Oddaná komunita
Pro Spintires: MudRunner platí, že čím úžeji zaměřená hra, tím oddanější příznivci. V tomto případě je oslovila dokonale zpracovaná jízda terénem, drsná atmosféra podhorského venkova, skvělé možnosti tvorby dodatečného obsahu a v neposlední řadě solidní kooperativní multiplayer. Volné pokračování navíc v sobě nezapře výraznou spojitost s originálem, což pamětníkům usnadní nové seznamování.
Hra i po třech letech od vydání původní verze připomíná klasické simulátory nákladní přepravy, i když jen zdánlivě. Většina úkolů nutí převážet různý materiál, třeba dřevo z pily na manipulační sklad, ale vtip je v tom, že se málokdy se jede po normální silnici. Na trase naopak takřka pokaždé číhá doslova terénní peklo, a právě tím je hra stále zajímavá a originální.
Pro hračičky
Při rutinní šichtě, ať už za světla či v noci, šlape se na pedál devatenácti vozidlům vesměs sovětské provenience, od legendárního teréňáku UAZ 469 až po víceméně neznámé tahače. Díky práci nadšených amatérů rychle přibývají další a lze je také dovybavit plejádou návěsů, přívěsů, střešních nosičů a dalších nástaveb či zařízení, které odpovídají stanoveným úkolům a poslouží i k nezávazným sandoxovým hrátkám.
Díky širokým možnostem nastavení hra pobaví nejednoho koumáka. Nelze si nezamilovat pracovní alchymii v garáži, když se dumá nad klady a nevýhodami jednotlivých vozů a porovnává jejich praktičnost s hrubým výkonem a průchodností v terénu. A protože se provozní vlastnosti liší dokonce podle vezené zátěže a aktuálního technického stavu, je dokonalá připravenost vozidla otázkou pro skutečně chytré hlavy.
zdroj: Archiv
Ztracen v lese
Ježdění s náklaďáky v terénu je zábavné a nezaměnitelné. Už jen díky tomu, že jsou cílové destinace v mapách usazeny vtipně na co nejnemožnějších lokalitách, aby jízda jednak trvala dlouho a hráč měl pocit dobře odvedené práce (některé úkoly trvají i přes hodinu), a také aby si v drsných podmínkách sáhl až dno řidičských sil.
Přejíždět s naloženým materiálem balvany, skalky, hluboké kaluže, bažiny, strže, potoky a řeky, to je zábava pro opravdové mistry volantu. Ostatně, v simulaci terénní jízdy je hra sama o sobě dokonalá a bezkonkurenční. Nakonec ale záleží na řidiči, zda její potenciál beze zbytku využije.
V relativně otevřeném prostředí nutno mnohokrát improvizovat a navzdory palubnímu navigátoru volit lokality a terény, které se při misi zdají nejprůchodnější. Leckdy se však člověk splete, a proto se na vlnách emocí potácí navzdory dokonalé fyzice jízdy od euforie k frustraci. Zejména úvod hry je zkouškou trpělivosti. Než krajinu každé mapy v hlavní kampani či novém módu Challenge poznáte, budete hodně chybovat a nadávat. Zvlášť, pokud jste noví a chybějí vám zkušenosti z prvního dílu.
Risk není vždy jen zisk
V temných hvozdech mohou i banální omyly přijít draho. Bloudí-li se dlouho, může například dojít nafta, a bůhví, jestli v náhradním kanystru nějaká zbyla... Vyjeté koleje mohou vést také do hlubokého srázu, močálu nebo mezi ostré balvany a pak hrozí defekt, v horším případě nehoda. Slastnou úlevu v takových situacích přináší už jen náhradní kolo, naviják nebo pomoc vyprošťovacího vozu, třeba od kamaráda v online kooperaci. Když už se ale auto převrátí a náklad vysype, je lepší misi restartovat a… třikrát se zhluboka nadechnout.
V obtížném prostředí člověk nezřídka riskuje, aniž by si uvědomoval, že každé větší „ťuknutí odspodu“ může znamenat konec. Vždyť olejové vany se o kořeny propichují jako plechovky sardinek. Právě díky permanentnímu riziku si hra uchovává zajímavě drsnou náladu a srdečně přátelí člověka se strojem. Auto řidiče nikdy nechce nechat na holičkách, pomáhá mu pohonem všech kol, uzávěrkou diferenciálu, mnohorychlostními převodovkami i vysokou brodivostí, a to každý správný zálesák jistě ocení. Občas dokonce vypomůže hra sama. To když se například decentně vzdálí od reality - umožní šoférovi teleportovat se v mapě a dokončit úkol v náhradním voze.
