Galerie

V redakci byste patrně nenašli většího kritika Kingdom Come: Deliverance. Plně uznávám, že Jindrovy vylomeniny v Posázaví zřejmě nebyly pro mě, protože když jsem odhlédl od tehdejšího technického stavu, přišlo mi, že jde sice o nádherný středověký skanzen, který ale trochu pro všechnu tu realističnost zapomíná na zábavu. A je to v pořádku, ne všechny hry jsou pro každého a renomé, které si KC:D vydobylo, plně respektuji.

Do pokračování jsem proto naskakoval s vlažným očekáváním. Čekal jsem dobrou hru, čekal jsem nádherné Trosecko a Kutnohorsko, čekal jsem fantastický vhled do českého středověku 15. století. Čekal jsem ale taky neohrabanost a opět ty zpropadené survival prvky, které mi tak kazily užívání si prvního dílu.

V žádném případě jsem ale nečekal, že po 20 hodinách budu u nového RPG od Warhorse sedět přikovaný k monitoru do ranních hodin, že budu naprosto a totálně pohlcený v lesích, lukách a skalách Českého ráje, že mi bude brada padat hluboko k podlaze nad tím, jak je Kingdom Come: Deliverance 2 úplně ve všech ohledech o míle lepší hrou, než tomu bylo u jedničky.

Káně nad Troskami

A když říkám ve všech ohledech, skutečně tím myslím úplně každou fazetu – od živoucího světa, přes soubojový a RPG systém, kvalitu questů, zpracování postav, simulační složku, atmosféru, grafiku. Kingdom Come: Deliverance 2 je (alespoň v prvních hodinách) fenomenální, hravá, barvitá, ambiciózní, sebevědomá.

Příběh se rozjíždí pomalu, však taky myslí na všechny, kteří by první díl nehráli: Pečlivě rozdává karty na stůl, představuje postavy, vykresluje motivace a snaží se vás nenásilně vtáhnout do rozjetého povozu a připravit na dlouhou pouť. Zároveň vám dává jasně najevo, že s Kingdom Come: Deliverance 2 si máte dát načas a nechat se do Česka 15. století vtáhnout.

zdroj: Warhorse

Warhorse se podle mě skvěle daří složitá disciplína druhých dílů RPG: pokračovat v příběhu, vzít v potaz, že Jindřich už není drnohryz, který se zvládne ohánět tak maximálně smetákem, ale zároveň vám otevřít cestu k tomu, co na RPG tak milujeme – vylepšování postavy.

Kovářův synek se už od začátku umí slušně ohánět mečem, a podle vašich odpovědí v prologu dokáže třeba obstojně střílet z luku, plížit se, vyzná se v alchymii nebo šarmem působí na muže a ženy libovolného věku a společenského postavení.

zdroj: Warhorse zdroj: Warhorse

Je to právě volnost v tom, jak budete KC:D 2 hrát, která jej od prvních minut pasuje na plnokrevné RPG v otevřeném světě. Už třeba jen tím, že můžete mít předem uložených hned několik oděvů a jedním kliknutím je střídat dle libosti. Plnou zbroj na mlácení nepřátel po hlavě, koženou výstroj na tiché mlácení nepřátel zezadu nebo třeba kupecký šat na oslňování dam ve městě. Výrazně taky přibylo perků, kterými si můžete vytyčit přesně svůj styl hraní a libovolně je kombinovat.

Já jsem samozřejmě skončil u chrastící plechovky s jedenapůlručním mečem, ale dokážu se taky obstojně plížit. Věrnou dýkou u pasu jsem potichu přeťal krkavici nejednomu lapkovi a hbité prstíky stopily nepočítaně náhrdelníků a stříbrných. Už teď se ale neskutečně těším, až budeme v LongPlayi hrát za Jindřicha – postrach Trosecka. Masového vraha, který se ukrývá ve skalách Apoleny a číhá na nepozorné pocestné, kterým pomůže od cenností a těžkého údělu bytí.

Střemhlav do středověku

Svět je opět obrovské hřiště, autentický skanzen a portál do evropského středověku, který uhrane svojí věrohodností. Nejde jen o novou mapu k prozkoumávání, ale Kingdom Come 2 jde i v aspektu ztvárnění každodenního života o pořádný kus dále (a kdybyste se náhodou nudili, máte tady desítky stran encyklopedického kodexu o středověkých reáliích).

