Popravdě mne těší fakt, že se k nám do kin dostávají mainstreamová anime kromě těch ze studia Ghibli. Vlastně bych ani nečekal, že se toho někdy dočkám, ale stalo se. Novým přírůstkem mezi tyto jednorožce je nejnovější hit First Slam Dunk, který trhá rekordy nejen v Japonsku, ale i v zahraničí, přičemž na některých trzích předběhl dokonce i Super Mario Bros. ve filmu. Takže, o co jde a stojí tenhle kousek za vaši pozornost?

Tak trochu jiné sportovní anime 

Sport a anime seriály jdou skvěle dohromady, sportovní středoškolská anime patří mezi nejoblíbenější subžánry. The First Slam Dunk navazuje na veleúspěšnou mangu a následně i anime seriál Slam Dunk z 90. let a věnuje se, jak asi poznáte, basketbalu. Otázku, zda ke sledování potřebujete znát původní materiál, budu řešit později, ale pokud chcete krátkou odpověď hned, bude znít: „Ne, ale…“ (takže si ho stejně raději přečtěte později).

Každopádně, filmový First Slam Dunk dost vyniká tím, že děj, který obvykle anime seriály rozpracovávají na ploše nějakých 60 dílů po 23 minutách, zkouší napasovat do dvouhodinového filmu. To je velmi ambiciózní pokus, ale rozhodně ne ojedinělý, filmy, které „komprimují“ děj anime nejsou v Japonsku výjimečné. Nicméně, ambice The First Slam Dunk a jeho režiséra Takehika Inoueho jsou takové, že by si film měli užít jak ti, kteří znají původní seriál, tak i zcela noví diváci.

K tomu využívá chronologicky dekonstrukční metodu, která se staví oproti běžnému tempu klasických sportovních anime. Místo toho, abyste sledovali, jak se dává dohromady tým střední školy Šóhoku, objevují se před ním první výzvy, vše si sedá a následně pokračuje turnajovým pavoukem, ve First Slam Dunk jste hozeni přímo do centra dění v posledním, nejdůležitějším zápase proti suverénním šampionům ze Sannó. Celý zápas je pak protkaný retrospektivou, kdy se dozvídáte víc o týmu Šóhoku a především o hlavním hrdinovi, Rjótovi Mijagim. Tenhle malý rozehrávač má za sebou pohnutý osud, kdy mu nejprve zemřel otec a následně při nehodě i bratr. To má za následek problematické chování a také vypjatý vztah s matkou.

zdroj: POM Anime

Když jdete na Slam Dunk a neznáte Slam Dunk

A nyní k potenciálnímu problému, kterým je fakt, že sledujete film, který se věnuje postavám, které předtím rozvíjelo více než stodílné anime. Tvůrci se velice snaží, abyste původní seriál nemuseli znát a většinu času se jim to i daří. Prostřihové retrospektivy dokáží představit jednotlivé aktéry v týmu, načrtnout jejich povahy a hlavní problémy, jimž čelí.

Nicméně, celou dobu sledování filmu se nemůžete zbavit dojmu, že byste měli vědět o trochu víc. Že tady za tou narážkou je víc. Že tady za tím momentem je víc. Asi nejvíc jsem to pociťoval u Sakuragiho, který ze sestavy vyčnívá snad víc než Mijagi. Jeho „origin story“ se pak vejde do nadupaných čtyř minut, které sice fungují, ale vlastně díky nim chcete vědět víc. A není divu, že to tak působí, protože Sakuragi je hlavním hrdinou původní mangy a anime. Ale je třeba brát v úvahu, že tady je prostě hlavní hrdina Mijagi a děj se soustředí na něj.

Film na prostoru dvou hodin funguje asi nejlépe, jak by mohl. Zároveň ale pořád máte pocit, že chcete vědět víc, což byste se ve standardním anime dozvěděli. Na to bychom ovšem nechodili do kina… Pokud někdo trpí sníženou stopáží, je to právě tým Sannó, u nějž bychom se v normálním případě dočkali mnohem lepší expozice a popsání jednotlivých postav. Tady se jí dočká jen jeden z hráčů. Nicméně, pokud chcete znát verdikt, zda se bez znalosti předlohy obejdete, zní jednoznačně, že ano. Pak si můžete doplnit vzdělání, jen se připravte na animaci odpovídající devadesátkám.