Jak velkou pomoc ale řidič dohromady bude moci využít, to záleží především na něm samotném. Poctivým průzkumem prostředí totiž při plnění misí objevuje nová vozidla, mapuje čerpací stanice, nalézá užitečné zkratky do garáží či dep a tím vším si pomáhá od nebezpečí. Na druhou stranu platí, že se žádný problém nevyřeší sám a pokud například „utečete“ od převrácené cisterny, zůstane ležet na místě, dokud se mise nevyřeší jinak. A zbaběle opuštěný vůz může v rozhodující chvíli zatraceně chybět.
zdroj: Archiv
Lepší technologie, staré chyby
Hra se ve své nové edici chlubí zajímavým technickým faceliftem, díky kterému působí mnohem autentičtěji než dřív. Měkké bahno se již pod koly tvaruje doslova jako těsto a efektně ulpívá na pneumatikách. Přes pevné překážky se pak podvozky krásně vlní jako housenky, zvláště u vozů s více nápravami jde o hotový koncert pohybů.
Po technické stránce je novinka skutečně propracovanější. Bohužel se ale nevyřešily podstatné problémy z minula v podobě nepoddajné kamery a kostrbatého uživatelského rozhraní. Oboje kazí zážitky z hraní víc, než by bylo zdrávo.
Spíš než náročný terén, se kterým se jde naučit zábavně pracovat, vám dá nakonec paradoxně nejvíce zabrat obyčejná orientace v prostoru. Prakticky nikdy nebudete mít dokonalý přehled o tom, kudy přesně jedete, na jakou stranu jsou zrovna otočená kola a co lze ještě přejet a čemu se vyhnout. Na vině je kamera, které je téměř tak ostudně nešikovná jako kdysi.
Je to div, protože inteligentním pohledem, schopným dle situace rychle měnit pozici a zorný úhel, už dnes disponují i hry na popeláře. Naproti tomu důstojné a jinak propracované Spintires: MudRunner jde dávno překonanou cestou a vyžaduje ruční ovládání obrazu, které ani neumožňuje citlivější korekce a víceméně pouze přeskakuje mezi několika pevně danými polohami, které prakticky nikdy plně nevyhovují.
Bez automatického korigování pohledu je hraní na hranici snesitelnosti. Katastrofa je nejen couvat, ale i jakkoliv jinak manévrovat, s čímž ostatně nepomůže ani nový pohled z kabiny, který je spíše pozlátkem než praktickou pomůckou. Navíc čekejte malou trapnost v podobě slepých zpětných zrcátek s nehybnou texturou.
Neohrabanost především
Jen o něco méně děsivou zkušenost přináší řidiči nepraktický interface, který se nechá obsluhovat více tlačítky, než kolik nabízí funkcí. Jak třeba porozumět situaci, při které se naviják aktivuje jedním příkazem, ale vypnout se musí dvěma? Interaktivní menu je zbytečně komplikované, nepřehledné a jeho grafika společně s neposednou kamerou občas zatančí divoký čardáš. Kvůli tomu je nadlidský úkol cokoliv k vozům připojovat, třeba přívěs nebo tažné lano. Vlastně dělat cokoliv, co přímo nesouvisí s řízením a vyžaduje pomoc interaktivní nabídky.
Nepřívětivá kamera a uživatelské rozhraní kazí herní zážitky do té míry, že jsou mnohem větším vykřičníkem, než samotná výstřednost hry a její úzké zaměření. Především nováčci musejí mít na paměti, že Spintires: MudRunner vyznává opravdu velmi pomalé herní tempo a nabízí relativně jednotvárné úkoly i prostředí. To je spíše vlastnost než vyložené negativum dopravních simulací, ale je dobré na to upozornit.
Stejně jako na to, že do hry postupně bude přibývat uživateli vytvářený obsah, na který byli naopak zvyklí pamětníci původní hry a novinka se jim může zdát příliš chudá. Mody na sebe jistě nenechají dlouho čekat, vždyť jen během recenzování přibyly do nabídky dva nové vozy. Skoro to vypadá, jako by se tahle hra bez práce komunity ani neuměla obejít.
