Dva roky po Xboxové verzi přichází na naše PC hra Halo, která si stačila během exkluzívního účinkování na konzolích vydobýt až legendární pověst. Proč si ji i my v recenzi nemůžeme vynachválit? A má krapet zastaralá grafika nějaký vliv na skvělou hratelno

Autor: Mickey Mouse
Publikováno: 5.října 2003

Verze hry: finální/prodávaná pro PC
Doba recenzování: cca 1 týden

zdroj: tisková zpráva Dva roky po Xboxové verzi přichází na naší platformu hra Halo, která si stačila během exkluzívního účinkování na konzolích vydobýt až legendární pověst. Zajímavé bylo sledovat chování PC komunity vzhledem k blížícímu se termínu vydání. Tato do nebes vychvalovaná sci-fi akce zcela nečekaně obdržela po úniku nehotové betaverze hluboké šrámy z pera řady autorů, kteří byli produktem silně rozčarováni. To zatřáslo do té chvíle jednoznačně optimisticky naladěnou komunitou, od níž se začala štěpit čím dál početnější frakce, kriticky odsuzující snad všechno, co se ve hře objevilo a ještě nedávno uctívaného poloboha odvlekli na pranýř či jej rovnou poslali do pekel herního braku. Po vydání finální verze Halo jsem se pustil do jejího podrobného testování a dnes tu jsem s recenzí a poznatky, které jsem si o hře udělal.

• První dojem...
... kterým se každá hra prezentuje, je grafické zpracování. V případě Halo se na něm podepisuje několikaletá zastaralost a původní konzolové zpracování, z nějž byla hra na PC přeportována. To se odráží v ne zrovna detailních texturách a modelech postav i krajin, na jaké jsme zvyklí třeba z Unreal Tournamentu. Hra i přes použití módnich pixel shaderů spíše připomíná starou školu, kde jednoduchá polygonální architektura tvoří světy, v nichž se bude příběh odehrávat. Na druhou stranu hry akčního žánru vstupují do stadia, kdy se potvrzuje, že právě tato relativně jednoduchá geometrie byla pro hraní tím NEJ a pomalu dochází k návratu „zlaté éry“.

Halo se odehrává v budoucnosti, a nabízí jak boje v interiérech jeskyní a spletitých chodbách, tak i otevřené lokality v duchu Tribes anebo možná spíš nadcházejícího UT 2004. Obojí je řešeno účelně a podle mého názoru vkusně s ohledem na záměr, kterému dané mapy mají sloužit. Nedočkáte se žádných výdobytků moderní architektury bazírující na každém detailu, ale to pro hraní není podstatné. Osobně zastávám názor, že autoři vymáčkli z dostupných možností, co to šlo a hru dovedli do rozumně vypadajícího stadia.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Správně namíchaná směs
V pohádkách princ či Honza osvobodí královu dceru, za což dostane půl království a její ruku s veškerým příslušenstvím. V počítačových hrách jde většinou podstatně o víc. Halo v tomto případě není výjimkou a vaše dobrodružství bude namířeno k záchraně lidské rasy a vyčistění vesmíru od všeho zlého. Pro nás hráče je podstatný způsob, jaký k tomu hra dovolí využít a v něm se teď chvíli povrtám.

Předně je to vcelku zajímavý příběh, do něhož sem tam vstoupí i nějaká ta záhadná postava (mohu-li tak nazvat třeba létající monitor). Dějové zvraty, měnící se atmosféra, sem tam výskyt nových nepřátel či zbraní. Tohle vše ve hře najdete a způsob, jakým je tento pel-mel vyladěn, mi přišel přesně takový, aby hráče udržel ve správné náladě po celou dobu hraní.

• Sám anebo v týmu
zdroj: tisková zpráva Základem je hra jednotlivce, kdy v pohledu z vlastních očí sami čelíte všem nástrahám a nepřátelům. Do toho ale vstupují pasáže, kde se připojujete ke skupinám vojáků a společně s nimi se snažíte decimovat nepřátelské obludy. Což o to, tohle není nic až tak nového. Velkou sílu ale vidím právě ve způsobu zpracování týmových bitek. Téměř nic totiž není natvrdo předdefinováno a žádný skript nevelí, že „tady zemře tenhle“, „tadyhle tamten“ apod. Osudy většiny postav nejsou nijak striktně předurčeny a záležet bude na tom, jak si v přestřelkách povedete. Týmová spolupráce, přispěchání na pomoc těm, kdo se ocitli v nouzi. Tohle jsou atributy determinující vaši i jejich životnost.

