koně.
A zrovna léčení už zase není jednou z bojových schopností, ale konzumovatelným předmětem. Opět můžete využívat schopnosti splynout s davem, pokud se vám tedy podaří najít dostatečné množství lidí a zrovna vám tahle skrýš k něčemu bude, o čemž maličko pochybuji. Za celé demo mě vlastně nikdo aktivně nenaháněl.
zdroj: Inside Xbox
Tři hodiny nejsou na ochutnávku obřího otevřeného světa hodně, i když z něj byl přístupný pouze region East Anglia s jednou úkolovou linií. Ačkoliv se jedno souostroví vedle skoro celého egejského pobřeží může zdát miniaturní, co Británie ztrácí na rozloze, to Ubisoft dohnal na detailech, a mapa tak bude v součtu ve hře vlastně skoro stejně velká.
Navíc by se tentokrát měla obejít bez stovek takřka identických pevností, kde musíte zabít pár kapitánů a vybrat truhly s pokladem. Tenhle grind do určité míry suplují vikinské raidy, kde se vydáváte připravit místní pány o jejich bohatství se svou bandou buď na lodi, nebo na koních. Bude jich ovšem míň a chodí se na ně ve skupině, takže je předem jasné, že půjde o krvavou šarvátku.
Eivor ale není jen bezcílným plenitelem, který svorně nenávidí všechny Anglosasy a vždycky jim rozmlátí lebku sekerou. Vikingové se v nesjednocené Anglii plánují usadit a vlastně celkem pokojně žít, k čemuž potřebují, tadá, spojence!
Jedním takovým ideálním spojencem a hlavně potenciálním vládcem východní Anglie by byl pán jménem Oswald. Ten je bohužel čerstvě po smrti, a pokud si chcete získat důvěru místních, musíte najít a potrestat Oswaldovy vrahy, shodou okolností jiné severské barbary. Část jejich bandy obsadila místní kostel, který musíte vypálit do základů... tedy pardon, vyčistit od nepřátel.
Obecně byla zadání úkolů v preview verzi sympaticky nekonkrétní, což vám při jejich plnění dává dost svobody. Třeba „bavte se na svatbě“ si může každý vyložit jinak – můžete sestřelovat terče šípy, opít se v rámci QTE minihry skoro do bezvědomí anebo se na nejbližším slamníku poveselit s vousatým nápadníkem, aspoň tedy v případě mé ženské hlavní hrdinky.
Vlastně by mě zajímalo, jestli mužskou variantu Eivora bude nahánět stejná postava, anebo se naopak bude on ucházet o nějakou copatou slečnu. Já každopádně toho krasavce zdvořile odmítla, takže vám bohužel neřeknu, jak tentokrát vypadají sexuální scény.
Stejně tak z krátkého dema úplně nevyplývalo, nakolik budou mít na další dění vliv vaše rozhodnutí. Úspěšným přesvědčováním ale zvyšujete své charisma, čímž se Valhalla opět trochu přibližuje standardům žánru RPG.
V Odyssey na dialogových volbách záleželo za celou hru jen párkrát, tady jsem Oswaldova únosce mohla buď zabít, nebo ušetřit. Ale ne dřív, než jsem byla nucená během boje podříznout jeho huňatého psa. Vážně, co je tohle za módu? Já chci zabíjet lidi, ne jejich nejlepší přátele!
zdroj: Ubisoft
Kromě jednoho zuřivého psiska jsem potkala až dost dalších zvířátek. Z kočky, kterou jsem v rámci nepovinného vedlejšího úkolu drapla za kůži na krku, se stala nejvěrnější členka posádky mého drakkaru. Mazanou lišku jsem chytit nestihla, stejně jako pod hladinu rychle zmizeli tuleni, a když jsem sestřelila alespoň srnku, nabral mě na parohy její druh, jak můžete vidět v příslušném redakčním pokecu doplněném o mé záběry z hraní, který si určitě nezapomeňte pustit.
V předchozích dílech sloužil hrdinům orlí dron k bleskovému skenu prostředí, který vám všechny zajímavosti uložil na mapu, a pak už stačilo jen slepě následovat značky. Eivorův/Eivořin krkavec tuhle funkci minimálně na začátku nemá – můžete si sice dané místo prohlédnout hezky z výšky, cíl si ale musíte označit ručně.
