Final Fantasy XIII - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Final Fantasy XIII - recenze

24. 5. 2010 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Legendární série je zpět. Ve fantastickém herním světě vykresleném v úžasné grafice lehce ztratíte pojem o čase. A nejspíš vám ani nebude vadit přímočarost.

Autor: Jiří Sládek
Publikováno: 24. května 2010
Verze: X360/anglická/prodávaná
Doba recenzování: pár týdnů+ring of death

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Legendární série je zpět. Ve fantastickém herním světě vykresleném v úžasné grafice lehce ztratíte pojem o čase. A nejspíš vám ani nebude vadit přímočarost a linearita jinak skvělého titulu.

Není moc slavnějších sérií nežli Final Fantasy. Square Enix zkrátka umí a i když jde jejich nový počin „jen“ cestou evoluce, zas jde o hodně povedenou záležitost. Japonská RPG se obvykle vyznačují extrémně propracovaným pozadím příběhu, vymazlenými charaktery a netradičním herním světem. A tohle všechno ve Final Fantasy XIII najdete měrou vrchovatou.

Originální svět
Na netradičně pojaté planetě Cocoon sledujete osudy několika hrdinů, rebelů proti teokratickému systému. Jejich cesty se spojují a zase rozdělují ve fantaskních lokacích a každý se žene k cíli z jiných pohnutek. Civilizovaná část světa se bojí odpadlíků z jakéhosi podsvětí známého jako Pulse. Obě říše jsou vedeny božskými mechanickými bytostmi řečenými fal´Cie (nebojte, takových podivných názvů je ve hře víc). Doposud nepříliš originální zápletka. Zajímavější ovšem je, že armáda všechny, kteří přijdou do kontaktu s fal´Cie z Pulzu, odváží do vyhnanství – respektive je masově vraždí.A právě v jednom z takových transportů smrti začíná děj hry...

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Film nebo hra?
Příběh vyprávěný krásnými (a leckdy dost dlouhými) filmečky i flashbacky o dva týdny starých událostech se stále víc komplikuje, stejně jako svět samotný. Ale uznávám, že mě vyprávění mocně táhlo dopředu – už proto, že jsem chtěl celou motanici vztahů a fungování světa rozluštit. Někdy je hloubka vyprávění až na úkor hraní: s trochou nadsázky se dá říct, že jsem si chvílemi připadal jako ve filmu, do kterého vždy jen na pár minut vstoupím a posunu ho dál. Pokoukání je to krásné, ale místy by neškodilo přidat více možností nějakého rozhodnutí.

Jdi rovně
V RPG žánru je to vždycky o volbě mezi lineárním a silným příběhem na straně jedné a rozvětveným, leckdy až rozplizlým dějem v otevřeném světě na straně druhé. Třináctá Final Fantasy jde hodně dlouho celkem jednoznačně první cestou. První dvě třetiny hry jsou totiž tuze lineární. Nemám nic proti přímočarým RPG se silným příběhem, ale tohle je skoro příliš. Jdete obvykle úzkým koridorem – a lhostejno, zda se pohybujete ve zkrystalizovaném jezeře, horách, ruinách či městě – a likvidujete jednu skupinku nepřátel za druhou.

Pravda, občas se na cestě objeví odbočka: orientační smysl ale moc nepotrápíte, protože se vždy jedná maximálně o krátkou slepou uličku zakončenou levitující kulatou krabicí s pokladem, kterou většinou hlídá banda nepřátel. Až v jedenácté kapitole ze třinácti se herní svět otevře a hráč si může užít více volnosti, včetně desítek vedlejších úkolů. A je fajn, že pokud je nesplníte a vydáte se do finále, můžete se k nim po závěrečném souboji ještě vrátit.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Několik celých prvních kapitol (čili několik prvních hodin hraní) slouží jako jakýsi nenásilný tutorial, kdy hra seznamuje začátečníky se všemi herními mechanismy a postupně je začleňuje do hry. Na jednu stranu užitečné pro hráče žánrem nepolíbené, na druhou stranu trochu opruz pro zkušenější gamery, které zpočátku jednoduchost hry i soubojů může nudit. A přiznám se na rovinu, štvalo to i mě.

Souboje
Je docela fajn, že na rozdíl od některých předchozích dílů (nebo jiných JRPG, namátkou jmenuji Lost Odyssey) nepřátele předem na cestě vidíte, nehraje se tu na nějaké náhodné zhmotňování protivníků zničeho nic.

V bitvě ovládáte vždy jen hlavní postavu (ta se přitom často střídá), jeden či dva kumpáni v bojovém týmu řežou nepřátele automaticky. Soubojový systém vychází z několikrát vyzkoušeného principu Active Time Battle. O co jde? Řežba probíhá sice na kola, ale zároveň v reálném čase. Máte vždy nějakou dobu na to, abyste zvolili útok či dovednost, ale nejde o klasické programování postupu, nad kterým můžete přemýšlet libovolně dlouho. Nepřátelé totiž nečekají, co vymyslíte a v pravidelných intervalech do vás buší. To vůbec není špatný systém, jelikož kombinuje akci se strategií.

Zpočátku jsou boje docela nudné a jednotvárné. Postupem času si ale odemknete různé speciální techniky, kouzla a dovednosti a z bojů se rázem stane taktičtější záležitost. Zajímavým prvkem je třeba i možnost dostat soupeře pod tlak: pokud do něj řežete dostatečně rychle a mocně, stane se zranitelnějším a můžete ho tak rychleji rozštípat na kousky.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Řezníci, léčitelé a další
Zábava začíná vlastně až ve chvíli, kdy jsou hrdinové poznamenáni fal´Cie Pulzu a vydávají se za zprvu nejasným posláním. To v sobě totiž všichni hlavní protagonisté objevují magické schopnosti útočné, posilovací, oslabovací i léčivé. A i když se specializace postav nejmenují klasicky (Ravager, Medic...), brzy zjistíte, že v boji budete rozdělovat typické role nárazníka, útočné postavy, léčitele a podobně.

