Hardcore Henry, 2015

zdroj: Vlastní foto autora

Ruský režisér Ilya Naishuller je zakladatelem rockové kapely Biting Elbows, pro niž natočil klipy The Stampede a Bad Motherfucker, které slavily úspěch i daleko za hranicemi Ruska. Především proto, že Naishuller je pojal jako first person akci. A té akce tam bylo hodně, stejně jako triků. No a tak v roce 2015 zkusil z celého konceptu udělat celovečerák.

Hardcore Henry je šílená akční jízda natočená z pohledu hlavního hrdiny a vypadá jako gameplay k hodně divoké střílečce plné krve, násilí a trhlých nápadů, jaké by u velké hollywoodské produkce neprošly. Režisér využíval klasické GoPro kamery přidělané na speciálních maskách, které herci nosili na hlavě. Těch mohlo být víc, samotný Henry totiž není většinu času vidět, takže se v jeho roli vystřídalo několik lidí.

zdroj: Vlastní foto autora

Přijetí filmu ovšem nebylo úplně pozitivní. Ukázalo se, že ačkoliv využívání „pohledu hlavního hrdiny“ může vést k zajímavým akčním scénám, samotný hrdina na plátně vlastně není, a tak není moc komu fandit a s kým se ztotožnit.

Takže jo, bylo to hodně stylové a efektní. Ale nakonec možná trošku nuda. Sám za sebe říkám, že si nedovedu představit koukat na to podruhé v celku. Jednotlivé přestřelky, bitky a honičky si ovšem na YouTube klidně pustím znovu téměř kdykoliv.

Zastav a nepřežiješ, 2006

zdroj: Vlastní foto autora

Režisérská dvojice Mark Neveldine a Brian Taylor se ve filmovém světě prosadila díky reklamám na Nike nebo Budweiser. Styl, který vyznávali, byl hodně moderní, rychlý a agresivní, takže od jejich hollywoodského debutu asi nikdo nečekal žádné komorní kostýmní drama. Zastav a nepřežiješ ale byla přeci jen větší divočina, než spousta lidí očekávala.

Hlavním hrdinou je zabiják Chev Chelios, kterého jeden z jeho protivníků otráví. Jenže jed, který Chevovi putuje tělem, lze zpomalit tím, že bude udržovat svou hladinu adrenalinu výš, než mají i ti největší fandové extrémních sportů. Takže Chev vyráží za pomstou a mezitím musí provádět čím dál tím šílenější věci, aby se té pomsty vůbec mohl dožít.

Jason Statham tu dostal šanci se totálně urvat ze řetězu, takže projíždí skrz obchoďák autem, testuje sám na sobě defibrilátor, lije do sebe desítky energy drinků a jezdí vestoje na motorce… a celé to určitě ne náhodou vypadá jako Grand Theft Auto. Tahle herní klasika se asi nikdy velkorozpočtové adaptace nedočká, protože je příliš drsná, vulgární, divoká a krutě legrační. Ale když si odmyslíte název, zjistíte, že tu adaptaci vlastně máme už čtrnáct let.

Na hraně zítřka, 2014

zdroj: Vlastní foto autora

Na hraně zítřka je oficiálně adaptací komiksu, respektive mangy, která vyšla i u nás. Ke hrám má ovšem sakra blízko. Hlavní hrdina Bill Cage je voják, ale spíš takový ten, co se pohybuje daleko od bojiště. Jenže teď naštval svého nadřízeného, ten se rozhodne dát mu lekci a pošle ho do první linie.

Bill nafasuje bojový oblek a spolu se svou jednotkou se chystá na bitvu, jejíž výsledek má rozhodnout o osudu světa. A umře dřív, než to celé pořádně začne. Jenže pak se probudí a zjistí, že se ocitl pár hodin před bitvou a musí do ní vyrazit znovu. A pak znovu umřít. A pak zase a zase. Bill se ocitl v časové smyčce. Každá smrt znamená restart, také však novou šanci přežít o chvilku déle. Naučit se nové věci a možná, že nakonec i celou bitvu dotáhnout do vítězného konce…

zdroj: Vlastní foto autora

Tom Cruise se tu ocitá v podobné roli jako hráči her, kteří se také musí naučit ovládání, pravidla světa, v němž se ocitli, vylepšovat si reflexy a přijít na to, jak porazit bosse. Cruiseův Bill Cage získává „body zkušeností“, leveluje, učí se nové věci, naráží na silnější a nebezpečnější protivníky a s každým dalším restartem je v boji lepší a lepší. Určitě vám to něco připomíná, že jo?

