Recenze

Kyn - recenze vikinského RPG

Vikinské akční RPG! Taky se vám okamžitě vybavilo něco na způsob Titan Quest, akorát z prostředí nelítostných severských zemí, kdy vám moc místo Dia bude propůjčovat Otec veškerenstva Odin? Nelítostná řež vousatých válečníků, malované štíty, bojový ryk a žízeň po krvi? Taková představa musí způsobovat svrbění v podbřišku každého fanouška hack'n'slash her, jenže Kyn se tomuto snu nepřibližuje, ani co by vrhací sekerou dohodil.

Kingdom - recenze

Je opravdu zvláštní nápad, vytvořit 2D pixel-artovou budovatelskou a válečnou strategii, která se ovládá všehovšudy čtyřmi klávesami. Jeden z těch nápadů, u kterých si člověk jednou rukou ťuká na čelo a druhou vytáčí 158, aby si pro toho nebezpečného blábolícího šílence někdo okamžitě přijel. Je skoro až divné, že v případě Kingdom to všechno dohromady funguje opravdu skvěle. A já vám řeknu proč.

A Fistful of Gun - recenze westernové střílečky

Jeden proti všem, tomu se říká výzva. A všichni proti všem? To je hlavně velká zábava. A Fistful of Gun nabízí obojí. Spojuje totiž tradiční zákony Divokého západu se zběsilou videoherní arkádou. Kdo chce, může si v top-down akci zahrát na osamělého hrdinu, ale teprve kooperativní multiplayer nabídne všem pistolníkům to pravé pomyšlení. Škoda jen občasného herního chaosu. Někdy je ten západ na herní obrazovce až příliš divoký.

Armikrog - recenze nástupce Neverhoodu

Že je plastelínový Armikrog duchovním pokračováním Neverhoodu, to snad ani nemusím opakovat. Z masáže článků a gamesplaye to ví to nejspíš i někdo, kdo předtím o Neverhoodu neměl ani ponětí. Povedlo se však zachovat, nebo dokonce překonat, kvality a specificky kouzelný styl téměř dvacet let starého originálu?

Anna's Quest - recenze

Herní atraktivita se dnes vytváří zejména spojováním žánrů. Důsledkem toho je přemíra crossoverových projektů, mezi nimiž se jen velmi zřídka objeví "čistokrevná" výjimka, jakou je například Anna's Quest. Milovníci adventur si tuto novinku vyhlédli mimo jiné právě pro její klasické složení bez přidaných látek v podobě akčních nebo RPG prvků. A přestože hru pronásleduje několik neduhů, plynoucích právě z přísné adventurní tradice, je i tak velmi vtipným, zábavným a poetickým dobrodružstvím.

The Escapists - recenze "kajinkovské" simulace

Útěk z vězení je možné podniknout dvěma osvědčenými způsoby. Buď se jde se na věc s pomocí šlohnuté služební zbraně z dozorcova opasku, nebo se k práci povolá rozum. To pak vede cesta na svobodu přes kšeftování se spoluvězni a pověstný pilník v pečivu. Taktická strategie The Escapists se na vězeňské "ahoj" dívá z onoho konspirativnějšího úhlu a přes zjevné nedostatky v konceptu láká k nevšední a dlouhotrvající zábavě. 

TRI: Of Friendship and Madness - recenze

Před sedmi lety spatřila světlo světa hra, která změnila vnímání logického žánru, a do určité míry i posunula hranice herního designu. Místo pušky hráči vrazila do rukou experimentální výtvor a zákopy druhé světové nahradila architektonickými skvosty a logickými problémy. Řeč je samozřejmě o Portalu, který se ve formě barevného TRI dočkal duchovního nástupce, jenž dokazuje, že umění může být skutečně hratelné.

Ghostcontrol Inc. – recenze

Krotitelé duchů jsou skvělá série filmů, která nabídla správný mix akce, napětí a především výborného humoru. Dřívější pokusy o převedení do herní podoby především v případě oficiálního videoherního pokračování filmů jménem Ghostbusters: The Videogame nedopadly vůbec špatně, stejně jako i několik mobilních hříček. Ghostcontrol Inc. si nyní troufá na zpracování ve formě taktické tahovky a i když se ke slavné značce oficiálně nehlásí, zdroj inspirace je jasný.

