Většina hry je vyvedena ve 2D, intro je seskládané jen z artworků, hudby v Hearthstone také nejsou hodiny. I přes tuto produkční “malost” je ale Hearthstone epickým zážitkem. Ostatně, už Rob Pardo to sliboval při představení hry: epičnost by podle něj neměla nutně spočívat v tisícovkách monster, moderní technologii, obřím rozsahu a podobných věcech. Měla by spočívat v samotné hratelnosti a má pravdu. Hearthstone vás navíc dostane hned na první pohled.
Špičkovými produkčními hodnotami hra doslova přetéká a moc pěkně se na to kouká. Rukopis Blizzardu se v Hearthstone pozná nejen po technické a vizuální stránce, ale i v tom, jak vám hra nehází vůbec žádné klacky pod nohy. Naopak, ochotně vám pod nohama rozprostírá červený koberec a s úsměvem vás zve dovnitř. Nenajdete tady sebemenší zaškobrtnutí, díky kterému byste začali uvažovat, že se vám to vlastně nechce hrát, nebo byste nevěděli, co máte dělat.
Léta zkušeností se v Hearthstone zhmotňují v krystalicky čistém přístupu ke všem hráčům. I když se nejedná o tu nejsložitější karetní hru na trhu, splňuje přesně do puntíku to, co ostatní Blizzardí hry - Hearthstone je směšně jednoduchý na pochopení a dokáže ho hrát každý, ale přitom nabízí i skrytou hloubku a jakousi komplexnost. Není a nikdy to nebude ta nejsložitější a nejnáročnější karetní hra na trhu. Ani jí být nemá. “Rychlá karetní hra pro všechny,” píše se na oficiálním webu. A sedí to jako red shirt guy na BlizzCon.
O čem ta celá kartičkovaná teda je? Jakmile prolezete (velmi příjemným) tutoriálem, budete mít před sebou volbu třídy. Je jich tady devět a shodují se s třídami v původním World of WarCraft - shaman, paladin, priest, warrior, mage, warlock, druid, hunter a rogue. Na začátku dostanete kouzelnici Jainu Proudmoore a můžete se vrhnout do minisérie předem připravených zápasů, které vás nenásilně provedou základními mechanikami hry.
Pravidla nejsou nijak složitá. Vývojáři se vám nesnaží zamotat hlavu zbytečnou komplexností. Karty fungují na manu. Obecně platí, že čím silnější karta, tím víc many stojí. Každá karta má nějakou hodnotu, za kterou ji můžete zahrát a pak, opět obecně řečeno, má každá karta nějaký útok a životy. Vedle toho existují karty kouzlící, které na stůl nevyloží potvoru, ale těm stávajícím něco nabuffují, nebo naopak poškodí nepřítele. Many je maximálně 10, v prvním kole začínáte pouze s jedním mana krystalem.
Nemá cenu si manu šetřit na později. Každé další kolo dostanete o jeden mana krystal víc než předtím, bez ohledu na užívání many v kole předchozím. Takhle to jde až do desíti, kdy se příval krystalů zastaví. Tolik ve stručnosti naprostý základ. Existují samozřejmě i jiné věci, jako například mince co vám manu přidá, speciální stealth jednotky, na které protivník nemůže zaútočit, dokud to neuděláte vy, secret kouzla, různé druhy komb a podobné finty. Touhle pokročilejší vrstvou se ale vůbec nemusíte znepokojovat, ze začátku vás zajímají v podstatě jen klasičtí minioni (= příšery) a sem tam nějaké to kouzlo.
Každý hrdina začíná se 30 životy a hra končí ve chvíli, kdy jeden z hrdinů skončí na nule. Aby to nebylo tak jednoduché, tak každý z devíti hrdinů má i jednu svoji vlastní schopnost. Její užití stojí 2 mana krystaly a někdy může hodně pomoci, i když většinou nejde o nic přehnaně silného. Například válečník si může přidat nad rámec životů ještě 2 štíty, které se střádají a po odehrání kola nezmizí, takže klidně lze mít 30 života + třeba 20 štítů. Šaman zase za 2 mana krystaly vyvolá náhodný totem, priest se léčí a tak dále.
