| Autor: Mickey Mouse Publikováno: 30.března 2003 |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Black Hawk je, jak asi víte, označení pro malý bojový vrtulník, který bude hrát ve většině misí svoji úlohu vzdušného transportéru a když jej nebudete používat přímo v misi, tak vás určitě alespoň dopraví do místa nepokojů či zpět. Vrtulník a jeho zařazení do hry má být vlastně jedním z největších lákadel tohoto titulu a my se v recenzi podíváme, jak to celé nakonec dopadlo. V každém případě si můžete udělat vlastní obrázek už z dem, která vydání hry předcházela a najdete je samozřejmě v naší sekci downloadů. • Puška jako pistole 
zdroj:
tisková zpráva
Nebudu chodit okolo horké kaše a vrhnu se rovnou do popisu hry. Jedná se o ryzí arkádovku, i když je DFBHD často označována za taktickou akci. S tou akcí bych souhlasil, jde opravdu o střílendu typu "point-and-shoot", kde kam ukážete zbraní, tam letí kulka a kdokoli tím směrem stojí jde ihned k zemi. Chování všech zbraní rovněž naznačuje, že autorům nešlo o nějakou balistiku či pokusy o vyspělejší fyziku vintovek. Je to opravdu tak, že kam strčíte kurzor, tam to letí, a to bez ohledu na skutečnost zda ležíte, jdete anebo poskakujete.Účinnost zbraní je vcelku vysoká a jeden, výjimečně dva zásahy znamenají konec nebožáka, který se vám před pušku připletl. A dokonce je celkem fuk, zda pálíte z M16ky anebo pistole. Brzy jsem zjistil, že přepnout na pistoli mi neskýtá oproti pušce žádnou nevýhodu, vyjma střelby na velkou vzdálenost, kam ne že bych nedostřelil, ale prostě bez optiky nedohlédnu. Kromě palných zbraní (jsou tu samozřejmě i sniperky, težké kulomety a kudla) se můžete vybavit i granáty, výbušninami reagujícími na pohyb či náloží s dálkovým odpalovačem. • Zpestřující prvky 
zdroj:
tisková zpráva
Možnosti pohybu jsou zcela v duchu zaběhnutých regulí. Lze běhat, chodit, jít do podřepu i lehnout a dá se i vyklánět do stran. Podivně je zpracováno skákání, které mi svojí dynamikou připomíná zpomalený pohyb astronautů na Měsíci. O zvucích stačí když napíšu, že mi nepřišly nijak oslnivé a v podstatě je při hře asi ani nebudete nijak vnímat. Zpestřit si hru sem tam můžete (resp. musíte) využitím kulometných stojánek jak ve mapě, tak na korbách transportérů či po stranách vrtulníku, jejichž směr letu (jízdy) sami nemůžete ovládat a obstarává to za vás po předem vymezené trase počítač. K vychytávkám patří časté (a účinné) používání nočního vidění, které určitě přidalo hře aspoň trochu na zajímavosti. Vtipný je také nápad s přidáním krokodýlů do řeky, jíž jsem měl v jedné misi projít, nicméně jsem se pak zlehka vyhnul jedinému exempláři v dohledu a tím bylo vše odbyto. Zajímavé řešení přinesla práce s kamerou. Buď si zvolíte klasický 1st person pohled očima hráče (dá se i vypnout zobrazení zbraně), anebo na hru můžete koukat pohledem kamery umístěné někde nad ním, přičemž si přesnou polohu a úhel záběru lze ručně nastavit. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Kampaň Singleplayer DFBHD tradičně spočívá především ve zdolání kampaně, skládající se z dílčích misí, sem tam přímo, jindy trochu vzdáleně navazujících. Po odehrání mise se vám zpřístupní další, a volba je zpočátku zpestřena možností výběru ze tří dostupných. Pokud tedy v některém místě zakysnete, lze zkusit štěstí v misi jiné. Autory nutno pochválit za snahu o vymýšlení rozmanitých zápletek a navození co nejvíce atraktivní atmosféry. Bránění konvoje z paluby vrtulníku či korby transportéru vybaveného těžkým kulometem, osvobození rukojmích včetně odvedení do bezpečí, pomoc ohroženým jednotkám, hlídání části města ze střechy domu, snipování dotírajících nepřátel, zničení skladu zbraní či rozhlasové věže atd. To vše je zajímavě vyvedeno včetně úvodních sekvencí, kdy jste transportováni na místo střetu vrtulníky, vozidly či třeba loďkou. Některé akce jsou omezeny i časově, kdy je například potřeba zničit odjiždějící člun s nákladem. Bohužel, jak se dále dozvíte, se šikovný nápad rapidně liší od vlastního zpracování a toho, jak misi budete vnímat jako hráč. • Kontakt s nepřítelem... 
