Recenze
Dark Souls III: The Ringed City - recenze
7. 4. 2017
|
Jan Vrobel
Hned v úvodu recenze, zdá se, že posledního obsahu v celé Dark Souls sérii, je třeba uvést upozornění: původní Dark Souls považuji za jednu z nejlepších her všech dob. Ostatně, řada her právě od prvního dílu DS leccos převzala nebo rovnou okopírovala. Od některých mechanismů přes estetické prvky až po celý koncept (jako například Lords of the Fallen nebo Nioh). Třetí díl je pak podle mě ve všech ohledech dotažená "soulsborne" hra, odehrávající se ve fanouškům povědomém světě. Dark Souls III je tedy z mého úhlu pohledu prakticky bezchybný titul, akorát mu chybí ten prvotní šok a úžas. Pokud jste ovšem nikdy žádnou Souls hru nehráli, právě teď s oběma DLC, tedy Ashes of Ariandel a The Ringed City, je ideální chvíle na pot, slzy, řvaní, zen, fascinaci, a nakonec i hlubokou a bolestnou lásku. S tím vším na paměti se pojďme podívat na zoubek městu, na němž se podepsal zub času, které ale přesto, nebo právě proto, přetéká zázraky.
Old Time Hockey - recenze
6. 4. 2017
|
Ondřej Švára
Lední hokej je dnes natolik spjatý s jedinou herní značkou, že náznak jakékoliv konkurence působí jako zjevení. Sérii NHL nyní vyrostl soupeř v podobě ledního retra Old Time Hockey, které vyniká okouzlující atmosférou hokeje ze 70. let, a specifickým humorem. Naneštěstí hře chybí profesionální zpracování. Autoři z V7 Entertainment si neporadili s ovládáním, technologií, ani herní motivací. Přestože své dílko od vydání již mnohokrát opravili, stále pobaví jen s výhradami.
Yooka-Laylee - recenze
5. 4. 2017
|
Ondřej Švára
S elánem a novými nápady se před pár lety podruhé narodily klasické plošinovky. Nyní jsou na řadě i jejich trojrozměrné verze. Třeba Yooka-Laylee, která oživuje pozapomenutou zábavu z Nintenda 64. Moderní vzhled a čerstvý obsah ji nicméně neuchrání od pověsti kopie kdysi oslavované 3D plošinovky Banjo-Kazooie. Pusťte se do akce, jen pokud od her nežádáte originalitu.
Super Bomberman R - recenze
4. 4. 2017
|
Miloš Bohoněk
Bomberman, hrdina školních počítačů. Nebo služebních počítačů, jste-li staršího data vydání. Kdo by ho neměl rád? Kdo by nerad vzpomínal na ty veselé chvíle, kdy jste se ve čtyřech tísnili u jedné klávesnice, naháněli se v bludišti a kladli si pod nohy bomby? Hratelnost byla jednoduchá, nekonečně zábavná a nadčasová. Proto se jí vývojáři drží i po více než 30 letech, a proto nikoho nepřekvapí, že i nová konzole od Nintenda se dočkala svého vlastního Bemberman remaku. Ten sám o sobě není špatný, ale vaz mu sráží mimozemská cena. Chtít 1 299 Kč za osmdesátou variaci na tu samou hru je prostě úlet.
Beat Cop - recenze
3. 4. 2017
|
Jan Slavík
Rytmicky líný klapot policejních polobotek. Procitající Brooklyn se koupe v paprscích vycházejícího slunce, strážník na ranní pochůzce poklidně korzuje chodník svého rajónu. Bude to čestný policista, na kterého se lidé mohou spolehnout, neoblomný, ale spravedlivý? Nechá se zapsat na výplatní pásku gangů? Bude hrát na všechny strany, ale hlavně pro sebe? V policejní adventuře Beat Cop to závisí jenom na vás.
