Jako by se to stalo včera. Spolužák vytáhl z aktovky pár měsíců starý Level s reportáží z E3 2003 a rázem jsme měli následující týdny o čem zarputile debatovat. Doom 3! Far Cry! Half-Life 2! Pochybuji, že jsem si z článků o kýžených skvostech přečetl něco jiného než nadpisy, ale bylo mi to šumák - detailně vymodelovaná, exponovaná střeva zombíků mě uspokojila vrchovatě. Stačila hrstka screenshotů a o nejočekávanějších titulech jsem měl jasno (o tom, jak je na obstarožním rodinném PC rozchodím, už bohužel nikoli).
Přišel rok 2004, já se dosyta pokochal a následující léta už zase řešil „jenom“ věci jako hratelnost, příběh a tak. Než přišla Crysis. Vykřikovat, zvlášť na mírumilovném internetu, že grafika je důležitá, se dnes dle nepsaných hráčských kodexů řadí mezi nejzávažnější společenské prohřešky. Ale kdo se nikdy neohlédl za vymóděným Ferrari či vyleštěnou italskou turistkou, ať hodí kamenem. A tak se snad nemusím bát jít s kůží na trh a přiznat, že na Crysis 3 jsem se těšil primárně ze tří důvodů: 1) Gra. 2) Fi. 3) Ka.
Vydřená krása
Všechny tři body splnili frankfurtští inženýři z Cryteku nerozdílně, na jedničku s hvězdičkou. Crysis 3 je hrou dech beroucí a tuze krásnou, z technologického hlediska bezkonkurenční. Mé ego turisty bylo neustále ohromováno půvabnými výhledy - tuhle ho ozařovalo zapadající slunce, támhle zase padající poletucha mimozemských Cephů. Zaklínač 2 rázem přišel o metál hry s nejpohlednějšími panoramaty. Jedinou kaňkou budiž trhané animace jak z Modern Warfare (tedy žádný Battlefield 3), jinak je ale hraní bez zavřených očí vážně o čelist.
Co je na tom všem nejvtipnější, EA si nemohla vybrat lepší termín vydání - na evropském Originu se hra odemkla o půlnoci 21. února 2013, tzn. spustil jsem ji hned po skončení konference odhalující Playstation 4. Namlsala vás Sony grafickým zpracováním titulů příští generace? Netřeba čekat tři čtvrtě roku, své choutky můžete ukojit hned teď, s Crysis 3. S PC verzí Crysis 3 a s velice slušnou konfigurací, nutno podotknout.
zdroj: Archiv
Recenze obvykle neplním hardwarovými onaniemi a už vůbec ne předtím, než se vůbec dostanu k samotné hře. Jak jsem ovšem varoval v úvodu - tohle je dílo Cryteku a k němu se přistupuje jinak. Totiž inženýrsky.
Dobrou zprávou je, že počítač se mi neroztekl (jak tvůrci vyhrožovali), ačkoliv jde o první a na dlouhou dobu jedinou hru, u níž jsem musel slevit z maximálně maximálního nastavení. Sestava, která hostí Intel Core i5-3570k, 8GB RAM a mírně přetaktovanou grafickou kartu GTX660Ti, si poradila s rozlišením 1920x1200 a veškerými detaily vyhnanými až ke stropu, ovšem vyhlazování hran jsem musel stáhnout na tradiční dvojnásobné SMAA.
Největší problém činila vertikální synchronizace, jejíž aktivace udělala z protagonisty táhnoucí se nudli - při prostém běhu se obraz často zpomaloval, jako kdyby byl Prophet přivázán ke gumě. Chápu, že jeho vztah se šlachovitým nanosuitem je poslední dobou problematický a vzájemně už občas ani neví, kdo koho obléká, avšak toto bylo příliš.
Bichle pod obalem
Ale konec srandy. Dělat z Crysis 3 interaktivní technologické demo by bylo nefér, protože v té bezprecedentní slupce se skrývá řemeslně velice dobře udělaná a poctivá střílečka od v žánru zkušených a osvědčených vývojářů. Třebaže je, stejně jako dvojka, zasazena do New Yorku, rozsáhlostí jednotlivých segmentů připomíná otevřenější tropickou jedničku.
Ono toho z Velkého jablka v roce 2047 stejně už moc nezbylo - z mrakodrapů jsou ohryzané ruiny, jimiž protékají řeky, které zvlhčují bývalé parky, nyní připomínající neprostupnou džungli. Jednou mě v ní naháněla tlupa hbitých emzáků s čepelemi místo paží, a připadal jsem si jak děti v Jurském parku pod náporem velociraptorů. Koloniální Aliens hadr.
Jinými slovy, první Crysis se rozmáchla směrem horizontálním, druhá směrem vertikálním a Crysis 3 oba směry umně kloubí. Z čehož může být průměrný hráč lehce vykolejený (příklad: protagonista opět umí nejen skákat tři metry do vzduchu, ale i šplhat do oken v prvním patře).
Dnešní střílečková produkce jej přeci naučila postupovat se svázanýma rukama rovně za nosem. Jenom někdy po vás vývojáři chtějí, abyste vystříleli všechny nepřátele, ale vždy k tomu mají dobrý důvod a nikdy nediktují jak. Je-li vám kradmý postup milejší, lze se často kolem bídáků proplížit a sem tam do toho dokonce splnit nějaký vedlejší úkol. Mnohdy ani není problém antagonistům jednoduše zdrhnout a se zdviženým prostředníčkem nad hlavou pokračovat dál.
