Cold Fear - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Cold Fear - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

18. 4. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Venku je počasí, že by psa nevyhnal, ale tvrdí chlapi z pobřežní stráže musí nazout gumáky, zapnout větrovku, pozřít pár tablet kynedrilu a vzhůru na rybářskou loď, kde už se tetelí paraziti a zombíci z hororu Cold Fear.

Autor: Ondřej Broukal
Publikováno: 18.dubna 2005
Verze hry: finální/anglická pro PC
Doba recenzování: 5 dnů


"Spi, děťátko, spi, zavři očka svý. A ty, kluku, pozor dej, na bubínek nebřinkej. Ty, kočičko, tiše buď, maličkého neprobuď."
Obrázek zdroj: tisková zpráva
Možná, že právě touhle ukolébavkou vás rodiče kdysi dávno uváděli do stavu bezstarostného snění. Já bych tu pro vás taky jednu měl. Pařanskou ukolébavku pro starší osmnácti let. Ukolébavku, která s vámi bude kolébat, remplovat, kymácet a pohupovat, a kterou se vyplatí hrát nadopovaný Kynedrilem a s blicími pytlíky po ruce. TOhle vás ale zaručeně neuspí a starostmi se TO přímo hemží. Co byste taky čekali, když TO pochází od Francouzů a ještě s "Novou noční můrou" v osobních záznamech?

 Pobřežní stráž v akci
Nový projekt studia Darkworks se totiž zčásti odehrává na korkové zátce vhozené do automatické pračky během ždímání, jinými slovy na ruské velrybářské lodi uvězněné v bouři se smyslem pro dramatično. Nacucaná mračna se honí po obloze, prudký liják bičuje palubu, mlha olizuje trup a vlny jak třípatrový barák uvádějí do praxe rčení: „Jednou jsi dole a jednou nahoře!“. Tom Hansen z pobřežní stráže USA o tom ví své. Sympatický blondýn s červenou vestou doplatil na neschopnost elitního komanda CIA a na funkčnost vysílačky prskající rozkaz vyzývající k okamžitému zjištění, co se to po výsadku na „Duch východu“ s chlapci ze zásahovky vlastně stalo.

Že se neválí v podpalubí chlastajíce vodku spolu s ruskými námořníky za doprovodu garmošky s balalajkou, je jasné. V takovém případě by se krátce po nalodění v Hansenově komunikátoru ozývaly častušky a projevy bujarého veselí, namísto chroptění na rozloučenou z úst kolegů masakrovaných v přímém přenosu. Boj o přežití začíná!

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Jako správný survival horror, i Cold Fear vás zpočátku nechává tápat a pouze zlehka stimuluje vaši bujnou představivost. Tu krvavým flekem na stěně, zde na laně zavěšenou hořící bednou, tamhle bezhlavým torzem opřeným o kandelábr. Otazníky v hlavě úspěšně bují. Jsem blázen nebo jsem před chvílí v okně viděl usmívající se zombie s vykosťovacím nožem v ruce? Proč se mě živí členové posádky bojí a chtějí mě zabít? Jaké hrůzné představení se tu odehrálo? Můžete jen hádat. Případně zvolit nápovědu publika nebo přítele na drátě.

 Roztomilí mazlíčci
Časem k tomu ale stejně dojde a zlo odhalí svou tvář. Ta má podobu různě zmutovaných humanoidů a zvířat - obětí tajných vědeckých experimentů, při nichž došlo na lekce seznamování se s ExoCely, drobnými parazity s pěti chapadly a se vzorcem chování okopírovaným od konkurenčních face-huggerů z Vetřelce.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Nejčastěji vám cestu zkříží ExoMutanti, kdysi lidé, nyní rozkládající se těla s ExoCelem uhnízděným v hlavě. Jdou po vás jako slepice po flusu a za ostré i tupé náčiní v pazouře, případně střelnou zbraň, se vůbec, ale vůbec nestydí. Těžko je zabít. Konečnou pro ně znamená pouze mozkovna na hniličko, úraz ohněm nebo elektrickým proudem, případně pád přes palubu. O první se postará dobře mířená kulka či pevná podrážka vašich bot v případě, že jste útočníka střelbou do jiných částí těla dočasně uzemnili. Zbytek druhů smrti závisí na nabídce okolí. Jednou ranou rozstřelitelné sudy s výbušninou, hasicí přístroje a uzávěry potrubí tu nejsou jen tak pro nic za nic. Stejně jako elektrické panely a díry v zábradlí.

