• Rytíři krále Artuše podruhé
zdroj: tisková zpráva Francouzská firma Cryo nám přináší další ze své „série legend“, tentokrát druhý díl Arthur´s Knights pod názvem: The Secret of Merlin. Nepřekládejme do češtiny název hry jako Arthurovy rytíře, protože u nás je spíše zažito jméno inkriminovaného krále ve počeštěném tvaru: Artuš, takže: Rytíři krále Artuše: Merlinovo tajemství.

Před nějakým časem se zřejmě dostala zmíněna firma do tvůrčí krize a tak autoři si sedli na zadeček a přemýšleli a přemýšleli a nevymysleli kolo, jak by se nabízelo, ale vymysleli Legend collection. Pod tímto názvem se skrývá skvělá vize, že Cryo bude vyhledávat a zpracovávat do adventur nejznámější světové legendy. Je samozřejmé, že se musí jednat o legendy akční a nosné, protože těžko by se dělala adventura třeba jen ze samotného příběhu Sysisfa, protože: “kterak valiti kámen do kopce“ je sice dobrá věc do receptáře Přemka Podlahy, ale troufám si říct, že hráče počítačových her by tento problém nikterak nenadchnul. A tak se nám na světlo světa vyklubala Time Machine, po ní Oddysey: The search for Ulyssees a nyní dva díly Artušových rytířů.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Intriky v dávném Albionu
Příběh začíná v šerém dávnověku, v dobách, kdy se nám po Británii proháněli kouzelníci, víly, obři, skřítci, elfové a „jánevímkdoještě“, a země byla plná chrabrých rytířů, bohužel tam však citelně absentoval král. Všichni se shodli na tom, že je krále třeba. Hůře na tom byli s domluvou, kdo bude tímto králem. Tu přispěchal na pomoc prominentní čaroděj a mystik Merlin a vyslovil věštbu. Králem se stane ten, kdo vytáhne posvátný meč jménem Excalibr z kamene. Většina z nás tuto základní anglickou legendu zná, takže víme, že se o vytažení postupně snažili všichni urození a stateční rytíři marně. Nakonec meč ze skály vytahuje nějaký Artuš, o jehož původu vlastně nikdo nic neví, jelikož byl nalezenec. Ostatní rytíři se začali silně ohrazovat proti tomu, aby se jejich králem stal člověk bez „původu“ a víceméně se odmítali před ním sklonit.

zdroj: tisková zpráva Artuš si musel svou moc postupně vybojovat vlastní statečností, hrdinstvím a odvahou. Protože to byl chlapec moudrý, věděl, že nedobrovolný poddaný je synonymem pro nespolehlivého poddaného a proto si mladý král získává oddanost svých rytířů zvláštní a do té doby nevídanou nabídkou. Nabízí jim spoluvládnutí. Rytíři se scházejí na hradě Camelot u kulatého stolu, aby tím demonstrovali, že jsou si rovni. Pijí všichni z posvátného kalicha Grálu (do kterého byly údajně zachyceny poslední kapky Kristovy krve při jeho ukřižování), a mohou všichni do všeho mluvit a věci se rozhodují hlasováním. Řekněme, že zde může vysledovat prvky budoucího demokratického zřízení.

V prvním díle této adventury se setkáváme s mladým rytířem Bradwenem, který bojuje proti svému nevlastnímu bratru, který je současně vrahem jejich otce. Porazí jej a za odměnu je jmenován králem Artušem novým panovníkem země Atrebat. Zde nám začíná díl druhý. Bradwen se vrací do Atrebatu, aby se ujal vlády nad zemí a ve chvíli kdy si nasazuje na hlavu korunu, přepadne ho nesnesitelná migréna a z bolesti mu zbělají vlasy. Bradwen zjišťuje, že jejich rod je stižen neznámým prokletím a (jak je tomu u rytířů dobrým zvykem) nespokojí se s prostým zjištěním a srdnatě se vrhá do pátrání po příčinách kletby a po možnostech jejího zrušení. Při tomto svém snažení jen tak mimochodem odhaluje velké spiknutí proti králi, kdy nějaký „tajný král“ čeká na vhodný okamžik k mocenskému převratu. Samozřejmě, že náš hrdina se rozhodne i proti tomuto razantně zakročit. A tím ve zkratce víte, co vás asi tak zhruba čeká, rozhodnete-li se si tuto hru zahrát.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Zbytečně zdlouhavé přesuny
Na samém počátku se budete rozhodovat, zda hrát za křesťany či Kelty. Jedná se vcelku o historicky odůvodněné rozhodování, jelikož v té době skutečně jde především o vytlačování ostatních náboženství dravým a v té době nesnášenlivým křesťanstvím. Po tomto výběru se můžete pustit do samotné hry. Nemusíte se bát, že snad narazíte na něco, co nezvládnete. Oproti většině současných adventur se tato liší především tím, že úkoly nejsou těžké, ale neuvěřitelně zdlouhavé a nudné. Většinou se jedná o akce typu: „jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co“. Vy budete vědět kam jít, co přinést, ale než procouráte celé království, promrháte tolik času, že si klidně můžete spustit v druhém okně nějakou pořádnou „akci“ a během doby, kdy se vám bude Bradwen kodrcat na svém bujném oři již po dvacáté stále touž, nyní již nudnou krajinou, můžete postoupit do dalšího levelu v Half-life. Autory skutečně nechápu. Aktivní mapy, jejichž pomocí se přesunujete mezi různými lokacemi, jsou již natolik běžnou záležitostí, že jejich neexistence se dá označit za krok zpět.

