zdroj: tisková zpráva Skládání hudby pro současné hry je velice specifický úkol. Pro skladatele je to samozřejmě zajímavý zdroj příjmů, ale také zcela nová výzva jejich schopnostem. Proč? Protože "mechanismus" provázaní jejich skladby se hrou je od začátku odlišný od způsobu, který funguje u jiného média - u filmu. V případě filmové produkce je totiž vše dopředu dáno, takže skladatel přesně kopíruje dané tempo dění v obraze, který nota bene vidí. Ale u hry? Tady je problém kupř. se skutečností, že dopředu není zřejmé, co hráč vlastně podnikne. Jak bude reagovat. Hudba tedy musí být schopná adaptovat se na možná rozhodnutí, být zkrátka flexibilní. Musí přitom ještě odpovídat intenzitě momentálního herního prožitku a přitom by rozhodně neměla být repetetivní či otravná.

Skladatel tu musí výrazně zapojit svou představivost. Má-li totiž za úkol dát do kupy kupř. dvouminutovou hudební vsuvku podtrhující pocity hráče v určité herní situaci, vychází jenom z popisu na kusu papíru. Hra je totiž teprve ve fázi vývoje, tedy žádné pohyblivé filmové obrázky, kam se dosadí skladba. V případě krátkých hudebních stop, co se přitom vážou ke specifickým, opakujícím se herním událostem - konfrontace s nepřítelem, vyřešení nějakého puzzle, apod., jde o snazší záležitost. Tady nástup odstartuje sama předdefinovaná situace či nutná akce hráče.

Důležitost správně vybraného hudebního podkreslení potvrzuje i Ken Levine, hlavní vývojář hry BioShock, který se ovšem ze začátku tvářil k jejímu přínosu značně skepticky. Nyní si ovšem svůj produkt bez hudby na pozadí, kterou stvořil známý skladatel Garry Schyman, prostě nedokáže představit. Mimochodem, herní průmysl dneška je plný dobře známých jmen skladatelů. Harry Gregson-Williams, který má na triku například filmového Shreka, je za výtečnou hudbou pro Metal Gear Solid 4. Steve Jablonsky, známý třeba ze své práce na filmových Transformers, zase dělal na Gears of War 2. A nebo takový Danny Elfman, který za filmového Batmana v roce 1989 získal Grammy, co složil orchestrální soundtrack pro Fable 2.

Mezi námi, není to úplně špatně placený job. Za každou minutu herní hudby si může skladatel vydělat i 2.000 amerických dolarů. Což nás při povědomí, že ve hře je obvykle tak 60-90 minut hudby, dovede k výslednému honoráři. Ale také k nutně většímu zatížení pro celkový rozpočet na vývoj hry. K honoráři si totiž přimyslete ještě nutnost najmutí hudebníků, nahrávacího studia či potřebnou postprodukční fázi a voilá, rázem tu máme sumu, která je ve výši i půl milionu dolarů!

Hry prošly za ty roky výraznou obměnou. Zatímco v devadesátých letech minulého století nepodporovaly příliš sofistikované audio, tudíž nebylo z nic výše řečeného na pořadu dne, dnes si žádný vysoko rozpočtový herní hit nedovolí tuto fázi jakkoliv podcenit. Otázka na závěr. Je tady nějaký konkrétní titul nejlépe z předešlého roku, který byste chtěli za vybranou hudební kompozici obzvláště pochválit?