Galerie

Byli jsme jedním z českých médií, kteří dostali možnost vyzkoušet si na několik hodin chystanou budovatelskou strategii Anno 117: Pax Romana. Ta vás zavede, jak ostatně název napovídá, nejdále na časové ose lidské civilizace v rámci série – do roku 117. Římská říše tehdy neřešila jen vojenskou expanzi a občanské války, ale také měla čas na trochu té klidné prosperity (samozřejmě v kontextu doby). Nikdy není úplně mír.

V rámci hratelné ukázky jsme měli možnost obstarávat celkem nenáročnou provincii Latium, která se nachází na malebném ostrově, jež jsem celkem záhy proměnil v intenzivně zastavěnou malou kolonii. V některých částech byste asi nechtěli šlapat na zem bosými chodidly a vlastně byste v ní nechtěli šlapat na zem vůbec. Inu, postavit prasečák blízko oveček a propojit ho s částí obytné zóny nebyl úplně nejlepší nápad, ale přistupoval jsem ke stavbě velmi experimentálně s vědomím toho, že nebudu muset se svými volbami žít dalších dvacet hodin.

Bankrot? Já tomu říkám neoptimalizované účetnictví

Popravdě, po nějaké době strávené s Anno 1800 byl návrat ke značce v její římské podobě jako vklouznutí do známých, pohodlných papučí. Od prvního okamžiku bylo zřejmé, co dělat, jak se k celé budovatelské seanci stavět a vlastně jsem si byl dost jistý v kramflecích. Až jsem většinu herní doby bojoval s neustále hrozícím bankrotem, kvůli kterému bych asi za normálních okolností znovu nahrával uloženou pozici. To tu ovšem nebylo třeba a díky zdatnému krizovému managementu, který trochu narušoval mou stavbu symetrických cest a okruhů pro provoz města, mi došly peníze až ve chvíli, kdy končil můj čtyřhodinový zážitek. Zruinovat rozpočet a zmizet po římsku, tak se to dělá.

zdroj: Ubisoft

Když už mluvím o stavbě cest, jednou z velkých novinek je možnost výstavby komunikačních tras, ale i budov samotných, diagonálně. Z hlediska logistiky to může být velmi efektivní řešení některých zapeklitých situací. Nutno říct, že pokud tomu podřídíte svou výstavbu, i velmi efektní. Bohužel můj prastarý mozek vychovaný na prvním SimCity bylo takřka nemožné donutit opustit klasickou pravoúhlou mřížku. To, že jsem u přístavu dal prostor novátorství a vytvořil hvězdici cest, mne pak strašilo celé čtyři hodiny. Takže — diagonální cesty jsou plně funkční nový prvek, který skvěle funguje, jen ho po mně nechtějte.

Anno 117: Pax Romana je evoluce systému z Anno 1800, a je tomu dobře. Vše funguje na jednoduchém principu, kdy stavíte nové a nové obytné prostory, které vám zajišťují pracovníky. Tím, jak zvyšujete množství služeb a zboží, pak můžete domy vylepšovat a ze základních workerů dostanete plebejce. No, a pokud jim zajistíte dost hezkých věcí včetně mýdla, klidně si do kolonie nastěhujte i namyšlené equites. Každý typ občana potřebujete na jiný typ práce, takže je třeba neustále balancovat s tím, jaké má být složení vašich lidiček.

Nerušte mé čtverce

Už budování prvních čtvrtí je prostě uspokojivé. Hodně tomu napomáhá i skvělá grafika, kde si můžete hezky zazoomovat a vnímat ruch ulic, tržiště či chrámu. Velkou novinkou je možnost volby denní doby, která se mi zprvu zdála být jako celkem nepotřebná součást a následně jsem strávil dlouhé minuty sledováním toho, co se v rámci jednotlivých hodin mění. Jiné světlo, stíny, odkud jde slunce… popravdě, na dlouhou dobu jsem zůstal jen v nočním nastavení, kdy celé město krásně pulzovalo díky pochodním a nejvíce na sebe samozřejmě poutala pozornost moje čtvrť s chrámy. V závislosti na denní době se mění i zvukový doprovod, kdy je tržiště rušné zhruba od 10 do 18 hodin a kdy třeba ráno slyšíte kokrhat kohouty. Milé.

