Vydání Reaper of Souls předcházel velmi zajímavý patch, který přinesl několik výrazných novinek do původní hry a vytvořil jakýsi odrazový můstek k novému a vylepšenému Diablu III. Detailněji se o nich, stejně jako o několika málo prvcích datadisku, zmíníme v samostatném článku, nicméně věřte, že většina z nich představuje krok správným směrem. Počínaje vylepšeným systémem lootu (více se uzpůsobuje právě hrané postavě, zvyšuje šanci na to, že padnou legendární věci) přes uzavření aukce až po předělaný systém obtížností a paragon úrovní.
Systémové změny jdou hlouběji pod povrch a do značné míry ovlivňují hratelnost. Hlavním tahákem datadisku však bylo něco jiného – zcela nová kapitola (akt), nová postava a tzv. adventure mode. Tím prvním, co asi spustíte, bude zmiňovaný pátý akt celého dobrodružství, který navazuje přesně tam, kde Diablo III skončilo.
Po porážce jednoho zla se zdá, že v Sanctuary konečně zavládne mír a Soulstone s dušemi všech pekelných pánů stačí ukrýt před zraky lidí i andělů. Jenže ouha – Malthael, anděl a dříve také aspekt moudrosti, se lehce zcvoknul a stal se z něho Smrťák. Smrťák s dvěma kosami, který Soulstone ukradne pro zatím neznámé účely. Ti andělé...
Jediný, kdo může Malthaela zastavit jste samozřejmě vy. Do Reaper of Souls jsem nejprve vyrazil se svým Witch Doctorem. Znal jsem build, který mě u něj bavil, měl jsem několik legendárních předmětů (díky změnám, které přinesl patch před vydáním RoS) a celkově jsem měl pocit, že právě on je ta správná postava, s níž mám Malthaela zabít. Protože jsem po dohrání nijak zvlášť nelovil lepší vybavení, zvolil jsem pro začátek obtížnost Master – nejvyšší před Tormentem, který je dělaný hlavně pro end game.
Příchod do Westmarch
S věrnými zombie psy, gargantuanem a templářem jsem vběhl do města obléhaného pokřivenými andělskými silami. A musím říct, že podívaná to byla neskutečná: datadisk je o poznání temnější než původní hra a jeho atmosféra je správně skličující. Probíjet si cestu úzkými uličkami města skrz duše hrdinných obránců, které Malthael donutil sloužit nečistému úkolu, a zdémonizované andělské přisluhovače je velice zábavné. Je také fajn konečně uklikávat něco úplně jiného než jsou démonické síly.
U všech nepřátel je potom znát, že se na nich autoři tvůrčím způsobem vyřádili. Někteří z nich totiž mají speciální schopnosti podobné těm, které dostávají jejich elitní verze. Serafové mohou vykouzlit zpomalovací mrazivý pruh, smrťáci zase vyvolávají další poskoky a zpomalují kolem sebe čas. Jiní nepřátelé zase umí něco jiného. Je tak těžší zabít i jejich normální verze, natož ty elitní či smečky šampionů. A je to dobře – nutnost aspoň trochu rozdílného přístupu k nepřátelům dodává hře další vrstvu zábavnosti.
V novém aktu však nezůstanete jen ve městě, ale podíváte se i do míst jiných. Nechci vám však zbytečně kazit překvapení z nových prostředí a více o jejich konkrétní podobě neprozradím. Pokud ale chcete získat nějakou představu, podívejte se na obrázky.
Obecně však mohu konstatovat, že se mi prostředí nového datadisku hodně líbí a vývojářům se povedlo Reaper of Souls odlišit jak graficky, tak po stránce designové. Ve druhém případě jde především o kontrast úzkých uliček a obrovských volných prostranství, která však nenudí díky dalším přidaným prvkům – třeba plynu, který váš průchod do značné míry zpomalí.
