Teď, po mnoha a mnoha letech, se ale Blizzard vrátil na konzolový trh a uvedl na něj Diablo III ve formě, o které se majitelům PC originálu mohlo jenom zdát. Diablo III pro Xbox 360 a PS3 funguje off-line i bez instalace, nabízí uspokojivější loot, automaticky obsahuje řadu oprav z PC záplat, vábí lokálním kooperativním multiplayerem, neobsahuje oficiální kanál pro kupčení s předměty a hlavně: na gamepadu se hraje zatraceně dobře.
Gamepad, nejmocnější zbraň
O podstatě a kvalitách Diablo III si můžete přečíst v původní recenzi PC verze. Ve zkratce jde o akční RPG s důrazem na slovo akční, kde rubete tisíce pekelníků v pohádkově černobílém světě Sanctuary. Oproti jiným RPG zde neřešíte vývoj své postavy v tradičním slova smyslu (žádné rozdělování bodíků mezi sílu a obratnost, žádné plastiky nosu), protože prim hraje náhodně padající vybavení z nepřátel a truhel (loot), jemuž sekundují speciální skilly v triviálním stromu schopností. Ty lze za běhu kdykoliv měnit a alfou i omegou je tak vercajk, nikoliv osoba hrdiny. Blizzard šel na jistotu a jádro komunity mělo co kritizovat, ale kolem a kolem vytvořili náramně zábavný počin.
Konzolové Diablo III rozhodně není retardovanou verzí Diabla III, „protože nic jiného ti konzoloví retardi hrát neumí.“ Předsudky stranou, dostatečně zjednodušený byl už originál a tohle je v základu ta samá verze třetího dílu kultovní RPG rubačky. Moc se tu toho nezměnilo. A co se změnilo, to se změnilo k lepšímu.
Jako akční hra
Subjektivně vzato je nejmilejší úpravou právě ovládání. S konzolovým ovladačem v klíně nehrozí, že po mnohahodinové seanci odejdete s bolavým zápěstím, jako při hraní s myší na běžné placaté podložce. Je to pohodlnější, zdravější a funguje to skvěle. Svou postavu ovládáte jako v klasické akční hře, takže levou páčkou přímo kontrolujete její pohyb. Jako kdybyste svého PC geroje komandovali klávesami WASD a myší pouze ubližovali.
Levými zadními tlačítky gamepadu zaměřujete a pijete lektvary, zatímco veškeré útočné povely jsou pohodlně rozmístěny na pravé části ovladače - v čele s A (X360), resp. X (PS3) pro základní úder. V praxi stačí A/X pouze držet (tzn. žádné drcení) a do toho simultánně přihazovat speciální ataky a schopnosti, které vidíte na šikovně přepracovaném uživatelském rozhraní v levé dolní části obrazovky.
Tlačítka nelze přemapovat dle libosti, leč základní rozložení zcela vyhovuje a až na kruhový inventář, který se z podstaty věci spravuje lépe s myší v ruce, nemám ke konzolovému ovládání jedinou výtku. Lépe by to asi už nešlo.
Kromě úprav přihodili tvůrci i špetku inovace v podobě úskoku, který ovládáte pravou páčkou. V originální klávesnicové verzi by kotouly ani nemohly řádně fungovat, protože Blizzard neplánuje podporu gamepadů. Tím pádem by PC postava mohla uskakovat jen v devadesátistupňových úhlech.
Původní Diablo III s vyhýbacím manévrem nepočítalo a nejde tedy o pohyb, který byste potřebovali při každé bitce, přesto působí naprosto přirozeně. Přijde vhod proti zdlouhavě se napřahujícím oponentům i pršícím meteoritům, hodí se pro zoufalé úprky z davů pekelníků a pochvalují si jej i demon hunteři, kterým se tak lépe pokládají pasti.
Se svým oblíbeným barbarem, který takřka výhradně buší tělo na tělo, jsem neměl sebemenší problém a hrálo se mi báječně. Problematické není ani hraní za postavu s útoky na dálku (konkrétně šamanského witch doctora), přestože cíl nelze zaměřit myším kurzorem. Párkrát jsem sice květináč s pavouky hodil na hlavu jinému, než zamýšlenému zombíkovi, ale v 99 % případů se vše chová, jak má.
