25 to Life - recenze
3/10
zdroj: tisková zpráva

25 to Life - recenze

19. 3. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Do tradičního souboje drsných gangsterských černochů s bezmocnými policisty se vypravíte v third-person akci, která vyvolala hlasité protesty od strážců zákona, které si bere na mušku. Je zajímavá ještě něčím jiným?

Autor: Lichtenberg
Publikováno: 18.března 2006
Verze hry: prodávaná/anglická/PC
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: tisková zpráva Být černým gangsterem s potetovanými bicepsy, holou hlavou a obřím hip-hop kazeťákem na rameni je dnes neuvěřitelně módní. Jasnou ukázkou tohoto trendu je například legrační drsňák Crime Life: Gang Wars, jehož největším úspěchem byla devátá příčka v TOP 10 nejkrvavějších her všech dob. Nebo hra od Avalanche Software/Ritual Entertainment s rýmujícím se názvem 25 to Life (rýmujícím, pokud tedy tu číslovku nečtete v češtině :) O ní se v souvislosti s jejím kontroverzním pohledem na policisty a opravdu tvrdým nastíněním černošského podsvětí napsalo v americkém tisku nespočet řádků. Stojí ovšem opravdu za tolik povyku, nebo si dělaly stovky světových „odborníků“ zbytečně horkou hlavu?

 Bardzo Fajne Kolektiv
25 to Life je third-person střílečka, jejíž součástí je povinné nabiflování slovníku sprostých slov. Příběh se točí kolem gangsterů Freezea a Shauna, ke kterým se občas přimotá i policista Lester. Osudy těchto třech na sebe navazují jen lehce a rovnou zapomeňte na to, že byste se mezi nimi mohli volně přepínat. Základní příběhová kostra vás pohltí asi jako mrtvý poručík Ripleyová - Freeze chce kvůli svému synkovi skončit s mafiánským životem, ale musí ještě se Shaunem vyřídit nějakou prácičku. Bohužel se jim to celé zvrtne a oba mají co dočinění s policií a navíc Freeze i se záchranou své rodiny.

Hratelnost je natolik jednoduchá a unylá, že nebýt těch „čáry fuck“ narážek a spousty krve, mohl by si 25 to Life bez inteligenční újmy zahrát i pětiletý školák. Po dlouhém hledání jsem ovšem našel recept, podle kterého autoři hru pravděpodobně vyvíjeli: Vezměme si slavného Max Payna, oberme ho o všechna jeho komba, naučme ho pouze chodit, vyklánět se (nepoužitelné v praxi), krčit se a dovolme mu střílet. Toť vše. Na závěr si těsto nahněteme do velké koule a vyryjeme do něj příběhovou kostru.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Veškeré hraní tedy spočívá jen v suchém průchodu lokacemi bez sebemenší možnosti někam si odbočit nebo se vyřádit na nějakém útočném a obranném kombu. Znovu tady musím nostalgicky zavzpomínat na šviháka Maxe, který i prosté procházení barákem okořenil vtipnými situacemi, ve kterých vám sousedka podává brokovnici. Během hraní 25 to Life občas zakopnete o schoulené civilisty, které můžete na pár vteřin použít jako živý štít. To je bohužel silně nepraktické a díky jejich nulové výdrži i naprosto zbytečné. Asi třikrát za hru dostanete jako vedlejší úkol nasprejovat na stěny budov nápis svého gangu. Čili jako takřka jediná boční záležitost je tu činnost, která někoho nebavila v posledním GTA a na kterou se specializuje nedávný Marc Ecko.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva  Střela doprostřed tvého čela
Singleplayer se skládá z dvanácti misí, které jsou propojeny do čtyř kapitol. Mise jsou bohužel neuvěřitelně stereotypní a ačkoliv se mydlíte vždy s jinou postavou v jiném pokoji, je to pořád jen o střílení do všeho, co se hýbe. Je úplně jedno, zda ten, do koho právě vpalujete zásobník je příslušník jednotky SWAT s neprůstřelnou vestou nebo polonahý černošský raper - oba mají stejnou výdrž a stejný um. Vše se podobá průměrnému (a taktéž ratingem M ocejchovanému) Punisherovi, který ovšem celou podstatu věci okořenil o některá brutální a pozoruhodná komba. A právě takové zpestřující prvky 25 to Life citelně chybí.

Moje stopky se zastavily na čtyřech hodinách herního času, což je, milá Madonno, opravdu málo. Zavítáte během nich například do tajného kasína, metra, ulic Los Angeles nebo třeba na rozjetou (ehm, 5 lidí se točí kolem dokola a dělá, že tancuje) diskotéku. Kdo má pozorný zrak, tak si jistě všiml, jak se detaily lokací různí. Některá herní místa, o kterých byste i střízliví dokázali říct, že jsou průměrná (vila, africké město), střídají některá naprosto chudá (banka, podzemka).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Ačkoliv to mnohé z vás nepřekvapí, během hry můžete střílet policisty (popř. gangstery) nejen zbraněmi, které jsou vám na začátku hry přiděleny, ale také si můžete svůj arsenál obměnit díky stříkačkám vypadlých z mrtvých nepřátel. Základní výbava spočívá v chladné zbrani (k mání je třeba kladivo, pálka či nůž), malé zbrani (9 mm pistole, Colt 1911 a různé revolvery), nejpoužívanější hlavní zbrani (MP5, AK47, nejrůznější brokovnice či raketomet) a jako bonus přichází i zbraň vrhací (granát, molotov atd…). Problém je však v tom, že se zbraněmi se velice nešikovně míří, takže ze snahy trefit pohybujícího se nepřítele se rychle stává frustrující záležitost.

