Recenze
51 Worldwide Games – recenze skvělé kolekce miniher
2. 6. 2020
|
Patrik Hajda
Poker, kulečník, autodráha
Xenoblade Chronicles: Definitive Edition – recenze
28. 5. 2020
|
Pavel Skoták
Návrat kluka s obřím mečem
Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky
10. 4. 2020
|
Šárka Tmějová
Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.
Doom Eternal – recenze
17. 3. 2020
|
Miloš Bohoněk
Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.
Animal Crossing: New Horizons – recenze
16. 3. 2020
|
Patrik Hajda
Ráno vstanu, připravím si snídani, uvařím si čaj, vyčistím si zuby a vyrazím do práce. Ale poté vstanu znovu. Podívám se na výhodné nabídky v obchodě, posbírám, co vyplavilo moře a co urodila zahrádka, nachytám pár ryb a motýlů, vyrazím na trh a za vydělané peníze si pořídím nový nábytek. Animal Crossing: New Horizons se stalo mým druhým životem, ve kterém chci strávit každý další den.
MechWarrior 5: Mercenaries – recenze
18. 12. 2019
|
Mars Vertigo
Přátelé obřích zkázonosných pochodujících kovových monster, vítejte ve třetím tisíciletí. Napříč Vnitřní sférou galaxie zuří již třetí nástupnická válka ústředních lidských mocností rozesetých po stovkách planet. Civilisté možná válkou trpí, avšak pro šéfa žoldnéřské společnosti jde naprosté požehnání. A po bezmála dvaceti letech si toto požehnání konečně zase můžete užít i vy a vaši parťáci z masa a kostí.
Need for Speed Heat – recenze
15. 11. 2019
|
Ondřej Švára
Přijel nový díl Need for Speed, kterému není třeba hned sypat hřebíky pod kola. V novince Heat jsou na prvním místě rychlá auta a jejich poctivé vylepšování v garáži, naopak zmizely mikrotransakce, produktová reklama i spousta nevkusu z příběhu. Z ulice si navíc odvezete odlišné zážitky podle toho, zda řídíte ve dne, nebo při měsíčku. Jste připraveni na start?
Planet Zoo – recenze
13. 11. 2019
|
Jakub Šindelář
Většina z vás nejspíš někdy v životě slyšela název Zoo Tycoon a dost možná jste u této legendární hry strávili hezkých pár (hezkých) večerů. Stavěli jste si svou vysněnou zoologickou zahradu a starali se o blaho zvířat i zákazníků. A teď, po letech, se konečně objevil duchovní pokračovatel jménem Planet Zoo. Je důstojným nástupcem tycoonovské strategie? Zůstal za očekáváním? Nebo svého předchůdce dokonce převyšuje?
Gears POP! – recenze
2. 11. 2019
|
Jan Hrdlička
S hrami jako Gears POP! přichází pro recenzenta kus lehkého i kus těžkého. Co může být složitého k rozlousknutí něčeho, co se až úzkostlivě drží zavedených žánrových zvyklostí, že? Ale zároveň jsem donucen ptát se na jinou, štiplavější otázku: Proč probůh na klasickou mobilní strategii navěsit Gears of War zkřížené s roztomilými hlavičkami?
Luigi’s Mansion 3 – recenze mariovské duchařiny
28. 10. 2019
|
Adam Homola
Myslím si, že společným jmenovatelem řady her od Nintenda je v první řadě hravost, v druhé řadě radost a úžas z objevování: světů, mechanik, předmětů, možností i nových zážitků. A jsem přesvědčen o tom, že Luigi’s Mansion 3 splňuje oba jmenovatele na jedničku, přičemž je zvládá zabalit do neokoukaného prostředí strašidelného hotelu, který je stejně jako hra samotná bohatý na detaily.
