zdroj: tisková zpráva Rok 1998 jde s klidným svědomím označit za jeden z nejdůležitějších v historii počítačových her. Nejen, že vyšel Half-Life, obecně uznávaný jako nejlepší FPS vůbec, ale svým mistrovským dílem jménem Thief: Dark Project prakticky založili vývojáři z Looking Glass Studios nový žánr tzv. stealth akcí. Během uplynulých šesti let se toho stalo mnoho. Looking Glass za velkého smutku zmizeli ze scény, vyšel Thief II: Metal Age (recenze), řada odpadlíku z LG se přidala k ION Stormu a pomohla vytvořit úžasný Deus Ex… A stealth žánr se měnil, rozvíjel a posouval směrem k větší hráčské dostupnosti. I takové modly, jako jsou Splinter Cell, Metal Gear Solid nebo Hitman nabízejí hráči tu menší, tu větší šanci, jak se vykašlat na kradmý postup hrou a prostě se na konec mise prostřílet.

•Povedl se návrat legendy?
Thief: Deadly Shadows (dále už jen TDS) po svém ohlášení zhruba před rokem nechal hráče v oparu nejistoty – půjde o tu úžasnou stealth hru, jak ji známe, s cynickým hlavním hrdinou a temnou atmosférou, nebo se ION Storm rozhodne posunout základní kámen žánru blíže k akci? Napětí se ještě vystupňovalo po vlažném přijetí Deus Ex: Invisible War, který byl sice v jádru chytlavý a zábavný, nicméně symbolizoval jasný příklon ke „svátečním“ hráčům. Nemá smysl vás dále napínat – třetí Thief je nadmíru příjemným překvapením a hrou, která jednak vrací lesk vývojářům, ale především nabízí dost možná nejlepší stealth zábavu za poslední roky.

Svět Thiefa představuje unikátní vizi pozdního středověku, kde elektřina a parní stroje koexistuje s magií a mýtickými postavami. Přesněji řečenou spolu tyto dva světy bojují: Hammerites jsou silně religiózním řádem, který dbá na pořádek a nadevše si cení technologie, zatímco Pagans připomínají hippies ovládající magii, přírodní rituály a velmi úchylný staroanglický slang. Rovnováhu udržuje řád zvaný Keepers, z jejichž řad se kdysi odštěpil i hlavní anti-hrdina Garrett. Třetí díl symbolizuje návrat k jedničce, které dominovala temná atmosféra, strach a variace především venkovních prostředí.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

• Excelentní příběh
Příběh Deadly Shadows je výborně napsaný a rozhodně nedělá sérii ostudu, ba právě naopak. Vše začíná, jako obvykle, nevinnou krádeží pár vzácných artefaktů. Avšak netrvá dlouho a Garrett se nachází v soukolí operací Keepers, kteří věští příchod Temného Věku a žádají našeho zloděje o pomoc při shánění stop. Nechybí zrada, nečekaná odhalení, pohled do zákulisí struktury Keepers a možnost získat si sympatie buď Hammers nebo Pagans. Soukolí děje Deadly Shadows oplývá zřídkakdy vídaným kladem – rozbíhá se velmi pomalu, prvních pár misí vypadá až nezajímavě, ale od zhruba třetího úkolu nabere příběh úžasný spád, který zesiluje až do konce.

zdroj: tisková zpráva Asi jsem nebyl jediným, kdo se obával o délku herní doby. Deadly Shadows lze na lehčích obtížnostech projít zhruba za pár dnů hraní, ale daleko lépe se pobavíte na úrovních Hard a Expert (obtížnost se dá měnit před každou misí), které představují opravdovou výzvu i veteránům série. Přičtu-li možnosti plnění řady postranních úkolů, herní doba se vyšplhá až k velice solidním 30 hodinám. Svůj díl na tom má i spousta knih a poznámek, které hráč může v případě zájmu číst a proniknout tak hlouběji do pozadí historie Thiefova světa. Opět jde o vítanou sebereflexi ze strany autorů, kteří na podobný systém v Invisible War rezignovali.

Základní principy zůstávají vzhledem ke starším dílům bez výrazné změny: Garrett se protlouká sérií úkolů, které obvykle vyžadují vloupání do určitého střeženého objektu, vykradení co možná nejvíce cenností a získání cílového předmětu, ať už to je magický glyf nebo korunní klenoty. Obvykle se samozřejmě cíle během mise zkomplikují a co vypadalo jako dětská hříčka se postupně stává děsivou noční můrou – a to doslova.