Čím více spoluhráčů si necháte pobít, tím víc práce pak zbude na vás samotné. Hráči se chovají v podstatě tak, jak byste od nich čekali a i když tu není žádná možnost velení a pokročilé komunikace, přesto se nebudete cítit jako na výletě s mentály. Do toho přidejme používání různých zbraní, tedy i těch, které se dají sebrat po padlém nepříteli. Tohle je i doslova nutnost vzhledem k omezené munici a je jen příjemným zjištěním, že toto pravidlo platí i pro počítačem řízené vojáky.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Týmová akce si mě získala i dalším aspektem, který se ve hrách vyskytuje jako šafrán a s předchozím zpracováním bojů úzce souvisí. Je tím možnost zraňovat spoluhráče, což vás donutí i ve zmatených přestřelkách dávat setsakra pozor, kam pálíte a koukat, kdo se nachází v místě, kam chcete naházet granáty. Pravidlo zraňování spoluhráčů opět platí pro všechny a tak se může přihodit, že se navzájem pobijí vojáci či vesmírné obludy na druhé straně fronty, případně nějdo z vašich nechtěně polechtá vás, za což se většinou i omluví. Celá týmová hra tak dosáhne mnohem hratelnější podoby oproti skriptovaným střílendám, kde klidně kropíte skrz vlastní řady a na druhou stranu ať děláte co děláte, stejně jejich předem nadefinovanou životnost nezměníte.

• Nejenom pěšky
zdroj: tisková zpráva Chválou nebudu šetřit ani při popisu další herní složky, kterou je používání vozidel, s čímž mimochodem Halo přišlo před lety jako jedna z prvních her vůbec. Nejvíc si užijete v terénním trojmístném Warthogu, kam zasednete za volant a můžete k sobě přibrat až dva další vojáky. Jednoho postavíte za těžký kulomet a druhý z místa spolujezdce může kropit svou primární zbraní. Pak už stačí šlápnout na plyn a vyrazit na nepřítele. Kromě mušky a vhodné palebné pozice tu bude hrát důležitou úlohu i vaše řidičské umění, které bohatě využijete při vyhýbání se střelám a granátům.

Vozidla se v third-person pohledu kamery ovládají do stran myší a pohyb vpřed či vzad je na klávesnici. Toto nezvyklé schéma bude chtít trochu tréninku, jakož i potřebu si zvyknout na jízdní vlastnosti a zpoždění v zatáčkách a při rozjíždění. Warthog je na rozdíl od vozidel a vznášedel ostatních nerozbitný, a tak při havárii jej pouze stačí překulit zpátky na kola a můžete pokračovat v jízdě.

Warthog lze dovézt i do interiérů, a tak je z velké části na vás, kam až s ním zajedete a zda jej necháte parkovat před budovou či s ním vjedete i dovnitř. Trochu menší pohodlí při manévrování úzkými chodbami kompenzuje výhoda účinného kulometu s neomezenou zásobou střeliva. Účinná munice totiž bude ve vyšších obtížnostech jeden z permanentních problémů, které budete každou chvíli muset řešit.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Zbraně a granáty
Po každém zabitém zůstává k dispozici jeho primární zbraň a munice do ní. Vy sami se můžete vybavit až dvěma zbraněmi a dle vlastního uvážení je měnit za to, co právě kde najdete. Od klasických automatických pušek, razantních pistolí se zoomem či sniperek se dostanete i ke zbraním plazmovým a energetickým. Sice všechny disponují pouze jedním druhem střelby, nicméně určitá variabilita navíc se tu také najde. Někdy je to možnost zoomovat, jindy třeba volba, zda střílet jednotlivě či energii ve zbrani nakumulovat a vyslat pak jeden velký ničivý chuchel.

Ke zbraním primárním se přidávají i různé granáty, které lze najednou nést až čtyři a situací, kdy se vyplatí je použít, je dost a dost. Granáty lze stejně jako zbraně nacházet po padlých a postupně si jejich zásobu doplňovat. Protivník není vždy k pohozenému granátu lhostejný a pokud jej včas zpozoruje, bude se před ním snažit utéct.

zdroj: tisková zpráva Výbuchy jako takové představují jednu z nejnebezpečnějších nástrah, na kterou bude potřeba si dávat sakramentsky pozor. Vaše životnost je dána kombinací několika úrovní zdraví a samodobíjecím štítem. Ten se v rámci jednoho stupně zdraví samovolně dobíjí a pokud poranění nepřesáhne jeho kapacitu, automaticky se tak udržujete v plné kondici. Pokud se ale poraníte nad kapacitu štítu, odnesou to jednotky zdraví, které si už jen tak nedoplníte a bude třeba hodně dobře a dlouho hledat, abyste zakopli o nějakou tu lékárnu, která se naštěstí nepovaluje na každém kroku. Právě výbuchy patří k dost silným zbraním, které naráz nenávratně odeberou několik cenných bodíků, takže pozor na ně.

