Gran Turismo vždycky platilo za etalon, ostatně z řad jeho hráčů se posledních pár let díky GT Academy rekrutují i skuteční závodníci, ale Forza se letos mocně vrací do hry. Možná i díky tomu, že se na scéně objevil i Shift od EA, chytře vyplňující díru na PC trhu. I přes drobná vylepšení a radikální nárůst vozového parku však druhý Shift nedosahuje komplexního pojetí jako Gran Turismo a Forza. Jeden nesporný vliv ale Shift má. V téhle trojce tahá za nejkratší provaz, což borcům z Turn 10 dává automaticky nejen větší kredibilitu, ale zároveň i mnohem lepší vymezení vůči zbytku pole. Pro čtyřku je totiž zásadní spojení piplačky a přesnosti jízdního modelu, flexibility a naprosto pohlcující hravosti. Gran Turismo zůstává chirurgickým nástrojem. Forza připomíná všehoschopný rambonůž, na který je spoleh za každé situace.

Klíčky od všech dveří

Pomineme-li, že musíte zápasit se dvěma herními disky (hru spustíte bez asistence druhého, ale je na něm půlka aut, tak bacha, když třeba konzoli někam přenášíte s vědomím, že hra už je v ní), vychází vám Forza vstříc už jen tím, že všechny vozy a tratě jsou tzv. odemčené. V rychlém závodě nebo horkém kole (český překlad některých termínů je za trest) vás prostě nechají projet ve všem, včetně Le Mans speciálů.

Zvláštního zacházení se dočkají také majitelé předchozího dílu. Pokud máte ve trojce nadupaný profil, přibydou vám hned po spuštění do garáže kousky, na které byste se jinak museli něco nakroužit po tratích. Kariéru to nijak nekazí, protože hypersporty můžete využít až v pokročilejších ligách, ale pro online hru budete mít zasloužený náskok.

Systém upgradování vašeho řidičského skillu a auta prošel radikální změnou. Hra vás sice honí od trati k trati, ale na každém okruhu si můžete vybrat hned z několika závodních seriálů (podle třídy vozidla nebo disciplíny). Stejně tak odměny za další dosažený level nenabízejí fixní auto zdarma, ale výběr hned z několika vozů dané třídy. Zvlášť na začátku je hra tak štědrá, že můžete v klidu hromadit kredity a žít jen z toho, co vám kdo dá.

Platí to i pro tuning aut, protože kdo jezdí ve své třídě se stále stejným autem, získává velmi rychle slevu sto procent na značkové náhradní díly. Jen z nich sice závodní speciál nepostavíte, ale ušetří vám to značnou částku. Nedostatek herní měny vás tedy zprvu pálit nebude, ale kdyby k tomu přeci jen došlo, můžete si jí dobít za microsoftí body. Je to ovšem jen draze zaplacené cheatování pro ty, kdo se chtějí kochat bez přílišné námahy.

zdroj: Archiv

Světla svítí, stěrače stírají, gumy jsou nadranc

Nová Forza na každém kroku dokazuje, že pouhé dva roky stačily k tomu, aby vývojáři vše obrátili vzhůru nohama a radikálně to vylepšili. Menu jsou přehlednější a líbivější, modely aut zjevně baštily každé ráno misku plnou polygonů a zvuk je orgasmický nejen u Ferrari, ale i u spotřebních sedanů a starožitných rarit.

Světelné efekty a především detailně zpracované tratě i kokpity celkem zručně maskují, že máme tu čest "jen" s vylepšeným enginem třetí Forzy. Nečekejte dech beroucí dešťové kapky jako v F1 2011 nebo roztřesený kokpit během nočních jízd jako v Shift. Gran Turismo má o fous lepší modely a kokpity, jenže Forza má kokpity ve všech autech a nabízí grafické zpracování, které je bez chybičky a bez slabých míst.