Na hraně zítřka je mimochodem neskutečná pecka, a pokud vám sedli Vetřelci nebo Hvězdná pěchota a štve vás, že žánr military sci-fi v Hollywoodu není tak populární, jak by si zasloužil, dejte si tenhle nářez. V žánru akční science fiction moc lepších filmů nenajdete.

Sucker Punch, 2011

zdroj: Vlastní foto autora

Když se nějakému režisérovi povede natočit hit, znamená to, že se mu hned začne otevírat spousta do té doby zavřených dveří. Což je fajn. Znamená to ale taky víc tvůrčí svobody, a to už tak fajn být nemusí, protože spousta filmařů potřebuje, aby je někdo hlídal, protože jinak jim pod rukama projekt začne bobtnat do něčeho, co už ani moc nepřipomíná film, ale spíš bordel.

Sucker Punch takový bohužel je. Po hitu 300: Bitva u Thermopyl a stylové adaptaci komiksu Strážci – Watchmen si režisér Zack Snyder mohl natočit víceméně cokoliv chtěl. A bohužel chtěl Sucker Punch. Příběh skupiny mladých dívek, které jsou zamčené v blázinci a pokoušejí se o útěk, chtěl podle svých vlastních slov pojmout jako „cool videohru, ovšem ne takovou, kde když člověk prohraje, tak se začne vztekat“.

zdroj: Vlastní foto autora

Na jednu stranu se mu to povedlo. Parta hrdinek se totiž často schovává do světa své vlastní imaginace, v níž mohou v sexy oblečcích bojovat proti obřím samurajům a kde se na nebi odehrávají souboje mezi stíhačkami a draky. Je to sexy, je to stylové, je to opravdu videoherní. Minimálně v tom smyslu, že to celé vypadá… jaksi herně.

Jenže je to nuda. Snyder ze sebe sype jeden audiovizuální nápad za druhým, ale ve výsledku to moc pohromadě nedrží a nakonec to i překvapivě nudí. Audiovizuálně Sucker Punch herní poetiku celkem zachytil. Jen to prostě není moc zábavná podívaná.

Zátah: Vykoupení, 2011 a Dredd, 2012

zdroj: Vlastní foto autora

Kolik filmů z Indonésie jste viděli? Asi moc ne, co? Ale pokud byste měli vidět dva, určitě doporučuju Zátah: Vykoupení a rovnou i jeho pokračování. My teď ovšem budeme mluvit o jedničce. V ní se podíváme do několikapatrového domu, kam míří policejní zásahová jednotka, aby tu zatkla největšího gangstera Jakarty.

Mezi policajty je i mladík Rama, který má důvod navíc, proč se k akci přidal, jenže on i jeho kolegové rychle zjistí, že si ukousli příliš velké sousto. Část komanda je nelítostně pobita a Rama a pár jeho kolegů nemají kam utéct. Rozhodnou se tedy probít až do nejvyššího patra a dokončit misi. Jinou možnost stejně nemají…

zdroj: Vlastní foto autora

Zátah: Vykoupení se prakticky celý odehrává v několikapatrové budově, každé patro je však pojaté trošku jinak. Režisér Gareth Evans jako by rozdělil celý dům na levely. V jednom patře hrají prim střelné zbraně, v dalším se bojuje holýma rukama, o patro výš zase přijdou ke slovu mačety. A každé poschodí má svého „bosse“, se kterým má Rama trošku víc práce.

Čím výš se dostane, tím víc se zapotí, protože zatímco spodní patra jsou plná nadšených, ale nepříliš schopných lumpů, v těch vyšších už se na něj chystají profíci… Zátah je mimochodem považovaný za jeden z nejlepších akčních filmů vůbec a to, co v něm předvedli režisér Evans a jeho hvězda Iko Uwais, posunulo celý žánr o kus dál.

No a proč tu máme toho Dredda? Protože je vlastně o tom samém, jen místo bitek tváří v tvář se tu víc střílí. Komiksový superpolda tu taky skončí v obřím mrakodrapu a musí se prostřílet až na jeho vrchol, kde čeká drogová královna přezdívaná Ma-Ma. A ačkoliv si spousta lidí myslí, že Dredd Zátah vykradl, není tomu tak. Premiéru měl sice později, na obou filmech se však začalo pracovat víceméně ve stejné době, takže jde opravdu jen o náhodou. Ale potěší, že se oba kousky povedly.

zdroj: Vlastní foto autora