• Nervydrásající atmosféra
Veliký aplaus si zaslouží atmosféra. Hra se drží ponurého stylu prvního dílu, ale postrkuje jej ještě mnohem dál. Stíny z podtitulu hry totiž mohou být opravdu smrtelné, zvláště pro lidi se slabšími nervy nebo srdcem. Pokud vám podobně jako mně připadali nemrtví v předchozích dílech spíše jako otravný prvek, který hatil možnost postupovat tiše, pak se před hraním Deadly Shadows raději třikrát pokřižujte. Konečně se autorům povedlo vyvážit hororový element, který zdaleka nepředstavují pouze zombie, na tu pravou míru a některé herní momenty vás dost možná budou ve snech strašit ještě dlouhou dobu po dohrání.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Speciální zmínku si zaslouží nejnápaditější mise z celé hry, kdy se Garrett vydává do gigantického opuštěného domu, který před vlastním požárem sloužil jako sanatorium pro duševně choré a sirotčinec. Nechci vyzradit příliš, ale autoři se zjevně nechali inspirovat nočními můrami z Maxe Payna, a povedlo se jim to na výbornou. Až budete utíkat před pronikavým dětským pláčem nebo duchy mrtvých pacientů, vzpomenete na má slova.

• Řada zbraní a pomůcek
Podobných zpestření je v Deadly Shadows vícero, ale přeci jen hraje hlavní roli klasické zlodějské schéma. Je třeba dávat pozor na zvuk, který vydáváte a na osvětlení Garrettovy postavy. V druhém případě je hráči ku pomoci klasický „light gem“ vespod obrazovky, který spolu s kompasem představuje nedocenitelnou pomůcku při procházení městem i dalšími kouty Thiefova světa. Mise se odehrávají výhradně v nočních hodinách, ale narozdíl třeba od Pandory Tomorrow je stále vidět, co se na obrazovce děje, ať už díky svitu měsíce nebo všudypřítomným svícnům, loučím nebo elektrickým lampám.

zdroj: tisková zpráva Vedle povedeného a intuitivního uživatelského rozhraní pomáhá hráči v postupu především sada zbraní a pomůcek, které Garrett používá. Obuškem se lze relativně nenásilnou cestou zbavit většiny nepřátel, v případě opravdové krize jde vytáhnout ale i dýku a vrhnout se do otevřeného souboje – Garrett však není rozený šermíř a pár ran od nepřátel jej dovede zabít překvapivě rychle. Dýku je možné použít i pro drsnou likvidaci nepřátel jedním bodnutím do zátylku.

• Garrett lučištníkem i Spider-manem
Hlavní Garrettovou doménou jsou klasicky šípy – vedle běžných s kovovou špicí tu jsou i staré známé šípy vodní, ohnivé, mechové, plynové a hlučné. Je jen na hráči, nakolik využije jejich možností, které dovedou značně zjednodušit někdy šílené herní situace. Vodní šípy neslouží jen ke zhasnutí loučí, lze s nimi také šikovně vyčistit kaluže krve po zabitých nepřátelích. Mechové šípy mají primárně sloužit jako tichá podložka po chůzi po kovových podlahách, ale daleko užitečnější je jejich efekt po vystřelení přímo na NPC, protože hbitě rostoucí mechový porost na jejich těle je na chvíli solidně rozhodí z koncentrace :) Hlučné šípy a jejich pyrotechnický efekt pomohou v odlákání strážných a plynové šípy dovedou i na dálku velmi efektivně lidi uspat. Ohnivé šípy platí jednak výborně platí na nemrtvé, ale je možné třeba i hodit na zem baňku oleje a výslednou kaluž zapálit šípem.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Veterání prvních dvou dílu si nejspíš všimli absence provazových šípů a každého asi zaujala ona olejová baňka. Obojí má co do činění s druhou složkou Garrettovy výstroje, takzvanými gadgets. Tyto pomůcky jsou opravdu různorodé a vedle obligátních zdravotních lektvarů se setkáme například se zmiňovaným olejem, uspávacím plynem v drobných bombách, světelnými granáty (najdou využití i při boji s nemrtvými), nebo dokonce nášlapnými minami.

