Serious Sam 2 - dojmy z dema
zdroj: Archiv

Serious Sam 2 - dojmy z dema

27. 9. 2005 0:00 | Dojmy z hraní | autor: Redakce Games.cz |

Za vlasy více přitažené, než právě běžící reality show na dvou televizních kanálech. Barevnější než malířský ateliér. A chaotičtější, než celá česká vláda dohromady. Takový je Serious Sam 2, s nímž nás seznámilo demo.

Autor: Moolker
Publikováno: 27.září 2005
Verze hry: ofic. demo
Doba hraní: 3 dny


Zvětšit zdroj: Archiv Stále častěji slýcháváme názory, že hry jsou čím dál tím více primitivnější a nudnější. Jenže když se ta „primitivnost“ vyžene do naprostého extrému, může z toho vzniknout něco zajímavého. To něco však spatřilo světlo světa jen párkrát. A kdybyste se jakéhokoliv trochu protřelého hráče poptali právě na několik totálně bezmyšlenkových, ale zábavných řežeb, kromě několika málo titulů jako Doom či Painkiller by ve výčtu nemohlo nezaznět spojení Serious Sam původem z Chorvatska.

Jestli se do pomyslného seznamu nesmazatelně vryje i plnohodnotné pokračování dobrodružství praštěného Sama „Serious“ Stonea, vám nastíní tyto dojmy z dema, při jejichž psaní se mi v hlavě neustále opakovalo slovo „bláznivé“. Koneckonců úvodní filmeček, při které logo hry zamáčkne až na jednoho vojáčka všechny jeho spolubojovníky a nadšeně výskajícího přeživšího jedince brzy umravní ještě padající číslice 2, o něčem vypovídá...

 Méně je někdy více
Demoverze obsahuje jeden menší level nazvaný Seriousopolis Uptown. Misi začíná animace nevytvořená v enginu hry a hlas mladého chlapce komentujícího pád zřícení neznámého leteckého objektu do sochy doktora Mentala (nešťastné to jméno pro vědátora, hlavního záporňáka) nevyčíslitelné hodnoty. Jak se později ukáže, havárii má na svědomí hrdina Sam, na první, ale i na druhý pohled připomínající troubu. Důvod jeho skutku? Snaha odlákat a zaměstnat nepřítele, a to jen kvůli tomu, aby se probojoval k nápojovému automatu. Dění ukázky je zasazeno do futuristického, nepřehledného a barvami přeplácaného města.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Pro mne osobně byly minulé díly Serious Sama velmi atraktivní z hlediska prostředí. Monstrózní aztécké či egyptské kulisy jsou v dnešní době k vidění jednou za uherský rok (pominu-li katastrofální Will Rock), ale ve dvojce se už do nich nepodíváte, čímž se trochu vytrácí původní duch hry. Někomu se možná nebude líbit ani rozhodnutí vývojářů odstranit přehlednou tabulku, v minulých dílech kdykoliv vyvolatelnou stisknutím pravého tlačítka myši. V tomto příručním „PDA“ byly sepsány veškeré důležité informace o úrovni, objevených nepřátelích a zbraních a v neposlední řadě jste v něm mohli shlédnout i momentální statistiky. Pravé myšítko však převzalo v SS2 povel pro hození granátu, kterému se zde tím pádem dostává velkého prostoru.

 Střílení slepic
Zvětšit zdroj: Archiv Jestli se něco ale opravdu nezměnilo, je to samotný styl hraní. Stále se tedy na vás valí hordy oponentů, stále disponují takřka nulovou inteligencí a místo toho volí stejnou taktiku, jakou se proslavil „pápuška“ J. V. Stalin – kašlat na propracovanou strategii, nahnat se tam jako stádo dobytka a nepřítele převálcovat. Po vzoru vojsk SSSR totálně kašlou na nějaké úhybné manévry a z dálky si vás díky „propracované“ AI ani nevšimnou.

O váš kejhák v demu usilují zombifikovaní vojáci, výzvědné sondy, bojoví vrtulníci, kyklopové či přerostlá hmyzoidní stvoření. Samozřejmě byl při jejich vytváření aplikován humor vývojářům vlastní, který zajišťuje, po vzoru staršího bratříčka, roztodivné podoby všeho možného i nemožného.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Prostředky pro expres "země – peklo" s první třídou rezervovanou Samovými nepřáteli nejsou kdovíjak inovativní, jak se může na první pohled zdát. Kromě automaticky naváděného kamikadze papouška Kakadu se ve výsledku vlastně jedná jen o klasické kvéry, které však prošli rukama zřejmě „ne zrovna střízlivého“ designéra. Okusíte kupříkladu dvouhlavňovou brokovnici, revolver, UZI, raketomet a samozřejmě rotačák, při jehož získání se však už nedočkáte hlášky „let´s make some serious!“ jako v minulém dílu. Jeho levely byly mnohem rozlehlejší než ten v demu dvojky a také se v něm dalo narazit na všemožné power-upy jako zrychlení nebo znásobení poškození, ale ty se už v SS2 bohužel nevyskytují.