Ruiner - recenze

Svět roku 2091 se v podání rudě podsvícené kyberpunkové střílečky Ruiner drží striktně svých žánrových klišé. Dystopická společnost v područí technokratických mega korporací, lstiví hackeři schopní se augmentovaným jedincům nabourat do hlav, špinavé slumy a ghetta megapolí se svými zaplivanými techno bary a nevěstinci, hemžící se kyborgy a pochybnými existencemi. To vše je zasazeno do neonem protkané orientální estetiky Neo-Tokya či některé z jihoasijských metropolí, zde reprezentované fiktivním Rengkok City, respektive jeho chudou čtvrtí Rengkok South.

Divinity: Original Sin II - recenze

První Divinity: Original Sin je skvělá hra. Zábavná výprava originálním fantasy světem plná povedených dialogů a komplexních tahových soubojů, kterou ještě navíc můžete absolvovat s kamarádem a vyzkoušet si tak jeden z nejlepších kooperativních zážitků. Kdyby se belgické studio Larian rozhodlo druhý díl vytvořit podle stejné šablony a prostě do něj šoupnout nové vyprávění, nikdo by se nemohl ani v nejmenším zlobit. Jenže oni si vybrali složitější cestu. Cestu, na jejímž konci najdete jedno z nejlepších RPG všech dob.

Immortal Redneck - recenze

Egypt a jeho pyramidy slibují velké příležitosti nejen pro archeology. V očích hráčů se mohou stát dokonce kolbištěm pro zteč s hordami monster. V akci Immortal Redneck se pod zraky staroegyptských bohů spojuje to nejlepší ze starších stříleček a roguelike dobrodružství. Příkladná péče o postavu, spousta zbraní a milá retro atmosféra zjemňují princip drsných her, které tak rády vracejí hrdiny na start, a citlivý herní kompromis nakonec ocení i ti, kteří si v herním sebetrýznění tak úplně nelibují.

Inner Chains - recenze

Nitro tak temné a plné pokřivených běsů, až z něj mrazí do morku kostí. Děsiví obyvatelé myšlenek proti poutníkovi, který je sveřepě odhodlaný své (možná) pomyslné vnitřní řetězy zpřetrhat. Inner Chains se od svého oznámení jevila navýsost zajímavě. Potemnělý náboj, co tolik okouzloval v trailerech, si sice nakonec zachovala, jenže při tvorbě všeho ostatního napáchali vývojáři takové množství přešlapů, až člověka napadá, že to snad museli udělat schválně. Zplodit takhle nudnou a špatnou hru omylem by totiž vyžadovalo nadlidský kumšt.

StarCrawlers - recenze

Až jednou lidstvo opravdu začne budovat vesmírné stanice, nezbývá než doufat, že se tvůrci (nejen) her svými vizemi míjí s realitou. Kdyby ne, mohli bychom rovnou raději zůstat na Zemi navěky, protože jakmile by se dokončil nějaký kosmický komplex, muselo by automaticky dojít ke katastrofě. Jedna taková postihla mamutí Talos I, jiná trápí plovoucí Eden, a pod taktovkou sci-fi krokovacího dungeonu StarCrawlers se nyní můžete podívat i na paluby stanice Stella Marin, ze které z ničeho nic zmizela neznámo kam úplně celá posádka.

Scanner Sombre - recenze

Poté, co šikovné ručičky ve studiu Introversion Software dokončily brilantní simulátor věznice Prison Architect (po několika letech v předběžném přístupu), vyhlíželi jsme napjatě oznámení jejich nového titulu. Před rokem nás ale tvůrci opravdu překvapili, když na herním veletrhu EGX Rezzed představili hned dva prototypy – Wrong Wire a Scanner Sombre. Právě Scanner Sombre se na akci setkal s velkým ohlasem a po roce ve vývoji se do něj můžeme pustit i my.

1979 Revolution: Black Friday – recenze

Jak by vypadala hra od Telltale, která zpracovává opravdu seriózní téma? Myslím téma zakotvené v realitě a bez fantaskních prvků. Odpověď nabízí adventura 1979 Revolution: Black Friday od iNK Stories a N-Fusion Interactive. Odehrává se během Íránské islámské revoluce a díky vhledu do této u nás nepříliš známé události, která je ovšem klíčová i pro světové dějiny, by tato hra klidně mohla aspirovat na označení „výuková.“ Snaha o informování či vzdělávání hráče naštěstí v žádné chvíli hraní nepřebíjí to hlavní - dobové drama.