The Elder Scrolls: Legends - recenze
31. 3. 2017
|
Jan Slavík
Příznivci sběratelských karetních her mají v poslední době důvod ke spokojenosti. Renesanci masového zájmu o fantasy karetní souboje, tedy žánr, který se zdál být určený pro poměrně úzké publikum, nastartoval Blizzard vydáním Hearthstone. Následný fenomenální úspěch naznačil potenciál, který se, nepříliš překvapivě, rozhodla využít řada firem. Nějakou formu využití karet tak dnes najdete v kde čem. Pro někoho, komu blizzardí stylizace nevoní, nebo jen hledá něco nového, a nechce se mu mastit Gwynta, přišla s alternativou Bethesda, respektive tvůrci ze studia Dire Wolf Digital, kteří pro ni vytvořili karetní titul The Elder Scrolls: Legends.
I am Setsuna - recenze
29. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
„Mám pro tebe úkol, žoldáku. Nedaleko od pobřeží se nachází malý ostrov a na něm malá vesnička. Žije tam mladá dívka, která letos oslaví osmnáctý rok věku,“ vypráví hlavnímu hrdinovi záhadný posel, který se zničehonic objevil uprostřed zasněženého lesa. Člověk v ten moment čeká, že dostane za úkol dívčinu zachránit před hladovým drakem nebo něco podobného. Jenže úkol zní docela jinak: „Tvým úkolem, Endire, je tuto dívku zabít.“
911 Operator - recenze
28. 3. 2017
|
Pavel Skoták
“Dobrý den, dala bych si pizzu s feferonkama,” ozve se z telefonu. “Tohle je 911, nedělejte si z nás legraci,” odvětí operátor a zavěsí. Něco podobného se určitě stát může, ale jak by vám bylo, kdybyste byli na místě operátora, který právě zavěsil partnerem ohrožované ženě, která nemohla mluvit jinak než v heslech, aby nevzbudila podezření? Asi dost hrozně. Zvlášť, když situace ze hry 911 Operator vychází ze skutečné události, která ale naštěstí dopadla lépe než můj první hovor ve hře. A takových je víc.
The Crow's Eye - recenze
27. 3. 2017
|
Ondřej Švára
Záhady žijí tak dlouho, dokud se nevysvětlí. S jednou takovou může skoncovat hrdina logické adventury The Crow's Eye. V retrospektivním příběhu s obstojnou dávkou napětí ho namísto příšer poženou zlé myšlenky, což dokazuje, že poctivé herní psychothrillery ještě nevymřely. The Crow's Eye je Amnesia bez přehnané odpornosti, a to jí sluší. Leccos ovšem mohlo dopadnout lépe. Zejména příběh měli autoři zkusit vyprávět bez hloupých audiovzkazů. A hádanky si také zasloužily více kreativity.
Styx: Shards of Darkness – recenze
24. 3. 2017
|
Adam Homola
Dishonored, Thief, Assassin’s Creed… Nejen z těchto her si Styx: Shards of Darkness utahuje, i když jim nesahá ani po kotníky. Druhé stealth dobrodružství titulního goblina se snaží o mnohé, ale ve většině selhává. Snaží se o osobitost, humor, smysluplný systém schopností, akci i napětí, ale moc mu to nejde. Ve výsledku by tak měl goblin spíše zalézt zpátky do stínů, ne si otevírat ústa na jiné hry.
The Keep - recenze PC verze
23. 3. 2017
|
Jan Slavík
Česká hra The Keep vyšla před necelými třemi lety pro Nintendo 3DS. Nabízela prolézání kobek ze staré školy, okořeněné o svěží systémy boje i magie, které dobře využívaly obou displejů handheldu, což ocenil Aleš v recenzi a společně s ním i řada kritiků ze světa. Nedávno ale hra vyšla na PC, a nejenom že tam má k dispozici jen jednu obrazovku, ale hlavně se musí vypořádat s mnohem větší konkurencí a daleko rozmazlenějším publikem.
