Victor Vran - recenze povedené diablovky
8/10
zdroj: tisková zpráva

Victor Vran - recenze povedené diablovky

29. 7. 2015 19:30 | Recenze | autor: Pavel Dobrovský |

Ulice města jsou mimořádně pusté. Krámy zavřené, hospody prázdné, v kašnách na náměstí teče zkažená voda. Namísto rozveselených měšťanů postávají na nároží přízraky, upíři a magické běsy. Při tom tu bývalo tak hezky. Jenže pak se naplnilo prokletí - nemrtvé zrůdy opustily místa věčného spánku a přišel den zúčtování. Daň z přidaného života byla vybrána dokonale. A do ukončené bitvy přichází změna: Victor Vran, přezdívaný čistič Vrána, stojí s kosou v bráně na předměstí. Jde vrátit městu lidskou tvář. Je to jeho práce - jako krysař zbavuje města hlodavců, on je odborníkem na vykostění monster. Jakýchkoliv. Akce čisté ulice začíná!

Zkušenostmi ověřený recept akčního RPG funguje. Hrdina z názvu hry přijímá roli téměř nesmrtelného bijce, který přináší hráči potěšení hladkým roztínáním zástupů nepřátel, sbíráním zbraní různých kvalit a zlepšováním svých schopností. Na první pohled se Victor Vran ničím zásadním neliší od Diablo III nebo trilogie Van Helsing, navíc je od studia, které je proslavené strategiemi Tropico, nikoliv akčními tituly.

Od konzervativního základu ARPG hratelnosti se ale autoři dokázali odpíchnout ke hře s mnoha příjemnými systémy, umožňujícími prožívat jednu a tu samou akci několikrát, ale pokaždé jinak.

Taktické zbraně

Začneme od toho nejdůležitějšího, tedy od zbraní. Různé meče, rapíry, brokovnice, granátomety, elektrická děla, kladiva a kosy ze sedla nikoho nevyhodí. Osvěžující je ale způsob, jakým jsou zbraně připraveny pro konkrétní situace – ať už jde o stínání jednotlivých silných nepřátel, nebo jejich přesilu.

V libovolném okamžiku nese Victor dvě aktivní zbraně, mezi kterými přepínáte a používáte jejich dvě speciální schopnosti. Například s kosou spustí kafemlýnek, který prořezává zástupy kostlivců jako máslo, brokovnice zase umí na větší vzdálenost složit klidně několik jedinců. Rychlým prohazováním zbraní nacházíte v každé situaci taktické kombinace, které přinášejí radost z vítězství.

Démon v hlavě 

Zábava ovšem nekončí odemknutím nebo nalezením těch nejsilnějších zbraní. V pozdějších částech hry je možné vlastnosti zbraní vylepšovat a k tomu přihazovat odlišné démonické síly. Ať už je to sloup ohně, jedovatý oblak, naváděné střely nebo meteority, se všemi dokážete ve správné chvíli spustit na bojišti hotové peklo. Kdy a jak to uděláte, záleží zcela na vašem rozhodnutí.

Personalizace herního stylu je pro autory i hráče tak důležitá, že se promítá i do dalších vrstev hry. Jsou to především karty, které z nepřátel čas od času vypadnou. Ne, nejde s nimi hrát minihra jako ve třetím Zaklínači (i když jisté spojení tu je, protože hlas hlavního hrdiny obstaral Doug Cockle, který v angličtině daboval Geralta), ale ovlivňujete s nimi dodatečné Vranovy vlastnosti.

zdroj: Cinemart

Karbaník smrti 

Karty jsou zásadním překvapením celé hry a pro mě zřejmě nejdůležitější herní mechanikou. Poskytují různé bonusy typu „při kritickém zásahu nepřítel vybuchne“ nebo „každý zásah přidá Victorovi část zdraví“. V závislosti na používaných zbraních si tedy z několika karet vyložíte, jak bude akce probíhat.

V mém případě jsem se orientoval na kosu, což je zbraň na blízko. Často jsem byl totiž obklopen několika řadami nepřátel. Na aktivní karetní sloty jsem tedy přidal především ty, které na kritický zásah nepřítele zmrazí, odmrští nebo zapálí. Stačilo pak spustit kafemlýnek a karetní efekt se postaral o sekundární exploze, které ničily i nepřátele v druhých a třetích řadách.