Když GT5 vyšlo, nedalo moc práce najít to, co se dodělávalo ve spěchu na poslední chvíli. Forza 4 je úchvatná a dokonale konzistentní. Ve 200 km/h, při 60 fps a v chumlu aut na ní rozhodně nikdo nebude hledat mouchy. Tím spíš, že bude mít vaše tělo plno práce. Ruce zkroucené do X, oči v koutku obrazovky, snažíc se najít nejbližší obrubník a uši na špici, hlídajíc meziplyny.

Menu vám sice nabídne spoustu řidičských pomocníků, a zapnutí každého z nich ukrojí kousek z kreditového obnosu za zdolání závodu, ale v režimu simulace je poznat, že se tu někdo na jízdním modelu hodně namakal. Obecně je známo, že volba pneumatik je u závodního auta klíčová a může znamenat několik vteřin uspořených na každém kole. Turn 10 simulaci chování gum totálně předělali s pomocí dat od Pirelli (dodavatel gum pro F1) a je jen na vás, jestli jim poděkujete nebo je budete proklínat.

Auta jsou živá, neklidná, ale stále dostatečně čitelná. Rozdíl mezi hraním na gamepadu a volantu je značný, zvlášť u překoňovaných zadokolek, kdy jemné nuance na plynovém pedálu působí obrovské rozdíly a na páčce nelze díky omezenému rozsahu krotit smyky nebo nedej bože držet drifty (za driftování, draftování a čistou stopu vás hra náležitě odmění - a tak to má být).

Osobně mám sice radši pocit váhy a hmotné setrvačnosti u Gran Turisma, ale to platí jen o brždění, akceleraci a zaklekávání do zatáček. Forza naopak na celé čáře vyhrává, co se týče kolizí s protivníky, kdy nemáte pocit, že jste narazili do dvoutunového kontejneru zabetonovaného v zemi. Oťukávání je tu realistické a občas ho lze i trochu zneužít. Jakýkoliv kontakt však znamená anulování traťového času (nikoliv ovšem diskvalifikaci).

Rozdíly mezi jednotlivými třídami, ale i jednotlivými vozy jsou natolik markantní, že s každým z nich strávíte trochu času, než vám začne říkat pane. Často je to výzva a tohle pomalé sbližování je ideálním nakročením do tuningové sekce, které se budeme věnovat za chvíli. Hra ovšem nabízí řadu zjednodušení pro ty, kdo budou bojovat třeba s neposednými záděmi některých veteránů.

Kromě přetáčení reality o pár vteřin zpět, když už vám nevyjde nějaká ta zatáčka, si můžete na závod také najmout jezdce. Ten shrábne půlku odměny a závod za vás odjede a dost často ho i vyhraje. Vy máte postup v kapse, ale nepočítají se vám profilové kredity (logicky, když jste nezávodili). Je to lék na záseky slabších řidičů a cesta, jak si hru užít a vyhnout se frustraci.

Ti pokročilejší se k tomu samozřejmě nesníží. Ani nebudou mít důvod. AI protivníků je sice agresivní a žene se ze zatáček s velkou chutí, do nich ale jako obvykle hodně probrzdí, takže starosti budete mít spíš na rovinkách, kde se draftuje, a pak bojuje o každý centimetr. Jinak platí, že počítač je chytřejší jen ve specifických duelech (např. japonské závody do vrchu za plné dopravy apod.).

Nekonečno na druhou prorostlé tuningem

Forzu lze ještě víc než kdykoliv předtím použít jako příručku pro začínající automobilové fandy - nejen že je místní tuningová sekce velmi popisná a řeší upgrady do nejmenších detailů (průměrný řidič velmi často ani neví, co, kde a proč je mezichladič), ale je tu k dispozici sekce Autovista, která vás nechá do detailů prošmejdit a rozpitvat auto - komplet se spoustou užitečné a chytré infografiky. Jen ten český překlad opět skřípe, ale ignorujte ho a tuňte jako o život.