GRID – recenze
24. 10. 2019
|
Patrik Hajda
Letošní oznámení nových GRIDů pro mě bylo jedním z nejzajímavějších. Návrat výborné série do závodního segmentu, který každoročně drží naživu snad jen formule a nějaká ta rally, pro mě sliboval mnohé. Těšil jsem se na skvělou arkádu, která lákala na nevídanou umělou inteligenci. Obojí jsem dostal, ale bohužel zde chybí cokoliv jiného, co by to drželo pohromadě a dávalo nějaký smysl.
Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint - recenze
15. 10. 2019
|
David Ryneš
Poslední Ghost Recon s podtitulem Wildlands bude po Divisionu pravděpodobně mou druhou nejhranější hrou, která k sobě lepí jméno spisovatele Toma Clancyho. Bolívie plná života si mě získala, a i přes slaboučký příběh jsem se do ní s pravidelnými přídavky vracel. Breakpoint měl mnoho věcí vylepšit a zvýšit důraz nejen na příběh, ale také na prvky přežití v nepřátelském prostředí, což logicky vyšponovalo má očekávání. Ačkoliv z technické alfy jsem byl zprvu nadšen, ve finální verzi se z Breakpointu vyklubal guláš ze všeho, co kuchaři v Ubisoft Paris našli.
Magic: The Gathering Arena – recenze
4. 10. 2019
|
Václav Pecháček
Jak se vlastně recenzuje virtuální verze Magic: The Gathering? Mám se šťourat v nedokonalých, leč léty ověřených pravidlech nejpopulárnější sběratelské karetní hry světa, nebo jen zhodnotit jejich adaptaci do virtuální podoby? Těžká to otázka. Ale ať se na to díváte z kterékoliv strany, hlavní je, jestli to člověka nakonec baví. A toho člověka, který právě píše recenzi na Magic: The Gathering Arena, to baví náramně.
Pagan Online – recenze
3. 10. 2019
|
Jan Hanáček
Akční online RPG Pagan Online vzniklo v srbském studiu Mad Head Games, které si pod svá křídla vzala společnost Wargaming.net. Tu znáte jako provozovatele World of Tanks a jeho všemožných derivací. Vývojáři nejsou nováčci a jejich portfolio je nezvykle rozsáhlé na to, že studio bylo založeno teprve před osmi lety. Jen na Steamu najdete pod jejich hlavičkou kolem pětadvaceti her... Jenže většinou jde o hidden object adventury.
Men of War: Assault Squad 2 – Cold War – recenze
1. 10. 2019
|
Mars Vertigo
Když se řekne studená válka, řada hráčů si určitě vzpomene na skvělou příběhovou RTS World in Conflict či novější sérii Wargame od Eugen Systems – obě tyto značky dokázaly, že může jít o vynikající strategickou tematiku. Série Men of War si díky svým nepochybným kvalitám o takové zasazení přímo říkala. Minulý díl, Men of War: Assault Squad 2, byl sice poněkud rozporuplný, ale nakonec se německým Digitalmindsoft vcelku povedl. Takže se v případě Cold War není čeho bát… nebo ano?
The Surge 2 – recenze
30. 9. 2019
|
Michal Vojkůvka
Fanouškům nervydrásajících her a adrenalinových prožitků jistě není třeba The Surge dlouze představovat. Exoskelety, roboti, apokalyptické kulty a zásoba vskutku netradičních zbraní jako stvořených pro megalomanský cosplay, to všechno přelepené atraktivní soulslike nálepkou. Dva roky po vydání této kybernetické řeže spatřil světlo světa druhý díl, který s sebou sice nepřináší žádnou převratnou novinku, ale zato si v něm autoři dali záležet detailech. A díky nim si The Surge 2 zaslouží vaši pozornost.
Borderlands 3 – recenze
24. 9. 2019
|
Vincent Olejník
Letos je to deset let od vydání prvního dílu ujetého vesmírného looter shooteru. Borderlands si za ty roky vybudovaly slušnou fanouškovskou základu, vznikla z nich adventura od Telltale i jeden samostatný díl vyvíjený jiným studiem. Kromě svérázného humoru vynikají i specifickou komiksovou stylizací, takže spousta hráčů, mě nevyjímaje, Borderlands 3 vyhlížela s velkým očekáváním. Vždyť dvojka platila za jednu z nejlepších kooperativních stříleček vůbec!