Nier: Automata - recenze
21. 3. 2017
|
Vilém Koubek
Když videoherní studio zkrachujete, nemusí to nutně znamenat, že jste si svůj pád zasloužilo špatnými hrami. Stačí vzpomenout na Troika Games a jejich skvost Vampire: The Masquerade – Bloodlines nebo na japonské studio Cavia, které má na svědomí polozapomenutý, a ne zcela vybroušený klenot Nier. Obě studia šla ke dnu, i když vyprodukovala kvalitní tituly. Japoncům v čele s hlavním designérem a scenáristou Taro Yokoem však naštěstí ani krach nevzal chuť pokračovat v sérii, a když je Square Enix seznámila s Platinum Games, vznikla tvrdohlavá a experimentální Automata.
Mass Effect: Andromeda - recenze
20. 3. 2017
|
Jan Vrobel
Neustále se zrychlující doba letí takovým tempem, že se to zdá od posledního dílu epické sci-fi RPG série Mass Effect být jen chvilka. Věřili byste ale, že už je to celých pět let? Zatímco můžeme sledovat neustále postupující technologický pokrok, který přináší nové a nové vymoženosti v podobě hardwaru i služeb, některé věci se nemění a možná až trochu přešlapují na místě. Mass Effect: Andromeda přichází po tvůrčí pauze, po níž by naivní člověk čekal o to vyšší míru invence a hru, která by restartem série mohla získat tolik potřebnou svěžest. Jenže…
Bear With Me - recenze prvních dvou epizod
19. 3. 2017
|
Pavel Válek
Neudržovaná potemnělá místnost, venku déšť a na dveře klepe neznámá žena zrovna ve chvíli, kdy by ji nikdo neočekával. Soukromý detektiv chvíli otálí, ale pak ji pozve dovnitř. Pohlédne na ni přes sklenku se zlatavým nápojem a zjistí, že jí je jen deset let. Ona na něj ihned spustí, jako by byli staří známí. A že jsou! On je její plyšový medvěd a zároveň kolega vyšetřovatel. Vítejte v detektivní adventuře Bear With Me.
1-2-Switch – recenze
17. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
Nintendo Wii mělo Wii Sports, výbornou a dodnes vzpomínanou kolekci sportů, která skvěle demonstrovala schopnosti konzole, byla nekonečně zábavná a s konzolí jste ji dostali gratis. Nintendo Wii U mělo Nintendo Land, o něco slabší kompilaci miniher, která ale v konečném důsledku také slušně ukazovala vlastnosti Wii U a většina lidí ji také dostala gratis v rámci Premium bundlu. No a Nintendo Switch má 1-2-Switch, bizarní směsku 28 hříček, která se brzy přejí, někdy ani pořádně nefunguje a gratis ji nedostane nikdo, neboť autoři si ji cení na přepálených 1 299 Kč.
Ghost Recon Wildlands - recenze
16. 3. 2017
|
Jan Slavík
Další otevřený svět jak podle kopíráku? Pěkný na pohled, ale prostý invence, bez hlubších vrstev a propracované hratelnosti? Ano i ne. Kvalita zábavy v Ghost Recon Wildlands se přelévá od průměru až k vynikajícím zážitkům v závislosti na tom, jaký zvolíte přístup a hlavně, zda se do ni pustíte sami, nebo s přáteli.
The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze
11. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.
Splasher - recenze
10. 3. 2017
|
Jan Vrobel
Splasher je sofistikovanou alegorií na sociální sci-fi opus magnum Fritze Langa jménem Metropolis z roku 1927, kde vyšší kasta uvězněná ve zlaté kleci nekončící utopie nevidí každodenní tvrdou práci dělníků a... Ne, já nemůžu, měli byste vidět svůj pohled! Cha cha. Ale teď už vážně.