Nejen hlavní linkou živ je dobrodruh
Hlavní příběhovou linku „jdi pořád dál, zabij Malthaela a cestou přetáhni i jeho přisluhovače,“ osvěží rozličné eventy a dungeony. Eventů tvůrci připravili do pátého aktu skutečně hodně, a přestože se jedná o odbočky na pět až dvacet minut, rozhodně je budete chtít vidět všechny. Některé jsou „pouze“ zábavnými řezanicemi, jiné hezky dokreslují atmosféru a další pro změnu pobaví černým humorem. Kapitolou samou o sobě jsou potom čtyři eventy příběhové. V nich pomáháte každému ze svých pomocníků a Covetu Shenovi s jejich vlastními problémy.
Mimo posledně zmiňovaných eventů však všechny ostatní musíte objevit explorací herní plochy – a vzhledem k jejich počtu si musíte pátý akt projít několikrát, abyste viděli skutečně všechno. Celkem by se totiž dle achievementů mělo v aktu skrývat rovných padesát menších či větších eventů. Což je hrubým odhadem stejně, jako bylo dohromady ve všech aktech původní hry.
Zkoumání všech zapadlých koutů mapy může podpořit i rozhodnutí Blizzardu odměnit všechny pečlivé hledače. V nových dungeonech i obyčejných oblastech často v zapadlých koutech narazíte na Resplendent i obyčejné truhly, v nichž se ukrývá často velmi dobré vybavení (ano, i z nich mi vypadl artefakt). Objevování je pak hned o něco sladší.
Ošoupané nožičky
Nové oblasti a jejich design však bohužel nemůžu jen chválit. Rozloha některých lokací je skutečně obrovská, a pokud se jen rychle neženete za hlavním questem a máte chuť projít všechno jako já, připravte se, že to někdy bude pořádně dlouhá cesta. Ošoupané nožičky vašeho avatara budou muset probíhat obrovité oblasti (2x-3x větší než v původní hře), což nepotěší zvláště ve chvíli, kdy už pomalu chcete končit a jen dojít na další checkpoint. Třeba proto, abyste konečně ve čtyři ráno zamířili do postele…
Úplně nadšený nejsem ani z nových dungeonů. Přestože jsou působivé vizuálně, mají stejně jako exteriéry problém s rozlohou. Navíc jich je celkem pět, což sice zní na datadisk a vzhledem k rozloze přijatelně, ale dva páry spolu sdílí vizuální i designový styl, takže jsou vlastně jen tři. I tak je ale obsah hry bohatý, Blizzard se vážně snažil.
Délku hraní ale neovlivňuje pouze rozloha oblastí, ale také zvolená obtížnost. Pátý akt je tužší než původní hra a v průběhu hraní mě neminulo ani snižování obtížnosti. Někdy v půlce aktu jsem z Mastera slevil na Experta a u finálního bosse nahodil potupně Hard. Ostatně o těžkých monstrech se schopnostmi dříve vyhrazenými elitním packům jsem už psal. Zmínku si ale zaslouží i souboje s bossy. Jsou zábavné a umí překvapit novými prvky, ale působí nevyváženě, co se týče obtížnosti pro jednotlivé postavy. Zatímco hrdinové ubližující nepřátelům zdálky je zvládnou v pohodě, specialisté v boji na blízko budu mít větší problémy.
Nelíbí se vám jedna vlastnost? Zkuste ji změnit!
Do hry vedle aktu přibyl i nový řemeslník. Alchymistka Myriam sice není kočka, ale jako korpulentní sebevědomá dáma dokáže nejen pobavit dialogy, ale nabízí velmi zajímavé možnosti, co se úpravy vašeho vybavení týče. Nejužitečnější je její schopnost změnit jednu z vlastností jakéhokoliv typu výbavy. Zvolený atribut se vezme a místo něj vám hra nabídne (spolu s možností měněný atribut ponechat) tři další, které podle drop systému vygeneruje. Za příslušný obnos a suroviny tak můžete vyměnit třeba vitalitu za vyšší rychlost útočení apod.