 Multiplayer a audiovizuálno
Za zmínku stojí ještě mizerná umělá inteligence nepřátel, kteří si, jak to bývá u podobných béček až céček zvykem, nabíhají před vaší spoušť jako ve zběsilé automatovce. Jediným drobným kladem je multiplayer v až 16 lidech, který přeci jen zajistí trochu toho mozku na vašem monitoru (tím nenarážím na scény z Americké krásy).

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Nejen, že si v něm můžete ve stylu série Tony Hawk do detailu vytvořit svoji postavu (případně si ji vylepšit bonusy získanými po hraní singleplayeru), ale není nemožné, že na některém ze serverů strávíte nějakou tu minutku svého času. Krom klasických síťových voleb mne zaujal mód Robbery, který funguje na tradičním principu - jedna strana (chytří si domyslí, že asi policisté) brání nějaký objekt a druhá strana (tady si i ti méně chytří doplní, že asi gangsteři) se jej pokouší získat, popřípadě zničit.

SOUNDTRACK
KRS-ONE - Black Cop
2Pac featuring Nutso - Ghetto Star
Gang Starr - Code of the Streets
Geto Boys - Yes Yes Ya'll
Ghostface Killah featuring Jadakiss - Run
Public Enemy - Black Steel in the Hour of Chaos
Xzibit - Enemies
Jackpot - To the Finish
UTP Playas - Nolia Clap
Tech N9ne - My Wife My Bitch My Girl
Tego Caldron - Circa De Mi Neighborhood
Grafh - Bad Company
Shade Sheist & N.U.N.E. - You Got
Locura Terminal - Prisonero
Blaze feat/Esham and ABK - Shot-gun

Zvuky zní podivně a nerealisticky, ale pozitivem je hudba, viz tabulka výše. Xzibit (ano, to je ten, co pimpuje káry na MTV) odříká své Enemies, Tech N9ne nás navnadí písní s krásným názvem My Wife My Bitch My Girl nebo např. od Geto Boys se ve hře vyskytuje song Yes Yes Ya'll. Každý hiphoper si přijde na své. Hra původně stála 30 amerických dolarů, ale nyní byla naštěstí zlevněna na 20 USD, čili asi 500 Kč (v ČR však raději nemá distributora). To je vcelku přijatelné, na druhou stranu, mnohem lepší Cold Fear nebo Psi-Ops u nás stojí ještě o pár stovek méně.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

Grafika 25 to Life mi přisla úděsná a to nejen esteticky, ale i technicky. Oplývá zašedlými a nehodícími se barvami, které z dané scény dělají nechtěnou parodii. Postavám akutně chybějí polygony, takže působí unyle a nehybně, stejně jako celé okolní prostředí. O animacích chůze či klácení mrtvých těl ani nemluvě, to už efektněji padá k zemi graf oblíbenosti Davida Ratha. Přidejte k tomu špatné ovládání nebo procházení zdmi a máte obrázek o technickém zpracování.

 25 minut slávy?
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Číslovka 25 v názvu recenzované hry jako by přímo vybízela k posměškům na závěr. Pětadvacet minut je celkem přesná doba na zjištění, že ta hra, kterou právě zkoušíte, nebude to pravé ořechové. 25 to Life je totiž ve všech směrech nezábavná a neoriginální střílečka, která může zaujmout maximálně přitroublý americký tisk, jenž ji při troše fantazie bude obviňovat z nějakého skandálního chování mladíka, který zastřelil stejně starého studenta střední školy. Ačkoliv by to u soudu nejspíš neuspělo, dalo by se z úst tvůrců namítnout, že 25 to Life je natolik hloupá záležitost, že jestli ji pachatel dohrál až do konce, nebylo s ním něco v pořádku už před jejím pořízením a nainstalováním…

Stáhněte si: Trailery, Cheaty...

Související články: Novinky

 
Lichtenberg
editor: jd






 
 

Verdikt:

Nezáživná hratelnost, propojená se stereotypním řešením misí, krátkou herní dobou, zastaralou grafikou, nešikovným ovládáním, špatnou umělou inteligencí nepřátel a málo možnostmi, které lze při hraní vykonávat. Jedinými klady proto zůstává soundtrack, multiplayer a nižší cena. Pokud se podle ní řídíte, přidejte si pár procent navíc, jinak platí: pětadvacet v názvu, pětadvacet v procentech.

Nejnovější články