Memoranda - recenze
9. 3. 2017
|
Pavel Válek
Představte si, že nemůžete několik dní za žádnou cenu usnout, a navíc vedle vaší postele sedí starý námořník, který na vás nepřestane zírat. A aby toho nebylo málo, začnete postupně všechno zapomínat, až si nebudete pamatovat ani vlastní jméno. A teď si představte, že se podobné divné příhody začnou dít i ostatním obyvatelům vašeho města. Vítejte do světa adventury Memoranda, který se rozhodně vymyká běžné, každodenní realitě.
Halo Wars 2 - recenze
8. 3. 2017
|
Vilém Koubek
U výhradně konzolových titulů není neobvyklé, že fanoušci zakládají petice, kterými se snaží přesvědčit vývojáře, aby nedostupný klenot vydali také ve verzi pro osobní počítače. Halo Wars 2 nicméně dokazuje, že ne všechny konzolové hry musí nutně fungovat také mimo svou domácí platformu…
Nioh - recenze
5. 3. 2017
|
Aleš Smutný
Z nebohého uzlíčku, v němž byste jen těžko hledali člověka, vytékají poslední potůčky nevábné tekutiny a já mohu s klidem jít dál. Bylo to monstrum a jinak to nešlo… Tak skončil poslední člověk, který přede mnou řekl, že Nioh je kopie Dark Souls. A pokud si myslíte, že to beru příliš vážně, asi jste ještě Nioh nehráli a nepochopili, že ačkoliv se možná hra od studia Team Ninja odráží ze stejných základů, výsledek je v mnoha směrech velmi odlišný.
Masquerada: Songs and Shadows - recenze
3. 3. 2017
|
Jan Vrobel
Pro příznivce RPG nastaly krásné časy. Po dlouhých letech odříkání, kdy jsme si mysleli, že ta izometrická vyhynula jako dinosauři, vrátila se zpět. A to nejen ve formě prací ostřílených matadorů, kteří zplodili Tyranny, Pillars of Eternity nebo Torment: Tides of Numenera, ale i skrz menší studia, která se nebojí experimentovat. A právě z tohoto ranku pochází Masquerada: Songs and Shadows od Witching Hour Studios, velmi sympatické a po většině stránek dotažené skupinové RPG vonící exotikou.
Torment: Tides of Numenera – recenze
1. 3. 2017
|
Václav Pecháček
„Co může změnit povahu člověka?“ Tak zní ústřední otázka legendárního RPG Planescape: Torment. A já ji budu parafrázovat: „Co může změnit povahu herní série?“ A rovnou si odpovím: asi ledacos, od touhy po inovacích až po chamtivé byznysmeny. Ale v případě Torment: Tides of Numenera to nedokázalo ani moře času, ani technologická proměna průmyslu, dokonce ani přechod do zcela nového světa. Navzdory všemu, čím se od sebe navzájem liší, jsme se po dlouhých letech dočkali nefalšovaného nástupce jedné z nejmilovanějších her všech dob.
Horizon Zero Dawn - recenze
28. 2. 2017
|
Adam Homola
Luke Skywalker, Rey, Jake Sully… Aloy by si si mohla s leckterými kinematografickými ikonami podat ruku. Monomýtus, tedy tradiční hrdinský příběh, zabral ve Star Wars, v Avatarovi a svoji lety prověřenou roli perfektně sehraje i v Horizon Zero Dawn. Vývojáři z Guerrilla Games předkládají typickou cestu hrdinky, kdy jsme svědky přerodu šikanovaného vyvrhele společnosti v osobnost, o které budou zdejší kmeny pět písně po další generace.