Schopnosti hrdinů mohou být užitečné, mocná kouzla můžou hru klidně zvrátit ve váš prospěch, ale Hearthstone stojí a padá na minionech. Právě ti jsou alfou a omegou vašeho balíčku a jejich složení i schopnosti byste neměli podceňovat. Někteří z minionů neumí nic než útočit, jiní mají ještě své vlastní schopnosti. Většinou jsou jednorázové a aktivují se buď při vyložení karty na stůl, nebo při jejím úmrtí. Pochopitelně platí, že čím lepší karty máte, tím zajímavější schopnosti mají. Karty se tady, podobně jako předměty v RPGčkách, dělí na obyčejné vzácné, epické, legendární...
zdroj:
tisková zpráva
Taková legendární karta je sice moc hezká věc a protivníka většinou solidně potrápí, ale někdy může zatopit nechtěně i vám. Jednou jsem se například dostal do situace, kdy moje legendární karta vyvolala druhou, náhodně zvolenou. Neútočila, ale na konci každého kola změnila náhodně vybraného miniona na 1/1 (1 útok, 1 život) ovečku. Což bylo v tu chvíli velmi nežádoucí - protivník měl miniona jen jednoho a já měl plný stůl. On už další miniony nesázel a mezitím iniciativní ovečkovač proměnil celou moji vymakanou a nabuffovanou armádu silných minionů ve stádo ovcí. Pak přišel jeden plošný útok a všechno bylo v tahu.
Sám jsem se účastnil zápasů, ve kterých jsem měl namále a nakonec jsem to ještě otočil. Nebo naopak byly zápasy, kdy měl nepřátelský hrdina už jen tři životy a já přes dvacet, ale prohrál jsem. Hrozně záleží na sestavení balíčku, na vašich schopnostech, ale také na štěstí, které karty budete v jakém pořadí během zápasu dostávat. Byly zápasy, které jsem neskutečně rychle prohrál, ale pak jsem se stejným balíčkem zase bez větší námahy zvítězil já. Balíčky je třeba pořád ladit, upravovat, doplňovat novými kartami, zkoušet jiné kombinace...
Dostávám se tím k tomu nejdůležitějšímu. Ke kartám. S každým hrdinou můžete po vzoru RPG her získávat nové úrovně. Na nich dostanete občas novou kartu. Trvá to deset úrovní, než si odemknete všechny základní karty. Další karty získáte buď za zlaťáky ve hře, nebo za reálné peníze z vaší kreditky. Obavy, jestli tohle není pay to win, nebo jestli vás to nabídkami na utrácení peněz nemlátí přes čumák na každém kroku, můžete hodit za hlavu. Je to v pohodě. Peníze můžete využít na nákup nových karet, nebo na vstup do Arény. Karty dostáváte jak za postupné levelování všech hrdinů, tak za úkoly. Ano, v Hearthstone jsou i questy.
Questy jsou možná jednoduché a podobné jako v jiných casual hrách, ale zároveň jsou natolik přívětivé, že nemusíte vůbec za nic platit a nebudete pozadu za hráči, co platí. Úkoly máte na každý den tři a jsou to jednoduchá zadání typu “2x vyhraj se šamanem”. Za splnění takového úkolu dostanete pár desítek zlaťáků a za stovku si už můžete koupit balíček. V každém balíčku je pět karet, přičemž máte garantováno, že alespoň jedna z nich bude vždycky epic, rare nebo legendary. Získávání něčeho nového je vždycky super, ale otevírání balíčku je v Hearthstone přímo lahodnou činností.
Není to tak že byste vysolili 100 zlaťáků (nebo 2,5 eura za dva balíčky) a najednou by se vám v inventáři objevilo pět nových karet. Balíčky se otevírají na speciální obrazovce, kde je musíte “fyzicky” myší chytit a ručně přetáhnout na jakýsi portál. Ten se rozzáří, balíček se vznese do popředí a přímo vybuchne. Jakmile výbuch odezní, na obrazovce začne levitovat pět karet. Pořád ale víte velké kulové, protože karty jsou k vám otočeny zády. Kliknutím na každou z nich si je musíte sami otočit.
Zní to jako otrava? Naopak. Karty postupně otáčíte a objevujete, co že jste to vlastně dostali. Karty jako takové jsou ve 3D a navíc mají na sobě některé další 3D prvky, takže to všechno během otáčení hezky svítí, vidíte jednotlivé části přední strany... Někdo si s tím opravdu vyhrál. Když se podívám, jak třeba funguje otevírání truhel v Dota 2, tak se to ani nedá porovnat. V Dotě se jen odpočítá 5, 4, 3, 2, 1 a najednou se vám něco bez jakýchkoliv fanfár zjeví v inventáři. Tady máte radost ze samotného procesu otevírání, nejen z nových kartiček.