Ďábelsky dobrá kooperace
Jednou z hlavních novinek v konzolové verzi je off-line kooperativní multiplayer až pro čtyři hráče. Stačí vlastnit dostatečný počet ovladačů a čeká vás báječná kolektivní zábava. Co-op si samozřejmě můžete dát i přes internet, ale to je druhá cenová, protože společnému gaučování se nic nevyrovná. Hodí se tudíž připomenout, že i kolega, co má vlastní konzoli s vlastní kopií hry, si může svou postavu hodit na USB disk a přinést k vám domů. Akorát musí jít o stejnou platformu, multiplayerové spojení mezi X360, PS3 a PC je utopií.
Troufnu si říci, že Diablo III přichází plně k životu právě až během co-opu, kde hrají plošné útoky i buffy mnohem větší roli než v singleplayeru, a není nic uspokojivějšího, než když jeden parťák oponenty z dálky zmrazí a druhý je okamžitě začne rubat. Čím více hráčů se připojí, tím tužší potvory jsou, takže nějakou společnou taktiku si to žádá a hlavně je záhodno být na plus mínus stejné úrovni, sic se všichni zbytečně natrápíte.
Kooperace je logicky nejzábavnější, když každý hraje za jinou z pěti profesí. To je dané i tím, že kořist sdílíte. Kdo dřív přijde, ten dřív lootuje a chtě nechtě občas dojde k nějakému přetahování se, takže doporučuji hraní s výrazně mladším sourozencem. Tohle se prý do šikany nepočítá.
Off-line multiplayer je navíc skvěle intuitivní. Vstup parťáka do hry i jeho výstup nic nepřeruší a je bleskový jako v Lego titulech od Traveller's Tales. Na rozdíl od nich se tu ovšem ani nepřetahujete o výhled (původní Lego hry), ani tu nešilháte z půlící se obrazovky (pozdější Lego hry). Vždy jsem měl dostatečný přehled, nikdo o nikoho nezakopával a kdo se flákal, toho hra teleportovala k lídrovi.
Co-op v Diablo III je samozřejmě synonymem pro totální chaos, ale jen v tom nejlepším slova smyslu. Koneckonců, i v singleplayeru jsem svého barbara občas ztrácel z dohledu, poněvadž byl zavalen hordou nepřátel. Všude se něco blýskalo, dunělo i řvalo, ale celou dobu jsem slyšel uspokojivé zvuky trhajícího se masa a věděl, že můj svalovec uprostřed toho bordelu odvádí svou práci. Stačí sledovat uživatelské rozhraní.
A tak skutečně jediné, co v co-opu skřípe, je inventář. Často padající loot si říká o časté přehrabování se v batohu, což bohužel znamená časté brždění hry, protože když si jeden otevře inventář, zabere celou obrazovku a ostatní musejí čekat.
Ve dvou jde o zanedbatelný problém, ve čtyřech jde o problém bez příkras a příliš nepomůže ani nová možnost prohlížet si čerstvě sebraný loot d-padem bez vstupu do inventáře - tímto způsobem se nedozvíte nic o magických schopnostech předmětu a veledůležitém DPS. Dnes je v módě zapojení druhé, tabletové obrazovky do hry a je škoda, že toho v Blizzardu nevyužili – správa předmětů na externím displeji by čtyřhlavému co-opu prospěl.
Jinak vám ale Blizzard žádné klacky pod nohy nehází, ať už v multiplayeru, nebo singleplayeru. Nesmírně jsem třeba ocenil faktickou neexistenci backtrackingu (chození tam a zpátky), tradičního ARPG neduhu.
Na konci každého dungeonu je příhodný teleport k východu a máte-li plný inventář nebo poškozenou zbroj, můžete se odkudkoliv přemístit do báze, potíže vyřešit a okamžitě skočit zpátky do boje. Zástupy přisluhovačů zla jsou nekonečné, tak nač se zdržovat procházkami.
Dohrání je jen začátek
Stejně jako PC verze, i konzolový port obsahuje čtveřici obtížnostních módů a maximální 60. level. Za poctivé první dohrání (cca 15 hodin) se tak akorát přehoupnete přes třicátou úroveň a otevřete Nightmare mód, což je v zásadě ta samá „kampaň“, leč už s vaší vycepovanou postavou z předchozího hraní. Rázem budete čelit schopnějším nepřátelům, získáte z nich lepší výbavu, osvojíte si mocnější schopnosti, vytrénujete kováře i klenotníka a možná se konečně trochu zapotíte. Ale možná ještě ne, protože stále budete teprve v půlce.