zdroj: Ubisoft

Moment, ve kterém jsem si zkazil ekonomickou situaci, nastal ve chvíli, kdy jsem podcenil příjem od občanů. Měl jsem jich moc málo, a naopak se příliš rozmáchl v rámci expanze služeb ve městě. Náklady na provoz se mi nedařilo pokrýt a musel jsem hodně rychle stavět nové obytné úseky, které vypadají krásně neuniformě (tuplem, když je postavíte v mřížce 2x2, kdy utvoří celistvý větší blok budov). Následně jsem jen sledoval, jak můj tesař nestíhá příjem dřeva, dřevorubci neměli v dosahu dost skladů a kolem koželužny mi začalo hořet… ale až na tyhle problémy byla má osada velmi malebná!

Pravda, setkání s cizími koloniemi, s nimiž můžete válčit či obchodovat, vám může ukázat, jak malebnost může vypadat. AI pěkně po ostrově rozvrhla jednotlivé čtvrti, vše bylo hezky vzdušné a rozvolněné. Zato já, věrný svému dekády se neměnícímu stylu, jsem nejprve zastavěl kompletně jednu část ostrova ohrazenou řekami, na které jsem jen stavěl mlýny a těžaře jílu. Měl jsem v mysli, že až bude toho provozu na mé občany mnoho a skrz hnůj nebude kam stoupnout, vystavím jim nové sídliště některá na severní riviéře, přesně u těch měděných dolů…

Boje budou, ale zatím mne neruší

Stejně tak jsem se potutelně smál svému AI kolegovi a sokovi, že kdyby jej někdo napadl, nezvládne celý svůj ostrov ubránit. Zatímco já mohl svůj jeden ohraničený segment celkem rychle (a draze) obklopit palisádami, za které by se schovali jak moji občané, tak vojáci, kteří tak pilně cvičili v kasárnách na okraji města. Pravdou ale je, že v rámci první mise jsem se k žádným bojům nedostal, a tak zůstal příslib nutnosti bránit svou kolonii jen v teoretické rovině. Je ale zjevné, že tu bude a jsem si jistý, že vykácím půlku lesů na ostrově, abych měl skvělou, neproniknutelnou obranu, kterou by neprorazili ani Zergové.

zdroj: Ubisoft

Umělou inteligencí ovládaný rival hrál roli především v oblasti obchodu. Urazilo mne, že se nějaký drnohryz vyvyšuje nad mou osobu, protože na uzavření obchodní smlouvy jsem ještě nesplňoval jeho požadavky, mezi které patřila i dostatečná zbožnost pomocí chrámů a dalších věcí, které Říman považoval za důležité. Nakonec jsem musel sáhnout k potupné půjčce, kterou bych si v kampani asi nebral, ale chtěl jsem postavit loď, na níž jsem na jiný ostrov dovezl nějaké ty plachty a zbraně, a obdržel za ně částku, která hned padla na splátku dluhu. Vážně bych za normálních okolností loadoval.

Pravdou ale je, že i přes finanční nesnáze jsem se dostal při hraní Anno 117: Pax Romana do velmi neřímského zenu. Pohodově jsem si pozoroval ruch na ulicích, občas jsem vyřešil nějaký příběhový úkol, občas nějaký neskriptovaný problém, pracoval jsem na výzkumu nových technologií a bonusů, přemýšlel, co postavím dál… Jediné, co mne vytrhávalo z guvernérské idylky byl dabing mých oveček, tedy myšleno občanů, kdy především nejnižší vrstva pracovníků zní svým akcentem spíš jako z předměstí novověkého Londýna než z římské kolonie.

Galerie

A co nám kdy Římané dali?

Celkově to byly velmi pohlcující, velmi příjemné čtyři hodiny. Anno, jak má být! Pohodové stavění a plánování se nezměnilo v psychopatickou paniku, kdy je třeba řešit plápolající město, ale jak už jsem několikrát narážel na ekonomické nesnáze, nebylo to hraní bez výzev. Navíc tohle bylo jen prvotní seznámení s hrou, svou roli by časem mělo hrát i umístění kolonií v jiných končinách Římské říše, kdy bude důležitá i asimilace místní kultury a pododbně. Zatím víme o tom, že se podíváme do Albionu, tedy Británie a uvidíme, co má Ubisoft připraveného dál. S jistotou vím, že se Anno 117: Pax Romana ocitá v popředí žebříčku her, na které letos čekám.