zdroj:
tisková zpráva
V DFBHD pracujete vždy v týmu. Nenajdete zde samotářské mise, pokaždé máte okolo sebe někoho, kdo jde do akce po vašem boku. Lze velet prostřednictvím několika rozkazů, ale váš tým je schopen si poradit i sám podle vlastního uvážení. Tedy měl by být. Dříve než se pustím do vlastních řad si ale nejprve řekneme něco o protivnících. Jak již bylo vidět na demu, jedná se o jednu z nejslabší umělou inteligenci (AI) za poslední dobu. Jde o arkádovou akci, takže by se dalo leccos odpustit. Nicméně si myslím, že i skalní příznivec tohoto žánru by si přál bojovat proti podstatně důstojnějším protivníkům, jejichž největší devizou není množství a častá nepřehlednost mapy, kdy je včas neodklidíte jen proto, že prostě nebyli vidět. Pro snadnou orientaci máte na HUDu radar, který krom jiného ukazuje i cestu k následujícímu waypointu, takže se s orientací a směrem postupu nemusíte nijak zdržovat. Stačí následovat šipku a tudíž je i použití mapy celkem zbytečné (hodit se ale může v multiplayeru). Každá mise má předem stanovený počet možných uložení, které se různí a před každou misí se jej dozvíte. Většinou nabízený počet pozic v pohodě stačí a navíc když už jde někde do tuhého, najdete většinou poblíž lékárničku a zásobu munice. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• ... aneb pět a půl promile Nebudeme si nic nalhávat, povstalečtí Somálci jsou v podání DFBHD hluší primitivové, chovající se jak s litrem rumu v krvi. Nejen, že absolutně nereagují na střelbu, ale i poté, co vás zaregistrují, se chovají jak smyslů zbavení a jejich reakce připomínají těžké opilce (popisuji nejvyšší obtížnost ze tří možných). Většinou neběhají, ale chodí, a to i v případě, že vám pochodují rovnou před pušku. Před výstřelem zřejmě odříkávají nějakou modlitbu, jinak si nedovedu jejich váhání vysvětlit. Do mapy pak jsou většinou strnule umísťováni způsobem, kdy často koukají úplně špatným směrem, než z jakého byste se vůbec mohli objevit, a tak je sejmete, aniž by vás jakkoli zaregistrovali. • Hluchý snílek 
zdroj:
tisková zpráva
Stojí-li více soupeřů vedle sebe, vsaďte cokoli na to, že při sejmutí jednoho to se stojícími okolo ani nehne. Potom může taková mise typu „vyčisti střechy od nepřátelských ostřelovačů“ vypadat tak, ze si prostě vezmete sniperku, přiložíte optiku a hledáčkem najdete chlapa, který sice stojí na střeše, ale kouká úplně do blba bez jakékoli známky toho, že by hlídal náměstíčko dole pod ním, které je mimochodem plné mých jednotek a tak by věru bylo po čem pálit. Sejmete ho, přesunete se na druhého zasněnce kousek vedle a sejmete i jeho. Kolik chlapů, tolik nábojů a je to. V naprostém klidu, bez jakéhokoli kumštu. Stejným způsobem můžete postupně likvidovat i „obsluhu mortaru“ čítající tak deset chlápků namačkaných na sobě, případně „vysílací místnost střeženou početnou skupinou povstalců“.Nechci říct, že celou hrou projdete jak nůž máslem. To zase ne. Jak jsem psal, velká zbraň nepřítele je početní převaha a špatná rozeznatelnost. Na větší vzdálenost jsou protivníci špatně viditelní i díky barevnému splynutí s okolím. To samé platí třeba při střelbě z vrtulníku, kde se dole pohybují roje pidižvíků a rozpoznat povstalce od civilů je v letu prakticky nemožné. Sice vám při míření na vlastní nebo neutrály zčervená kurzor, ale často tato indikace nestačí a je potřeba jednat rychleji. A bezhlavě střílet civil-necivil nejde, neboť je to neetické a navíc při větších ztrátách na civilních životech se mise ukončí neúspěchem. Je tedy potřeba (což beru v podstatě jako klad) rozlišovat, po kom pálíte, ale často si budete muset prostě tipnout anebo nechtěně picnout civila „pro jistotu“. Zdaleka nejhůř z hlediska AI dopadají úkoly, kde je potřeba „pročistit dům či chodbu“, tedy takové, kde se nesejde tlupa nepřátel ze všech stran. To pak jdete chodbou a potkáváte v ní rozstrkané chlapy, klidně na místě čekající na popravu. Tito samostatní, případně ve dvojici zevlující chudáci nepředstavují pražádnou hrozbu a jsou tu jen proto, aby vás přinutili stisknout spoušť a vyplýtvat náboj. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Nespolehliví parťáci Vaši týmoví kolegové jsou také nedílnou součástí bojového plánu a jejich životy mohou výsledek mise předčasně ukončit, padne-li jich v akci příliš mnoho. Jak jsem ale nechválil protivníky, nemám ani moc pochvalných slov ke svým společníkům. Střílejí jen o něco málo lépe než nepřítel, spolehnout se na ně nedá, a tudíž si musíte krýt záda většinou sám. Ne, že by nikoho vaši komplici nedokázali sejmout, ale trvá jim dlouho, než se trefí. Klidně zažijete okamžiky, kdy hlídáte určitý směr, vaši tři komplicové klečí a koukají směrem dozadu, takže by se zdálo, že kontrolují daný prostor. Ale ejhle, tu se jim před pušky vybelhá chlap se samopalem, pomalu se zastaví, zamíří mi na páteř a po chvíli mi do ní nasype dávku, to vše dřív, než ho kdokoli z těch tří budižkničemů zlikviduje. A když už „naši“ vystřelí, jde celkem pravidelně první dávka kamsi do vzduchu, a to i v situaci, kdy je soupeř tak na tři kroky. 
zdroj:
tisková zpráva
Neměl bych zapomenout ani zmínit situace, kdy mě zabili jen proto, že mi moji kámoši lezli do výhledu. Sem tam se objevily i okamžiky, kdy spoluhráč pálil do stropu proto, protože o patro výš byl umístěn protivník, kterého ale nemohl vidět, ani tímto způsobem ohrozit. No a překvapivé je i to, že pokud po mně jede automobil s chlapem a těžkým kulometem na korbě, trefím chlápka a auto vybouchne, jako bych mu našil do plné nádrže. Proste autoři si nijak hlavu s detaily a logikou nelámali a spoléhají na to, že tyto nesmysly spolkneme. A že jich není málo, další chybky včetně zasekávání nepřátel do zdi naleznete v našich lednových dojmech ze singleplayerového dema.• Stereotyp Mám-li DFBHD hodnotit z hlediska zábavy či hratelnosti a budu-li se na ni dívat očima arkádisty, přijde mi i tak hra velice stereotypní a na dnešní dobu hodně slabá. Navzdory na první pohled zajímavému zpracování, rozmanitosti úkolů a přítomnosti reálné bojové techniky brzy zjistíte, že silně přímočarý ráz všech misí podstatně degraduje variabilitu a vše se strhává v lineární průchod mapou po předem stanovené dráze, ukazující se navíc přímo na radaru, takže vaším úkolem je následovat šipku a vystřelit po všem pohyblivém. Různá omáčka, ale náplň vždy prakticky stejná. Žádná potřeba se zamýšlet, měnit taktiku, spolupracovat s týmem (ani není o co stát), měnit zbraně, naučit se střílet, chodit potichu atd. Po padlých nelze brát žádnou výbavu, čímž jste omezeni na výstroj, s níž do bitvy jdete. A pak sem tam na škatuli s náboji (které jsem nikdy doplnit nepotřeboval), nastrčenou do mapy. Abych řekl pravdu, vůbec netuším, co tímto počinem Novalogic vlastně chtěl hernímu světu přinést. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Krátká herní doba Celá kampaň se skládá celkem ze šestnácti dílčích akcí, které se odehráním postupně zpřístupňují i pro hru jako mise samostatné. Šestnáct misí nemusí znít tak slabě, ovšem v případě DFBHD jde o šestnáct KRÁTKÝCH misí, a to tak, že pořádně krátkých. Čas, který budete potřebovat k dohrání většiny z nich, je takových deset minut. Když vezmu v potaz, že vás třeba někdy zabijí, tak počítejte v průměru tak čtvrhodinku čistého času. Vynásobím-li čtvrthodinku šestnácti, dostanu se k číslu čtyři hodiny a abych nebyl fouňa, nazvu tento čas půldnem hraní. Víc u singlové kampaně nestrávíte, a to je dle mého hodně málo. Důvody pro opakování lineárních misí také nevidím, takže suma sumárum jsme po pár hodinách s hraním u konce a zábava skončila. 