I v tomto případě vás hra tedy méně vodí za ručičku, stejně jako je stručná u zadání úkolů. U většiny těch vedlejších vám dokonce neukáže nic a musíte třeba poslouchat, co vám kdo říká, abyste věděli, co máte dělat. Páni, nikdy bych netušila, že tohle budu u nějaké hry muset explicitně zmiňovat jako plus. Ale opravdu: u Valhally zřejmě konečně budete muset trochu přemýšlet.
Vaše mozkové závity nejspíš docela potrápí také jedna z vedlejších aktivit: flyting. Veršované urážení bylo skutečnou zábavou dávných seveřanů a je považované za předchůdce dnešních rap battles, ale upřímně řečeno, na to, jak zábavně to zní, mě jeho herní podoba trochu zklamala.
Protivník svůj rap vždy vykopává stejnými hláškami, na které máte v časovém limitu na výběr ze tří různých odpovědí. Musí se nejen rýmovat, ale taky nějak rozumně logicky reagovat, což s absencí českých titulků nemusí být pro každého jednoduché. V případě potřeby ale tyhle sekvence můžete opakovat tak dlouho, jak jen chcete, dokud se konečně netrefíte. A to je docela škoda.
V plné verzi bude boj zábavný.
Za místní měnu si můžete kromě klasického vybavení kupovat třeba i nákresy tetování nebo účesů, které si pak můžete nechat vytetovat či ostříhat v příslušných salónech ve vaší osadě, což byla bohužel funkce, kterou jsem si během dema vyzkoušet nemohla.
Pokud vám připadá, že jsem v dojmech překvapivě málo zmiňovala souboje, máte nejspíš pravdu. Ona ta akce byla celkem problematická, protože přesné načasování vykrývání kvůli input lagu nepřicházelo v úvahu, takže jsem volila zuřivě agresivní přístup a většinu času si připadala jako Ciri při výcviku na Kaer Morhen se zavázanýma očima. A tím pádem můžu souboje objektivně hodnotit jen velice těžko.
zdroj: vlastní
Přesto řeknu, že systém, kde si můžete do každé ruky dát zbraň dle vlastního výběru, je sympatický. Většinu času byla moje strategie s cepem v jedné a dýkou v druhé ruce překvapivě efektivní, takže si dokážu představit, že v plné verzi bude boj zábavný a plný vynalézavých kombinací a buildů.
Když už jsem u toho, strom schopností se povážlivě rozšířil. Pořád ho tvoří tři základní větve zaměřené na skrytou čepel, boj nablízko a na dálku. Odemykáte si v něm mimo jiné i speciální schopnosti, které se nabíjí úspěšnými komby a vykrýváním. Fungují prakticky stejně jako jejich předchůdci z Odyssey.
Kromě toho si na mapě hvězdné oblohy můžete odemknout i prachobyčejná vylepšení základních statistik jako poškození nebo zdraví. Zároveň ale zmizely levely z předchozích dvou dílů, takže už nehrozí, že vás někdo totálně rozseká jen proto, že je o 6 úrovní nad vámi.
Během dema jsem se dostala také k dobývání pevnosti, kam bylo potřeba dojet na drakkaru. Ten nicméně slouží hlavně k přepravě (a poslechu zpívaných písniček), nikoliv k boji, a před salvami hořících šípů se tak prostě jen musíte skrčit a doufat.
Při obléhání přijde ke slovu beranidlo obsluhované vašimi pohůnky. Hrad vám nepřátelé nedají zadarmo, takže se vyplatí využívat interaktivních prvků prostředí a lučištníkům rozstřelit nádobu s olejem přímo před nosem, případně pátrat po dobových jeřábech, jestli jim obranu nemůžete opepřit z vrchu.
Opět se samozřejmě nabízí otázka, jestli Valhalla musí nutně patřit k sérii Assassin’s Creed, když už je to přece dávno o něčem jiném a Ubisoft by možná udělal líp, kdyby nedojil značku a měl víc kreativní svobody. A je pravda, že v demu jedinkrát nepadla zmínka o asasínech ani templářích.
Nepochybuju ale, že na ně v příběhu časem přijde řeč, trilogii přece jen spojuje společná linka ze současnosti s archeoložkou Laylou Hassan. A zároveň mi i z hraní přišlo, že Valhalla do série zapadá rozhodně alespoň o ždibec víc než Origins a Odyssey. Když váháte, skočte si z nejbližší věže do kupky sena!
Assassin’s Creed Valhalla vychází letos na podzim na PC, PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One a Xbox Series X.
