Na Oculus Rift jsme vyzkoušeli kolem dvou desítek her a technologických dem. Velmi rychle tedy padl onen „wow“ moment známý z reportáží o prvním nasazení, a technologii a dostupné hry jsme mohli zhodnotit s větším odstupem. O výsledném dojmu se dozvíte v našem text-o-video seriálu.
Vývojářská verze Oculusu, kterou Games.cz zapůjčilo studio Dreadlocks, má nejnižší dostupné rozlišení, tedy 1280*800, rozpůlené do dvou okulárů po 640*800 pixelech. Důvod je prostý: verze s HD rozlišením se vývojářům ještě nerozesílaly a zřejmě ani ty nebudou finální, protože se už dnes mluví o možném rozšíření na rozlišení 4K.
Nízké rozlišení nese známé bolístky. Neustále zřetelně vidíte displejový rastr (mřížka, na které se zobrazují pixely), který se při otáčení hlavy na rozdíl od vykreslené scény nehýbe. Je to jako dívat se na svět skrz záclonu pevně omotanou kolem hlavy. I když si mozek časem přivykne, mřížka ho stále mate a v kombinaci s dalšími vlastnostmi brýlí se dokáže postarat o kvalitní mořskou nemoc.
zdroj:
tisková zpráva
Nevolnost je podobná té, kterou pociťujete například při čtení knihy v jedoucím autě a má několik důvodů. Vyberme z nich zdánlivě pomalejší reakci na pohyb hlavy (pozor, jde o chyby způsobené rychlostí počítače a neodladěností enginu!) a způsob, jakým Oculus oklame vaše smysly. Je to celkem prosté: uvěří-li váš mozek, že jste vojákem v 2. světové válce a přebíháte mezi zákopy, pak mu dělá velký problém vyrovnat se s tím, že to, co vidí nekoresponduje s pohybem reálných končetin. A je mu blbě. Dá se samozřejmě opakovaným hraním vytrénovat, ale stále to není to, co byste od nové technologie chtěli.
Ideální hry pro Oculus jsou tedy takové, ve kterých vaše herní role kopíruje reálnou pozicí těla při hraní – například Hawken, ve kterém sedíte v pilotní kabině velkého robota. Podle vyjádření inženýrů z Oculusu se na vyřešení obou problémů intenzivně pracuje a prý nepůjde o zdarma dodávané balení Kinedrilu. Další bolístkou jsou grafické ukazatele. Nezkušení autoři her, především stříleček z pohledu první osoby, je používají stejně jako v klasických hrách, tím pádem „visí“ ve vzduchu na jedné a té samé pozici, zatímco scéna za nimi se hýbe. Nicméně, i když si chyby, nejvíce na softwarové straně barikády, dokážeme vysvětlit, jsou věci takové jaké jsou.
zdroj:
tisková zpráva
Při testování Oculus úspěšně složil všechny pokusné osoby a poslední den hraní vypadal tak, že kolem stolu ležely sténající lidské bytosti a čekaly, až se jim mozek, žaludek a oči vrátí na patřičné místo. V současné době se dají hry pro Oculus rozdělit na poloprofesionální kusy a ryze amatérské mody s tím, že druhá skupina je obvykle experimentální a občas špatně přizpůsobená technologii. Proto se u častěji směřuje k předem připravenému kýblu. Nicméně, na doporučení komunity jsme sáhli i po takových, byť řada z nich je mnoho měsíců stará.
Až na výjimky všechny tituly trpí snahou naroubovat Oculus na existující hru nebo žánr, nikoliv vytěžit možnosti Riftu (podobná bezradnost je vidět u „velkých“ her na tablety a mobily) originálním nápadem. Vymyslet Asunder: Earthbound, která Oculus používá pravděpodobně nejefektivněji, je něco jiného než vzít střílečku typu Duke Nukem 3D, naprogramovat do ní podporu Oculus a nechat hráče riftovat do kýble.
Kvalita se tedy různí. Nesmíme zapomínat, že Oculus je stále ještě ve vývoji a v technologické evoluci mu má na jedné straně pomoci nedávná investice 75 miliónů dolarů a na straně druhé David De Martini, který bude pro firmu verbovat vývojáře. Zkrátka, než budeme držet v ruce finální produkt s odladěnými hrami, ještě si počkáme. Pojďme se podívat na první skupinu her, které jsme na Oculusu otestovali.
zdroj:
tisková zpráva
Kam se člověk nepodívá
Simulace reality jsou super. Ne. Jsou SUPER. Výlet do vesmíru, hloubek oceánů nebo pozorování přírodních jevů jako je polární záře, jsou přesně tím, co budete ukazovat rodinným příslušníkům a známým, aby pochopili, v čem je Oculus Rift tak speciální. Tituly nemusíte ovládat myší nebo gamepadem, jen se vezete po předem definované trase a rozhlížíte kolem sebe. Někdy jde o laciné triky (Aurora Borealis), kdy vlastně jen sledujete film na velkém plátně. Tím si sice tituly podlamují nohy jako hry, ale dokazují, že filmový zážitek může v Oculusu trumfnout IMAX.
Jiné tituly jsou vymakanější. Když se vzdalujete od Země v Blue Marble, máte pocit kosmonauta, který vyskočil z ISS a driftuje vstříc smrti na představení Planetárního souboru písní a tanců. Působivá vesmírná poezie (umocněná otevřením okna a zaplavením těla noční zimou) končí po několika minutách a nechá ve vás touhu vidět a zažít víc. Splní vám jí Undercurrent nebo Deep Sea Dive, v níž se pomalu potápíte do hlubiny a pozorujete mořská zvířata. Zde je už v praxi vidět, jak Oculus reaguje na pohyby hlavy – pakliže se nepodíváte přímo na zvíře, tak se nespustí jeho animace a nepropluje před vámi. Je to krásný zážitek, potkat velrybu... Nenásilně se tak ukazuje, že zaměřování pohledem může nahradit pohyb myší.
Video můžete sledovat i na Games.cz YouTube kanálu.
Na Oculus Rift jsme zatím vyzkoušeli: Blue Marble, Deep Sea Dive, Eden River, Aurora Borealis, Undercurrent