Stardew Valley - recenze

Když se řekne farma, statek, lidé si často představí brčálově zelené louky, permanentně blankytnou oblohu, vše se lesknoucí čistotou a stáda usměvavých zvířátek, jejichž hnůj mizí jaksi tak nějak sám. Podobně s myšlenkou nakládají v podstatě i všechny hry, které se nějakým způsobem zaměřují na zemědělné snažení. Stardew Valley v tomto ohledu není výjimkou, ale nenechte se mýlit, nejde o kritiku. Těžko totiž vzpomínat, kdy tu naposled bylo něco tak komplexního, tuze návykového, a navíc s tak milou a příjemnou atmosférou.

Satellite Reign - recenze

Syndicate. Syndicate. Syndicate! Více než dvacet let starý vzor však Satellite Reign, úspěšný projekt z Kickstarteru, připomíná pouze naoko. Skládá se ze stejných stavebních kamenů, ale výsledná budova se tyčí do poněkud jiného směru. První pohled to však neodhalí - máme tu neonovou báseň v podobě temného i zářícího města, skupinu agentů bez morálky s bionickýma nohama, očními implantáty a do věčné noci čnící věže základen všemocných korporací.

OlliOlli 2: Welcome to Olliwood - recenze

První OlliOlli (recenze) mě minula, což je poté, kdy mě zcela pohltilo pokračování OlliOlli 2: Welcome to Olliwood, vlastně škoda. Už jsem totiž mohl být připravený na stavy, kdy se od monitoru buď nemůžu odtrhnout, nebo mám naopak chuť ho prohodit oknem. OlliOlli 2 je destilát těch nejvíce uspokojivých a nejvíce frustrujících okamžiků z Tony Hawk's Pro Skater her, koncentrovaných do bleskové hratelnosti a krátkých levelů.

Convoy - recenze

Náhodně generovaný herní svět i souboje, vesmírná loď, pixel art a feeling, který je typický pro indie hry. To všechno jsou určující aspekty veleúspěšného roguelike titulu FTL, který tak trošku fušoval do řemesla Kirkovi se Spockem. Convoy je duchovní nástupce FTL, o kterém lze říci prakticky to samé, akorát nečerpá inspiraci z míst, kam se ještě žádný člověk nevydal, nýbrž z Mad Maxe od Goerge Millera.

Kromaia - recenze

Renesance některých herních žánrů, ještě donedávna považovaných za mrtvé, bere dech. Současnost přeje dokonce i vesmírným simulátorům. Projekt Star Citizen s rozpočtem v desítkách milionů dolarů se stal příkladem ideálního spojení nezávislého vývoje s crowdfundingem, a Kromaia jej připomíná žánrem i původem. Kromaia je dynamická a zběsilá vesmírná akce, která ale na rozdíl od díla Chrise Robertse není tak sofistikovaná, ani známá. Neznamená to ale, že by byla nezajímavá.

Pier Solar and the Great Architects - recenze

Co si budeme povídat, herním světem právě hýbe retro. Podívejte se, jak vzkvétá GOG a spočítejte si, kolik remasterovaných edicí klasických her ročně vychází. Jen málokdy ale v nabídce zahlédneme remaster hry z konzole Sega Mega Drive (Genesis), jakkoli nevyšla během zlaté éry, ale až v roce 2010. Za to šlo o největší 16-bitové JRPG, které se kvůli nevídanému rozsahu prodávalo na speciální 64 MB kartridží. Pier Solar ale nevynikala pouze rozsahem, nýbrž i kvalitou, kterou HD verze jenom podtrhuje.

King's Bounty: Crossworlds - recenze

Černovlasá kráska v proklatě krátké kovové minisukni je zpátky. Datadisk k úspěšné sérii King's Bounty, navazující na oblibu série Heroes of Might & Magic, přináší v Game of the Year Edition verzi jak původní hru Armored Princess, tak i tři zbrusu nové přídavky.

Shadow Warrior - recenze

Šestnáct let a šest gigabajtů dat. Tak hluboká propast zeje mezi dvěma hrami, které se stejně jmenují, podobně se hrají a přinášejí totožně pozitivní zážitky. Zbývá prozradit jméno - Shadow Warrior! Jak se povedl remake jedné z posledních akčních her z legendární éry doomovek? Inu, byl to kalup!