Podobným způsobem lze navolit karty vhodné pro střelecký styl nebo pomalé kladivo (velká ničivost, pomalá akce – karty nabíjející zdraví jsou podmínkou). Počet pozic pro karty kontinuálně přibývá a někdy po polovině hry s nimi už můžete dělat hotové zázraky.

Otevřenější svět 

Osvobozování města od infekce nemrtvých (nepočítejte s velkou variabilitou – dohromady jich je přibližně 20 typů) probíhá kolem osmi hodin ve zcela lineárním duchu. Čistič Vrána jde, pobije nepřátele, sejme bosse, dozví se část příběhu a je vyslán do další lokace. Jediné světlé chvilky v příběhovém marasmu přináší hlas vypravěče, který sarkasticky komentuje Victorovo snažení a několik jednoduchých animací. Jinak je příběh zcela fádní.

Hrdinova cesta ale není semknuta do dominového sledu úkolů a odměn v podobě legendárních zbraní, a tak podobně. Rozlehlé město můžete objevovat zcela podle vlastních preferencí, prozkoumávat nepovinné lokace nebo nadbíhat příběhu a odemykat arény, do kterých teprve budete vysláni.

Výhodou je pocit relativní svobody a získávání zkušeností pro vylepšování postavy a zbraní. Nevýhodou je pak příběhová karanténa jednotlivých míst. Nenabízí vedlejší motivy a chybí jim dovysvětlení, proč se v nich děje něco konkrétního. V jedné čtvrti je například bonusový úkol zhasnout tři ohně na střechách - kdo je tam zapálil, co dělají, a proč je dobré je zhasit, však řečeno není. Přitom městské prostředí se všemi svými sekcemi přímo volá po propracovanější mytologii.

Zabij je znovu, Vráno

Pět let, které lidé z Haemimont Games strávili vývojem Victor Vran, se podepisují na kvalitní architektuře jednotlivých míst. Napoprvé nenudí, jsou hezké a hlavně v nich najdete spoustu ukrytých míst s bonusovými poklady. Často se k nim dostanete skákáním nebo odrážením od zdí (plus se čistič umí koulet jako v Dark Souls).

Lokace také zvou k opětovné návštěvě skrz sérii bonusových úkolů – vyrubat 200 nepřátel do tří minut, zabít sedm prokletých trpaslíků nebo projít lokaci s použitím speciálního amuletu, který zvyšuje odolnost nepřátel nebo snižuje Vranovy schopnosti, a tak podobně.

Čistá práce 

Všechny vedlejší odbočky, vylepšování hrdiny a upravování hratelnosti přispívají k boji proti nudě. Co bychom si nalhávali, Victor Vran je v základu prachsprostá diablovka. Vysoko nad průměr ji však vyzdvihuje fakt, že kdykoliv začne ohranost lokací a nezáživnost soubojů zatínat pařáty do klávesnice, můžete během několika sekund změnit tempo hry nebo se vypravit někam, kde jste zatím nebyli. Navíc po každé získané úrovni přibudou nové pozice pro karty, zbraně nebo se odemkne nová aréna.

Optimální vyváženost hry kupodivu podtrhuje nohy náročnosti. Victor Vran není obtížná hra a ke smrti dochází zcela výjimečně – navíc není penalizována, prostě se vrátíte na začátek lokace. Kritická kosa tu ale opět dopadá na autorský kámen. Kdo hledá vyšší obtížnost, nakliká si amulety a může do složitých soubojů vlítnout buď sám, nebo se třemi spoluhráči.

Haemimont Games připravili kvalitní akční RPG, které v podstatě nikde nedrhne. Především proto, že chce být solidní žánrovkou a nic víc. Doufejme, že čistič Vrána nedopadne podobně jako syn Van Helsinga, který měl v první hře našlápnuto k úspěchu, ale s každým dalším dílem byl unavenější a zbytečnější. V současné chvíli se autoři soustředí především na přípravu nového obsahu a dodatečné ladění hratelnosti podle reakcí hráčů. Nejen kvůli tomu Victor Vran zkrátka baví.

Verdikt:

Nejnovější hra od Haemimont Games vychází z tradice Diabla a dobře splňuje předpoklady pro kvalitní žánrové akční RPG. Kralující Diablo nedokáže porazit, zato posledního Van Helsinga překonává v mnoha ohledech.

Nejnovější články