Čím vícekrát potom služby u daného kusu výbavy využijete, tím je její měnění dražší. Dává to smysl – nemůžete si tak donekonečna „házet“ než vám vyjde optimální varianta. Vedle možnosti změnit jednu z vlastností předmětu můžete za obnos měnit také jejich vzhled. U obyčejných předmětů se odemyká povýšením Myriam na příslušnou úroveň a „nabarvit“ něco na legendárku nebo setovku je možné až poté, co vám vybavení s daným vzhledem padne.
Vedle Myriam se dočkali změn i klenotník s kovářem. Ve zkratce jim přibyly další dvě úrovně, na nichž můžou dělat lepší vybavení. Stejně tak se objevily nové materiály a spolu s nimi i důležitá ingredience Death's Breath. Právě za tu své řemeslníky vylepšujete a je nutná i k výrobě těch nejlepších předmětů.
Z nepřátel však vypadne jednou za uherský rok, což je rozhodně škoda. Od úrovně 12 (nové maximální) se také řemeslníci mohou učit recepty. Představeny byly už v původním Diablu, tentokrát však recepty na legendární předměty vyžadují nejen nalezení samotného receptu, ale také unikátních ingrediencí padajících náhodně po světě (a tuším, že s lehce zvýšenou šancí i z Rift bossů).
Lov odměn
Co jsou to Rift bossové, ptáte se? Jsou to pánové, kteří na vás čekají v novém Adventure módu, co se odemkne po dohrání pátého aktu. Odemyká se pro všechny postavy a hra samotná se v něm trochu mění. Otevře se totiž kompletně celá mapa světa a vy tak můžete volně přepínat mezi všemi pěti akty a všemi prostředími v nich.
V každém aktu je vypsáno celkem pět odměn – povětšinou jde o zabití nějakého bosse, vyčištění dungeonu, splnění eventu apod. Zkrátka jde o splnění části herních úkolů nebo zabití speciálních příšer. Jestliže v daném aktu splníte všechny, dostanete bonus v podobě peněz, zkušeností a předmětů navíc.
Hra je díky tomu mnohem variabilnější a lov odměn je zábavný především díky častým změnám prostředí a možnosti do hry vletět vážně jen „pro jednu odměnu“. Většinou to ale skončí u všech pěti a shrábnutí bonusu – je to stejné, jako „ještě jedno kolo“ u Civilizace.
Za plnění bounties a z bonusu za splnění kompletní pětky potom dostanete Rift fragmenty a za pět z nich můžete otevřít Nephalem Rift. Jde o náhodně generovanou oblast, která sice bere grafiku z původní hry (poznáte třeba Desolate Sands), ale zaplňuje ji náhodnou směsicí nestvůr a u dungeonů dělá dobrou práci i v celkovém náhodném navržení.
Potom, co v Nephalem Riftu zabijete dostatek obyčejných příšer, zjeví se v něm Rift Boss – děsivá kreatura, která má zvýšenou šanci na vypadnutí právě ingrediencí a plánů pro nové setové předměty a legendárky. A že těch Rift bossů celkem je... Detailněji o lovech, které tvoří převážně end game obsah budu psát v již zmíněném samostatném článku.
Vzhůru na křížovou výpravu!
Do hry s příchodem datadisku přibyla i nová hratelná třída - Crusader. V současné době má ten můj cca třicátou úroveň a dojmy z postavy jsou rozhodně pozitivní. Disponuje obrovskou sílou i odolností a má zábavné schopnosti: paprsek z nebe, přízračný kůň pro rychlý útěk i poškození, možnost držet dvouruční zbraň a štít najednou atd.
Přitom je však dobře vyvážen s ostatními postavami - přestože bojuje na blízko, nemá 30% redukci obdrženého zranění, jako mnich a barbar. Detailněji se o něm také rozepíšu v navazujícím článku – zatím s ním totiž nemám odehráno tolik, kolik bych chtěl.
Skoro se z toho všeho ale točí hlava. Reaper of Souls dokázal i těm největším škarohlídům, že Blizzard stále kraluje žánru akčních RPG a navzdory přešlapům, kterých se v Diablu III tvůrci dopustili, umí svou chybu uznat a napravit ji. A hlavně také tvůrci dokázali, že umí naslouchat svým fanouškům. Výsledkem je výtečný datadisk.
