Elite Squad: „Vojenští Pokémoni“ od Ubisoftu nezaslouží ani facku, ani pochvalu
zdroj: Ubisoft

Elite Squad: „Vojenští Pokémoni“ od Ubisoftu nezaslouží ani facku, ani pochvalu

20. 10. 2020 17:30 | Dojmy z hraní | autor: Adam Homola |

Hry s nálepkou „Tom Clancy’s“ tvoří jednu z těch zajímavějších akčních značek. Pod palcem ji má Ubisoft a vedle populárních sérií jako Ghost Recon, Rainbow Six nebo The Division se s ní nebojí experimentovat a vydávat věci jako H.A.W.X. nebo Endwar. Zároveň se ale celá značka drží primárně počítačů a konzolí. 

A tak zatímco třeba takový Assassin’s Creed je na mobilech už nějakou dobu, Tom Clancy s nimi doteď jen nesměle koketoval, především skrze hry od externích studií. Teď se to ovšem mění. A jako první pořádná novodobá mobilní hra přímo od Ubisoftu je Elite Squad stejně robustní, jako je bez chuti.

(Mobilní) RPG jak řemen (?)

Těžko říct, co je Tom Clancy’s Elite Squad vlastně za žánr. Hra se sama definuje jako RPG a je pravda, že nese snad všechny znaky toho, co si dnes pod pojmem RPG představujeme. Skupinu hlavních postav, možnost rekrutovat další hrdiny, přičemž každý má svůj vlastní příběh, vlastní statistiky, speciální schopnosti, inventář, předměty a ne, nechybí tu ani crafting a řada dalších systémů.

Papírově je tak Elite Squad pěkně tučný macek, co má snad víc mechanik než leckteré velké RPGčko. Co do systémů rozhodně nejde o triviální blbinku, ale relativně macatý titul, kde se můžete za vyššími čísly honit prakticky neustále. Zároveň se od vás ovšem v žádném případě nevyžaduje nějaké velké přemýšlení.

Číselná automatizace

Vaším cílem není nic jiného než dát dohromady svůj vlastní dream team elitních vojáků a udržovat v nejlepší kondici jak bojovníky samotné (tréninkem), tak jejich výstroj a výzbroj (nacházením lepších věcí). S vysněným ansámblem pak chodíte na mise, a zatímco běžná střelba je automatická, vy se aktivně staráte o ofenzivní a defenzivní schopnosti.

Do boje jdete vždy maximálně s pěticí hrdinů a dvěma unikátními schopnostmi. Ještě před soubojem se dozvíte váš i nepřítelův rating, takže vás tu nečekají žádná překvapení. Hned víte, do čeho jdete a už dopředu je víceméně jasné, kdo vyhraje.

Technicky vzato není Tom Clancy’s Elite Squad „idle“ hra, ale souboje jako takové „idle“ docela jsou. Na začátku to tak nevypadá, protože do nich zasahujete právě speciálními schopnostmi. Ty jsou dost silné, a rozhodně tak nemůžete většinu zápasů jen nečinně přihlížet – ve vhodnou chvíli (neboli hned, jak to půjde) je potřeba na nepřátele seslat raketu nebo použít nějakou defenzivní schopnost a tím naklonit misky vah na svoji stranu.

Přesto je základní hratelnost relativně triviální a dost pasivní. Rozhodně není důvodem, proč se budete ke hře vracet. K tomu vás donutí spíš neustále rostoucí čísla a onen sběratelský aspekt lovení stále nových vojáčků, což dobře známe nejen z Pokémonů. Jenže tady hra naráží na problém zaměnitelnosti. Náhodná postava z Ghost Reconu prostě není tak ikonická, zajímavá a unikátní jako třeba Pikachu.

Hra nabízí několik různých kampaní, multiplayer, tradiční denní úkoly a spoustu dalších věcí. Vlastně toho obsahuje překvapivě hodně, byť je v jádru všechno na jedno brdo.

Těch mrkviček na provázku je tu víc než dost a pořád je co vylepšovat, upravovat, za čím se hnát. V praxi tak chodíte na mise, které jsou si podobné jako vejce vejci, ale vzhledem k jejich rychlosti si ani nestihnete uvědomit, jak „blbá“ hra to je, a už vystupujete z MHD. Elite Squad není na takové to domácí hraní, funguje spíš jako fajn jednohubka do vašeho preferovaného prostředku městské hromadné dopravy.

Zabiják času

zdroj: Ubisoft

Nemůžu říct, že bych Tom Clancy’s Elite Squad komukoliv výrazně doporučil. Ubisoftu se místo parádní hry podařilo udělat perfektního zástupce kategorie „proč ne“.

Pokud vás alespoň trochu láká tématika a honění se za čísly (nemusíte mít ani nějak zvlášť kladný vztah k postavám z herních Clancyovek), proč to nezkusit. V kategorii „proč ne“ Elite Squad kope vyšší ligu – má velice dobré produkční hodnoty a minimálně v prvních hodinách není co do monetizace vůbec agresivní. Alespoň já jsem si nepřipadal, že by mě hra do čehokoliv tlačila a zároveň jsem nepociťoval potřebu ve hře utratit jedinou korunu.

Na několikahodinové denní sezení to není, to by se vám hra asi hodně rychle vyčerpala. Když to ale zapnete jednou za pár dnů v MHD, odklikáte pár misí, vyberete si pár odměn a zase to vypnete, je to vlastně docela ucházející.

Smarty.cz

Nejnovější články