Opět platí, že záleží na vynalézavosti hráče, nakolik využije této hozené rukavice a zapojí svoji fantazii do řešení situací, kdy je třeba obelstít přesilu nepřátel. Zmiňované provazové šípy byly nahrazeny lezeckými rukavicemi, které Garrettovy umožní šplhat po všech kamenných a cihlových stěnách. Rukavice se dají obstarat po pár hodinách hraní a jde o solidní náhradu provazů.

• Překupníci, šmelináři a krásná Marla
zdroj: tisková zpráva Obstarat, ptáte se? Ano, v Deadly Shadows se poprvé dává ukradeným věcem i reálný význam v podobě jejich prodeje na černém trhu a nákupu výzbroje za utržené peníze. Oproti automatickým zásobám v předchozích dvou dílech je to vítané oživení, které ale bohužel někdy doplácí na těžkopádnost při prodávání lupu. Jak si povíme za chvílí, město je rozděleno na řadu oblastí, v nichž obvykle bývá jeden kupec a jeden prodejce. Potíž je v tom, že každý překupník bere jen určitý typ cenností – někdo bere mince a drahokamy, jiný zase umělecká díla a drahé kovy.

Po delší době hraní je už přebíhání mezi městskými částmi jen s účelem výměny zboží stereotypní a ke konci už má svědomitý zloděj stejně tolik peněz, že ztrácí smysl lup prodávat. Od šmelinářů je možné si zakoupit vždy několik typů gadgets a šípů + nějakou specialitu, jako třeba zmiňované rukavice. Musím na druhou stranu pochválit variabilitu a smysl pro humor, se kterým byly všechny postavičky černého trhu stvořeny. Zzvlášť vtipná je postava Marly, bývalé zlodějky, která je vášnivou Garrettovou fanynkou a při návštěvách jejího obchodu pravidelně žadoní o autogram nebo nabízí svoji spolupráci.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Hrátky s paklíčem
Změnou prošlo i otevírání zámků paklíčem, které se trochu podobá Splinter Cellu. Je třeba otevřít sérii západek posouváním paklíče po obvodu zámku, přičemž počet západek se samozřejmě liší zámek od zámku. Je škoda, že autoři na tomto místě nepřitvrdili v obtížnosti, na většinu zámku stačí čtyři směrové šipky. Najde se však i několik hodně sofistikovaných systémů, kdy je třeba přejít od klávesnice k myši a opatrným kroužením po obvodu západky hledat „sweet spot“, kde zámek povolí.
zdroj: tisková zpráva
Naštěstí beze změn zůstaly mapy, které symbolizují ducha Thiefa snad lépe než cokoliv jiného. Nečekejte automapy s radarem a seznamem klíčových míst, musíte vystačit s často velmi jednoduchým ručním náčrtem oblasti. Několik lokací v Deadly Shadows může hráče zmást, ale rozsáhlostí nejde o nijak extrémní kousky a je daleko zábavnější se orientovat jen podle vyznačených míst na mapě a světových stran.

• Rozdělení města a s tím spojené potíže
Podívejme se na rozdělení herního světa do jednotlivých oblastí. Na začátku je k dispozici mapa, která dělí město na pět hlavních částí – South Quarter, Old Quarter, Stonemarket, Docks a Auldale. Přístup se k nim otevírá postupně a ve finálních fázích hry, kdy je přístupné celé město, je zřejmá dost solidní rozlehlost. Každý distrikt je unikátní, v jednom najdeme Garrettův pronajatý byt, jinde zase katedrálu Hammers nebo podzemní labyrint Pagans. Z doků jde loďkou vyrazit třeba na návštěvu odlehlého ostrova, kde sídlí slavný kapitán a jeho poklad.