Pro potřeby třetího dohrání je tu pak obtížnost Hell a do čtveřice všeho dobrého nakonec Inferno. Inu, cesta je dlouhá a pro paběrkující Xboxáře navíc nutná – další velká sada achievementů se rozdává právě až za prokousávání se Infernem.
Aby toho nebylo málo, v každém ze čtyř obtížnostních módů si ještě lze vybrat mezi osmičkou (!) dílčích obtížností, což jsem naposledy viděl snad v Unreal Tournament. Jinými slovy, Nightmare na nejnižší stupeň může být lehčí, než Normal na stupeň nejvyšší.
Znovuhratelnost je tedy, dle očekávání, ohromná. Diablo III je hrou na desítky, stovky hodin. Milovníci legendární dvojky sice ani zde nebudou zcela spokojeni, protože konzolová verze opět neobsahuje rozsáhlejší pláně a ani s tím náhodným generováním prostředí to tu není tak žhavé – prostě jako ve trojce na počítače.
Bohatě rozličné úrovně, zhruba sto druhů nepřátel a samozřejmě i nový loot však zajišťují, že i několikáté hraní je zábavné a motivující. Nudit se zkrátka nebudete, zvláště když si troufnete na Hardcore mód, kde je smrt permanentní. Bez něj by to ostatně v Diablo nešlo.
A už vůbec by to nešlo bez hromady lootu, tj. harampádí padajícího z mrtvých nepřátel, kterého je v konzolovém Diablo III paradoxně méně než v PC verzi. Je to k dobru věci, protože zatímco PC hráči se museli neustále přehrabovat tunami odpadu, konzolistům padá citelně smysluplnější lup. Když řeknu, že za první dohrání s gamepadem v rukou jsem posbíral šest legendárních předmětů (plus jeden předobjednávkový), někoho tu možná trefí šlak…
Byl jsem ochoten překousnout, že PC verze kvůli aukční síni vyžaduje permanentní připojení k internetu – ostatně proto ve verzi konzolové dražba není, protože bez neustálé online konektivity by Blizzard nemohl kontrolovat transakce.
Vadilo mi ovšem, že kvůli aukční síni padalo minimum pořádného lootu. Člověk byl tlačen k nakupování v aukci, čímž si na oplátku vlastně kazil hru, protože v té se má hlavně hrát, ne kšeftovat. Nebo aspoň takový pocit jsem si odnesl, ale to už se dostáváme do kyselých vod.
Nečekaný vývoj událostí
Co je důležité zmínit po zkušenostech z PC, že konzolová verze funguje precizně. Třebaže jste už viděli spoustu hezčích titulů a obraz není tak ostrý, jako na PC, je bezchybně plynulý, i když se na vás valí dvacet pavouků/zombíků/kostlivců/duchů/létavců a z nich padají zlaťáky jako z třesoucího se oslíka. Což je zásadní.
Inu, Blizzard se v téhle branži už nějaký ten pátek pohybuje a na novém Diablu je to vidět z mnoha úhlů. Včetně toho, který pod moderním 3D pláštěm odhalí hru podle dvacet let staré formule, ale co naplat, když je i nyní tak zábavná a zdravě návyková?
A vůbec, optikou Xbox a Playstation je Diablo III vlastně svěžím dílem a do hodnocení se to promítá. Prominou-li konzolisté hloupý příběh se stupidními dialogy a přistoupí-li na záměrnou linearitu, kde se o živoucí svět ani nikdo nepokoušel, budou odměněni relativně nevšedním, akčně role-playingovým zážitkem.
Zatímco PC hráč může přesedlat na Torchlight II, Path of Exile nebo osvědčené Diablo II s datadiskem, konzolová hack'n'slash konkurence je o poznání tenčí. Tím spíše zasluhuje krok Blizzard pochvalu.
Konzolové Diablo III je tak po čertech dobrou záležitostí. Na každém rohu lze vidět, že nejde o rychle spíchnutou odbočku, ale o tři čtvrtě roku pilované dílo, kde Blizzard nenechal nic náhodě. Ostatně, svým puntičkářstvím je pověstný a rány, které jeho renomé utrpělo vydáním originálního Diablo III, tímto konzolovým remakem aspoň částečně zaceluje. Na horizontu se už navíc rýsuje slibný datadisk Reaper of Souls…