• Protivníci
Zatím jsem se zabýval spíše vašimi spoluhráči, teď se tedy zaměřím na protivníky. Jejich umělá inteligence je rovněž řešena příjemným způsobem. Každý druh se chová trochu jinak, má jinou odolnost i styl boje. Malí vesmírní trpajzlíci představují všudypřítomnou verbež, která není nijak tuhá a spíš tvoří křoví těm ostatním, případně vás překvapí svým počtem či ze zálohy. Zajímavým protivníkem je zákeřňák schovávající se většinou za štít, takže je docela potíž se mu dostat na kobylku. Občas se odkryje při přesunech, sem tam provede úhybný kotoul, ale jen tak na vás odkrytou hruď nevyvalí. Sniperkou jde trefit vykrojení ve štítu, skrz nějž po vás sám pálí, fungují na něj i granáty, jinak palba do štítu se rovná pořekadlu o hrachu a stěně.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Sem tam se potkáte i se zajímavými tužany využívajícími speciální štít, který je dělá téměř neviditelnými. Sami také občas na tuto komponentu narazíte a vyzkoušíte si, jaké to je se pohybovat nepozorovaně do okamžiku, než se prozradíte a o neviditelnost v přestřelce záhy přijdete. Když už mluvíme o neviditelnosti, zmiňme i radar nebo raději „motion tracker“, což je zařízení sledující pohyb ve vašem okolí. Pomocí něj uvidíte přímo na HUDu, kde se něco hýbe a kam zaměřit pozornost, což v případě neviditelných potvor je dvojnásob k užitku.

• Třetí rasa ve hře
zdroj: tisková zpráva Pasáž o protivnících bych měl doplnit i o třetí rasu, se kterou se krom té vaší lidské a nepřátel setkáte. Jejím příchodem na scénu se tak ocitnou tři kohouti na jednom smetišti, čehož půjde ve společných tahanicích využívat i tak, že necháte vymlátit obě rasy navzájem a zasáhnete až tehdy, kdy už nebude jiného zbytí. Při decimování nepřátel a potřebě šetřit účinným střelivem shledáte překvapivě užitečnou schopnost praštit pažbou. Taková „přerostlá klíšťata“, která se na vás v některých fázích hry povalí v celých hordách tak jde likvidovat bez nutnosti plýtvat drahocenným střelivem.

Halo, to je i atmosféra, díky níž vás hra bude bavit. Úzkost v tmavých chodbách, zběsilé bitky proti mnohonásobné přesile, nekonečné čekání na přílet záchranné transportní lodi. Samota, strach a předtucha tajemné hrůzy dýchající z krví pomazaných stěn pustých místností. I tohle ve hře najdete a budiž jí to přičteno k dobru, jakož i délka příběhu, jehož hraním strávíte víc času, než je nepsaný standard. A komu tohle vše bude málo, čeká na něj ještě multiplayer, o kterém se rozpovídám v poslední části recenze.

• Bohatý multiplayer
Už pouhým nahlédnutím do sekce pro multiplayer odhalíte překvapivý počet herních modifikací, které Halo nabízí. Pro hru ve více lidech je tu celkem devatenáct map, jejichž počet ještě hravě překročí herní mody, které na nich půjde hrát. Ano, nezbláznil jsem se, herních modifikací je opravdu několik desítek a krom těch existujících si budete moci vytvářet i vlastní. Ale proberme si je v klidu a hezky popořádku.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Multiplayerové mapy se dají rozdělit do dvou základních kategorií - ty, které podporují vozidla a ty, které nikoli. Tuto jejich chrakateristiku spolu s doporučeným počtem hráčů zjistíte už při jejich výběru, a tak nebude potřeba volit mapu stylem pokus-omyl navzdory netradičnímu mechanismu, kdy nejprve vybíráte mapu a až poté herní mod. Je to na první pohled nezvyklé, ale v podmínkách Halo zcela logické. Pro vybranou mapu se pak objeví seznam herních modifikací, rozdělený do dvou skupin - standardní a klasické. Toto členění nemá nijak determinující charakter a je tu spíše pro rozdělení dlouhého seznamu aspoň na dvě skupiny.