Dalšími zvrhlými kreacemi matky přírody, které vás ochudí o část nedostatkového střeliva jsou kolohnáti ExoMass s organickým kyjem místo paže a také ExoShade, velmi odolné příšerky skrývající se ve ventilačních šachtách, neustále odbíhající a útočící náhle a z nečekaných směrů. Víc už ale opravdu neprozradím, s ostatními ExoTy se račte seznámit sami.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Během odkrývání pozadí toho všeho ovšem narazíte i na šťastlivce, kteří nehostí žádného parazita. Někteří se účastní šarvátek preživších proti mutantům, do kterých můžete podle uvážení zasáhnout, byť uznání a přízně se od žádné ze stran nedočkáte. Jiní mají významnější úlohu a setkání s nimi vás přesune do dalšího výškového tábora při výstupu na příběhový vrchol. Hlavní dějová stezka je ale tolikrát prošlapaná, bez rozcestí a zákrut, že podrobnější rozbor nemá cenu. Snad jen, že střípky vyprávění mají podobu porůznu rozesetých dokumentů, v nichž se kromě pravdy o původu ExoCelů nachází i velmi užitečné informace, třeba jak vyzrát na některé druhy nepřátel.

 Kladivo na mutanty
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Pomocníkem při čištění venkovních i vnitřních prostor vám bude sedmero užitečných kousků. Základní pistole se svítilnou a laserovým zaměřovačem, dále samopaly AK-47 a MP5, granátomet, plamenomet, brokovnice a speciální harpuna. To je ostatně skvělá věc, která sice pojme jen pár šipek a dlouho trvá, než se nabije, nicméně v kombinaci s libovolnou jinou zbraní dokáže hodně zajímavé věci...

Jak? Feromon, který se z vystřelené šipky uvolní, přiláká na zasažené místo všechny ExoNěco z blízkého okolí a když je to zrovna doprostřed rodinky explozivních barelů, je vám asi jasné, že jejich budoucnost nebude moc růžová. Jak sudů, tak mutantů. Samozřejmě můžete realizovat i méně vychytralý plán - skupinku nadržených potvor zapéci plamenometem nebo je poslat na krátký let vhodně umístěným granátem. U plamenometu je jenom třeba při zevním použití dávat pozor na směr větru, jenž proud hořlaviny vychyluje do stran. Popálit sám sebe se mi však přes všechnu snahu nepodařilo.

Výborná je i brokovnice. Běžné zmutované jedince umí nejenom ladně zbavit pokrývky krku, tedy hlavy, ale při zásahu do trupu je odhodí o několik metrů dál. Užitečné zejména v případech, kdy je poblíž obnažený elektrický drát nebo chybí zábradlí bránící pádu do chřtánu bouřícího oceánu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Houpy, hou, houpy, hou!
Pobyt na čerstvém vzduchu střídáte se zatuchlými interiéry páchnoucími rybinou, což platí i po přesunu na ropnou plošinu "Hvězda Sachalinu" zhruba v třetině hry. Smrad z ryb pouze vystřídá pach surové nafty a dezinfekce. Zpracování exteriérů je v obou případech famózní. Prudký liják s kapkami deště dopadajícími a stékajícími po objektivu kamery, vodní tříšť složená ze stovek částic a především úžasné, dokonalé, fantastické a „doplňte si celou řadu dalších superlativů jaké“ vlny, které se plynule valí ve směru větru a naráží do všeho, co jim stojí v cestě.

Přiznávám, že pozorováním rozbouřené hladiny jsem zabil hezkých pár minut a od té nádhery jednoduše nemohl odtrhnout bulvy. Vlny navíc nejsou samoúčelné a zásadním způsobem ovlivňují hratelnost. Týká se to především lodi, která narozdíl od plošiny není tak pevná v kramflecích a neustále s sebou smýká, což podstatně znesnadňuje pohyb a míření. Hansen má co dělat, aby neztratil balanc a má-li k tomu ještě trefovat hlavy útočníků, musí mít nad sebou skutečně pevnou ruku svírající myš.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Berlička v podobě možnosti přidržet se zábradlí a stabilizovat mušku příliš nefunguje. Nemůžete se totiž přesouvat a přebíjet, ExoMutanti jsou překvapivě hbití a minete-li, hnedle se vám sápou po krku. Jediným účinným lékem je pak obzvlášť brutální kritický zásah. Ten provádíte mačkáním akčního tlačítka a následným stiskem spouště. Ubožák, jenž vás vítězoslavně držel pod krkem se rázem mění v poraženého a jeho měkké tkáně v dočasnou ozdobu objektivu virtuální kamery.