Minecraft: Story Mode – recenze 1. epizody

Minecraft: Story Mode není Minecraft. Není to hra o kreativním stavění, není to hra s otevřeným světem a ani to není hra, u které byste museli kdovíjak přemýšlet. Když dojde na budování, akorát mačkáte Qčko a ono se to udělá samo. Když máte craftit, tvoříte elementární předměty jako meč a luk. A když chodíte po světě, pohybujete se v malých uzavřených uličkách plných neviditelných bariér. Co tedy Minecraft: Story Mode vlastně je? Je to příběhová adventura s úplně novými postavami, odehrávající se v ikonickém světě Markuse „Notche“ Perssona.

Elex - recenze

Gothic. Téhle, v srdci Evropy neuvěřitelně populární, hře jsem zasvětil velkou část svého dospívání a dlouhé roky jsem byl velice jsem aktivním členem neméně neuvěřitelné komunity kolem serveru Gothicz.net. Ten funguje dodnes, a to navzdory faktu, že poslední Gothic vytvořili Piranha Bytes v roce 2006. Od té doby vytvořili tři díly kvalitativně rozporuplné série Risen a letos přichází s novinkou, která na první pohled boří jejich zaběhnuté zvyklosti. Elex totiž na hráče míří sice tradiční hratelností, ale především laserovými puškami. Vítejte v postapokalyptické sci-fi.

Tyranny - recenze

Jak se žije válečníkovi, kterého magická bouře odsoudila k životu uvnitř zbroje, z níž se až do smrti nedostane? Můžete si oblíbit psychopatickou vražedkyni? Kde leží hranice mezi zlem a prostým nezájmem o následky? A jde uprostřed války vůbec posuzovat, co je zlo, a co přirozený vývoj lidské povahy v extrémní situaci? Tvůrci od začátku deklarovali, že v Tyranny můžete hrát „za toho zlého,“ což je pravda. Příběh hry je ale naštěstí mnohem propracovanější a nesází na pouhé „teď vypálíme celou vesnici a budeme se u toho strašně zle smát.“

Ashes of Singularity - recenze

V lednovém povídání o ambiciózní strategii Ashes of Singularity jsem věštil několik věcí. V prvé řadě multiplayerové zaměření, dále pak zrádnou umělou inteligenci, ale také technologickou nadřazenost zajištěnou enginem, který podporuje masové bitvy, z nichž by i Peter Jackson měl radost. V něčem jsem měl pravdu, v něčem o poznání méně. Ashes of Singularity ale pořád platí za kvalitní RTS a hned si řekneme proč.

Hard West - recenze westernové strategie

Strachem z permanentního nebezpečí byl doprovázen všední život na americkém venkově v dobách jeho osidlování. Tahová akce Hard West patří k těm nemnoha hrám, které se Divoký západ nesnaží idealizovat. Nouze o hrdiny sice nebude, ale v naturalističtějším vyprávění se z nich nestávají vzory ctnosti. Hard West se blíží temnému thrilleru a pepří westernový žánr o opravdové pocity bezmoci, vzteku a msty. Bohužel ne všechny nápady byly zpracovány ideálně, což zamrzí, protože tahle westernová strategie říznutá adventurními prvky měla ještě na víc, než být „jen“ dost dobrá.

Chroma Squad - recenze

Pamatujete se na Strážce Vesmíru? Nejste sami. Na tomto obskurním seriálu (a filmech) zjevně vyrostla celá jedna generace, do které patří i autoři z brazilského studia Behold. Po originálním tahovém RPG Knights of Pen and Paper totiž hráčům nabídli další originální žánrovku, kterou si docela klidně přejmenujete právě na Strážce Vesmíru. Chybí už jenom válečný pokřik „Morfujeme!“, i když jeho napodobenina v Chroma Squad nechybí, samozřejmě.

Subject 13 - recenze

Jakmile se na Kickstarteru objeví nějaké zvučné jméno, bývá to záruka úspěšně zaplaceného projektu. Když se o přízeň hráčů ucházel Paul Cuisset, který má ve svém portfoliu hry jako Flashback, Moto Racer či Future Wars, zdálo se, že nic nemůže dopadnout špatně. Cuisset na svůj adventurní projekt nakonec požadovaných čtyřicet tisíc dolarů vybral a po roce dalšího vývoje nedávno vydal hru Subject 13.