Proč by se měl člověk o něco snažit, když je apokalypsa nevyhnutelná? Možná proto, že třebas nějakým zázrakem budete schopni chování a činnost šesti ve hře přítomných lidí (nebo entit) ovlivnit tak, že ten konec nakonec nepřijde. Ani sami vývojáři zatím nevědí, jestli to půjde, protože s vývojem hry jsou na začátku a čistě příběhové věci se prý vyvrbí v průběhu dalšího vývoje. Do léta 2013, kdy má hra vyjít, je ostatně času dost.
Už nyní je ale jisté, a z obrázků na Beefjack i zřejmé, že Everybody’s Gone to the Rapture bude first-person hra využívající CryEngine 3, ve které bude hráč sledovat a ovlivňovat životy zmíněných šesti lidí/duší (jestli budou mít materiální podobu, ještě není jasné) před a během apokalypsy. Celá hra je vlastně zkouškou pro mysl obyčejného člověka, jak by se vypořádal s něčím tak nepředstavitelným, nepochopitelným a neuchopitelným, jako je konec světa, čili toho, co zná a snaží se v tom žít.
Herní doba každé seance bude omezena přesně na hodinu, což dává jasný signál o zaměření tvůrců na znovuhratelnost a experimentování. Herní plocha má být dosti rozlehlá (z jednoho konce na druhý diagonálně to prý bude trvat 20 minut), čili je jasné, že za hodinku nestihnete ani omylem prozkoumat celou plochu.
Proto také omezení na hodinku s tím, že by to měl být dostatečný čas na to, abyste si prožili svůj vlastní a unikátní příběh. Třeba i tím, že budete nehnutě stát na místě a neuděláte ani krok. I tím prý ovlivníte chování oněch šesti entit, jakkoli to zní nanejvýš prapodivně, zejména v kontrastu s deklarovaným důrazem na interakci s prostředím a jeho prozkoumávání. Vždyť tvůrci přemýšlí o tom, že by hráče za plnění specifických činností odměňovali něčím, jako achievementy, což s ideou naprosté volnosti v rozhodování, v jejímž rámci je i nečinnost závažným rozhodnutím, příliš neslučuje. Ale budiž, vývoj je teprve na startu a během procesu tvorby se může leccos změnit.
A zatímco v Dear Esther byla hybatelem hráčských emocí i akcí v první řadě grafika a stylizace, v Everybody’s Gone to the Rapture bude hrát prim zvuk. Právě s jeho pomocí zřejmě tvůrci oživí šestici postav s vlastními příběhy, zcela evidentně vzájemně propojenými a zároveň napojenými na specifická místa v herním světě.
Možná vývojáři představili Everybody’s Gone to the Rapture trošku brzy, protože o spoustě herních prvků zatím nemají jasno a přiznávají to. Na druhou stranu ale tím, že veřejnosti načrtli téma, vytvořili prostor pro zajímavé návrhy právě od hráčů a komunity kolem Dear Esther obecně. Takže to vlastně udělali chytře :) První sadu obrázků, které předvádí styl zpracování budoucí hry, nabízí článek Beefjack.