CGI anime aneb nekončící válka

Je tu ovšem ještě jedna potenciálně problematická věc a tou je 3D animace, která zde, až na pár scén, nahrazuje tradičnější kresbu. Použití 3D animace je mezi pravověrnými fanoušky anime často zuřivě zavrhováno, přičemž velká část rozladění pramení z faktu, že když se vracel kultovní Berserk, místo kresby byl zpracovaný ve velmi kostrbatém 3D. Samozřejmě, technologie se vyvíjí, a tak animace, jíž jsme mohli vidět a trpět v prvních sezónách Berserku, už je minulostí. Kvalita animace se zlepšuje a The First Slam Dunk je toho důkazem. Popravdě, u některých žánrů nemám s 3D animací problém, důkazem budiž třeba bojovka od Netflixu Kengan Ashura, jinde mne bije do očí. 

zdroj: Foto: POM Anime

The First Slam Dunk je o několik úrovní nad Kengan Ashura. Tvůrci se rozhodli pro 3D animaci kvůli tomu, že chtěli basketbalový zápas zpracovat dostatečně dynamicky a rychle. Pokud byste čekali i zdůvodnění, že 3D animace je prostě levnější a rychlejší než kresba, tady platit nebude. Už prototyp stál tolik, co dokončení samotného filmu „naostro“, a produkce začala v roce 2014. Snaha o vytvoření rychlejšího, dynamičtějšího ztvárnění basketbalu vyšla na jedničku.

Zároveň je ale třeba říct, že ne všechny scény jsou si kvalitativně rovné. Zatímco v jednu chvíli si říkáte, že lépe už by asi basketbal animovat nešel, v další máte předělovou scénu, kde vás praští do oči velmi elementární animace gestikulace na úrovni změněného Kengan Ashura. Nejvíc to 3D animaci sluší, když je zkombinovaná s kresbou, což platí především pro strhující finále celého filmu. Pokud byste se mě zeptali, zda je lepší 3D, nebo kresba, jako stará konzerva vždy řeknu, že kresba, ale The First Slam Dunk je skvělou ukázkou toho, jak i 3D animace může skvěle fungovat.

K čemu ovšem výtku mám, to je hudba. Pro zápas je prostě nevýrazná a bohužel shazuje i vizuální dynamičnost zápasů. Nesnese srovnání ani s „konkurenčním“ Kuroko no Basuke či dalším oblíbeným sportovním titánem Haikyu!!, tak ani se současnými sportovními kousky jako Bluelock či meditativnější Tsurune. Prostě hudba by měla být mnohem lepší a podporovat samotnou akci. Rozhodně nečekejte strhující momenty, jako je souboj Taigy s Aominem z Kuroka, i když vizuální potenciál by tu pro ně byl.

Když jsme u vyjmenovávání sportovních anime, sluší se poznamenat, že The Fist Slam Dunk jde ryze realistickou cestou. Pokud zmiňuji Kuroka, nemůžu opomenout fakt, že v něm hráči tahali neustále z rukávů nové a nové techniky a triky, což v poslední sérii vyústilo v už poněkud absurdní finále, které připomínalo spíš superhrdinský film. Slam Dunk má mnohem blíž k zmíněnému Haikyuu!! nebo Giant Killing Football, přičemž ze všech vychází jeho pojetí sportu jako nejvíce realistické. Nepočítejte s žádnými neonovými efekty a super hody. Dokonce tu chybí i tradiční klišé anime, kterým jsou dlouhé rozmluvy během okamžiků, co by zabraly dvě, tři vteřiny. Místní basketbal je rychlý a prakticky nezpomaluje kvůli nějakým půtkám rivalů.

Naučte se mít rádi basketbal

Celkově, i když mám několik výhrad a musím si po zhlédnutí pořídit původní seriál, je The Fist Slam Dunk velice povedený film. I pokud vám basketbal tolik neříká, nebudete mít problém s pochopením děje a klíčové okamžiky jsou univerzálně srozumitelné. Musím vyzdvihnout také české titulky, které dobře pracují s hovorovou i zdvořilou japonštinou a samozřejmě používají českou transkripci. Jen počítejte s tím, že film k nám jde v omezeném počtu kopií, a tak chvíli budete hledat kino, které jej promítá. Za možnost vidět tohle anime na plátně to ale stojí.