Recenze

Gears POP! – recenze

S hrami jako Gears POP! přichází pro recenzenta kus lehkého i kus těžkého. Co může být složitého k rozlousknutí něčeho, co se až úzkostlivě drží zavedených žánrových zvyklostí, že? Ale zároveň jsem donucen ptát se na jinou, štiplavější otázku: Proč probůh na klasickou mobilní strategii navěsit Gears of War zkřížené s roztomilými hlavičkami?

Endless Space - recenze

Taky máte dojem, že se s vesmírnými hrami poslední dobou roztrhl pytel? Tedy ne, že by se snad velcí taťkové herního průmyslu jali oprášit historické velikány, to se jen indie scéna nachází v kreativním rozpuku, přičemž hledí ke hvězdám a do šuplíků, kde se jim válí krabičky Alpha Centauri, Masters of Orion, Wing Commander a bůhvíčeho ještě. Zažehl to vedle komunitního hladu po retru úspěch Sin of a Solar Empire? Dost možná. Nevím co si řekli klucí z Amplitude Studios, ale každopádně si dali do vínku heslo, dle nějž prý chtějí dělat ty nejlepší strategické hry pod sluncem. Je načase se jejich prvotině s názvem Endless Space podívat na zoubek.

StarDrive 2 - recenze domnělého nástupce Master of Orion II

Nejsou to ani dva roky, co v zásadě jednočlenné studio Zero Sum Games vydalo 4X vesmírnou strategii StarDrive, inspirovanou klasikami jako Master of Orion II. Svou tehdejší recenzi jsem (pro Level 232) zakončil konstatováním, že ačkoliv je projekt navýsost sympatický, notné nedodělky a problematické vybalancování hratelnost v pozdní fázi hru fatálně kazí. O to větší byla moje prvotní radost z vydání StarDrive 2, ve které měli tvůrci právě ony "chybky" sáhodlouhým laděním odstranit. Zdání však opět klame. Z hlediska vyladění a zjevně uspěchaného betatestování platí i v případě notně lepšího a návykovějšího StarDrive 2 (Steam), že se historie opakuje.

Encased – recenze duchovního nástupce původních Falloutů

Staromilské izometrické sci-fi RPG v kopuli

Blackguards 2 - recenze strategického RPG jen pro drsňáky

Přiznávám, že z Blackguards si toho moc nepamatuji. Když na hru dojde řeč, a to se nestává moc často, vybaví se mi pouze dlouhé tahové souboje, obtížnost vysoko nad průměrem, složitý RPG systém a ukládání hry pouze před a po bitvě. Už opravdu nevím, jestli v Blackguards bylo vyslýchání zajatců nebo nájezdy nepřátel na jednou dobytá města. V Blackguards 2 každopádně jsou. Mimoto narazíte na dlouhé tahové souboje, obtížnost vysoko nad průměrem, složitý RPG systém a ukládání hry pouze před a po bitvě. Také je to tahová strategie ze staré školy na hexovém poli. Je tak komplikovaná a místy úmorná, že se skoro zdráhám uvěřit, že vyšla roku 2015. Ostatně, před třemi lety jsem měl problém uvěřit, že Blackguards vyšla roku 2013.

Potion Craft – recenze alchymistického simulátoru

Recepty nech doma, tady se vařením cestuje

Ghostrunner 2 – recenze skvělé kyberpunkové řežby

Blesková akce, co chytne a nepustí

Midnight Fight Express – recenze akční jízdy, která vám nedá vydechnout

Co mají společného John Wick, BoJack Horseman a Geoff Keighley?

Eternity: The Last Unicorn – recenze

Příběh o posledním jednorožci se vývojáři z Void Studios rozhodli prodávat tlačením na staromilství, které podpořili řadou rozporuplných nebo rovnou příšerných mechanismů. Ve výsledku proto jejich RPG působí jako připomenutí, že ani nostalgie už není, co bývala.

Rise & Shine - recenze

Poklidný svět Gamearth napadli bestie z vesmíru a odvahu vzdorovat jim našlo pouze dítě s kouzelnou pistolí. Klasická plošinovka Rise & Shine kombinuje infantilnost Commander Keen s nápaditou akcí a barvitým designem prostředí. Bohužel, pod slupkou z cukrkandlu se skrývá zklamání. Hra je trestuhodně krátká a svůj hendikep vyvažuje víc než přehnanou obtížností. Je lepší se na ni dívat než ji hrát.

Painters Guild - recenze

Zachtělo se vám někdy spravovat svůj vlastní umělecký cech v renesanční a raně Itálii? Pravděpodobně nikoliv, vývojář Lucas Molina se i přesto domnívá, že byste si to měli zkusit. Podivných simulací se za desetiletí na našich harddiscích vystřídala celá řada, a nakonec - vedle simulace mraveniště, chleba, kamene, kozy nebo posmrtného života nevypadá správa skupinky malířů zas tak praštěně.