Ukazuje, jak byl středověk barvitý, mnohovrstevnatý a komplexní. Že nešlo o dobu černobílou, kdy většina lidí žila krátké a tvrdé životy (i když někteří ano). Že i přes předsudky a tmářství s érou často spojované mohl být svět taky plný dobrých lidí, kteří se zastanou slabšího a na cizince se nekoukají jako na ďáblova velvyslance (i když, opět, někteří ano).

zdroj: Warhorse

Díky tomu je svět KCD 2 tak pohlcující a uvěřitelný. Postavy vedou své životy, zastaví se na náměstí, popovídají si někdy o banálních událostech všedního dne, jindy si zanadávají na šlechtu, probírají vesnické klevety v hospodě nad pivem, řeší romantické pletky souseda.

Spousta unikátních replik vám skutečně dává pocit živoucího portálu do minulosti (určitě jim ale někde bude konec) a je velmi snadné se jen tak zastavit a naslouchat cizím rozhovorům bez toho, aniž by to vedlo třeba k vedlejšímu questu, protože jsou prostě zajímavé. Žádné nekonečné tlachání o dobrodruhovi, který dostal šípem do kolene.

Bezkonkurenční středověkou atmosféru pak dobarvuje nádherná krajina Českého ráje (do Kutné Hory jsem ještě nezavítal). Netroufám si odhadovat, nakolik je mapa rozlohou srovnatelná s jedničkou, pocitově je ale větší, i když to reálně nemusí být pravda.

Vesničky oddělují pole zlatavého obilí, listnaté lesy, rozkvetlé louky, pískovcové skály, rybníky a usedlosti. Nad tím vším pak v srdci celého kraje ční impozantní a nezapomenutelná silueta hradu Trosky. A právě parádně členitý terén dělá z okresu tuze zajímavé místo k průzkumu. Nepřestalo mě překvapovat, jak na vinoucích se prašných cestách neustále vyskakovaly nové vesničky nebo statky. Každá s novými úkoly a zástupem postav, které mají co říct.

zdroj: Warhorse zdroj: Warhorse

Unikátní biom Českého ráje dělá z Trosecka mnohem exotičtější lokalitu než v případě okolí Ratají a Talmberku. Rybníky a rákosí na východě střídají dubové lesy, ale i skály přírodní rezervace Apolena, která díky narudlé kůře borovic lesních připomíná spíše třeba jižní Evropu. Každý metr čtvereční je ale pořád nezaměnitelně český a stejně jako v případě prvního dílu evokují toulky kolem Troskovic důvěrně známou procházku po našich lesích a kopcích. Z obrazovky dýchá nezaměnitelná atmosféra českého venkova, která je natolik silná, že mezi zpěvem ptáků, bzučením hmyzu a šelestem větru v korunách stromů začnete léto na českých lukách pomalu i cítit.

Zaklínačské questy

A když se odtrhnete od zasněného toulání přírodou a dechberoucího muzea středoevropského středověku, čekají na vás příběhy a úkoly, které se kvalitou můžou směle rovnat třeba Zaklínači 3. Není výplňových vedlejších questů, i sebemenší pochůzka a nevinná výpomoc se často rozvine v zajímavou kapitolu plnou zvratů a důležitých rozhodnutí.

Někdy mohou mít vliv na osud celé vesnice, jindy jde pouze o krásné dokreslení atmosféry a vašeho osobního příběhu. Nenarazil jsem ale zatím na nic, co by se dalo označit za vatu nebo glorifikovaný fetch quest, tedy úkol typu „dojdi tam a samoúčelně mi něco přines“. Hlavně, ať už se pídíte po rozvětvené hlavní lince, nebo vedlejších příbězích, hře rozhodně nechybí emoce.

zdroj: Warhorse

Komedie, tragédie, drama, vřelost, vykoupení, zatracení, odpuštění. Kingdom Come: Deliverance 2 má celé spektrum příběhů, které vám jednou vykouzlí úsměv na tváři, jindy zahřejí u srdíčka, ale umí se přihnat i jako černočerný mrak, který vám ani na minutu nedá zapomenout, že středověk byl pořád kruté a brutální místo a lidský život v něm má mnohem menší hodnotu než dnes.

Skrze skvěle napsané questy a dialogy mimochodem trochu tahá za oči, že v českých titulcích je poměrně dost gramatických chyb a překlepů, tak snad do vydání projdou ještě korekturou. Hodně jsem přivykl i českému dabingu, který sice nesedí do angličtinou rozpohybovaných úst postav, ale o to víc umí být okouzlující. Peprné nadávky krásně ukazují jazykovou hravost češtiny a z mluvy poznáte učence, šlechtice nebo třeba Moravany.

Řinčení oceli

Nepokrytě se tady rozplývám nad atmosférou a ztvárněním hry, tak se pojďme ještě ponořit do tvrdých systémů. Pokud vás rozčiloval příklon k survivalu v jedničce (rozuměj nutnost jíst, spát, mýt se, opravovat si předměty), tak ten zůstává zachován. Přijde mi ale mnohem smířlivější. Ať už je to nastavenou ekonomikou, nebo změnou statistik, nemusíte s sebou tahat půl spižírny.

