Autor: Frix Publikováno: 24.ledna 2004 | Verze hry: anglická/beta prodáváná v USA Doba hraní: 4 dny |
Hlavní podobnost s Falloutem je na Shadow Vaultu pozorovatelná v příběhu, který proti sobě po atomové katastrofě v půlce minulého století (ano, dnes tolik módní alternativní historie) staví přeživší hrstku lidí a vojska Contingentu. Mělo by jít o lidi vyslané z budoucnosti, kteří se zalekli devastace Země a pokoušejí se ji obydlet znovu, lépe a radostněji. Během hraní padá iluze lidských protivníků brzy v prach, zpracováním připomínají nepřátelské jednotky trochu odlehčené mutanty z Falloutu, rozhodně ale nejde o běžné homo sapiens. Během procházení jednotlivých misí se odehrává klasické schéma žánru tahových strategií. Poslechnete si brífink, vyberete jednotky a hurá do boje. Bohužel právě část s brífinkem mi přijde v současné podobě odfláknutá - nečekejte žádná videa, pouze trochu vtipně nadabované audiology, jež doplňuje zelený text na šedém pozadí. Připomíná vám něco toto barevné schéma? Samozřejmě, je to Fallout. TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Za normálních okolností bych se o takové vedlejší záležitosti nezmiňoval, v Shadow Vault je však sledování jinak celkem solidního děje hráči co nejvíc znepříjemňováno a pevně doufám, že zrovna tento nedodělek bude ve finální evropské verzi ještě adresován. Jinak by hráči mohli dopadnout jako já, kdy mi bolavé oči v kombinaci s nudou způsobenou monotónním dabingem daly jasný impuls pro ignorování děje. Strategie, která nemá s RPG příliš společného Pokud stále věříte proklamované příbuznosti s Falloutem, je načase uvést věci na správnou míru. Shadow Vault se svojí hratelností podobá jen Fallout Tactics, a to ještě poměrně vzdáleně. S prvními dvěma Fallouty, které představovaly čistokrevná klasická RPG, nemá slovenský počin pranic společného. Z nových her by za nejbližšího příbuzného mohl platit Silent Storm, který je však variabilitou herních možností někde úplně jinde. RPG prvky se v Shadow Vaultu sice objevují, ale jen v omezené míře a díky nepříliš uživatelsky příjemnému prostředí je po většinu času není možné dobře vnímat. Například zcela chybí jednoduše přístupné informace o hitpointech jednotek, pro získání statusu je třeba jednotku označit a ještě kliknout na její ikonu dole na HUDu atd. Třicítka jednotek ve hře je rozlišená na osobnosti a řadové postavy, až na několik čestných výjimek se však liší opravdu jen jménem. Jinými slovy, voják bude fungovat úplně stejně, jako Jozef Brdec, až na barvu helmy a maskáčů. Vlastnosti jsou striktně omezené a jednotky při postupu na další úroveň prostě získají o jeden hitpoint navíc apod. - nejde nic přímo ovládat a vylepšovat. Za zmínku stojí možnost zahrát si v pozdějších částech hry i za Contingent, což sice znatelně boří příběhovou strukturu, zato si hráč alespoň zkusí něco jiného. V této části si nelze nevšimnout prapodivně slabých, rádoby futuristických zbraní Contingentu. Hrozivě vypadající energetický výboj způsobí stejné zranění, jako náboj z pistole. Boje a uživatelské rozhraní Hraní Shadow Vaultu je v praxi jednoduché a nepříliš variabilní, jednotky jsou v bojovém módu neustále a nedá se přepnout do reálného času, který by se někdy pro přesuny po mapě opravdu hodil. Na druhou stranu bývají úrovně velmi komorní, takže je nudné přesouvání omezeno na rozumnou mez. Během misí se veškeré konání omezuje na pohyb, boj a případně použití jedné z mála speciálních akcí, jako třeba léčení nebo zvýšení morálky jednotek. Komunikace s NPC je minimální a ani se nesnaží vzbudit představu, že byste mohli činit skutečná rozhodnutí. Stačí odklikat několik hlášek, prohlédnout si v deníku záznam dalšího úkolu a pokračovat v bitvách. Právě boje by měly teoreticky být hlavním lákadlem Shadow Vault, řada chyb v americké betaverzi tomu však zrovna nenapomáhá. Jednotky mají tendenci splývat s pozadím, mapa je rozdělena na příliš mnoho hexů a když stojí dvě jednotky u sebe, není tam skutečně ani kousek volného místa. V kombinaci se zmiňovaným user-unfriendly rozhraním a hodně zjednodušenou animací jednotek to znamená pro hru dost podstatné mínus. Netřeba mít rovnou odletující končetiny, ale aspoň něco, probůh. Všechny jednotky při jakémkoliv zásahu zbraní zůstanou stacionární, při smrti prostě padnou naznak. Je libo bitka v interiéru? Vedle exteriérů lze v Shadow Vault také obsazovat budovy, bránit, případně je dobývat. Systém vnitřních bojů napodobuje pro změnu Final Fantasy, avšak bez valného úspěchu. Ke všemu se právě tady nejvíc projeví špatné ovládací schéma a po prvním pokusu se již raději budete s nepřáteli střetávat ve venkovních lokacích. Rovněž mi přišlo zarážející, že není vůbec nijak indikováno, zda je nebo není daná budova obsazená, pouze po přejetí myší se nad objektem zobrazí titěrný popis jeho obyvatel. Tímto způsobem jde dlouho hledat po mapě poslední nepřátele, až se nakonec vynoří schovaní v nenápadné budově, která vypadá jako pouhá součást scenérie. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Jsem hodně zvědav, jak nakonec dopadne multiplayer, který je zmiňovaný v manuálu, ale v americké verzi hry jednoduše není! Je to smutný důkaz, že Strategy First se nijak neobtěžovali se souhlasem a do světa vypustili nehotový produkt, který se od finální hry může v lecčems lišit. Průměrná grafika i zvuk Graficky bych označil Shadow Vault za čistokrevný průměr. Hezky vypadající jednotky kontrastují s nenápaditým pozadím a především s mizernou animací, která je pro každou jednotku omezená asi na pět různých pohybů. Mám smutný pocit, že i Fallout měl animace lepší, nemluvě o Fallout Tactics. Zvuk je taktéž rozporuplný, dabing je skutečně slabý a ke všemu se nevyskytuje u všech textů, efekty nemají ten správný důraz a výrazně chybí kvalitní hudební doprovod. Během hraní jsem měl pocit, že poslouchám stále dokola tu samou, minutu dlouhou smyčku ambientu. Zatím působí tato nehotová verze Shadow Vaultu jako hra, která svůj potenciál promrhává slabou produkcí a celkově příliš šedivou, nevýraznou hratelností, která jednoduše moc nezaujme. Pokud by se do jarního příchodu finální verze nic zásadního nezměnilo, asi by zůstal králem žánru Silent Storm s datadiskem Sentinels. Stáhněte si: Cheaty... Související články: Rozhovor (9/2003), Novinky |
Frix | |
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games & Level a dlouhodobě žije ve Finsku, kde studuje helsinskou Open University of Economics; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a Warrena Spectora (všechny články autora) |