Do sytosti se tu vyblbnou nejen milovníci spoilerů a křídel, ale hlavně chroničtí nastavovači čehokoliv. Vedle klasického tuningu s tisícem dílů a vylepšení je tu totiž i samotné nastavování parametrů auta. Stejně jako reálný mechanik před závodem tu můžete trávit hodiny upravováním stovek věcí. I kdyby měla reálný dopad jen třetina z nich, i tak je to natolik komplexní alchymie, že z toho jde volant kolem. Personalizace a optimalizace vašich aut je ještě zábavnější díky systému tříd, kdy musíte přemýšlet nad tím, co ještě vylepšit a co už ne, abyste se náhodou nepřesunuli o třídu výš, kde budete za outsidery.

Všechen tuning se dá kdykoliv později anulovat a vy se tak znovu dostanete na původní základní model. Můžete ale zkusit prodat i vašeho vymazleného krasavce, a to jak přímo ve hře, tak v online aukcích. Dokonce ho lze i darovat jiným hráčům. Hodí se to ve chvíli, kdy se vám v garáži hromadí auta, nebo nemáte prachy na nějakou exotiku.

Vždycky se ale vyplatí dojet kariéru, ve které vám hra nabídne i hodně drahé vozy, za miliony kreditů, za postup do nejvyšších levelů. Rozhodně ale budete mít v garáži pořádek, nikoliv jako v nešťastném Shiftu 2, kde jste vyhráli tucty hnusně přetuněných aut, kterých se nešlo nijak zbavit. V kombinaci s tristně pomalým garážovým browserem to byla hotová katastrofa.

Forza vás neviditelnou rukou vybízí, abyste každé z aut v garáži někde vyzkoušeli. Mapa kariéry není moc přehledná, ale dá se přepnout do o něco přehlednějšího bingo režimu, kde máte barevně vyznačeno, co jste odjeli a co ještě odjet můžete. Kdykoliv se lze kamkoliv vrátit, závody silných aut lze absolvovat i se slabšími vozy a odevšad přímo stříká snaha, co nejvíc vám usnadnit požitek z ježdění. Překážky tu neexistují, můžete si dělat, co chcete - poškození není aktivní až od čtyřicátého levelu jako u konkurence.

Zrcátka se ulamují a plechy se kroutí teď a tady. Telemetrie má tolik obrazovek, že nad replayem a analýzou závodu můžete trávit několikanásobek jeho stopáže. Stejně tak si můžete hrát na sportovního fotografa a výsledek postovat, kam se vám zlíbí. Forza má zkrátka dost obsahu i pro lidi, které vlastně samotné závodění ani tak moc nebaví, ale rádi očumují ta nejrychlejší a nejkrásnější auta na planetě.

Je nový? Ne, vypraný v Peroilu

To by ale rozhodně nemělo rozladit hardcore fandy série, kteří se po prvním obšlápnutí meníček rozčílí nad tím, že nových tratí je pouze pět, přičemž opravdu nové jsou jen bernské alpy, ostatní okruhy jsou známé asfaltové špagety z grand prix a televizních pořadů (viz sekce Top Gear). Všechno je ale tak značně vylepšené, že rozhodně nelze mluvit o pouhém upgradu. Je to oldschoolový závodní zážitek ve zbrusu novém kabátě a tratí je dost na to, abyste se nikdy nezačali nudit.

V rámci jedné tratě narazíte dokonce i na letištní ranvej až o délce jedné míle, takže můžete vesele trhat rychlostní rekordy. Hlavně se ale i přes všechny zlepšováky povedlo udržet atmosféru starších dílů, které pohodovému závodění odhrnuly z cesty všechny překážky. Jezděte, bavte se a všechno ostatní tu máte po stranách jako bonus, který se vám neplete pod kola, když ho nepotřebujete.

Zdánlivě samozřejmá věc, stejně jako rozumné loadovací časy, ale v dnešní době se s ní vídáme méně a méně. Proto je uchování původního ducha důležitější než počet nových tratí, vozů nebo módů. S tím, že tohle všechno tu přirozeně je. Krásu a pestrost, do které Forza vyrostla, ostatně jen potvrzuje fakt, že Polyphony Digital vydává 11. října masivní update pro Gran Turismo 5, který kopíruje některé z vychytávek, s nimiž Forza přichází.

