Jako většina děl se slavným detektivem v hlavní roli začíná i Crimes & Punishments v bytě na Baker Street 221b. Inspektor Lestrad Sherlocka požádá o pomoc s případem vraždy Petera Careyho alias Black Petera, slavného námořníka a lovce velryb. Scotland Yard je (jako obvykle) s vyšetřováním v koncích, neboť se zdá, že Black Peter žil se svou ženou v ústraní na venkovském sídle a neměl žádné přátele, natož nepřátele.
Krom nejednoznačnosti případu vraždy Black Petera je hned po příjezdu na venkovské sídlo jasné, že se detektivní série rozhodla vyvětrat zapšklé herní principy, vyklepat z kožichu všechny blešky a jako bonus se ještě pořádně vyfintila.
Nevypadá jako děvka, ale jako dáma
I když grafika dobrou hru neudělá, významně se v Crimes & Punishments stará o to, aby vyšetřování působilo přirozeně a uvěřitelně. Hra, na rozdíl od předchozích dílů, běží na Unreal Engine 3 a díky několika plastickým operacím vypadá vysloveně svěže. Textury jsou detailnější, modely postav včetně animací jsou propracovanější a zážitek dotváří řada drobných detailů i celková větší míra interaktivity (i když jen zdánlivé) s okolím.
Hře prospěl i výlet mimo uličky Londýna, byť se na venkově neodehrává ani polovina hry. Malebné anglické usedlosti, romantická nádraží, jezera a další venkovské lokace ponořené do mlhy a deště nebo zalité východem slunce mají unikátní atmosféru.
Hra nabízí i několik vysloveně úchvatných scenérií, kterými se rádi budete kochat - pokud zrovna nebudete myšlenkami u jednoho z celkem šesti případů, které musíte v Crimes & Punishments vyřešit, což se vzhledem k avizované volnosti při vyšetřování klidně může stát.
Dvakrát vyšetřuj, jednou vznes obvinění
Stopy a důkazy hledáte stejně jako v předchozích hrách klasickým čmucháním a sbíráním na místě činu, při rozhovorech se svědky a podezřelými nebo s pomocí experimentů v Sherlockově laboratoři. V tomto ohledu se nic nového pod sluncem neděje. Nově však hra nečeká, až s pomocí přesně daných důkazů přijdete na předem dané řešení – naopak dostanete prostor pro vlastní interpretaci událostí.
Řadu získaných informací a důkazů si může vyložit hned dvěma způsoby. Některé důkazy též mohou vést hned k několika podezřelým najednou a je pouze na vás, zdali si dáte práci s odhalením všech dostupných indicií, nebo vsadíte na intuici a viníka střelíte (obrazně řečeno) od boku jen na základě několika málo důkazů.
Cesta k řešení řešení případu je opravdu jen ve vašich rukách. Jisté ale je, že v každém ze šesti případů existuje jediný skutečný viník a pohnutka, která ho k zločinu vedla. Pokud označíte špatného viníka, neobjeví se „game over“. Jenom pak společně se Sherlockem musíte nést následky svých rozhodnutí a žít s tím, že skutečný viník se stále potlouká mezi lidmi, zatímco jste zničili život nevinného.
Tady nejsme v Los Angeles
Crimes & Punishments může v některých pasážích připomínat L.A. Noire. Třeba kvůli zpracování výslechů, kdy zjevnou lež můžete kontrovat informací, která vyslýchaného člověka může přinutit (ale nemusí), aby kápnul božskou. Při spojování Crimes & Punishments s L.A. Noire je však na místě jistá dávka zdrženlivosti, protože Sherlock během svého vyšetřování nezažije nebezpečné přestřelky nebo automobilové honičky a nemůže si vyjít na dlouhou procházku rozlehlým městem. Sherlock je zkrátka jiný žánr a popravdě by hře větší míra přebírání prvků z L.A. Noire spíše neprospěla – vyšetřování by přišlo o svižné tempo, napětí a samozřejmě i kus atmosféry klasické anglické detektivky.
Jakkoli se tedy v minihrách pokusíte prošpikovat prase harpunou, rozstřelit dynamit pistolí nebo vyhrát v páce, pořád se jedná o adventuru klasického stylu, která si víc než na akci potrpí na hledání stop a souvislostí mezi jednotlivými informacemi a samozřejmě i na klasické logické hádanky. Vedle chemických pokusů, kdy podle klíče musíte přijít na správné pořadí použitých chemikálií, vás čeká sestavování profilu vyslýchaných podle vzhledu nebo otevírání zámků.
zdroj: Archiv
Paradoxně právě zmíněné herní vsuvky, které by měly hru v pravidelných intervalech oživovat a zpestřovat, se v pozdějších částech hry mění ve slabinu. Ačkoliv je princip otevírání zámků zpočátku zábavný, začne brzy nudit. Jakmile prokouknete princip, stane se z otvírání zámků rutina. Na druhou stranu má i díky tomu vyšetřování spád a švih. Události rychleji plynou, hra je celistvější a člověk se vyšetřování mnohem lépe ponoří. A snížení pomyslné obtížnosti je v největší míře dané právě tím, že hra nepožaduje, aby hráč přišel na jedno jediné správné řešení, ale klidně jej pustí dál, i když se zmýlí.
Díky rychlému spádu nakonec vyniká i důkladné prokreslení postav, především Sherlocka Holmese s jeho typickými rozmary. Naopak Dr. Watson stojí oproti předchozím dílům spíš v pozadí, což vynahrazuje setkání s dalšími zajímavými postavami - třeba s bratrem Sherlocka Holmese Mycroftem nebo s paní Hudsonovou.
Pestrost hře nechybí ani v ve zpracování jednotlivých případů, kdy se vedle vraha pustíte i po stopách záhadně zmizelého vlaku nebo velkolepého zloděje. Více ale nechci prozrazovat, protože sledovat vývoj každého případu a těšit se na další zvrat je základem zábavy Crimes & Punishments. Dodám jen, že kupříkladu na vtípek s dalekohledem v Sherlockově bytě budu vzpomínat ještě hodně dlouho!
Crimes & Punishments přináší ve výsledku mnohem více změn, než jsem čekala. Většina z nich navíc v rámci konceptu tradiční detektivky výborně funguje a po několika pouze solidních Sherlock Holmes hrách přináší skutečně svěží a neotřelou zábavu. PC verzi hry navíc Comgad vydává v ČR a SR s českými titulky a ve speciální edici, jejímž tahákem je pohlednice s rébusy, které připravil Institut pro studium života a díla Sherlocka Holmese www.sherlockian.cz.