V distriktech lze okrádat civilisty o jejich měšce nebo šperky, je třeba se vyhýbat všudypřítomné městské hlídce a případně i té frakci, se kterou jste zrovna na ostří nože. Ze začátku může město působit klaustrofobicky, ale s postupem hraní a otevíráním stále nových části vyjde najevo, že si celkovou rozlehlostí Deadly Shadows nijak nezadá se staršími díly.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Potíž je spíše v relativně malých separátních mapách, mezi kterými se přechází podobně jako v Invisible War pomocí jakýchsi portálů. Je pravda, že tento systém značné pomáhá orientaci v někdy spletitých prostředích, ale na druhou stranu je otravné se dívat co každých pár minut na obrazovku signalizující nahrávání. To trvá na slušnějším PC zhruba 10 vteřin - zdánlivě nemnoho, ale ve vypjatých situacích se dlouhými nahrávacími časy zbytečně tupí dojem ze hry. Další potíž se systémem „teleportů“ spočívá v tom, že po opuštění oblasti se její stav do značné míry zmrazí. Pokud jste tedy například hřbitov opouštěli s jazykem na vestě a trojicí strážných v zádech, při příští návštěvě vás nejspíš čeká ta samá uvítací četa.

• Volnost v řešení perfektních misí
zdroj: tisková zpráva Již na začátku jsem řekl, že TDS zůstává věrný klasickému stealth žánru, jehož základní kámen položil, a je to pravda. Garrett není nijak extra rychlý běžec ani silný bojovník. Musíte spoléhat na vybavení a nápaditost v jeho používání, protože na rozdíl od např. Splinter Cellu prostě nejde vyhrocenou situaci řešit silou. Názorným příkladem je napínavá část, kdy po střechách utíkáte před vrahy jedné ze sekt. Utéct se dá nejsnáze pomocí sešplhání na balkón, odkud získáte dobrý výhled na ulici pod sebou a hozením sudu přilákáte strážné. Kluzký olej je pošle k zemi a pokud chcete mít opravdu pokoj, můžete kaluž po cestě i zapálit. Stejně dobře ale můžete na střeše najít otevřené okno, vplížit se skrz dům do ulic, pozhasínat louče a pod rouškou tmy zmizet.

Deadly Shadows nabízejí v zásadě lineární mise s jasně danými úkoly, způsob jejich dosažení se ale může hráč od hráče diametrálně lišit. Obecně jsou úkoly perfektní a nenajde se v nich jediné slabé místo. Ať už jde o mise postavené na děsivé atmosféře, jako již zmiňovaný sirotčinec, nebo o loupení v údajně nedobytném muzeu - jednoduše se při hraní nenudíte. Speciální satisfakci pak nabízí projití oblasti se 100% získaného lupu, což je chvílemi nadlidský úkol, ale pocit při opouštění třeba onoho muzea, kde na stěně nezůstalo jediné vzácné plátno a za sklem jediný artefakt, to je nezaplacení ani vším lupem ve hře dohromady.

• Překvapivá umělá inteligence
Opravdu dost mě udivila umělá inteligence, kterou se nebojím označit za výbornou. Na normální obtížnosti není problém přejít přes většinou nevšímavé strážné, ale zkuste zvýšit laťku o jeden nebo dva stupně a ze hraní se stává tréninkový tábor tajných agentů. Stačí za sebou nechat otevřené dveře nebo neopatrně ukrást předmět, kolem kterého pravidelně prochází hlídka – a máte problém. Nestačí také jen uklízet z dohledu mrtvá a omráčená těla, je třeba postarat se i o případné kaluže krve. AI je dynamická opravdu tak, jak autoři slibovali.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

NPC spolu komunikují velmi uvěřitelným způsobem a pokud například civilista najde omráčeného strážného, rychle běží sehnat jeho kolegu, který s sebou nejspíš vezme i někoho dalšího a vydá se prohledat místo činu. Není dobrý nápad ani krást nebo otevírat zamčené dveře před zraky kolemjdoucích. Míra zájmu nepřátel se liší podle toho, na jak dlouho a v jakém osvětlení Garretta spatřili – nejde proběhnout přímo pod několika lampami, ale malé vystrčení nosu z úkrytu dovede přilákat hlídku a umožnit její tiché zneškodnění. NPC mají velkou škálu různých průpovídek, které se neomrzí a párkrát jsem v ohromení zíral, jak až je AI pokročilá. Po ukradení měšce z opasku strážného jsem o pár minut později slyšel okradeného, kterak se ptá kolegy na druhém konci města, jestli onen měšec náhodou neviděl.