Blade Symphony - recenze

Sál uklidňujícího vodopádu a zenových svatyní utichá a za západu slunce se schyluje k tanečnímu vystoupení večera. Úkrok vlevo, úkrok vpravo následovaný agresivním výpadem a poté hlasité řinčení ostří. Následuje uznalé pokývnutí virtuálních diváků a úklona obou tanečníků naplněná úctou. Zhruba takhle vypadá a působí každý duel v zajímavé a netradiční bojovce Blade Symphony. 

2Dark - recenze

“Necháme tatínka postavit stan a půjdeme do temného lesa pro dřevo.” Klasická rodinná dovolená kdesi v lesích, však to možná znáte. Spousta nadávek při zatloukání stanových kolíků, ale najednou bum. Manželka mrtvá, děti někdo unesl a sedm let uteklo jako voda. Dlouhé roky nekvalitního života se na detektivu Smithovi těžce podepsaly, ale už chybí jen několik krůčků k odhalení zločinecké organizace, která má únosy dětí na svědomí. Vítejte v Gloomywoodu, líhni zvrhlíků.

Herald: Book I and II - recenze

Herald je mořeplavecká adventura s duší, kterou stojí za to objevit. Hra o dvou epizodách (další díly se chystají) balancuje mezi kostýmním dramatem a mikropovídkou. Asi jako kdyby Nezkrotnou Angeliku políbil Hercule Poirot. Mimořádně elegantní dílo nicméně přináší více emocí než poctivého hraní a místy se proměňuje v trochu ospalý interaktivní film.

Danganronpa: Trigger Happy Havoc - recenze šílené detektivky

Žánr visual novel to nemá mezi hráči na západě vůbec jednoduché. Hry, které v tomto žánru běžně vycházejí, jsou zaměřeny spíše na dating simulátory, nebo erotické tituly a nejsou zrovna známy svoji kvalitou. Najít tedy hru, která by byla v tomto žánru a zároveň byla dobrá, není zrovna jednoduché. Když už se ovšem nějaká najde, udělá to pořádný poprask. Danganronpa: Trigger Happy Havoc se poprvé objevila v roce 2010 na displejích ještě původního PSP. S následným remakem na PS Vita, který se dostal i za hranice Japonska a svým úspěchem všem vyrazil dech, se začalo mluvit i o možném vydání na PC. Toho jsme se nakonec dočkali letos v únoru, když hra konečně vyšla na Steamu.

Life is Strange – recenze druhé epizody

Recenzi na první epizodu výpravné francouzské adventury Life is Strange jsem zakončil povzdechnutím nad vyhlídkou dlouhého čekání na vývoj dobře rozehraného příběhu. Na to konto je hned zkraje třeba říci, že čekání nakonec nebylo dlouhé, ale co je nejlepší, vyplatilo se. Druhá epizoda Out of Time dokázala v mezích mírného pokroku předčít první a opět úspěšně vybudovat pocit napjatého očekávání dalšího, třetího, dějství.

Galactic Civilizations III - recenze

K dobývání hvězd a herního mainstreamu se letos vrátila Galactic Civilizations III. Věrní fanoušci oblíbené galaktické série sice čekali více důležitých změn než jen třeba lepší grafickou podívanou, ale přesto, nebo právě proto, oslovuje aktuální díl širokou hráčskou základnu. Galactic Civilizations se tak musí líbit všem, kteří si nechtějí vesmír pouze představovat, ale touží jej na vlastní oči poznat. Pohledné a také přehledné herní prostředí navíc giganticky nabobtnalo a hra se chlubí i velkorysým editorem, stále se zdokonalující umělou inteligencí a přísunem nových příběhových kampaní.

Blair Witch – recenze

Píše se rok 1996 a v tajemném lese Black Hills u městečka Burkitsville se ztratil další chlapec, pouhé dva roky poté, co zde zmizela partička studentů – Heather, Josh a Mike. Vy se coby bývalý policista Ellis vydáváte pomoct policejnímu oddělení v pátrání po chlapci a berete s sebou čtyřnohého kamaráda, psa Bulleta. Je ovšem jasné, že pátrání v hororu Blair Witch nebude pouze o ztraceném chlapci, ale také o hledání temných tajemství uvnitř Ellisovy mysli.

STRAFE – recenze

Heslem dnešní doby je náhodné generování levelů, předmětů a všeho dalšího, co pomáhá nekonečné znovuhratelnosti. Střílečka STRAFE, která kdysi zaujala svým ujetým videem ke kickstarterové kampani, se také rozhodla jít tímto směrem a zkombinovat vzpomínání na Doom s roguelike prvky. Jenže, roguelike lze pojmout za více konců, a v tomhle případě to vývojáři vzali za ten špatný.