Kdy hodnotit?

Hodnocení her, ve smyslu čísla nebo verdiktu v recenzi, je obvykle jasné. Média čekají na verzi hry, která je podle vývojáře a vydavatele hotová – buď ji dostanou před vydáním, společně s informací od tvůrců, co do vydání stoprocentně opraví, nebo recenzují stejnou verzi, jaká se prodává v obchodech.

Dlouholetou praxi ovšem narušily právě hry s předběžným přístupem, protože mohou být ve vývoji roky, přičemž hotové nemusí být nikdy. Stejně jako onlineovky, jejichž hodnocení ale média po letech bojů nakonec systémově zvládla. Zkrátka hru zhodnotí po pár týdnech či měsíci provozu, a ta vytrvalá se k onlineovce vrátí za rok a zhodnotí ji znovu v aktuálním stavu. V případě early access her jde ale o nový fenomén, který se od hodnocení online her výrazně liší.

Online hry se neustále mění a vyvíjí v průběhu dvou až bůhvíkolika let, ale v době psaní recenze už jsou oficiálně hotové, což je označení pro stav vývoje hry, který je pro stále větší počet vývojářů takřka nechtěný. A jak chcete hodnotit hru, která není hotová a můžete si tak kdykoli naběhnout na ostří čtenářovy a vývojářovy zloby a nevole?! V tomto bodě nezbývá, než s producentem Bohemky souhlasit. Otázka hodnocení early access her v médiích, tedy kdy a jakým způsobem, není nijak plošně vyřešená.

zdroj: tisková zpráva

Číslo jako modla

Nabízí se samozřejmě možnost hru nehodnotit a jen psát první dojmy, druhé dojmy, třetí dojmy, čtvrté dojmy a tak dále. Jenže je třeba přiznat, že čtenáři (a tak to je, čistě dle čtenosti recenzí) chtějí především hodnocení.  První a druhé dojmy sice poberou, ale potřetí už je to nebaví, text jim nestačí a číslo vyžadují, jinak článek nečtou. Ale není to jen o čtenáři. Vývojáři také chtějí rozhřešení. Vzhlíží k Metacritic jako ke svatému grálu, a když tam jejich hra není nebo má nízké hodnocení, začnou na Google vyhledávat heslo „nejméně bolestivá sebevražda“.

Třeba kolegové z anglického Rock, Paper, Shotgun se bez číselného hodnocení obejdou a na kredibilitě jim to neubírá. Na druhou stranu neustále od vývojářů slýchají, že by bylo fajn, kdyby tam to číslo na konec textu plácli. Své recenze sice neoznačují jako „recenze“, ale jde o formalitu, protože jejich „Co si myslím o...“ zkrátka recenze jsou, což vidí čtenář i vývojář. V poslední době také začali dělat články, ve kterých pravidelně sledují a vlastně i dojmologicky hodnotí hry s předběžným přístupem. Přesto se tím neřeší problém, jak vlastně k hodnocení podobných her přistupovat - pokud sehra z early access opravdu nikdy do fáze „dokončená“ nedostane.

Bude to hotové, až to bude hotové

Dokážete si vůbec představit, že vám někdy vývojáři z Bohemky řeknou, že DayZ je hotová? Já ne, V případě Arma 3 to ale zvládnou a Jay Crowe s pomocí grafů jasně ukázal proč. Vývojáři z Bohemky při vývoji Arma 3 došli do momentu, kdy viděli, jak je early access populární a v zásadě pro některé projekty prospěšný. Viděli, že původně oznámený termín vydání by nestihli o mnoho měsíců (či let?) a přepytlíkovali tedy celý projekt na komunitní záležitost a early access, což jim umožnilo vydávat právě dokončené verze hry postupně a klidně i v nedokončeném stavu. Nikdo je za to nemohl peskovat, protože „early access.“ Výsledkem je výborná hra, kterou by při zachování dřívějších praktik v této chvíli ještě stále vyvíjeli.

zdroj: tisková zpráva

Hotová hra, lepší hodnocení

Navíc Arma 3 těžila ze zapojení oddané komunity, která tvůrce nutí neustále předělávat i prvky, které by už normálně byly hotové a nic by se s nimi nedalo dělat. Logicky si tedy dovodím, že Arma 3 je úspěšný projekt i díky implementaci early access modelu. S hodnocením hry však na Games i v Levelu kvůli tomu byly „problémy“ a vývojáři je vnímají také. Zkušení autoři netušili, jak vlastně hodnotit hru, která je a není hotová!

A nebyli v tom sami. Jay Crowe z Bohemky třeba zmínil, že když Polygon změní po revizi updatu hodnocení hry ze 7/10 na 8/10, je to rozhodně fajn, ale tvůrcům je to k ničemu. Na Metacritic pořád visí za recenzi v Polygonu sedmička a nikdo s tím nic neudělá. Crowe tím tedy řekl, že ho podobná praktika štve, ale odpovědnost hodil na média, která by měla mít všechno vyřešené a neměnit svůj názor v průběhu času. Jak jsme si však už řekli, u her s předběžným přístupem něco podobného zkrátka nejde. Vývojář si musí vybrat, jestli chce pozitivní hodnocení (což chce vždycky, protože jeho hra je vždy geniální), zda vůbec chce hodnocení, nebo je mu to šumák, protože se hra prodává i bez recenzí a čísel.

Galerie

Média se samozřejmě musí rozhodnout, jak vlastně k early access hrám přistupovat, pokud jde o hodnocení, ale obávám se, že podobný problém nemá uspokojivé řešení. V  obecné rovině lze hodnotit jen něco, co je podle tvůrce hotové. Neřeknu přeci o rozestavěném rodinném domku, že je docela solidní, když nevím, jak vypadá výsledek, kterému chybí okna a dveře. Když mi ale stavitel řekne, že je práce hotová, přestože chybí střecha, tak už si formálně stěžovat můžu. A s hrami by to mělo být podobné. Možný výsledek odhadujeme v dojmech z hraní, ale když chceme něco opravdu hodnotit, nezbývá než počkat na verzi, kterou vývojář označí za finální. A když k tomu nikdy nedojde, tak žádné hodnocení hra nedostane. Je to smůla pro vývojáře i pro herní média, protože čtenáři a hráči v jedné osobě zkrátka hodnocení chtějí, stejně jako chtějí hotové hry.

Vlastně je docela paradoxní, že se vývojáři stále zajímají o to, co říkají herní kritici a sledují kumulaci jejich číselně vyjádřených názorů na Metacritic v době, kdy recenze už by podle mnohých „vizionářů“ neměla být relevantním nástrojem rozhodování. Skutečnost je ale taková, že média si budou muset systém hodnocení early access her nakonec plošně vyřešit sama. Kvůli sobě, kvůli hrám, kvůli vývojářům i hráčům.