„Nebyli jsme dost důkladní.“ Vývojáři PayDay 3 si sypou popel na hlavu a vysvětlují důvody selhání

Jen málo pokračování má tak odlišné výsledky jak z hlediska kritického přijetí, tak i hráčské odezvy. Zatímco PayDay 2 žila roky po svém vydání a měla aktivní komunitu, PayDay 3 představovala doslova katastrofu, která poslala vývojáře ze Starbreeze do hluboké krize, finanční i psychické. Pro PCGamesN se o důvodech selhání i o tom, jak se tohle vše promítlo do stavu ve firmě, rozpovídali Almir Listo, šéf komunikace s komunitou a Andreas Penninger, hlavní producent.

Pavel Skoták ve své recenzi takřka před rokem, napsal: „Payday 3 je v současném stavu nadmíru diskutabilní počin s dobrými nápady a jednotlivými herními aspekty, které ale jako celek spíš nefungují.“ To víceméně potvrzuje i Listo, který na rovinu říká: „Měli jsme velké technické problémy, hra byla několik týdnů prakticky nehratelná. Ale nešlo jen o technickou stránku, prostě jsme nepřekonali laťku, kterou jsme měli a hra působila nedokončeně.“

Kde tedy studio selhalo? První důvod prý leží ve faktu, že úspěch dvojky byl formovaný deseti lety cizelování vydané hry a zásobování skrz DLC. AA hra, která si získala podobný status a udržela své hráče celou dekádu, je bezesporu obrovský úspěch. Jenže jak je to s tím spaním na vavřínech… Navíc, během oněch deseti let se velká část studia prostě vyměnila, odešlo mnoho původních vývojářů a přišla řada nových, kteří na konceptu původní hry nedělali a „jen“ přidávali nový obsah.

Ze studia se zčásti vytratily zkušenosti, které vedly k úspěchu dvojky a trochu zmizelo know-how. „Každý projekt je zároveň jiný a tady se nakupila řada malých problémů,“ vysvětluje Listo. Penninger jde ovšem víc na dřeň a na rovinu říká, že tým prostě nebyl dost pečlivý. „Dělali jsme na PayDay 3 a zároveň se snažili zjistit, co vlastně chceme udělat. Výsledkem byl produkt, který lidi zklamal. A myslím, že jsme byli tak moc spokojení s úspěchem PayDay 2, že jsme některá rozhodnutí dělali prostě moc rychle.“

Nenaštvěte komunitu

Nepomohl samozřejmě ani fakt, že věrná a nadšená komunita je zároveň nesmiřitelná a kritická. Ten, kdo vás roky podporoval, se v případě špatného pokračování snadno promění v nejtvrdšího kritika. Starbreeze se prý rozhodli neschovat hlavu do písku a nezabalit krám, byť to jednu chvíli vypadalo, že se nad PayDay 3 zavře voda.

Což ovšem byly měsíce práce a podle Lista změna nastala hlavně v červnu letošního roku, kdy vyšla druhá kapitola Boys in Blues, ve které došlo k předělání spousty špatně přijatých systémů. „Naučili jsme se naslouchat komunitě, rozumět tomu, co udělalo druhý díl tak úspěšným, a následně to přenést do moderního kontextu.“ Což jsou hezká slova, nicméně dá se v nich vysledovat především fakt, že tým, který na trojce pracoval, zjevně neměl moc dobré napojení na ideje původního tvůrčího týmu a především nechápal, v čem vidí jejich hráči atraktivitu hry.

zdroj: Starbreeze

Zároveň se ale nedá divit tomu, že chtěli po deseti letech udělat hru jinou. Bohužel, v tomto případě vystřelili zcela vedle a ještě jim puška bouchla v rukách. Nyní velmi pracně napravují reputaci i samotný titul. Což ostatně i oba vývojáři přiznávají. Vývoj PayDay 3 neustále probíhá a snaží se ho nasměrovat tím správným směrem. Penniger doslova říká: „Aktuálně hra trpí rozštěpením osobnosti, chce být příliš mnoha věcmi najednou. Musíme se víc zaměřit na silnější jádro celé lupičské fantazie. Vloupačky musí být dramatičtější, více otevřené z hlediska toho, jak mohou dopadnout a musí nabízet dostatečnou odměnu v zážitku.“

Takže, na jednu stranu je chvályhodné, že se Starbreeze snaží hru zachránit (a možná jim asi ani nic jiného nezbývá, pro studia této velikosti může být selhání vývoje jejich hlavní hry existenční katastrofa), na druhou je zarážející, že nedošlo k dostatečnému množství testování před vydáním, kdy by se ukázaly technické problémy a zároveň že nedošlo k dostatečné komunikaci s komunitou, která v těchto případech bývá klíčová – zvlášť pokud chcete všechny převést na nový titul a ještě přibrat nové hráče. Nyní jsou Starbreeze ve fázi, kdy se teprve snaží o to první a ještě jim to nějakou dobu potrvá.