PlayStation 5 konečně podporuje VRR

Podpora variabilní obnovovací frekvence byla jednou z funkcí, o kterých se mluvilo již od vydání nové generace konzolí. Zatímco Xbox technologii VRR (Variable Refresh Rate) podporuje už několik let, a to i u starších konzolí Xbox One, v Sony se do jejího zprovoznění příliš nehrnuli, respektive i přes několikeré sliby jim implementace trvala více než rok a půl od uvedení PS5 na trh.

Počínaje aktuálním týdnem se situace mění. Na konzolích právě přistává update, který VRR na PlayStationu 5 konečně zprovozní. Abyste funkci využili, musíte mít k zařízení připojený ještě displej se vstupem HDMI 2.1 a podporou VRR, tedy některou z moderních televizí posledních pár let.

A k čemu vlastně VRR slouží? Jednoduše: Synchronizuje obnovovací frekvenci displeje s frekvencí výstupu grafického čipu. Pokud vám není jasné, proč je taková věc žádoucí, pomůže vám následující vysvětlení. (Pozor, bude to trochu technické!)

Grafický čip posílá na displej snímky v nepravidelných intervalech podle toho, jak stíhá scénu vykreslovat (vyjádřeno v FPS, Frame Per Second). Displej na druhou stranu obnovuje obraz ve fixních intervalech podle své obnovovací frekvence (typicky 60 Hz, ale třeba i 120 nebo 144 Hz). Dojde-li k nesouladu snímkové frekvence grafické karty a monitoru, projeví se to defekty v obraze, typicky takzvaným tearingem, tedy horizontálním „přetrhnutím“ obrazu.

Uveďme si příklad: Hrajete hru při 40 FPS, což znamená, že grafický čip produkuje snímek každých 25 ms (1/40 s). Displej s obnovovací frekvencí 60 Hz se přitom snaží vykreslit nový snímek každých 16 ms (1/60 s). Vinou tohoto nesouladu dojde k tomu, že displej v jednu chvíli zobrazí aktuální snímek společně s tím předcházejícím, což má za následek zmíněné „roztrhnutí“ obrazu.

Existuje několik způsobů, jak tento defekt odstranit. Nejznámější je asi vertikální synchronizace neboli V-Sync, kterou znají hráči především na PC, ale i tato metoda má své stinné stránky (místy snížená plynulost hry či zvýšený input lag ovládání). Druhou alternativou je zastropovat počet snímků za sekundu tak, aby odpovídal fixní obnovovací frekvenci monitoru. Hra však poté musí určenou hodnotu FPS stabilně držet bez poklesů, jinak se tearing znova plně projeví.

Poslední možností je právě variabilní snímkovací frekvence (VRR), která jednoduše zajistí, aby se displej obnovoval jen ve chvíli, kdy má k dispozici připravený snímek, tedy přesně podle výstupu grafické karty. Ideální řešení.

Taková věc samozřejmě vyžaduje podporu nejen na straně zařízení (herní konzole), ale rovněž na straně displeje. Dříve technologii nabízeli výrobci grafických karet AMD a Nvidia pod obchodními názvy FreeSync a G-Sync, videorozhraní HDMI od revize 2.1 už nicméně VRR zavádí jako součást obecného standardu, takže funguje i bez proprietárních řešení. PlayStation 5 podporuje právě verzi VRR dle specifikace HDMI 2.1 (takže s FreeSync nebo G-Sync displejem/televizí bez konektoru HDMI 2.1 u něj moc nepochodíte).

zdroj: Foto: Sony

Pokud se vám na PS5 již update stáhl a máte konzoli připojenou ke správnému zobrazovadlu, objeví se vám v nastavení nová položka VRR. Od této chvíle máte variabilní obnovovací frekvenci zapnutou a automaticky se vám aktivuje v těch hrách, které technologii podporují. Ano, VRR u Sony vyžaduje od vývojářů nějaký zásah, proto nefunguje globálně. Vynutit VRR lze i u her mimo uveřejněný seznam, nicméně firma už neručí za případné vizuální artefakty.

První várka her na PS5, které obdržely nebo v následujících týdnech obdrží patch s podporou VRR:

Astro’s Playroom
Call of Duty: Vanguard
Call of Duty: Black Ops Cold War
Deathloop
Destiny 2
Devil May Cry 5 Special Edition
DIRT 5
Godfall
Marvel’s Spider-Man Remastered
Marvel’s Spider-Man: Miles Morales
Ratchet & Clank: Rift Apart
Resident Evil Village
Tiny Tina’s Wonderlands
Tom Clancy’s Rainbow Six Siege
Tribes of Midgard

Nutno podotknout, že ve světě konzolí nemusí být variabilní obnovovací frekvence tak přínosná jako v případě PC. Velká část konzolových titulů má počet snímků zastropován tak, aby je konzole dokázala vždy stabilně vykreslit. Smysl tak technologie má až u her s odemčeným FPS anebo u titulů, které ani přes snahu vývojářů nedokážou udržet 60, respektive 30 FPS.

U nižší hranice navíc není jistota, zda bude FPS spadat do intervalu, ve kterém VRR funguje. Může to být třeba 40–120 Hz, tudíž pokles snímkovací frekvence pod tuto hodnotu by VRR nekompenzovalo. Vývojáři se ale mohou rozhodnout využít magie se zdvojováním snímků, kdy by VRR mohlo pomoci v redukci input lagu. Funkčnost VRR na konzolích tudíž nemusí být tak přímočará jako na PC a její benefity mohou záležet na konkrétní hře a vývojářské invenci.

Nejatraktivněji tak VRR vypadá pro hry s podporou 120 FPS, u nichž je běžné, že nové konzole na 120 FPS mnohdy jen cílí, a často tak dochází k vykreslování pod touto hranicí. Zde by VRR mohlo ukázat své benefity nevýrazněji. Nicméně ani tak to nebude tolik žhavé oproti stavu na PC, kde prakticky každá hra kvůli výkonnostnímu rozpětí hardware a množství grafických nastavení může produkovat rozkolísaný framerate. Každopádně je chvályhodné, že Sony funkci nakonec zprovoznilo, obzvláště po tak dlouhém čekání.