Wangova cesta je dlouhá a tvrdá
V oddělení hlavního hrdiny k žádným změnám nedošlo. Protagonistou zůstává Lo Wang, který hýří pubertálním žvástem a třeskutou hláškou při každé příležitosti. Ke konci hry mu sice v tomto ohledu lehce dochází šťáva, ale jedním dechem je třeba provinile přiznat, že mixu narážek na popkulturní artikly a vtípkům o penisech jsem se většinu času pohihňával, a několikrát dokonce vyprskl nahlas.
Intelektuální vyžití tedy nečekejte, stejně tak by bylo scestné se těšit na propracovanou zápletku. Příběh je někde na úrovni Duke Nukem 3D, což vůbec nevadí. Naopak je to spíš dobře. K bezhlavé akci s notnou dávkou humoru a hláškováním na každém kroku béčkové pozadí výborně sedí.
Vylepši a postřílej
O filozoficko-uměleckých přesazích ale nemá smysl hloubat, protože jádro hry leží v úplně něčem jiném. Řeč je samozřejmě o zabíjení, sekání, porcování, zapalování, střílení a rozmetávání davů nepřátel různých tvarů a velikostí. A jak je to vlastně s tím žánrem? Shadow Warrior 2 působí jako potomek prvního novodobého Shadow Warriora a Borderlands 2, přičemž dominantní geny měl přeci jen tatíček Shadow Warrior.
Znamená to, že Lo Wang umí staré známé triky s mečem, tlakovou vlnu seknutím, výpad vpřed a podobně. Přibylo mu však i pár nových pohybů a útoků - chvilková neviditelnost, bodce ze země a tak dále. Stále se nezalekne ani střelných zbraní, když s oblibou bere do každé ruky jednu. Vliv systému, vzdáleně připomínajícího akční RPG, je ale ihned zřetelný. Různé zbraně mají rozličné statistiky. Po několika prvních posekaných pekelnících si všimnete přítomnosti náhodně generovaného lootu, ale i toho, že každý předmět má tři sloty na vylepšení.
Není však třeba zarážet obličeje do napajedel se svěcenou vodou! Primitivní RPG systém je totiž nastavený na jedničku. Zbraní je k mání dost, ale ne tolik, aby se v nich člověk ztratil nebo nevěděl, kterou chce zrovna použít. Vylepšení padá z nepřátel také celá řada, ale všechna dají v jasných popiscích najevo, co přesně od nich čekat - třeba, jak se pak bude chovat brokovnice, když jí ozdobíte ohnivou duší.
zdroj: Archiv
K dispozici jsou i předměty, které po spojení se zbraní zásadně upravují či vylepšují palebné módy. Důležité jsou také již naznačené živly. Specializaci každé zbraně můžete směřovat do jednoho ze čtyř elementů, přičemž výsledek je přesně takový, jaký by člověk čekal - když potkáte ohnivého banditu, způsobíte mu ledovým revolverem větší bolehlav než třeba plamennou šavlí. A protože nepřátel spojených s určitým živlem budete potkávat čím dál tím vice, je užitečné s sebou nosit alespoň čtyři zbraně. Ideálně každou z nich nabitou jiným druhem energie.
Když všechna tato fakta sečtete a podtrhnete, vyjde vám jediné. Jestliže Shadow Warrior z roku 2013 nabízel v podstatě tři přístupy k akci (akce s mečem, s pistolí, s obojím) v Shadow Warrior 2 jich lze vymyslet snad několik stovek. Možnosti vylepšování a upravování jsou natolik široké, že můžete provést v podstatě cokoli, co vás napadne.
Bleskurychlý vrah mizící ve stínech a zabíjející nepřátele zezadu krátkými čepelemi? Ostřelovač? Raketometčík? Jakuzácký řešitel problémů s katanou a samopalem? Bůh ohně a ledu? Rytíř Jedi? Samuraj? Mistr jedovatého kulometu? Specialista na elektrické granáty? Fantazii se meze nekladou. Během hraní jsem se těchto přístupů snažil vyzkoušet co možná nejvíc a nenarazil jsem na jediný, který by byl nějakým způsobem hůře použitelný, nenaplňující či dokonce nudný. Tak má vypadat kvalitní akční hra. Bravo.
V souvislosti s tím je též potřeba pochválit dobře vymyšlené ovládání a interface. Z předchozího popisu by se mohlo zdát, že bude hra komplikovaná, ale opak je pravdou. Žádné zírání do statistik na vás nečeká, zbraň osázíte vylepšeními několika kliky, a pak hurá do akce. Tvůrci si jednoduše nepřáli rozhněvat fanoušky, kteří žízní po přímočaré střílečce, ale také je nechtěli urazit nastavovanou kaší. Zlatý střed se jim podařilo trefit znamenitě.
zdroj: Archiv
Zběsile a nemilosrdně
Veškeré chytré systémy a možnosti nastavení předmětů by byly k ničemu, kdyby špatně fungovala akce. Kdyby nebyla příjemná pod rukama. Tyto obavy však díkybohu zůstávají v kolonce nenaplněných nočních můr, protože kosit nepřátelské davy je úplně stejná animální zábava jako před třemi lety.