Kymácející se plavidlo s sebou přináší i další úskalí. Nejenže se ve vzdušném prostoru nad palubou neřízeně pohupují těžké bedny a háky zavěšené na ocelových lanech, s nimiž si vaše křehké tělo příliš nerozumí, ale loď se také občas nakloní natolik, že nebudete-li pohotoví, sklouznete po zadku do moře jako po másle. Ještěže to samé platí i pro ostatní přítomné a dá se toho zlomyslně využít.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Závažné trhliny
Herní prožitky uvnitř zdaleka tak intenzivní a úchvatné nejsou. Prostředí je šedivé a prázdné, slibovaná show fyzikálního modelu byla zrušena. Kmitajícími háky na palubě to začíná a také končí. Vše je napevno „přišroubované“ a na pár již zmíněných výjimek zoufale neinteraktivní a nezničitelné. Loď i ropná plošina jsou navíc poměrně malé, a proto při plnění stokrát viděných, stokrát ohraných úkolů pendlujete mezi známými místy a zpřístupňujete si jednotlivé doposud zamčené dveře.

Problém je, že chybí mapka a často netušíte, kudy se na určené místo vlastně dostat a kde je mu konec. Na jedné straně vás sice autoři jakoby vedou tím, že vchod, kterým jste třeba i před pár sekundami prošli, je z ničeho nic nefunkční, na straně druhé tomu tak není u všech a může se klidně stát, že zvolíte špatnou cestu, budete bloudit a následně se Zvětšit zdroj: tisková zpráva zdlouhavě vracet.

Zmatené je i ovládání a může za to kamera. Na výběr jsou tři pohledy. Jeden je zhola nepoužitelný, druhý vás zabírá z pohledu třetí osoby a třetí nahlíží přes rameno. Posledně jmenovaný je jediný uplatnitelný v boji, byť s tasenou zbraní nemůžete běhat a právě v tom je ta potíž. Jakmile totiž budete chtít vzít do zaječích a zvolit výhodnější střeleckou pozici, musíte se přepnout na externí pohled, který je pro rychlé přesuny dosti nepraktický, neboť vás sledujte, jak se mu zlíbí. Jednou ze předu, podruhé z boku, potřetí ze zadu. Určit jaké klávesy mačkat, abyste vyrazili požadovaným směrem, je pak docela problém.

Na téma libovolné ukládání versus ukládání jen na stanovených místech by se daly vést dlouhé a vášnivé diskuse. Faktem je, že na normální obtížnost mi savepointy ve hře přišly vcelku rozumně rozmístěné a jen málo pasáží jsem procházel víc než dvakrát – vinu měla pochopitelně „zmutovaná“ 3rd person ExoKamera.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Co mi ale asi nejvíc vadilo, krom krátké herní doby (cca 6 hodin), je absence skutečně hororové atmosféry, která by vás doslova pozřela a sežvýkala. Párkrát ve mě sice hrklo, nicméně, že bych se během hraní bál nebo byl v permanentním napětí, to ani náhodou. Asi za to může tuctový příběh, který prostě a jednoduše nemá šanci zkušeného hráče zaujmout. Vcelku brzkým přesunem na ropnou plošinu se navíc hra připravuje o to nejzajímavější, co může nabídnout a místo, aby ke konci kvalitativně gradovala, spíše upadá. Ani odměna za úspěšné dohrání v podobě řady originální kreseb a náčrtků z průběhu vývoje dojem nevyváženosti nenapraví.

 Potrava pro smysly
O grafice už řeč víceméně byla a stejně jako u ostatních složek i pro ni platí, že venkovní prostranství vypadají díky pokročilým speciálním efektům skvěle, zatímco vnitřky sice neurazí, ale žádná velká sláva to není. Modely postav jsou slušné, zejména hlavní hrdina si na nepřízeň grafiků a 3D modelářů nemůže stěžovat. Určitě potěší rozumné HW nároky, kdy si i majitelé slabších konfigurací přijdou na své.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Co se týče zvukové stránky, tak si možná dokážu představit více ruchů pro umocnění pocitu, že jsem opravdu tam, kdesi uprostřed bouře, ale v zásadě nemám výhrad. Hudební doprovod dynamicky reaguje na dění na obrazovce a orchestrální skladby jemně podbarvené elektronikou znějí opravdu pěkně.

Stáhněte si: Trailery, Videa, Intro, Cheaty...

Související články: Preview, Novinky...

 
Ondřej Broukal
autorovi je 27 let, studuje na VŠE v Praze, je redaktorem televizního pořadu GamePage a externistou magazínu Gamestar; orientuje se především na 3D akce, ale nepohrdne ani pořádným RPGčkem či adventurou






 
 
Ondřej Broukal

Verdikt:

Nebýt dokonalé bouře, byl by Cold Fear jen lehce nadprůměrným akčním hororem. Být splněny všechny sliby autorů, byl by Cold Fear bombou tohoto jara. Na kdyby se ale nehraje, takže je to něco mezi.

Nejnovější články