• Přepínání pohledu a grafika
zdroj: tisková zpráva Dost podstatnou novinkou je možnost volně přepínat mezi pohledem třetí osoby nebo z Garrettových očí. Kupodivu ani jedna z možností nepůsobí špatně, k srdci mi dokonce víc přirostl právě pohled třetí osoby, který byl do hry přidán až dodatečně. Model Garretta je perfektně vyvedený a pohled na jeho zelené mechanické oko má něco do sebe :) Na druhou stranu klasický FPS pohled drží hráče ve větším napětí a zdůrazňuje grafické a zvukové finesy. A že jich opravdu není málo!

Na grafice je sice vidět, že podstoupila redukční kúru kvůli verzi pro Xbox, avšak až na několik neostrých textur a menšímu rozsahu jednotlivých lokací není moc co vytknout. Rozhodně se doporučuje mít ke hraní DX9 kartu, která dá naplno vyniknout úžasnému systému stínování v reálném čase, které neslouží jen pro wow-efekt, ale představuje naprosto základní stavební kámen hry.

Oproti Invisible War mohu pochválit daleko lepší optimalizaci pro PC, hra lépe vypadá i lépe běží. Postavy jsou modelované technikou normal mappingu a vypadají pěkně, s animací je to už o něco slabší. Zatímco ke Garrettovi nemám žádné výhrady, ostatní postavy jsou na tom znatelně hůř a někdy působí prkenně. Bilanci napravuje Havok engine pro reálnou fyziku, synchronizace mluveného slova s pohybem rtů a konečně i stylové renderované filmečky.

• Problémy nechybí
zdroj: tisková zpráva Čistě technicky vzato, uživatelské rozhraní přejde do krve okamžitě a ovládání je stejně intuitivní, bohužel jsem však během hraní narazil na několik nepříjemných bugů. Garrett se několikrát během hraní zasekl za neviditelnou překážkou, kterou jednoduše nedovedl překonat a zpět se také jít nedalo, načež následoval bolestný load (ukládání pozice mimochodem není nijak omezeno). Několikrát nešlo bůhvíproč sebrat lup z truhlice, akce se vždy stáhla jen na víko truhlice a lup samotný byl nedostižný.

Asi pětkrát bohužel hra i zcela nečekaně spadla při přechodu mezi lokacemi, což dovede pocuchat nervy i hodně trpělivým zlodějům. Doufejme v brzký příchod opravného patche. Hra mimochodem vyžaduje operační systém Windows XP nebo 2000 (na WIN95/98/ME/NT podle readme nefunguje).

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
zdroj: tisková zpráva 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

• Výtečný zvuk i hudba
To nejlepší nakonec, totiž zvuk. Hudba se liší prostředí od prostředí a pokaždé perfektně dokresluje pocit ze hry. Znovu musím pochválit zpracování sanatoria/sirotčince, ze kterého mi doteď běhá mráz po zádech. Bez chyby jsou i zvukové efekty, které naplno využívají možností poslední generace karet s podporou EAX a každý krok, každý úder obušku o hlavu překvapeného strážného zní naprosto realisticky. Dabing údajně obsahuje 300 tisíc mluvených slov a klidně bych to autorům věřil. Kvantita ale pouze sekunduje kvalitě, která se projevuje u všech postav. Od posledního civilisty až po Garretta, kterého opět namluvil charismatický Stephen Russell, hlasy herní atmosféru zdatně vylepšují.

• Resumé
Thief: Deadly Shadows je vysoce ambiciózní hra, která mohla velice lehce zklamat a řada lidí (včetně mě) ji po vydání Invisible War považovala jen za další hřebík do rakve týmu Warrena Spectora, který byl před pár dny částečně rozpuštěn (info). Není to sice zázrak, ale určitě navýsost příjemné překvapení, že dlouho očekávané pokračování legendy se tentokrát ION Stormu povedlo prostě skvěle.

zdroj: tisková zpráva Samozřejmě, dá se vytknout několik technických potíží, relativně vysoké HW nároky či kompromisy, které na hře nechávají v pár momentech konzolový štempl. Nic to ovšem nemění na tom, že třetí Thief je neskutečně zábavná a návyková hra, která hráče naprosto pohltí skvělým příběhem a nápaditou hratelností, která dělá čest jménu Thief.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa...

Související články: Rozhovor (5/2004), Preview (4/2003), Novinky, Thief II: The Metal Age recenze (5/2000)