Úmyslně mluvím o rolích. Každá postava jich dokáže hrát několik. V jednu chvíli má ovšem aktivní jen jednu roli – a vy si je můžete sestavovat do bojových strategií, tzv. Paradigmat. A mezi paradigmaty můžete kdykoliv v boji přepínat. To je celkem šikovné a využijete to hlavně při řežbách s tuhými bosy. Zpočátku třeba zvolíte ofenzivní strategii se dvěma útočníky a jedním sabotérem, který nepřítele oslabuje, snižuje mu obranné atributy a podobně. Ale ouha, nepřítel po chvilce boje sešle drtivé kouzlo, které stáhne životy všech vašich postav třeba na třetinu. Co uděláte? Rychle přepnete na jinou strategii, ve které jsou třeba dva léčitelé a jeden nárazník, který pozornost soupeře poutá na sebe a vydrží hodně ran. Když se doléčíte, můžete zas zvolit původní sestavu...

A přijdou i transformeři
Taktické možnosti jsou v pozdějších fázích hry opravdu bohaté a zpestřuje je i možnost povolat na pomoc takzvané Eidolony. Jde o mocné bytosti, na které nejprve musíte udělat dojem, tedy splnit určité požadavky ve speciálním boji. Pokud si získáte jejich obdiv, budou vám pomáhat. A fakt, že jde o humanoidní bytosti schopné přeměny v různé vehikly (prostě transformeři jak vyšití), jen zapadá do úchylného japonského pojetí herního světa...

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Silnější kouzla, lepší zbraně
Co by to bylo za RPG, kdybyste nevylepšovali své hrdiny. Od chvíle, kdy budete ocejchováni jako pomocníci fal´Cie, začnete sbírat body, které pak přeměňujete v nové schopnosti a bonusy. Vždy si můžete vybrat, v jakém povolání se zlepšíte a posunete ukazatel k dalšímu bodu: ten vám přinese třeba více hitpointů, větší sílu, nebo nový skill. Vývoj postavy je pochopitelný a pro někoho až moc přímočarý, ale ke hře se dobře hodí. Stejně jako postupné vylepšování vybavení, které se v podstatě smrskává (v tradičním textově pojatém inventáři: sakra proč se v nějakém JRPG už konečně neobjeví nějaký hezký grafický?) na jednu zbraň a jeden posilovací předmět.

Vylepšování postav si samozřejmě užijete hlavně v poslední třetině hry, kdy určitě budete plnit nepovinné questy, abyste si své hrdiny co nejvíc „nabušili“. A proč ne, budete to potřebovat. Některé boje jsou totiž docela tuhé a bude vám trvat, než přijdete na správnou strategii na toho kterého bose. Autoři ale naštěstí před většinu takových soubojů umístili ukládací místo. Ano, jak správně tušíte, hraje se tu na pevně dané savepointy, libovolně pozici ukládat nemůžete. Ve speciálním terminálu, který funguje právě jako savepoint, můžete i prodávat a nakupovat věci. Nepůsobí to sice moc věrohodně, ale zas to ušetří čas.

Úžasné, krásné, nepopsatelné
Celý svět je hráčům úžasně, ale opravdu úžasně prezentovaný. Hudba ostříleného Masashi Hamauza vás strhne a nádherná HD grafika se ani nedá popsat slovy, to prostě musíte vidět. Jen škoda, že vzhled některých lokací trpí již zmíněnou přímočarostí: co je to platné, že engine umí skvělé věci, když se třeba zrovna plácáte v úzkých tunelech. Pak vám ale vyrazí dech otevřená krajina s obrovskými nepřáteli nebo filmeček ukazující leteckou honičku a nudná pasáž je rázem zapomenuta.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

Je dobře, že autoři promysleli i celou historii a mytologii herního světa. Pokud si uděláte čas, můžete si přečíst vše podstatné o fal´Cie, teokratické vládě, předchozích konfliktech... A uděláte si komplexní obrázek o originálním univerzu. Ten v sobě mimochodem už celkem tradičně spojuje magii s technologickými vychytávkami, jako jsou střelné zbraně, rychlovlaky, vznášedla či bojové obleky. Ale na to jste z japonských RPG určitě zvyklí, ne?

Zkrátka Final Fantasy
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Final Fantasy XIII je jednoznačně o skvěle podaném příběhu, chytlavých bojích a strhujícím zpracování. Třináctka prostě v tomhle ohledu vypichuje to, na čem stojí celá série. Je škoda, že má pomalý rozjezd, někoho zamrzí až přehnaná linearita prvních dvou třetin hry. A jiní fandové série možná zapláčou, že se nedočkali svých oblíbených miniher nebo že jim nesedí soubojový systém aktuálního dílu. Jenže co naplat. Pořád je to Final Fantasy. A povedená.

Stáhněte si: Videa, Trailery...

Související články: Dojmy, Novinky, Recenze předešlých dílů série Final Fantasy

Jiří Sládek
autor je šéfeditorem portálu TN.cz



 
 

Verdikt:

Nadupaný příběh v propracovaném, graficky úžasně podaném světě má sice poněkud pomalejší rozjezd, ale když chytne, tak nepustí. Místy vítězí forma nad obsahem, ale pokud máte rádi JRPG, dostane vás i tenhle kousek. A pokud jste v žánru naprostými nováčky, klidně ho zkuste taky – stojí minimálně za vidění.

Nejnovější články