Trh s mangou u nás utěšeně roste a občas by mohli čtenáři propadat dojmu, že u nás vychází jen šónen (doslova pro „kluky“), seinen (pro „starší“) romantické a hororové tituly od osvědčených autorů jako je Džundži Itó. Jenže jednou za čas se nakladatelství odváží a odvážou a vydají kousek vymykající se zaběhlým jistotám, které se jistojistě zaplatí a jde o sázku na kvalitu. Nakladatelství Crew to zkouší opakovaně a jejich jednorázovky jako Sbohem, Eri nebo Moje vadná Mariko jsou skvělými tituly, které vyplňují lokální obraz o tom, co také může být manga.

Tentokrát ovšem přišla Crew s titulem, který je teoreticky sázkou na jistotu, nicméně rozhodně nespadá do mainstreamové české překladové mangy. Śógunův popravčí je padesát let stará manga od dvojice autorů, kteří ve své době hodně ovlivnili veřejnost v jejím vnímání historie a idealizaci a romantizování období Edo, kdy v Japonsku po dekádách občanské války zavládl mír a došlo k dvousetletému rozkvětu společnosti, umění a kultury.

To vše se odráželo i v tehdejších filmech, seriálech a komiksech, proti čemuž se začali umělecky vyhraňovat scenárista Kazuo Koike a kreslíř Góseki Kodžima. Je pravděpodobné, že jste minimálně slyšeli o jejich komiksu Vlk s mládětem, který byl zfilmovaný a dostal se k nám na DVD. V něm Koike s Kodžimou ukazují odvrácenou tvář šogunátního systému rodu Tokugawa, kdy kvetla korupce, vzestup měšťanské třídy se neblaze projevil na kvalitě života rolníků i nižších samurajů a samotní zástupci vlády a systému více než o dobro lidí dbali o sebe. Vlk samotář s mládětem okamžitě získal obrovskou popularitu, zčásti pro fakt, že hlavní hrdina zosobňoval kodex bušidó, leč odmítal slepou poslušnost vůči autoritám, zčásti i proto, že uváděl spoustu historických domněnek a manýr na pravou míru a poukazoval na odvrácenou tvář japonské společnosti – samozřejmě s přesahem do Japonska 70. a 80. let.

Nicméně vedle Vlka samotáře s mládětem je tu ještě jeden hrdina z myslí Koikeho s Kodžimou – a to je Sekáč Asa, protagonista komiksů Šógunův popravčí. Jeho příběhy si nyní můžete přečíst i v češtině, ve skvělém překladu Anny Křivánkové, která ještě přidala vynikající poznámkový aparát vysvětlující některé dobové zajímavosti a fakta. Sekáč Asa je celým jménem Jamada Asaemon, rónin, tedy samuraj bez pána, který slouží jako otameši, oficiálně kontrolor kvality mečů, což ovšem znamená, že je testuje na odsouzencích, tedy popravčí.

Pokud byste čekali nějaké akční dobrodružství, jste na omylu. Šógunův popravčí je extrémně neakční manga, které dominují dialogy, vtahující kresba Kodžimy, jež dokáže divy s pouhým načrtnutím obličeje a spousta úvah nad lidským osudem. Celý komiks má 750 (!) stran a je rozdělený do řady příběhů, které propojuje právě Asaemon. Ten je někdy v roli aktéra, někdy spíše přihlížejícího, který jen občas posune daný příběh dál.

Samotné povídky se zaměřují primárně na život a strasti nejnižších vrstev tehdejší společnosti a problémy, které vyvstávaly. Jak potvrdili už ve Vlku samotáři s mládětem v rámci vyhranění se proti idealizaci éry Edo se tvůrci rozhodně nebojí nahoty a sexuálního násilí. Prostituce, znásilnění, Šógunův popravčí zcela cíleně nezavírá oči před jevy, které se „nehodily“ do učesaného obrazu zlaté éry japonské historie… a samozřejmě jevy, které se nehodily do veřejného obrazu pokračujícího japonského ekonomického zázraku.

zdroj: Vlastní

Paradoxně sám Asaemon je romantický hrdina, protože funguje dle svého vlastního morálního kodexu, který se vždy nemusí slučovat s oficiálními stanovisky. Zároveň ale, na rozdíl od Vlka samotáře a mláděte, nevstupuje do otevřeného konfliktu se systémem. Jednak proto, že jeho role je velmi osamělá, tak proto, že jako rónin a otomeši má roli jen jednu a nepřísluší se mu příliš hlasitě vystupovat proti společnosti – navíc, je popravčí, ne vyšetřovatel nebo dokonce mstitel.

Právě v tom tkví síla Šógunova popravčího. Jde o zcela pohlcující mozaiku života lidí nižších a středních vrstev, výpověď o lidských tragédiích, ale i prostém lidském zlu. V tomto světě se snaží milosrdný a slitovný Asaemon najít podstatu lidství a klade často před různé lidi, či sám sebe, otázky o podstatě trestu a jeho roli v rámci společnosti. Pokud mu jeho omezené pravomoci dovolí, pokouší se některé systémové prohřešky změnit – stejně jako trestat ty, kteří se snaží uniknout.

Jak píšu v titulku, tenhle komiks by neměl chybět v knihovně žádného milovníka Japonska, protože je japonský skrz naskrz. Mnoho povídek vyznívá do smutného, nevysloveného konce, kde je Asaemon pouze svědkem. Mnohdy je morální rozhřešení načrtnuté pouze jedním obrázkem, jednou stránkou bez textu, jedním slovem. Symbolika zde hraje velikou roli a velmi příjemně čtenáře navede do přemýšlivého rozpoložení, kde docení právě onu častou nedoslovnost.

zdroj: vlastní

Zároveň tu ovšem najdete obrovské množství zajímavých dobových informací o fungování společnosti v dané době (v tomto případě zhruba někdy po roce 1700), o mečích, umění seku, vnímání společenské odpovědnosti, pro Japonce vždy aktuálnímu střetu individualismu a kolektivismu. Což zní možná až příliš přemoudřele a příliš filosoficky, ale Koike vše zasazuje do dobře uchopitelných malých příběhů, kde nemusíte být nadšenec do šintoismu či východních filosofií, abyste pochopili, co vám tvůrci sdělují.

Popravdě Šogunův popravčí je komiks, který jde doporučit komukoliv, kdo se o historické Japonsko a samuraje byť jen trochu zajímá a i těm, kteří jen mají rádi drobné příběhy, jež mají někdy detektivní styl. Pro mne jde o jeden z nejlepších literárních kousků, které jsem měl možnost letos číst a doufám, že se snad někdy dočkám překladu další sbírky Asaemonových příběhů.

Děkujeme za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Crew.cz