zdroj:
tisková zpráva
Hrací dobu příliš neprotáhnou ani poslední mise, které jsou o poznání hutnější, s větším počtem nepřátel a časově náročnější. Samozřejmě je tu ještě multiplayer, který ale neosloví všechny už z technických důvodů. DFBHD ale nabízí přeci jen jedno (šalamounské) řešení i pro ortodoxní singlaře, a tím je editor misí. Najdete jej v adresáři s instalací hry a v něm si podobné mise jaké znáte ze singlu můžete sami vytvořit a jak jsem koukal, tak by to neměl být velký problém. Seznámení s editorem je vcelku rychlé a dokonce v jeho manuálu najdete i jeden konkrétní ukázkový příklad, na kterém si vyzkoušíte vše potřebné.• Multiplayer Multiplayer je v DFBHD zpracován formou vzájemné bitvy dvou týmů. Tradičně jde o týmy červených a modrých, kdy lze vytvořit hru až pro padesátku hráčů. Před skočením do boje si zvolíte některé ze čtyř povolání - CQB, Medic, Sniper anebo Gunner, čímž je určitým způsobem omezena výbava, již si do boje můžete vybrat. Po stránce herních modů přichází hra se sedmičkou variant, kde najdeme klasický Deathmatch i Team Deathmatch, ale i třeba CTF, Team King of the Hill atd. I když některé názvy odpovídají důvěrně známým klasikám, v případě DFBHD se autoři snažili pravidla pozměnit a podle mého na to nešli vůbec špatně. Takový Deathmatch se hraje zcela stejně jak jsme zvyklí, ale trochu zajímavěji se počítá. Dostáváte totiž různé bonusy za zabití nožem, headshot, double killy atd., naopak ztrátou vlastních životů body odevzdáváte. Zajímavostí multipayeru, kterou nesmím zapomenout zmínit, je používání transportérů a vrtulníků. Team Deathmatch je pak obdobou DM hranou v týmech. CTF je pozměněn způsobem, kdy každý z týmů nevlastní pouze jednu, ale více vlajek a cílem je donést domů kteroukoli z nich, přičemž se boduje i sebráním vlastní vlajky soupeři, jeho fragováním atd. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Méně obvyklé herní mody K celkem známým veteránům patří ještě Team King of the Hill, kde týmy navzájem bojují o dobytí a udržení určité zóny v mapě. Opět se autoři nespokojili pouze s otrockým převzetím zaběhlých pravidel a hru vyšperkovali o rozmanité bonusy, jakož třeba i pro mediky za léčení spoluhráčů, anebo naopak pro zraněné za to, že vyčkají na felčara a nechají se od něj ošetřit. Podobně nabitý bonusy je i mod Search and Destroy, kde se týmy snaží navzájem probojovat do obranné zóny nepřítele a tam za pomoci výbušnin zničit předem určené cíle. Opět se body počítají nejen za zničená stanoviště, ale i za sestřelené nepřátele, obranu vlastní báze, atd. 