Souboj titánů ještě nikdy nebyl vyhrocenější. Forza ostatně výrazně vadí i Electronic Arts, viz nedávná aféra s licencováním vozů Porsche (fanoušky nejrychlejších brouků snad uklidní, že ve Forze je alespoň pár porsche modelů od úpravce RUF). A to jsme ještě netasili hlavní trumf, se kterým Forza už pár let konkurenci přesvědčivě válcuje.

Války plechů naruby

V multiplayeru teď může soupeřit dvojnásobný počet lidí (až šestnáct hráčů oproti osmi ve trojce), přičemž jsou dostupné všechny obvyklé módy, již zmíněné online aukce a sdílení videí. Nová je položka Rivals, která trochu připomíná Autolog od EA. Se svou garáží se můžete připojit k některému z autoklubů nebo prostě jen tak jezdit s kamarády na Xbox Live. V obou případech sdílíte ghost cars a hra vás informuje o tom, kde, kdy a jak vás váš kamarád někde trumfnul. Místo kamaráda to taky může být rival z konkurenčního autoklubu.

Eventy v Rivals módu lze absolvovat i když je váš rival zrovna offline. Závody totiž můžete jen v singlu a uložit ghost car, proti kterému budou ostatní jezdit. Kreditový bonus v případě porážky soupeře se pak odvíjí i od toho, jak moc dobrý byl jeho čas v globálním měřítku. A nejde tady jen o klasické okruhové závodění - srážení kuželek, fotbal s auty nebo jízda v Reasonably Priced Car na čas nesmí chybět. Profilové kredity vám tu mohou přibývat mnohem rychleji než v singl kariéře, pokud se vám bude dařit, což je další tahák pro dlouhé hodiny strávené v multiplayeru.

Možností je spousta a podpora pro online závodní ligy je značná už od prvního dne. A Turn 10, alespoň podle zkušeností z let minulých, tu hodlá udělat ještě hodně práce, takže se na online závodění nemůžete těšit víc. Tím spíš, že výběr pěti stovek aut od 80 výrobců je evidentně braný podle srdce, nikoliv podle chladně objektivní důležitosti.

Proto tu vedle nejdůležitějších Ferrari a Lamborghini najdete i rychlé Opely, britské kultovky z let dávno zapomenutých, Reasonably Priced Cars z Top Gearu, Delorean z Návratu do budoucnosti anebo nadupané El Camino. Každému bude vždycky něco chybět (žádná škodovka se neprobojovala), ale každý si vždycky něco najde. Totéž se dá říct o bezmála třicítce tratí a bezpočtu jejich variací. Říct, že tahle hra přináší málo novinek je asi jako říct, že v Tichém oceánu letos nepřibylo moc vody.

S rezervou v kufru a stádem koní pod kapotou

Forza 4 není bez chybičky a je na ní co vylepšovat. Naštěstí. Už takhle se jedná o neuvěřitelně dopilovanou závodní hru a žrouta času, který vás po prvním nezávazném setkání donutí zainvestovat do kvalitního volantu, větší televize, lepších repráků. O tom, jak si vytunit přítelkyni, aby byla tolerantnější k vašim čtyřiadvacetihodinovkám v Le Mans nebo na Nürburgringu, jsem na internetu nikde nic nenašel, ale to už je asi každého boj.

Čekatelům na řidičák Forza nabídne cenné rady i příjemně snění o tom, jaké by to jednou mohlo být. Aktivní řidiče zas potěší, že se na chvilku mohou proměnit v Jeremyho Clarksona a mít pod palcem hangár plný supersportů, nejlepší silnice světa a vesele ignorovat předpisy i pud sebezáchovy. Je to sice jenom jako, ale to "jako" vypadá zatraceně věrohodně. Už pro ten pocit, to musíte zkusit. Buď vám to nic neřekne, nebo už nebudete nikdy chtít nic jiného.