Skládání vlastního balíčku se bát vůbec nemusíte. Můžete se prohrabovat v desítkách karet a postupně vše důkladně ladit, nebo si můžete nechat karty navrhnout. Návrh funguje jako série nabídek po třech kartách v různých kategoriích. Nejdřív si vyberete specifické karty pro vašeho hrdinu. Vždy se zobrazí tři karty a vy si z nich musíte vybrat jednu.
Pak vám hra navrhne tři karty, které stojí jen 1 manu a můžete je zahrát hned ze začátku. Opět si ze tří musíte vybrat jen jednu. Pak systém nabídne miniony, kouzlo, dražší karty a tak dále, než dáte dohromady balíček o třiceti kartách. Je to jednoduché, nenásilné a rychlé. A moc pěkné. Kdybyste se skládání přeci jen báli a nechtělo se vám s tím dělat, nemusíte. Můžete se vrhnout do boje s předpřipravenými základními balíčky.
Celý Hearthstone je vůbec animacemi a podobnými detaily napěchovaný k prasknutí. Blizzardí preciznost a smysl pro detail je tady opravdu znát na každém kroku. Stejně tak jde ze hry vycítit typický blizzardí cit pro návykovost - pořád máte důvod hrát dál. Pořád vám před nosem visí na udičce ta mrkvička a vy si chcete kousnout. Můžete se hnát za vyšším levelem postavy, za plněním různých úkolů, snažit se získat nějakou konkrétní kartu, získat dostatek surovin na sestavení vaší vysněné karty, můžete bojovat různými způsoby v Aréně...
zdroj:
tisková zpráva
Pravděpodobnost, že byste najednou jaksi neměli co dělat a neměli před nosem žádnou menší či větší motivaci, tady nehrozí. Když budete alespoň trochu chtít, tak si motivací najdete hromadu. Hry jsou navíc rychlé, zaberou vám něco mezi 10 až 20 minutami, takže to odsýpá. Pořád něco získáváte, pořád máte před sebou nové výzvy, pořád chcete hrát. Pak najednou zjistíte, že posledních pár hodin vašeho života zmizelo jako lusknutím prstu a jsou dvě hodiny ráno.
Rychlost zápasů je příjemná i kvůli balíčkům. Dostanete pár nových karet, dáte si je do balíčku a třeba za necelou hodinku už máte docela dobrou představu o tom, jestli jsou to dobré karty, jestli do vašeho balíčku dobře sedí, nebo jestli je bude potřeba vyměnit. Za tu hodinu totiž pár her stihnete a nejen že můžete získat další levely, zlaťáky, nebo splníte úkol - ještě otestujete nové karty a vyladíte balíček.
Kompaktní délce zápasů je podmíněno i nakládání s hráči, kterým všechno hrozně dlouho trvá nebo jsou AFK. Po chvilce váhání se uprostřed stolu rozvine zápalný špagát, který začne hořet směrem k tlačítku End Turn. Jakmile dohoří, končí tah a jedete vy. Pokud natrefíte na někoho kdo je AFK a prostě najednou přestane hrát, přijde na řadu opět špagát. Vy odehrajete svůj tah, a pokud je dotyčný AFK i poté, špagát se aktivuje mnohem rychleji a shoří také výrazně rychleji. Příjemný detail, který vám tyhle otravné situace podstatně vylepší.
Podobných detailů je hra plná a určitě jsem ještě neobjevil ani zdaleka všechny. Nejradši bych se o Hearthstone rozepsal ještě mnohem víc (tipy, triky, taktiky, gamblovací aréna, enchanting, skryté narážky a vtípky...), ale to by mě za prvé Petr majznul něčím po hlavě a za druhé už chci jít zase hrát.
Zdá se, že Blizzardu se opět podařil další trhák, který je skutečně epický. Ne velikostí, ale hratelností. Kolem Hearthstone se už teď vytvořila solidní komunita. YouTube je plný vzrušujících komentovaných replayů, na které je radost se dívat. Fanoušci interpretují hlavní písničku na jiné nástroje a vůbec to žije. Už jenom to je důkazem, že se tady něco setsakramentsky povedlo.
