Tak moc jsme se připravovali na vládu bývalého žoldnéřského kapitána, až jsme se přetěšili. Na trůnu císařství českého se totiž odehrály velké věci a umřeli velcí muži. Spytihněv si totiž užil na trůně celé čtyři měsíce, než si ho našla dýka nájemného vraha. Toho si zřejmě najal Litolt, další v nástupnické linii, z nějž se stal nový císař. Takže jsme ustanovili novou, méně provokativní radu, začali regenerovat občanskou válkou zdevastovanou zem a… Litolt umřel. Po 40 dnech vlády mu selhalo srdce, které muselo pohánět celou jeho mocnou slovanskou, notně vyžranou postavu.

Nastoupil tedy císař Bořek (zatím nemá přízvisko Stavitel) a my se v našem seniorátu dostali do linie mladých padesátníků, což je nečekaně mladistvý věk! Bořek se musel ze slunného Blízkého východu přesunout zpět do sychravé Evropy a čelit velkému povstání, které zlikvidoval společně se syrskými posilami (které ovšem přichází primárně z území dnešního Chorvatska a Německa). No a aby toho nebylo málo, vyhlásila mu válku Perská říše, která chvíli plenila české državy v České Persii, načež zjistila, že boj v poušti není nic moc, následně už dorazily české expediční jednotky a společně s nimi opět Syřané. Peršané tak raději provedli státní převrat a Bořek dočistil zbytky nepřátel. Česká Persie zůstala netknutá!

Celá tahle avantýra je ovšem jen překážkou v naší cestě sjednotit západní Slovany (a dobýt Srí Lanku a vytvořit vlastní víru). K čemuž se snad dostaneme dnes! Tedy dalším krokům na této dlouhé cestě. Pokud nám zas neumře císař. Bořku, vydrž! Začínáme v 16:00.