Komiksový kreslíř a spisovatel Edward Ross si ve své nové knize Paříme vytyčil skutečně ambiciózní cíl – stvořit komiks, který vás protáhne nejen historií videoher, ale i dějinami hraní jako takového.
Navíc jde ještě dál než za tisíckrát omílané faktoidy o tom, kterak John Carmack a John Romero v zatemnělém pokoji vysokoškolské koleje za burácení heavy metalu dávali dokupy prvního Dooma. Ross videohry zasazuje do politického a kulturního kontextu, nebojí se nakousnout obtížná témata a občas vás vyprávěním stáhnout k pochmurným událostem historie. Ale nemusíte se bát, vše nakonec dobře dopadne a jestli něco komiks Paříme zvládne skvěle, pak prodat lásku k videohrám.
Co jsou vlastně ty hry?
Kde začínají hry? Ještě před mikročipy, herními deskami, psaným slovem a před uměním jako takovým. Hraní je něco, co má člověk inherentně a evolučně v sobě a rozhodně na ně v živočišné říši nemá patent. Hra na vojáky, lovce, předstírané zápasy jsou jen neškodný trénink na skutečné a mnohdy nebezpečné situace.
Pomáhají zdokonalovat koordinaci, svalovou paměť, analytické myšlení. Není proto divu, že se s rozvojem civilizace rozvíjely i hry. Od jednoduchých her s kameny přes protohry jako mankala po první kulturní fenomén – šachy.
zdroj:
Host
Kniha vytyčuje pro úvod do videoher skutečně široký rámec a vysvětluje, co je na libovolné hře tak opojné. Je to důležité pro pochopení, proč s rozvojem výpočetní technologie šel ruku v ruce kupředu i vývoj videoher. Od prvních experimentů se Spacewar! až po obrovský boom arkádových automatů a nevyhnutelný kolaps videoherního průmyslu v předzvěsti renesance domácích konzolí a počítačů.
Přes počátky videoherní zábavy Ross poměrně šikovně rozklíčovává, jak lidský mozek pracuje s ovladačem, že ovládání postavičky na monitoru vnímáme jako vlastní rozšířenou realitu, jak digitální zábava dokáže být návyková, pohlcující, odměňující.
Hry jako kulturní fenomén
V úvodu jsem napsal, že kniha videohry zasazuje do kulturního a politického kontextu. Ross se na stránkách zabývá iluzí svobody volby v RPG, při které jako příklad trefně uvádí BioShock nebo fakt, že Mass Effect je sice výpravná hra na hrdiny se spoustou možností, ale v prvním díle jste třeba Shepardovi nemohli určit sexuální orientaci.
Zabývá se tématy morálky v interaktivních médiích, kupříkladu na příkladu toho, jak vnímání veřejného a soukromého prostoru ovlivňuje level design ve stealthových hrách jako Hitman, ale i sexismem, rasismem a misogynií, které se v herním prostoru mohou objevit.
zdroj:
Host
zdroj:
Host
Vedle okouzlených řádků o interaktivitě a radosti z prozkoumávání, která vedla Šigeru Mijamota k vytvoření The Legend of Zelda, nakoukneme i do stinných zákoutí videoherního průmyslu. Na návykovost, hry jako propagandu násilí a války či faktor, který může u lidí trpících sociální úzkostí a depresí problémy ještě prohloubit. Ostatně Ross se nebojí hovořit ani o masakru na střední škole v Columbine, který nastartoval regulérní tažení proti hrám v masmédiích a politickém prostoru.
zdroj:
Host
„Menšina lidí si sice ke hrám buduje nezdravý vztah, ale jako celek jsou hraní a hry přínosné a pozitivní,“ tvrdí Ross. Nebojte, hry jsou jasný vítěz a z temných stránek dokáže autor zase vyzdvihnout přesvědčivé důvody, proč tak rádi hrajeme. A na konci knihu budete zavírat s hřejivým pocitem, že jde o unikátní koníček, kterému se žádný jiný nevyrovná.
Víc než jen komiks
Je až s podivem, kolik sociologů, psychologů a odborníků Ross v knize cituje, a jejichž myšlenky potom podrobněji rozepisuje v bohatých poznámkách. Je jasné, že Paříme není jen nostalgickou výpravou do dějin interaktivní zábavy, ale hlubším zamyšlením, což je taky publikum, na které komiks cílí.
Na ty, kteří chtějí videohry vnímat v širším kulturním kontextu, a nejen jako produkt určený ke konzumaci. Hodně oceňuji taky poměrně detailní vyvedení technologických milníků, které na utváření her měly dopad, ať už jde o dešifrování Enigmy, nebo vítězství superpočítače Deep Blue nad Garrym Kasparovem.
zdroj:
Host
S poměrně hlubokými a nelehkými tématy ostře kontrastuje jednoduchá pastelová kresba. Líbí se mi obzvlášť hravost s barevným spektrem, které se stránku od stránky mění. Jednou papíru dominuje žluto-černá, jindy modro-červená a podobně.
Hlavně můžete při listování pátrat po desítkách videoherních odkazů a postav. Schválně, jestli je odhalíte a poznáte všechny. Tady kniha cílí i na starší čtenáře, protože zmíněných her, které vyšly před novým miléniem, je požehnaně. Stejně tak několik zajímavých tipů na hry, které mi propluly pod radarem a které mohou mít originální nápady, mechanismy a zasazení.
Pro přemýšlivé
Paříme je zkrátka kniha pro všechny, kdo mají rádi videohry, baví je o nich přemýšlet a zajímají je jako společenský fenomén i umělecké dílo. Spíše naivní kresba není odrazem témat, která kniha probírá. Naopak komiksový formát dokáže na stránky převést desítky známých herních postav a vyobrazit autentické historické momenty. Dozvěděl jsem se o hrách něco nového, a to se po třiceti letech, co se mezi nimi pohybuju, zkrátka počítá.
Výtisk k recenzi poskytlo nakladatelství Host.
