Přesto hra působí tak trochu jako neoficiální spinoff Portalu a lze z ní na sto honů vycítit, že autoři se mezi jeho zaryté fanoušky rozhodně počítají. A nejde jen o implementaci barevných kvantových bran, ale i o stylizaci laboratorních prostředí a také onen bezprostřední portalovský humor.
Povýšení do stavu post-insignifikance
Hra sice neoplývá příběhem, postavami či dialogy, ale i s tou minimalistickou výplní umí vcelku vtipně nakládat. Černý humor se do vás naplno opře hned z kraje, kdy se váš 2D panák objevuje v 3D izometrické kanceláři společnosti, kde podstupuje přijímací pohovor na konstrukčního testera. Pokud na těch pár otázek odpovíte jinak, než se od vás očekává, náborový úředník aktivuje propadlo pod vašimi dvourozměrnými chodidly a vy končíte v plamenech biologické skartovačky, načež se převtělíte do dalšího ve frontě.
Po sérii dokončených úrovní dostáváte postupná pojištění na tzv. post-insignifikatní úroveň, získáváte pravomoci kancelářského ohřívače kafe a vaše kancelář postupně také například získá i nárok na osvětlení umělým slunečním svitem. Vtipnou portalovskou prezentaci doplňuje cynický robot, který vás postupně v rámci úrovní seznamuje s novými mechanikami.
Cílem každé úrovně je dostat minimálně jeden vysokozdvižný vozík a alespoň jednoho člena jeho posádky ze vstupu A do výstupu B. K tomu vám dopomáhej Newtonovy zákony, mostové konstrukce a známé barevné portály, které jsou pevně rozmístěné v rámci úrovní. Přehledný interface nabízí tři operační režimy, z nichž v jednom stavíte, druhém testujete charakteristiky stability svých konstrukcí a v tom třetí vyšlete na trať jeden nebo více vozíků a jejich zdánlivě nevyčerpatelné množství postradatelných posádek.
Každá úroveň je logicky vybavena nějakým tím smrtícím nebezpečím a zároveň pomůckami k jeho překonání. Základní překážkou je nádrž s koncentrovanou kyselinou, ke které později přibudou také automatické palebné věže či laserovými paprsky aktivované miny. Krom portálů je třeba zohledňovat i další nápomocné prvky pro překonávaní hrozeb, jakými jsou třeba odrazový nátěr od něhož se vozítko odrazí jako od trampolíny, katapult či třeba oranžový akcelerační gel, který provede s vozíkem přesně to, co se píše v příbalovém letáku. Pozdější úrovně jsou plné třeba důmyslných spínačů a energetických koulí, jejichž správným nasměrováním je sepnete.
zdroj: Archiv
A zase ty trojúhelníky
Co je na hře určitě velmi příjemné, je fakt, že na vás netlačí a obtížnost roste pozvolna. Do hry se díky přehlednosti mechanik dostanete velice rychle. Pokud snad tápete ve fyzice anebo jste snad (nedejbože) nikdy nestavěli závěsný most, v menu naleznete stručnou grafickou příručku nejlepších stavitelských praktik v osmi krocích. Rychlé nabiflovaní vás v cuku letu promění v inženýrského profíka. Skoro.
Ne, hra z vás stavebního inženýra ani architekta sice neudělá, ale rozhodně si oprášíte nějaké ty základy fyziky, díky nimž se váš souboj s gravitací stane úspěšným. Zjistíte například, že trojúhelníkové vzpěry fungují lépe při užití pravých úhlů. Že vůbec nejlepší je klenutější nosná plocha, že ocelová lana závěsných konstrukcí mnohem lépe drží v ostrých úhlech a samozřejmě první pravidlo klubu kulečníkových velmistrů - úhel dopadu se vždy rovná úhlu odrazu. Ostatně s tím posledním se budete potýkat možná i více než je zdrávo.
Ještě jeden most a fakt už půjdu
Bridge Constructor je tím typem logického rychlíku, který si nepotrpí na nějaké přehnané „heuréka!“ momenty. Určitě jich pár prožijete, ale většinou se stačí důkladně podívat na rozmístění všech prvků prostředí, záchytných bodů pro konstrukci a brzy vám dojde, kudy nalézt cestu ke splnění úkolu. Hra tak spíše cílí na ty, kteří si libují v nekonečném vylaďování a fanatickém perfekcionismu.
Hra nejspíš pohltí i pár jedinců s latentní, a nebo prokázanou diagnózou syndromu OCD. Jasně, stačí dostat do východu jediný vozík, ale často se vám stane, že vaší důmyslné konstrukci chybí k dokonalosti maličkost, aby se po ní mohl bezpečně vypravit hned celý konvoj. Takže jako posedlí ladíte konstrukci, aby byl výsledek co nejlepší.
To je ovšem dvousečná zbraň. Rozhodně jde o jednu z nejnávykovějších části hry a vám se mnohdy nebude chtít opouštět úrovně jen s průměrným výsledkem. Na druhou stranu, pokud se do tohoto ladění pustíte, nevyhnete se frustraci. Jednou z nich jsou právě ony úhly. Některé úrovně jsou postavené čistě na tom, že je třeba vytvořit skokovou rampu či proměnit mosty v pálky, které kulečníkovým způsobem odráží energetické koule po okolí.
zdroj: Vlastní
Bohužel ale hra nenabízí žádné nástroje k úhlování. Mnohdy přitom jde o pouhé stupně, které dělí úspěch od katastrofy. Ani natáčení myší při maximálním přiblížení není žádný med. Přitom stačilo pouze vyznačit projektovaný úhel odrazu za pomocí přerušovaných čar, stejně jako to hra dělá u balistické křivky katapultů či znázorňovaní úhlů trojúhelníků.
Podobně jako v předešlých titulech série, najdete v Bridge Constructor Portal šedesát úrovní a ty vás spolehlivě na nějaký ten čas zabaví. Výtku bych měl k tomu, že zhruba v polovině téhle šedesátky hra vyčerpá všechna svá překvapení, takže zbytek je už jen variace téhož s kolísající obtížností. Je také na škodu, že zcela chybí možnost nastavit si obtížnost jinak, než „jeden vozík“ vs. „konvoj vozíků“. Každá dokončená úroveň sice obsahuje zprávu o tom, kolik jste utratili peněz za materiál, ale peníze ani materiál nejsou nijak omezené.
Jde o povedený titul, který, ač se odehrává v poměrně jednotvárném laboratorním prostředí, umí potrápit i pobavit. I přes ta občasná martyria – a spíš i díky nim - si lze na hře vytvořit závislost typu „ten most prostě dokončím, jinak nepůjdu spát“.