• Herní módy
zdroj: tisková zpráva Netradiční počet herních modifikací je ve hře díky mechanismu, který pro jejich vznik byl použit, a jenž v podstatě odhalíte při vytváření pravidel modu vlastního. Do hry vlastně vstupuje vcelku dlouhý seznam volitelných parametrů, jejichž kombinací upravujete základní scénáře. Těmi jsou klasický Deathmatch, CTF, závody aut, Assault, King of The Hill a Oddball. První dva jsou notoricky známé hry, závody aut vyžadují samozřejmě mapu s podporou vozidel a jde o závodění buď na stanovený počet kol, anebo postupné projíždění stanovišti označenými vlajkou a jejich sbíráním.

Assault je primárně založen na střídání obranné a útočné role zúčastněných týmů. King of The Hill je pak dalším veteránem na poli modifikací, kdy jde o to se udržet po určitý čas v sektoru (klasicky to býval vrchol nějakého kopce, a odtud tedy pochází i název), zatímco ostatní se vás snaží o nadvládu připravit. Roli zde hraje celkový čas nadvlády, který se většinou kumuluje a až některý z hráčů dosáhne stanovené hranice, stává se vítězem. Oddball zase spočívá v držení speciálního předmětu (v případě Halo je to lebka), za což se vám počítá čas, po který ji dokážete držet. Ten se pak rovněž kumuluje a jde o to jako první dosáhnout stanoveného limitu.

• Udělej si sám
Všechny tyhle scénáře lze dodatečně upravovat vcelku zásadním způsobem a hře vdechnout jiný náboj. Tak třeba už existující modifikací jsou variace zvané Jaggernaut, což je deathmatchový hráč obdařený trochu lepšími schopnostmi než jeho protivníci. Ten, komu se podaří Jaggernauta skolit, přebírá jeho schopnosti a tak získává nad ostatními výhodu. Jindy je to zase hra proti neviditelným nepřátelům a potřeba používat k jejich odhalení radar.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů
Jiným příkladem budiž King of The Hill s tím, že oblast o jejíž nadvládu jde, se sama čas od času v průběhu hry přemístí jinam. Anebo známý Last Man Standing, kde má každý jediný život a vítezí poslední přeživší. Najdete tu i omezení zbraňové výbavy, ať už trvalé či počáteční. Neviditelnost jde nastavit pouze jedinému hráči, stejně jako speciální schopnosti Jaggernauta, o kterých už jsme psal. A tak dále a tak dále. Boti pro off-line klání v multiplayeru bohužel chybí.

• Závěr
Samozřejmě by se nějaká ta chybka ve hře našla, jako třeba občas nereagující protivník, ale jsou to výjimky a celkově dobrý pocit nijak nekazí. Fajn je i obtížnost, kde už standardní Normal dá zabrat a další dvě vyšší uspokojí i ty zkušenější, kteří si rádi sáhnou na dno. Díky opakujícím se prvkům vypadá hra místy stereotypně a jako by bez nápadu, ale jde jen o optický klam daný výskytem podobných stavebních prvků, z nichž se mapy skládají. Mise jsou navrženy dobře a s ohledem na zábavnou hratelnost. Co se týká hardwarové náročnosti, na mém Pentiu 4 1,7 GHz s 512 MB RAM a GeForce4 Ti4200 běžela finální PC verze hry v pohodě v grafickém rozlišení 1280x960, ale soudě dle ohlasů v je to asi dost individiuální a některým lidem s lepší konfigurací se prý Halo občas trhá i v 800x600.

zdroj: tisková zpráva Pro plné pochopení děje je potřeba zvládat mluvenou angličtinu, neboť nikde nenajdete možnost zapnout titulky. Není to přímo nutnost a hru absolvujete i bez toho, ale některé zápletky a mluvené informace vám udělají jasno v tom, co se kde stalo, kam se vydat atd. Halo považuji za hru, která se zalíbí každému, kdo nehodnotí pouze líbivé efekty a poslední estetické vymoženosti. Je to prostě hra, která rozhodně stojí za to, a to jak v singlu, tak v multiplayeru.

Stáhněte si: Patch, Trailery, Cheaty...

Související články: Preview PC verze (5/2003), Preview Xbox verze (5/2000), Novinky

Mickey Mouse
autorovi je 34 let, pracuje jako grafik na volné noze, hrami se zabývá od dob osmibitů, zaměřuje se hlavně na akční a sportovní hry nebo ty s podporou multiplayeru (všechny články autora)