Díky možnosti sušení bylinek a uzení jídla se vám v torbě kazí podstatně pomaleji. Stejně tak mi přijde jednodušší na údržbu i výstroj. Už nemusíte zvažovat, jestli se pustit do ozbrojeného konfliktu, protože vás následné opravy finančně zruinují.

A představte si, někdy je realismus dokonce k dobru! Třeba v kovářské minihře. V jiných hrách byste vybrali recept, dodali materiály a tradá, na pár kliknutí se vám v batohu zhmotní meč. V Kingdom Come: Deliverance 2 dlouhé minuty kujete ingot, bušíte kladivem do rytmu, otáčíte rozžhavenou ocel ve výhni a sledujete, jak se vám prut před očima proměňuje v ostří. Je to hypnotizující, autentické a skvěle odměňující. Takhle se dělají craftovací minihry!

zdroj: Warhorse zdroj: Warhorse

Víc mi už vadí, že větších změn nedoznal systém ukládání, ať už skrz spánek, sejvovici, nebo záchytné body v milnících questů. V poměrně obtížné hře, kde smrt může přijít velmi rychle, která je navíc stavěná na pomalé hraní a celkovou imerzi, jsem tak přišel o slušných pár hodin hraní.

Obzvlášť mě to nahněvalo v momentu, kdy se hra ani ve spánku neuložila. Nemyslím si, že je zábava jet 30 minut k cíli, cestou spráskat bandity, nechat se odlákat ze stezky a prozkoumat ruinu, aby vás nakonec zabil pád z trochu vyšší skály (respektive zlomení obou nohou a následné pomalé a nevyhnutelné vykrvácení uprostřed lesa). Samozřejmě, že při nahrání jsem bandity objel obloukem a na ruinu se vykašlal, protože se mi aktivity nechtělo opakovat. Nemyslím si, že to hře prospívá.

Když už jsem nakousl ty ozbrojené konflikty – soubojový systém je mnohem svižnější, plynulejší a efektivnější. Pomáhá mu částečné zjednodušení zaměřovací růžice, už máte jen směry úderů shora, zleva, zprava a bodnutí, ale i dynamičtější odrážení úderů a odvetné seky.

zdroj: Warhorse

Když správně načasujete obranu a protiútok, promění se řinčení oceli v ohlušující a plynulý koncert, ve kterém čekáte na soupeřovu chybu. Pořád ale boje neztrácí nic ze své komplexity – přesila je velký problém, stejně jako okamžitě poznáte soupeře, který už někdy držel meč a musíte si na něj připravit i jiné finty.

Jako zastánce ušlechtilého meče jsem zatím nevyzkoušel jiný druh zbraně, ale třeba sudlice vypadají náramně lákavě. Ve výsledku jsem nejraději v noci přepadával nepřátelské tábory. Šikovným vržením kamene odlákal hlídku, zneškodnil jednoho, dva lapky podříznutím krku, šipkou z kuše prostřelil hrdlo neřádovi, který objevil těla, a s taseným mečem ve víru ostří rozcupoval zbytek panikařících banditů.

Štěstí přeje odvážným

K technickému stavu se v dojmech z hraní příliš nevyjadřujeme, ve Warhorse mají ostatně ještě necelý měsíc k dobru, ale jen poznamenám, že hra běží skvěle a pokud jsem narazil na nějaký bug, tak byl spíše úsměvný. Samozřejmě situace může být jiná v hustěji osídlené Kutné Hoře, ale na to si už budete muset počkat na recenzi od Honzy Slavíka.

Vyloženě ošklivě v tak nádherné hře pak působí déšť, který vypadá jen jako filtr rozmazaných čar. Občas taky hapruje systém zločinů. Třeba když se k vám někdo důvěrně známý, komu jste zachránili život, statek i děti, zničehonic chová jak poslednímu kravinci na botě, protože vás načapal… držte se… JAK MU SPÍTE NA SLAMNÍKU VE STÁJI!

zdroj: Warhorse

Ve výsledku jde ale o drobnosti, které navíc za měsíc nemusí být relevantní. Po všech stránkách je ale z prvních dojmů Kingdom Come: Deliverance 2 výjimečnou hrou, která odhodila kostrbaté a nejisté otěže a silou opancéřovaného válečného oře mi vyrazila dech svojí propracovaností, sebevědomím a produkčními hodnotami.

Kdo miloval jedničku, propadne pokračování tělem i duší. Komu, jako mně, některé prvky na prvním díle vadily, bude ohromený, kam se KCD 2 posunulo. Bez snahy odbržďovat vlak neřízeného nadšení… tohle je pecka. Audentes Fortuna iuvat!