Řež probíhá ve strhujícím tempu, efekty se hrnou ze všech stran, vzduch je plný usekaných končetin a krvavého potěšení. Wang létá po bojišti jak ztělesněná smrt, všechno je plynulé a dynamické. Skon každého druhého protivníka navíc komentuje nějakou hláškou. Bezhlavá radost, bezhlaví nepřátelé. Masakr v Shadow Warrior 2 rozproudí krev, vyžene adrenalin do nebezpečných hodnot a uspokojí veškeré brutální choutky.
Běž si, kam chceš
Důležité změny se však dočkal design úrovní, které už nejsou (s výjimkou několika vyloženě příběhových misí) čistě lineární, ale nabízí otevřené lokace, ve kterých máte jasně daný cíl, a cestu k němu už si do jisté míry můžete zvolit sami.
Nečekejte úplnou svobodu pohybu. Když k domu, kam se potřebujete dostat, vede jeden most, logicky přes něj musíte přejít. Nic a nikdo vám ale nebrání, abyste ještě před tím prozkoumávali okolí nebo se pustili do bitky na odlehlém náměstí, kam jste jít nemuseli. Pryč je tedy standardní koncept arénových úrovní - kdy a kde bojovat je ve většině případů na vás.
Jde o příjemný a svěží přístup, ale váže se k němu i jedna výtka. Herní svět se skládá z asi tak čtyř rozlehlých lokací a řada (zejména postranních) misí vás do nich bude posílat opakovaně, pouze s jinou koncovou destinací. Některé kouty herní mapy zkrátka uvidíte víckrát než by bylo záhodno. Vzhledem k tomu, že bojové situace můžete řešit pokaždé jinak, se nejedná o výraznou kritiku, ale větší rozmanitost prostředí by hře rozhodně neuškodila.
Druhá výtka se týká obtížnosti. Začínal jsem na druhé nejvyšší obtížnosti, a přestože zpočátku představovali nepřátelé solidní výzvu, zhruba od poloviny hry, a po nabrání lepšího vybavení, začaly být boje snad až příliš snadné. Na jednu stranu jde vlastně o pozitivní jev, protože vylepšení jsou tím pádem na zážitku opravdu znát. Na druhou stranu ale nedostatek výzvy v druhé polovině hry zavání nudou. Kvůli herní době zhruba 10 hodin a pravidelnému dávkování výrazně silnějších nepřátel naštěstí nuda na dveře nezaklepe, ale i přesto bych se nebál každému, kdo má už nějakou střílečku za sebou, doporučit rovnou nejvyšší obtížnost.
Funguje to!
Vyvalte sudy nejlepšího vína a pozvěte kapely! Konečně vyšla hra, které po čistě technické stránce není v podstatě co vytknout. Nenarazil jsem na žádné pády na desktop či bugy jiného druhu. Pokud tedy nepočítám maličkosti typu podivně se klepající useknutá končetina na zemi. Shadow Warrior 2 ale hlavně běží jak namydlený blesk. Na konfiguraci i7+980Ti jsem při plných detailech a v rozlišení 4K nikdy nezaznamenal hodnotu snímkové frekvence nižší než 50. Ve 1440p a 1080p se hra podle očekávání držela na 60 fps, což si zaslouží aplaus.
Je však třeba si připustit, že na plynulosti má nejspíš podíl i grafika, která rozhodně neboří horizonty. Nasvícení je atraktivní a většinou opravdu je na co se dívat. Práce s barvami je výtečná a déšť všemožných efektů jakbysmet, ale co naplat, najdete tu třeba i model postavy, který kvalitou tak usilovně připomíná Daikatanu, že jsem si až nebyl jistý, jestli to náhodou nemá být nějaká narážka. Opět, nejde o dštění síry a ohně, Shadow Warrior 2 je po většinu času velice vzhledná hra, ale někdy by nevadilo, kdyby vypadala ještě o maličko lépe.
zdroj: Archiv
Celkový pocit ze hry je ale při sledování závěrečných titulků výborný. Těch několik výhrad smete obrovská dávka pozitiv a skvělé zábavy. Akce tisíckrát jinak, ale pokaždé parádní, otevřené úrovně, účelný, dobře nastavený a snadno pochopitelný pseudo RPG systém – to jsou hlavní vylepšení oproti první hře. Přidejte si k tomu ještě možnost projít hru v kooperativním multiplayeru nebo ještě jednou sólo v New Game+ a výsledek je jasný. Shadow Warrior 2 se jednoznačně povedla a všem akčně naladěným lidem lze hru s klidným svědomím doporučit.