zdroj: tisková zpráva Celá hra je postavena především na rozhovorech. Budete se vykecávat s kdekým a nekonečně dlouho. Podle toho, jak rozhovor povedete, bude vaše hra vypadat. V mnoha rozhovorech jsou dokonce narážky, které vedou k vyprovokování boje, ale zbytečně se neradujte. Vy bojovat nebudete. Boj odehraje mimo vaše aktivní snažení a bude záležet především na tom, jaké jsou vaše možnosti, tzn. máte-li vhodné zbraně, dostatek síly a zkušeností atd. Současně pacifisty mohu ujistit, že celou hrou lze projít prakticky bez závažnějšího boje. Zaleží jen na vašich diplomatických schopnostech.

• Líbivá grafika
Cryo má již klasicky velmi líbivou grafiku a proto i tady si oko estéta přijde na své. Budovy, krajina, efekty… velmi zdařilá záležitost. V úplném začátku mě mile překvapil stín na zemi, který vrhalo nádherné gotické mozaikové okno. Později jsem si na podobné „legrácky“ zvykla, v každém případě v tomto tvůrci nezklamali. Velmi působivé a možná na celé hře nejzdařilejší je intro. Hra využívá 3D akcelerace, díky níž vypadají všechna zvířátka a hejblátka, kterými se hemží, velmi věrohodně. Problematičtější jsou interaktivní postavy. Nemluvím teď o chorobné stavbě těl a bezkloubovosti postav, to byl zřejmě umělecký záměr grafika, teď mám a mysli skutečnost, že postavy působí nesourodě (až rušivě) s ostatní grafikou, což způsobuje fakt, že se skládají z minima polygonů. Všimla jsem si také, že ve většině případů se nepodařilo tvůrcům hráče přesvědčit, že postava skutečně chodí po zemi, že se nevznáší.

• Problém s používáním předmětů
Interaktivní předměty jsou díky konturovanosti dobře rozeznatelné od pozadí, horší je to s jejich použitím. Místa, kde můžete daný předmět použít se skutečně nehledají nijak snadno, protože na rozdíl od předmětů, vypadají velmi „neaktivně“. Je zde opět použita dynamická kamera, ale tentokrát se mi zdá, že využívá jen mála úhlů (zřejmě jsem ale zmlsaná z Black and White, což byl koncert dynamických kamer a cokoliv jiného v porovnání s tím působí staticky). Problém je snad ještě se sbíráním předmětů. Musíte totiž stát na konkrétním místě a k předmětu být natočeni přesně čelem, abyste jej mohli sebrat. Občas to vyžaduje téměř taneční variace, než se dostanete na ten jediný správný bod. Zvuky, zvukové efekty a dabing jsou, jak jsme u Crya zvyklí, velmi kvalitní a věrohodné.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Inventář vyvoláte jednoduše kliknutím na pravé tlačítko myši. Objeví se vám v dolní části obrazovky a můžete tam volit nejen předměty, které hodláte použít, ale i témata o kterých chcete hovořit a místa, která můžete navštívit. Hrdinu ovládáte šipkami na klávesnici a předměty sbíráte mezerníkem. Na ostatní záležitosti (urychlení rozhovoru, výběr předmětu z inventáře atd.) používáte myš.

Závěrem mohu říct, že pokud se nechcete jen kochat krásou Cryogen enginu, tak si tuto hru nepořizujte. Je neuvěřitelně nudná, zdlouhavá a místy až otravná. Zvláště pak v okamžiku, kdy se vám hra seká a vyhazuje vás do „woken“ což právě moje verze této hry dělala s nadšením a stále. Otevřeně se přiznávám, že jsem se vracela zpět vždy vzteklejší a musela jsem se hodně přemáhat, abych CD nerozcupovala na kousky.

zdroj: tisková zpráva Upřímně mě mrzí, že si tato věhlasná firma nepořídí ke skvělým grafikům alespoň mírně nadprůměrného scénáristu. Protože takhle je škoda jak tématu tak vyplýtvaného času, který byl stráven nad výrobou této hry a i v neposlední řadě můžete i vy svůj čas strávit smysluplněji.