zdroj:
tisková zpráva
Attack & Defend je modem, kde jeden tým útočí a druhý brání. Hraje se na čas, během kterého mají útočnící dobýt nepřátelské pozice, čili jde o jakousi obdobu Assaultu z původního Unreal Tournamentu, opět zpestřenou bonusy. Konečně posledním herním modem je pak Flag Ball, kde má každý tým svoji vlastní bázi a ve hře jde o to, aby našel neutrální zelenou vlajku umístěnou kamsi do mapy a donesl ji ke své vlajce domovské.Souhrnem se dá o multiplayeru říct, že jeho náplň a možnosti vypadají hodně zajímavě a velký počet map pro jednotlivé mody dává tušit, že si s ním autoři vyhráli. Až mě skoro mrzí, že podobné herní možnosti neobsahuje i nějaký podstatně méně akční a propracovanější titul, který je mému srdci přeci jen bližší. Více o síťové hře v loňských dojmech z multiplayerové bety. • Rekapitulace Na závěr bych rád vypíchnul ty nejpodstatnější rysy Delta Force: BHD. Zcela jistě jde o ryze arkádní hru, která by snad mohla oslovit mladší anebo málo zkušené hráče. Mise jsou zpracovány se snahou o různorodost, nicméně silně arkádové pojetí bez jakýchkoli praktických vychytávek nedává příliš prostoru pro taktiku a tak se nakonec vše hraje hodně stereotypně. To vše umocňuje mizerná AI, která vykazuje opravdu primitivní chování jak protivníka, tak i mého vlastního týmu a to i když vezmu v potaz arkádové zaměření hry. Nepotěší ani délka singlu, který je nevídaně krátký a tak skýtá zábavu (s přimhouřeným zrakem) maximálně na jeden den hraní. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů Nejsem nadšený ani ze špatné rozeznatelnosti nepřátel, díky čemuž je často přehlídnete i v případě, že se jejich směrem díváte. Největší možný potenciál vidím tedy hlavně v multiplayeru, který je naopak poměrně bohatý se zajímavými nápady v pravidlech. I přesto si však myslím, že primitivní způsob, jakým jsou zbraně zpracovány, příliš fanoušků nepřitáhne a když, tak jen na chvíli, než zjistí, že není co trénovat a oč stát. • HW nároky a editor levelů Vizuálně sice vypadá hra pěkně a dramaticky, což značí velký pokrok oproti loňskému dílu Task Force Dagger, který neběžel na tak překopaném enginu z Comanche 4. Na mém Pentiu 4 1.7, 512 RAM, GeForce4Ti 4200 chodila plná verze BHD 1.0 v rozlišení 1024x768 úplně v pohodě, ale například jd-mu se na tom samém s AthlonemXP 1600+ nehezky trhaly specifické části některých misí (zejména při používání vozidel apod.). Takže na to (jako vždy) má pochopitelně vliv i spousta jiných faktorů, jako třeba typ paměti, základní desky, ovladačů nebo vyladění celého systému. Jinak určitě k větší plynulosti pomůže snížení detailů a viditelnosti do dálky. 
zdroj:
tisková zpráva
Jako plus vidím přítomnost editoru, kterým si můžete do hry přidávat vlastní mise, případně tahat i ty, které vytvoří někdo jiný a podomácku tak lepit náplasti na trochu chudší obsah singlu. Ryzí singlař bez chuti editovat, odkázaný pouze na to, co do kampaně dali autoři, si tak deset procent může ubrat s vědomím, že si pořídil zábavu na jeden hrací den. Ten, kdo má za sebou už nějaké ty vyspělejší střílečky typu Counter-Strike, Day of Defeat, Battlefield 1942, America Army: Operations a další, kde se i střílet musí umět a puška nesedí v ruce jak přibitá, bude ve zpracování DFBHD vidět návrat o desetiletí zpět. Možná do doby, kterou sám jako hráč ani nezažil a nepřijde o nic, když se hře zcela vyhne. Ať už jste ale jakéhokoli zaměření, nečekejte z herního hlediska víc než běhání po vymezené trase a jednoduchou střelbu do houfů hloupých nepřátel. Stáhněte si: Oficiální demo, Starší multiplayer beta, Trailer, E3 video, Videa, Cheaty Související články: První dojmy ze singleplayeru, První dojmy z multiplayeru, Novinky, Delta Force: Task Force Dagger recenze (7/2002), Delta Force: Land Warrior recenze (11/2000) |
| Mickey Mouse připravil: jd |