 Totální chaos
Zvětšit zdroj: Archiv Co se týká obtížnosti, tak ta spíš klesla. Hrát na tu nejlehčí „Tourist“ je spíše ostuda a ani pátý stupeň „Hardcore“ není konkurencí pro „Nightmare“ v Doomovi. Hraní se dá usnadit tím, že po zamíření na nepřítele vždy zjistíte jeho aktuální zdravotní stav díky zbarvení zaměřovače. To však neznamená, že se při hraní budete moci dloubat ve všemožných tělních otvorech. Paradoxně na tom nemají úplný podíl hordy nepřátel, jako spíše naprosto frustrující hopsací část. V té musíte pomocí trampolín přeskákat z jednoho balkónu na druhý, přičemž to, že vás nepřátelé zasypávají olovem, je starost, která se odsouvá až na druhou kolej. Trapně působí fakt, že toto je jediné místo v levelu, kde můžete spadnout z mrakodrapů. V jiných oblastech vám hra zkrátka bližší prozkoumání chodníku nedovolí.

Jiná pasáž se nese v duchu řízení menšího bojového vznášedla, ale nemalý podíl na případném opakování si připisuje špatné ovládání vehiklu. S umíráním je také spjato přidání počtu postradatelných životů, stejně jako ve starých plošinovkách. Přijdete-li o všechny, nenásleduje sice Game Over, ale výrazné bodové penále ve výsledném zhodnocení. Z toho jasně vyplývá, že čím více bodů při hraní získáte, tím více životů obdržíte přímo ve hře.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Podnadpis „Totální chaos“ nezahrnuje pouze pocity z hraní, ovšem i ze samotného menu. V něm je totiž používání scrollovacího kolečko u myši dosti neintuitivní, a také mě nepotěšila nemožnost použít klávesnici pro vytvoření profilu. Jsou to sice prkotiny, ale při jejich větší koncentraci si možná budete rvát vlasy.

 Další postřehy
Rozhodně mě neuspokojilo tempo hry, které je příliš nerovnoměrné. V jednu chvíli máte co dělat s dvacítkou nepřátel, jindy nastupují úplně hluchá místa. Na druhou stranu je třeba brát zřetel na malou rozlohu herní plochy, na níž z toho důvodu není možné nacpat několikrát více oponentů, aby byly uspokojeny choutky i toho největšího sadisty. Zvětšit zdroj: Archiv

Taktéž by nebylo od věci slyšet při akci nějakou pořádnou muziku, jako tomu bylo ve výborném Painkillerovi, ne nějaké nudné a pomalé melodie. Ale nejen hudba je neodpovídající. Blivno se vám možná bude dělat při poslouchání zvuků zbraní. Samopal připomíná spíše slabou vánoční prskavku a zvuk brokovnice simuluje lépe mlácení do plechového plástu než to něco, co stvořili zvukaři.

A multiplayer? V demu nic moc. Hraní ve čtyřech lidech je kvůli takto malému počtu dost nuda (v plné verzi se zvedne limit na 16), což naštěstí kompenzuje přítomnost kooperativního módu. Jinak si můžete vybrat jeden ze čtyř skinů pro vaší postavu.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z tété hry najdete v naší sekciscreenshotů

 Přehlídka barviček
SS2 vypadá pěkně a po vizuální stránce se jedná o jasný nadprůměr. Celé dílko pohání autory vytvořený Serious Engine 2. Nenarazíte na nic, z čeho byste byli úplně paf, ale třeba takový pohled na poslední setiny života nepřátel, kteří se při těchto okamžicích efektně rozprsknou na maso + krev + kosti vypadá jednoduše skvěle.

Plus si může CroTeam připsat i za věrohodné chování nepřátel po zásahu, kdy si emzáci menších rozměrů vyzkoušejí na vlastní kůži letecký den díky fyzikálnímu enginu. Kromě postav se autoři trochu zaměřili také na reálnou destrukci objektů, tudíž není problém rozřezat cirkulárkou strom nebo rozstřílet reklamní plochy s motivem hry. Jen by možná neuškodila větší volnost ve zkrášlování prostředí pomocí zbraní. A když už jsem nakousl ty reklamy, tak vám prozradím, že v jedné ze tří skrytých oblastí v demu naleznete obraz s fotkou celého týmu tvůrců.

Zvětšit zdroj: Archiv I přes velikou pestrost, desítky nepřátel, rozlišení 1024x768, zapnuté všechny efekty (včetně 2x anti-aliasingu) můj elektronický kolega s vnitřnostmi P4 3.0 GHz, 512 MB RAM a Radeon x600 128 MB moc neprotestoval a svolil k naprosto plynulému hraní bez sebemenšího cukance, a to i v náročnějším third-person pohledu, do kterého lze přepnout ze standardního pohledu z vlastních očí. Jediné, o co jsem se musel ochudit, je nápis „on“ u řádku HDR a „32-bit“ u detailnosti textur. Loading je příjemně krátký a trvá jen pár sekund. Demo tedy bylo docela zábavné, sympaticky praštěné a potěšilo přidáním vznášedla, takže se těšme na plnou verzi vycházející už začátkem října.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa...

Související články: Novinky, Serious Sam recenze, Serious Sam: Second Encounter recenze


 
Moolker
autorovi je 15 let, bydlí na Mělníku a studuje všeobecné gymnázium; přispívá i do HotGames, Playmobilu a SCORE; nejdéle vydrží u kvalitní strategie, akce a fantasy her; život by si nedokázal představit bez závodního lyžování a horského kola

 
 
Moolker

Nejnovější články