Zkušenosti, které vývojáři nabrali během tvorby série Penumbra, se zkrátka podařilo zúročit a hry jako žánr díky nim zase jednou dokázaly, že ze všech druhů multimediální zábavy dokážou být nejděsivější. Ohlášení dalšího přírůstku do rodiny Amnesia bylo jedním z těch, u nichž si nejste jisti, jestli jste skutečně šťastní nebo se ve vás pomalu vzpírá pud sebezáchovy a kazí vám nadšení. Dokázali Frictional Games překonat sami sebe, a pokud ano, dá se to vůbec ještě hrát?
Co kdybychom to zkusili jinak?
Ne. Bohužel se nepřekonali, ale ne protože by vyměkli - A Machine For Pigs jednoduše nevyvíjeli. Ona ohlášená spolupráce se studiem The Chinese Room, které má na svědomí mou srdcovku Dear Esther, totiž znamenala, že A Machine for Pigs má kompletně na krku The Chinese Room, zatímco Frictional Games pouze na vývoj dohlíží a vydávají. A Machine For Pigs tak dle očekávání není pokračování, nýbrž „jen“ další hra v sérii, kterou s předchůdcem na první pohled spojuje jméno a dusná atmosféra. Nutno však podotknout, že Frictional Games dohlíželi špatně, protože výsledek je spíše nemastný a neslaný.
Technicky vzato hrajete The Dark Descent jen s tím rozdílem, že si v The Chinese Room řekli, že původní Amnesia je pro ně příliš komplikovaná a volná, nevoní jim zrovna Lovecraft, středověk je out a toho strachu je taky proti minulému dílu potřeba trochu ubrat. Hratelnost je proto v A Machine For Pigs jednoduší a přímočařejší, Lovecraftův mythos nahradili Aztékové, hrad vystřídala továrna a prasátka vás sice zabijí na pár úderů, ale bát se jich nijak zásadně nebudete.
Samotná struktura hry také potvrzuje dojem, že vlastně hrajete předešlý díl, protože se zkrátka „probudíte“ někde a z jistých důvodů potřebujete sestoupit do hloubi podzemí, kde vás čeká finální rozuzlení. To na sebe postupem času vezme podobu další variace na scénář „Je potřeba zbavit Zemi lidí, protože jsou jako mor“ a přijde za zhruba pět hodin herní doby.
Uznávám, na poměry standardních stříleček je pět hodin tak akorát, na hororovou adventuru je to ale žalostně málo. A přestože A Machine For Pigs původně vznikala jako krátká experimentální hra, postupem času a díky odkladům vydání se z ní stalo něco, čemu vývojáři říkali plnohodnotná Amnesia, takže zařazení vedle předchůdce snese. Za krátkost může již zmíněné zjednodušování. Zatímco v Dark Descent lokace ožívaly díky spoustě předmětů, s nimiž jste mohli manipulovat, v A Machine For Pigs je takových předmětů minimum.
The Chinese Room zašli dokonce až tak daleko, že na šuplíky a skříně, které nehrají nějakou zásadní roli, dali zámky. Tam, kde jste minule pobíhali po panství a vesele vytahovali jeden šuplík za druhým sbírajíce křesadla a olej do lampy, můžete v A Machine For Pigs manipulovat pouze s tím, co vás nějak posune ve hře.
Nebudete tedy otvírat desítky prázdných šuplíků a skříní, ale váš postup je díky tomu přesně vytyčený a nemáte prakticky vůbec prostor pro jakoukoli vlastní iniciativu. Když už se na ni ale dostane ve formě nějaké jednoduché logické hádanky, obvykle má podobu zasunutí pojistky do přístroje, otočení ventilem, případně přenesení předmětu z bodu A do bodu B.
Jistoty
Takové „svázání“ hráče mělo zcela jistě za cíl zhustit atmosféru a zintenzivnit pocit strachu, který se hra pokouší vyvolat. Bohužel i v tomto ohledu došli The Chinese Room jen půl cesty. Jejich rukopis je nicméně zřejmý. Už Dear Esther ukázala, že po ambientní a vizuální stránce dokážou tvořit impozantní scenérie s nezapomenutelnou atmosférou, což rozhodně dokazují i v A Machine For Pigs, jejíž lokace jsou skutečně dechberoucí.
Industriální Anglie a vnitřnosti továrny jsou temné, elegantní a regulérně mrazivé, výlet na hřbitov a do kostela se těžko zapomíná, a soundtrack Jessicy Curry je opět vynikající. Ovšem to kouzelné na herních hororech je jejich interaktivita - na rozdíl od filmů se neskládají jen z kulis a předem daného jednání, ale lze je ovlivňovat, a v tomto ohledu vychází A Machine For Pigs hra zkrátka.
Pasáží, v nichž se střetnete s prasaty, je málo. Chvíle teroru z minulého dílu, kdy se chodbami pohybovaly Věci a vy jste se tudy napnutí jak struny plížili také, jsou ty tam. Volně pobíhající prasata mají vytyčenou takovou trasu, aby se dala snadno obejít, a v otevřeném prostoru se s nimi potkáte v tolika situacích, že by se daly napočítat na prstech jedné ruky.
Vývojáři daleko více vsadili na náznaky a lekací pasáže. Jinými slovy se víc jak prasat budete bát jejich ryčení a dupání. Když ale vezmete koule do hrsti a vyrazíte jejich směrem, většinou tam nejsou a nic vám nehrozí. A když už se s prasetem střetnete, obvykle je to v nějaké skriptované sekvenci, kde vás přímo honí a musíte před ním utíkat - což je bohužel jednorázové a jednoduché.
Skutečného mrazení se The Chinese Room podařilo docílit jen díky neviditelnému ve vodě dupajícímu monstru, které ukradli z Dark Descent. Pasáže s ním jsou šťavnaté, plné pochybností a bohužel nepůvodní.
Spíše procházka než survival
Strach a teror v A Machine For Pigs nefunguje tak dobře i proto, že již zmíněná přímočarost šla zařídit jen za tu cenu, že otevřenější svět ve hře zkrátka nepotřebujete. Vaše svítilna nově nevyžaduje dolévání oleje a elektřinou poháněná světla nerozkřesáte. Možná až teprve teď s odstupem času si díky těmto zjednodušením uvědomíte, jak podstatnou roli vlastně ona „taktická“ složka první Amnesie hrála. Právě plížení skrz sídlo a rozvažování nad každou rozsvícenou svíčkou, neustálé kontrolování oleje a zoufalé hledání zásob zajišťovaly, že si hra zasloužila nálepku survival horor.
A Machine for Pigs je v kontrastu s předchůdcem „pouze“ bizarním výletem do hlubin šílenství. Scénář dobře napsaný a i když hraje na notně známé scénáristické struny, udrží si vaši pozornost. Hra má celkově výbornou atmosféru a soundtrack, ale je až příliš „hloupá“ a po stránce strašení hráče ne zrovna efektivní.
The Chinese Room se zastavili někde na cestě někde mezi Dear Esther a první Amnesií. Výsledná hra má z obou něco, ale nedosahuje kvalit ani jednoho - pokud jste měli tu čest s The Dark Descent, v podstatě vám nemá co nabídnout.