PES 2020 – recenze
23. 9. 2019
|
Václav Pecháček
Fotbalisté se obvykle zlepšují v tom, co dosud neumí, jako když trenér Manchesteru United Ole Gunnar Solskjær nedávno prohlásil o mladém útočníkovi Masonu Greenwoodovi, že je to jeden z nejlepších zakončovatelů, jaké kdy viděl, ale ještě musí zapracovat na taktice a presinku. PES 2020 je ovšem výjimka z fotbalového pravidla – zlepšuje se v tom, v čem už předtím bylo vynikající. V zážitku na samotném hřišti. Mimo něj to jako obvykle není žádná sláva, i když kariéra pro jednoho hráče udělala krok správným směrem.
Dr. Mario World – recenze
22. 9. 2019
|
Jan Hrdlička
Zdánlivě nekonečný počet misí, všechny možné power-upy a hned několik typů měny, plus klasická hratelnost žánru „spoj tři“. Jestli jste potřebovali důkaz, že žijeme v těžké době, tady ho máte – jmenuje se Dr. Mario World. Píše se rok 2019 a proboha živého, Nintendo se rozhodlo v zásadě okopírovat Candy Crush Sagu.
The Lord of the Rings: Adventure Card Game – recenze
6. 9. 2019
|
Václav Pecháček
„Zase další karetní hra,“ vzdychla aspoň půlka čtenářů nalákaná na krásný tolkienovský obrázek a odvrátila se od obrazovky, mrmlajíc: „Copak není na světě dost Hearthstonů a Magiců?“ Ale ne tak rychle, milí přátelé. Být zbrklý se nevyplácí, jak by vám určitě připomněl jeden moudrý starý pastýř stromů. The Lord of the Rings: Adventure Card Game není další free-to-play přírůstek do kompetitivní rodiny, ale pěkně dopředu placené příběhové dobrodružství pro jednoho nebo dva hráče.
Age of Wonders: Planetfall – recenze
2. 9. 2019
|
Mars Vertigo
Věk divů opouští po třech úspěšných dílech svět fantasy a zkouší pro sérii získat novou hráčskou základnu domácích stratégů zejména mezi příznivci sci-fi. Age of Wonders: Planetfall je další hozená rukavice do žánrového ringu 4X strategií zrozených z genetického jádra Civilizace, Alphy Centauri či Master of Orion, výživný a funkční mix všeho, co lze od žánru očekávat, a ještě něčeho navíc. Navrátilci série již asi tuší, o čem je řeč. Vám ostatním doporučují nasoukat do sebe pozorně následující řádky, protože Planetfall je i přes drobné nedostatky perlou žánru.
The Dark Pictures: Man of Medan - recenze hororu od tvůrců Until Dawn
28. 8. 2019
|
Ondřej Švára
Když se výlet na moři změní v horor, je lepší být u toho jen jako televizní divák. Anebo jako hráč. V The Dark Pictures: Man of Medan se stanete obojím. Temná adventura spojená s interaktivním filmem pouští děs a hrůzu, kterou si navíc můžete vychutnat jak o samotě, tak v multiplayeru. Velkolepé aranžmá, neortodoxní hratelnost a nepředvídatelný scénář jsou kořením dramatu, ve kterém se budete bát často a rádi, i když se Supermassive Games možná ne poprvé.
FIA European Truck Racing Championship – recenze
31. 7. 2019
|
Jakub Dvonč
Máte někdy pocit, že po celodenním náročném shonu je nejlepší relax na závodní dráze? A co taková závodní dráha plná obřích kolosů s váhou kolem 5 tun a výkonem cca 1000 koní? Že takového drobečka v garáži nemáte? No tak to ale vůbec nevadí, protože díky právě vycházející závodní simulaci FIA European Truck Racing Championship ani mít nemusíte. Pojďme tedy spolu vyjet na trať a zjistit, jaké tohle závodění vlastně je.