Tětiva, nejlepší přítelkyně lovce
Utíkání však jaksi nekoresponduje se zdejší rolí lovce v sexy skafandru, jejíž plnění je v Crysis 3 skoro stejně uspokojivé, jako v Dishonored. Díky rozsáhlým “úrovním” je možné nepřátele eliminovat ze všech světových stran, zespoda i seshora. A k tomu vám luk pomáhej.
Jedna z největších novinek v sérii byla mým suverénně neoblíbenějším vercajkem od začátku do konce, a precizní zaměřování mě bavilo i přesto, že efektivita zbraně je totálně přestřelená. Co zásah šípem, to zabití, a co je nejzásadnější - střelba nedeaktivuje neviditelnost, nehledě na typ užívaných šípů! Díky luku tudíž lze Crysis 3 hrát mnohem více přímočaře; mnohem více jako lovec, nikoliv jen jako oběť. Zoufalé výkřiky vojáků Cellu “Někdo nás loví!” budou vašimi nejoblíbenějšími hláškami.
I proto je stupidní umělá inteligence bezesporu uměleckým záměrem tvůrců, kteří nechtěli hráčovi příliš sekat na holou a kazit mu neohrožený lovecký pocit… Anebo ne? Jak jinak si však vysvětlit, že už ve Far Cry, prvotině Cryteku, úřadovala lepší a hlavně náročnější AI.
zdroj: Archiv
Zdejší flegmatičtí nepřátelé vůbec neslyší a zřejmě ani moc nevidí, porotože většinou ignorují padající těla svých nejbližších kolegů. A když už si konečně všimnou, reagují stylem “Ha, mrtvola. Se má, chci taky! Postavím se teda hezky k ní, ani se nehnu a budu čekat na šíp.” Bylo vysloveně komické, když jsem takhle odpravil celou posilu, kterou si dříve vyplašená skvadra zavolala na pomoc. (A pak ještě jednu a ještě a ještě, až jsem měl na jednom místě pocit, že vývojáři sklouzli k zhoubnému nekonečnému respawnu.)
Crysis 3 je, kvůli faktorům zamýšleným i nezamýšleným, ve výsledku nejtriviálnějším dílem trilogie. Znalci nanoobleku by rovnou měli sahat po jednom ze dvou nejvyšších stupňů obtížnosti jinak je nic nebude nutit k opatrnému postupu či hledání alternativních stezek, a za šest hodin bude šmitec. Já šel tradiční střední cestou, počáteční lidské protivníky skoro neregistroval, od pozdějších cephských pěšáků fasoval skvělé kvéry, které se hodily na oheň dštící mechanické brouky, a po kdysi úctyhodných Devastatorech se skoro slehla zem.
Trápení dorazilo až se závěrečným kláním, které bych zároveň rád pasoval na nejhůře zpracovanou část celé hry. Jedním slovem zma(e)tek a zbytečné zakalení jinak uspokojivého finále trilogie. Oproti loutkovému Alcatrazovi jsou Prorok i jeho dlouhodobý parťák Psycho sympaťáci, takže důstojné rozloučení jim sluší.
Do třetice všeho dobrého
Selektivní paměť nám málokdy dovolí ocenit pokračování víc, než originál. Crysis 3 není výjimkou, ale z ryze racionálního hlediska jde o nejvypiplanější krizovku s tvrdým "y". Crytek se nebál učinit celou řadu drobných změn, které jsem, coby samozvaný veterán série, ocenil. Vše v zájmu komfortu.
Nanosuit už při sprintování nespotřebovává energii, granát před hozením ukazuje svou plánovanou trajektorii, s těžkým kulometem v rukou se už dají otevírat dveře a dalekohled značkuje nepřátele bez nutnosti mačkat klávesu, dokonce i skrze zdi. Sem tam dokonce narazíte na, řekněme, artefakty, které z Propheta na chvilku učiní nezničitelný nástroj zkázy, což k zakončující nátuře celého příběhu skvěle sedí. Jen ty upgrady brnění budou opět citelné až v multiplayeru.
Do toho si Crytek připomněl ostrovní kořeny své tvorby a přihodil více sekvencí ve vehiklech, u nichž někteří budou tradičně nadávat na ovládání zpoza volantu, ale to už patří k rukopisu. Mně řízení á la Far Cry přijde skvěle surové. A když už byli vývojáři u té těžké techniky, starou známou partii obohatili o automatické střílny (24 let po událostech dvojky se je Cell i Cephové konečně naučili konstruovat), které lze dálkově přemlouvat na vaši stranu. Řekl tu někdo BioShock? I ta zdejší hackovací minihra funguje de facto stejně, jako v druhém výletě do podvodního Rapture.
To už jsem ale začal hodně pitvat, dovolte mi zase trochu oddálit. Číslice v názvu něco indikuje. Ano, Crysis 3 je v základu tím samým, co minule a předminule, poněvadž tím také chce a má být. Přesto se v Cryteku nebáli experimentování. Počtem i mírou všelijakých změn uhodili do zlaté žíly, trojce se tak úspěšně daří nesplývat s minulými díly a má plné právo stát na vlastním piedestalu, s hlavou vzpřímenou. Výborné završení výborné trilogie. A také graficky nejpokročilejší hra současnosti.
Číselné hodnocení chybí záměrně - zatím. Více než kdy jindy nyní Crytek tlačí na multiplayerovou pilu, bez níž nelze Crysis 3 zrecenzovat jako celek. Brzy tedy ještě publikujeme zhodnocení online části a spolu s ním i výslednou cifru.
