Silence - recenze
5/10
zdroj: tisková zpráva

Silence - recenze

5. 12. 2016 18:15 | Recenze | autor: Lucie Jiříková |

Inspirace je důležitá. Skladatelé nám díky ní přinášejí chytlavé songy, spisovatelé čtivé romány a vývojáři návykové hry. Jenže s inspirací se to, jako s čímkoliv jiným, nesmí přehánět, jinak zabijete osobitost svého díla. Exemplárním příkladem je třeba adventura Silence od tvůrců z Daedalic.

Zkušení tvůrci adventur podlehli kouzlu akčně laděných příběhů od Telltale Games a rozhodli se, že pokračování The Whispered World vytvoří v tomto duchu. A výsledek je hodně rozpačitý. Místo, aby se ze hry stal obojživelník, který po vzoru adventurní série The Walking Dead pozře všechny fanoušky bez výjimky věku a herních zkušeností, vyprofilovala se jako obtížně stravitelné sousto pro většinu širší veřejnosti.

Silence začíná zběsilým útěkem dorůstajícího chlapce Noaha a jeho malé sestry Renie, kteří se před náletem na poslední chvíli ukrývají v malém protileteckém krytu. Tam si pro uklidnění vyprávějí příběh, který je přenese do pohádkového světa jménem Silence. Zde se dvojice nešťastnou náhodou rozdělí, a vaším prvním úkolem je dát ji zase dohromady. Další úkoly včetně záchrany celého Silence na vás pochopitelně čekají vzápětí.

zdroj: Archiv

Pokračování The Whispered World je na první pohled zcela pohlcující. Hra se prezentuje líbivým grafickým zpracováním a od začátku hraje na city roztomilostí a demonstrovanými city. Sourozenecké pouto i bezbrannost a bezelstnost malé holčičky ovšem tvůrci omílají s takovou intenzitou, že vám přibližně po hodině hraní začne to věčné pusinkování a objímání malé sestřičky lézt krkem.

Tipnu si, že roztomilosti se dočkáte minimálně dvakrát v rámci jedné obrazovky. A když se tvůrci s cukrkandlem někde zarazí, přijde řada na roztomiloučkého kamaráda Spota, což je ještěrka s funkcí zploštění či nafouknutí.

Když nevíte coby…

Spot je aktivní pomocník, který díky svým vlastnostem dokáže přemostit průrvu v zemi nebo zaplnit trhlinu ve zdi. V kontextu hry se jedná o naprosto univerzálního pomocníka, po kterém sáhnete vždy, když vám k sobě nebude nic jiného ladit. Nápad se Spotem je sice zpočátku zajímavý, jenže tvůrci ho ve hře nadužívají, aniž by pro něj dokázali vymyslet nějaké zajímavější hádanky. Spot se tak asi pětkrát přes něco natáhne, třikrát někde něco zacpe atd. To je na hru, která trvá asi 8 hodin, docela chabý repertoár.

Nepříliš zajímavé jsou i zbylé hádanky. Když pominu rádoby akční vsuvky, kdy hráči rychle vybírají jednu z uvedených možností, načež ve většině případů buď umřou a sekvenci opakují, nebo jdou rovnou dál, zbývá jenom pár kombinací. A jelikož inventář chybí, kombinace probíhají většinou pouze v rámci jedné obrazovky. Navíc hra vždy ještě zdůrazní, kam sebraný předmět vložit jeho obrysem na obrazovce.

zdroj: Archiv

Za celou dobu jsem vlastně narazila na jednu jedinou komplexnější hádanku, kdy je třeba vyvolat několik hadů, po nichž vylezete na vyvýšené místo. Jenže, tato hádanka se naopak nesla v natolik pohádkově-mysteriózním duchu a měla takový přesah, že jsem ji raději nakonec namísto logické úvahy musela vyřešit klikáním na všechno možné, což nebylo zase tak těžké.

Posledním kamenem úrazu je plytké zpracování obou hratelných postav. Renie se obvykle někde plíží, neboť Silence sužují tajemné nestvůry, zatímco Noah obvykle táhne příběh k zakončení – většinou tak musí někde něco otevřít. A když to nejméně čekáte, přijde střih. Noah se na patě otočí a rychle utíká zpět za Renie, protože co kdyby jí někdo ohrozil.

Umlčení klasiky

Přejmenování hry je zavádějící. Sice chápu, že vzhledem k početným změnám si pokračování The Whispered World fanoušci původní hry moc neužijí, jenže platí to i naopak. Hra v mnoha místech odkazuje na první díl. Když se do Silence pustí jedničky neznalí hráči, budou zmatení. Příběh sice pochopí, ale nebudou do něj uvedeni natolik, aby dokázali přehlédnout chyby této hry. Nehledě na to, že jim unikne spousta drobností, proto některé scény vyzní zcela plytce a zůstanou bez jakékoliv jiskry.

Kdyby se tvůrci z Daedalic spokojili s posunem grafického zpracování, zachovali klasické point-and-click mechaniky a navrhli promyšlenější hádanky, určitě by dosáhli lepšího výsledku než s přechodem na akčnější styl hraní, kdy herní mechaniky působí příliš primitivně.

Silence má své silné stránky, zejména audiovizuální zpracování. V oblastech, které jsou ale pro adventury nejdůležitější, se tvůrci vydali špatným směrem. Snažili se hru posunout blíže mainstreamu, ale moc se jim to nepovedlo.

Verdikt:

Pokračování The Whispered World si Daedalic za rámeček nedají. Hra upouští od principů klasické adventury a snaží se tlačit na akčnější styl hraní po vzoru her od Telltale Games. Moc jí to však nejde.

Nejnovější články