Středobodem celé hry jsou nově nabyté a tajemstvím zahalené speciální schopnosti hlavní hrdinky. Max hned v úvodu po překažené vraždě spolužačky zjistí, že dokáže o pár minut přetáčet čas nazpět, na čemž tvůrci postavili nejenom design hádanek, ale především příběh a hratelnost obecně.
Jinak je Life is Strange third person adventura s průzkumem lokací, rozhovory a řešením jednoduchých hádanek. Plynulé tempo bez zádrhelů budí dojem, že spíše než o adventuru v pravém slova smyslu jde o interaktivní film, ale nenechejte se tím odlákat, protože v tomto případě nejde o negativní charakteristiku. Naopak. Herní prvky zde jen slouží vyprávění příběhu (stejně jako ve hrách od Telltale), který se zajímavým způsobem rozvíjí už od první scény.
Problémy dospívání
Když pominu podivnou noční můru hned na začátku, která je až příliš reálná, a připomíná scénu z Alana Wakea, řeší Max typické studentské problémy, spojené třeba s ubytováním na internátě s řadou dalších mladých slečen. Největší trampoty prvního rána tak spočívají v sebevědomém vystupování před charismatickým učitelem, dosažení oblíbenosti u spolužaček a navázání přátelství s kluky. Pokud tedy máte z jakéhokoli důvodu averzi vůči příběhům ze studentského prostředí (třeba vás už unavují teeange masakry, co já vím), zřejmě vás první epizoda Life is Strange příliš nenadchne, jakkoli z ní čas od času vykukují příběhově temnější momenty.
Dojmy z prvních momentů v kůži Max jsem tak měl rozporuplné, ale mé obavy se brzy rozplynuly díky báječnému vykreslení postav (byť rovněž kopírují archetypy z příběhů pro teenagery), ale především v napínavém vyprávění. Co má znamenat ta noční můra z počátku hry? Jak do toho zapadá samotný závěr první epizody? Kdo je Rachel Amber, zmizelá dívka, o níž nikdo nemá více než jen mlhavé povědomí, a přesto o ní všichni slyšeli? Je těžké se vyhnout plakátům, které prosí o informace ohledně jejího zmizení, je těžké na téma zmizení Rachel nenarazit v četných dialozích, ale ještě těžší je potlačit vzpomínky městečko Twin Peaks, které celý případ vyvolává.
zdroj: YouTube.com
Krom vyprávění ve hře posouvají příběh dále i zápisy v Maxiině deníku, ze kterého se dozvíte řadu zajímavých detailů z jejího předešlého života. Odhalíte inklinaci hlavní hrdinky k fotografickému umění, ze kterého se vyklube jeden z hlavních motivů hry nebo alespoň první epizody. Budete si možná plácat na čelo nad jejím typickým hollywoodským optimismem a nad problémy známými z teenage knih a filmů.
Zážitek to však nekazí. Jistá dětinskost hlavní hrdinky ve studentském prostředí funguje na výbornou a pomáhá dotvářet atmosféru - Max je přeci novou studentkou v nové škole, nemá kamarády a ke všemu se jí začínají dít velmi podivné věci. Ale ona to přeci s pomocí hráče a svých nově získaných schopností zvládne! Navíc je jasné, že krajně introvertní a citlivá Max bude muset urychleně dospět. Pod povrchem každodenních událostí se totiž děje něco závažného a právě Max bude muset zastavit problémy řítící se na hlavu její, jejích přátel a zřejmě i městečka Arcadia Bay.
Sofiina volba
Spolu s Max činíte jedno rozhodnutí za druhým a motýlí křídla na obrazovce (evokují snímek Osudový dotek) značí jediné – aktuálně provedená akce bude mít zjevně následky, stejně jako ve hrách od Telltale Games. V momentě volby ale můžu jen tápat, zda na dalším vývoji událostí projeví za okamžik, nebo až v poslední epizodě, a jak autoři dostojí slibům o četných koncích.
V první epizodě následky mých rozhodnutí znát příliš nebyly – sem tam se něco projevilo v dialogu, na nic fatálního jsem však nenarazil, a můžu tak jen přemýšlet, jak a jestli vůbec se nějak projeví, že jsem třeba zalil květinu nebo zachránil kamarádku od šikanujícího člena ochranky kampusu. Okamžitě mohu díky schopnostem Max zvrátit prakticky jakýkoli čin, ale je mi to k ničemu - většina z voleb první epizody nevyústí v jasně viditelný následek a netuším tak, co je správně, a co nikoli. Z nejistoty plynoucí napětí je ale jednou z hlavních devíz první epizody.
Nevýhodou ovšem je, že na druhou epizodu s názvem Out of Time si počkáme až do března, respektive že na dopovězení zajímavě rozehraného příběhu a osudů klíčových postav si počkáme ještě podstatně déle. Tempo vydávání nových dílů je u epizodických her opravdu podstatné a minimálně rozestup mezi první a druhou epizodou Life is Strange se zdá být příliš velký. Pokud ale tvůrci udrží nastavenou laťku kvality scénáře a zajímavě rozehraný příběh povedou stejně zajímavě i dál s tím, že mé volby budou mít reálný dopad na další dění, tak je nač se těšit.
Solidní start
Life is Strange běží na Unreal Enginu třetí generace a grafické nedostatky halí do hábitu stylizované grafiky. Logicky tedy nemusí sednout každému, nelze jí však upřít kouzlo a především funkčnost. U takto příběhové hry, postavené do značné míry na dialozích, ale naštve mizerná synchronizace rtů postav s dabingem a nemožnost nastavit citlivost otáčení kamery. Do příště mají tvůrci rozhodně co zlepšovat.
Ovšem za cenu oběda a malého piva lze nad podobnými nedostatky mávnout rukou a podtrhnout fakt, že nám Dontnod s pomocí Square Enix nabízí velmi zajímavou jednohubku. Při pečlivém prozkoumávání lokací a pročítání všech záznamů v deníku zabere dohrání první epizody něco málo přes tři hodiny času. Strávíte je průzkumem čtyř lineárně vystavěných lokací, lovením fotografických úlovků, dialogů a především četnými rozhodnutími. Jaký mohou mít dopad ale uvidíme až v březnu - snad.