Poi - recenze
27. 2. 2017
|
Miloš Bohoněk
Banjo-Kazooie. Crash Bandicoot. Croc. Super Mario 64… Zpozornili jste? Prohnaly se vám před očima sladké vzpomínky na zlatou éru 3D plošinovek? A rádi byste si zkrátili čekání na Yooka-Laylee, staronového Crashe nebo na dalšího Maria? Pak právě pro vás je Poi. Tahle hříčka je milostným dopisem právě všem těm ikonickým plošinovkám z 90. let. Akorát je vidět, že ten dopis nepsal žádný Karel Hynek Mácha, nýbrž školák, který se i přes své velké srdce teprve učí řemeslu.
Song of the Deep - recenze
24. 2. 2017
|
Ondřej Švára
Na dně moří žijí svým vlastním životem poklady, monstra i zajímavé herní náměty. Song of the Deep je arkádou mnoha tváří, a tak v ní objevíte od všeho něco. Melancholickou zápletku o dívce, co se potopila pro svého ztraceného otce, podtrhuje velkoryse otevřená hratelnost v rozšafných grafických kulisách. Škoda, že hru jako vystřiženou z nejpodivuhodnějších snů Jacquese Cousteaua zbytečně stahují pod hladinu nešikovné ovládání a frustrující puzzly.
For Honor - recenze
21. 2. 2017
|
Jan Slavík
Čas od času se poštěstí. Od tvůrců, kteří sou známí spíše stavěním na již existujících základech (ačkoliv nedávné snowboardové experimenty tento předsudek lehce nahlodávají), spatří světlo světa něco opravdu neotřelého. Taková chvíle nadešla právě teď. Můžeme děkovat, že se někdo odhodlal dát vývoji středověké multiplayerové řežby For Honor zelenou, protože výsledek stojí za to. Pod slupkou technických patálií a diskutabilního zpoplatnění se skrývá, co se týče hratelnosti, skutečný briliant.
Fire Emblem Heroes - recenze
20. 2. 2017
|
Miloš Bohoněk
Lze převést tahovou strategii z regulérních platforem na displeje mobilních telefonů? No jéje, ještě aby ne, vždyť tahovky jsou na dotykové obrazovky jako dělané. Lze ovšem takovou tahovku převést způsobem, aby nezradila své kořeny, a aby se zároveň uživila coby free to play titul? To už je tužší oříšek. Nintendu a tvůrcům z Intelligent Systems se jej však daří rozlousknout. Fire Emblem Heroes je i přes několik kompromisů hodna svého jména, patří mezi nejpropracovanější mobilní hry dneška, a během několika hodin od svého vydání se navíc vyhoupla mezi nejziskovější aplikace App Storu.
Gravity Rush 2 - recenze
19. 2. 2017
|
Petr Prošek
Gravitační královna z originální handheldové akční adventury Gravity Rush se přes remasterovanou verzi pro PlayStation 4 konečně vyšvihla až k dlouho očekávanému pokračování. Nové dobrodružství atraktivní blondýnky Kat je větší, hezčí a zároveň se nese na stejné vlně jako první díl. Fanoušci chrochtají blahem, japonská Gravity Rush 2 splňuje jejich troufalé sny. Ale co na poněkud svéráznou akční adventuru v otevřeném fiktivním světě řeknou nováčci? Ustojí její osobitý styl? Prvních pár hodin rozhodne, ale pak - když ji miluješ, není co řešit.
Aliens Go Home Run - recenze
16. 2. 2017
|
Ondřej Švára
Vetřelci a baseball, to je vážně prapodivné spojení. Jenže v retro arkádě Aliens Go Home Run úžasně funguje. Asi proto, že ani o jedno, ani o druhé nakonec příliš nejde. Sportovní utkání proti zeleným mužíčkům je pouhou zástěrkou pro výborně odladěný derivát klasických arkádovek Galaxian a Breakout. Hra elegantně spojuje to nejlepší ze starých shoot ´em up stříleček a pinkacích trenažérů. Drží vysoké tempo, skvěle motivuje a nabízí relativně dostatek obsahu. Nicméně se jí dříve či později přejíte. Toť prokletí žánru, ve kterém stále jen pálíte k nebesům.