zdroj: tisková zpráva Míra očekávání tu pramenila především ze zvědavosti, kterak si tvůrci poradí s ovládáním skrze wiimote, které má být pro tento žánr zcela novou zkušeností. A nutno říci, že ač se Nintendo v předstihu snažilo fanoušky přesvědčit o tom, že přicházejí na trh s ideálním gamepadem, third-party vývojáři mají zatím s jeho akceptovatelným uchopením jisté problémy. Ty jsou zřetelně vidět - aspoň podle ohlasů ze zahraničí - také na hře Red Steel. Je sice pravdou, že časopisy jako Official Nintendo Magazine UK či Ngamer UK nešetřily chválou a vysokým číselným hodnocením, ovšem u nezávislých periodik tomu bylo trochu jinak. Jednu z těch velkých výjimek pak představuje japonské Famitsu (34/40), přičemž v tomto kontextu se docela hodí zmínit slova bosse Nintendo of America jménem Reginald Fils-Aime, který poukázal na dle jeho mínění příliš velkou kritičnost recenzentů ve vztahu k některým Wii titulům, jmenovitě právě k Red Steel.

Ačkoliv se recenzentům zalíbily určité zde prezentované prvky a nápady, třebaže někteří mluví o inovativním hraní, byť s určitými problémy v souvislosti s ovládáním, na které je třeba si skutečně zvyknout - což vyžaduje HODNĚ velkou trpělivost, protože správné návyky nového ovládání přijdou bohužel až po delší době, jiní jsou v souvislosti právě s tolik důležitým ovládáním pořád hrubě nespokojení. Na IGN tvrdí, že je to krok zpátky a že se střílečky s klasickým duem analogů ovládaly dokonce lépe.

zdroj: tisková zpráva Názor ze serveru 1UP (a koneckonců nejenom z tohoto zdroje, dalším v pořadí může být např. britský EDGE) soudí, že je to prostě další tuctová first-person akce se sice kreativním, ale ve finále poněkud nepovedeným ovládáním. Nota bene v nepříliš vydařeném grafickém hávu, jenž se může podepsat kupř. na poněkud frustrujícím hledání snipera mezi polygony. Co naopak mezi těmihle nehezkými polygony potěší je vysoká míra interakce, do čehož patří i šikovné převržení stolu, za kterým eventuálně rozdýcháváte zranění. Zranění po častých střetech s protivníky, jejichž AI je dalším momentem, co si autoři za rámeček patrně nedají, stejně jako bugy (zamrzlý oponent na místě, apod.).

Singleplayerová kampaň vám prý zabere cca deset hodin na dohrání, bohužel však není žádného důvodu se k ní poté vracet a multiplayer pro čtyři hráče na jedné obrazovce se vám podle všeho také nějak zvlášť pod kůži nedostane. Takže nejlepší na celém tomhle představení se zdá být audio položka, kde největší pozornost zaslouží hudební kulisa. Na Red Steel je dobře vidět určitá paralela s handheldem Nintendo DS, který přes na první pohled výtečný nápad s dotykovým displejem zkraje také moc nevěděl, jak s ním a s novým ovládáním vlastně naložit. Přičemž ve finále se věci mají tak, že spousta kvalitních DS titulů by se bez téhle unikátní vlastnosti v zásadě klidně obešla, resp. řeší hraní veskrze tradiční cestou. Což však u Wii není až tak jednoduché a bude hodně zajímavé sledovat, jestli se z vyhypovaného revolučního ovládání nakonec nestane minoritní záležitost pro hříčky typu Wii Sports, Wii Play, apod., k čemuž dnes máme alternativu v podobě EyeToy kamery k PS2. Ubisoft se nicméně chce pokusit o reparát a již se mluví o pokračování zde rozebírané Wii akce. S rozhodnutím, zdali si ji nechat ujít nebo ne, však ještě počkejte do naší recenze od M.Zavřela.