Na začátek jen připomenu, že Life is Strange je epizodická adventura, zasazená do amerického maloměsta na severozápadě Spojených států. Hrdinkou je Maxine, která se vrátila do svého rodného města Arcadia Bay studovat prestižní fotografickou školu. V domovině se opětovně shledává s dětskou kamarádkou Chloe, která nejen, že dospěla v řádnou rebelku, ale také před pár týdny přišla o blízkou přítelkyni Rachel Amber.
Je sice otázkou, co se s Rachel stalo, hlavní zápletka se ale točí okolo Maxine, která v sobě objevila schopnost vrátit čas o pár vteřin zpět, ale hlavně má vize katastrofického konce města Arcadia Bay. Max se s novou schopností dostává do rukou jedinečná možnost opravovat veškeré své volby a navádět dialogy směrem, který se hodí hráči. Cílem je při tom záchrana města a jeho obyvatel.
Kam se poděla Rachel?
Z příběhového hlediska se do hry vracíte tam, kde jste před pár týdny skončili – Max se svěřila Chloe, která se tomu všemu pokouší prostřednictvím odlehčené minihry uvěřit. A snad právě proto, že jde o titul, v němž prim hrají teprve dospívající postavy, se velká část hry nese v duchu podobně odlehčené zábavy, která nechá vyniknout jinak dobře známé herní mechanismy. Nezávazné hraní však nemůže pochopitelně trvat věčně, neboť Maxine má zlé předtuchy a noční můry – celé město Arcadia Bay je v ohrožení a v zásadě jednoduchá hratelnost je pouhou skořápkou vyprávění. Herní náplň tedy klame tělem.
Síla hry totiž tkví právě ve zmíněném vyprávění, což je u adventury zásadní plus. Děj se vedle apokalyptické budoucnosti věnuje i zmizelé dívce a duchovnímu odkazu Twin Peaks. A do toho si hlavní hrdinka klade otázky, zda se podobné zmizení nebude opakovat, potažmo zda aktuální dění na Blackwellské akademii není jen dohrou něčeho většího, do čeho se snad Rachel sama zamotala. K tomu všemu se do příběhu zamotává další protivník v podobě dealera, zatímco z těch stávajících se v čele se zbohatlíkem Nathanem Prescottem stávají ještě větší prevíti.
Z nebe prší skvělé dialogy
Častá setkání s ostatními postavami jsou potěchou pro oči i uši, protože jednotlivé osobnosti krásně vystupují v čele s hlavní hrdinkou Maxine. Té je vyloženě radost naslouchat. Ostatně, na několika místech druhé epizody se lze jen tak nezávazně posadit, vychutnat si atmosféru daného místa a nechat Maxine odvyprávět vnitřní monolog a prezentovat proud myšlenek, vztahující se k dané lokalitě i k současnému dění na obrazovce.
Tím se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu, v čem francouzští vývojáři i v druhé epizodě bodují - dialogy jsou opět napsané podstatně lépe než je tomu u drtivé většiny konkurence. Koneckonců, příběh s nimi stojí i padá. Jsou to právě rozhovory, které zřejmě nejvíce ovlivní další směřování příběhu, a také je budete během hraní za pomocí návratu v čase nejvíce ovlivňovat. Občas se autoři sice nevyhnuli přílišné dramatizaci, i tak ale rozhovory úspěšně pomáhají budovat atmosféru. A nutno podotknout, málokterý titul dnes dokáže pouze za pomocí slov a emocí uměle vytvořených postav vykreslit tak atraktivní a především podmanivou atmosféru.
zdroj: Archiv
Volby jsou důležité
Drtivá většina voleb opět spočívá v tom, jakou cestu v dialogu zvolíte – rozhodnete se například Chloe na pár vteřin ignorovat a vystavit ji tím riziku hádky s její vlastní matkou jen proto, že vám zrovna volá depresemi zmítaná spolužačka? Rozhodnutí je na vás, následky však opět nejsou okamžitě viditelné na první pohled. Na rozdíl od první epizody už ale v Out of Time konečně vnímáte dopady zdánlivě banálních voleb z minula, přestože se zatím jedná o drobnosti - například výtka či pochvala za předešlé jednání.
Vedle této formy zpětné vazby však druhá epizoda nabízí zásadní zvrat v podobě boje o osud jedné z postav – výsledek už mnohem více než na schopnosti navracet čas záleží na vůli naslouchat příběhu, dialogům a především na předcházejícím průzkumu prostředí. Více však nemohu prozrazovat, jedná se o jeden z vrcholů druhé epizody.
Našly by se chybky, našly
I druhou epizodu ovšem musím pokárat za nefunkční synchronizaci dabingu a rtů postav, která zbytečně poškozuje jinak perfektně napsané dialogy. Jde ale o nešvar, který s námi zřejmě zůstane až do konce první série – tvůrci už totiž nastartovali produkci druhé sezóny a jakékoli větší zásahy do technické stránky hry se během zbytku první řad spíše nedočkáme. Je to sice škoda, na druhé straně to celkový zážitek ze hry významně nekazí. A právě o zážitek jde především.
Pokud vám není proti srsti civilní, krajně neheroické zasazení hry a s tím spojené řešení problémů zhýčkané mládeže střední vrstvy, Life is Strange si rozhodně nenechte ujít. První epizoda byla skvělá a druhá, především díky provázání s řadou voleb z minula a skvěle rozehranému příběhu, posouvá laťku ještě výš. Hlavně ale funguje v tom nejdůležitějším. Jste napjatí, co bude s hrdinkami dále, potažmo co se vlastně má stát a stane s Arcadia Bay. Uvidíme brzy, protože epizoda třetí s podtitulem Chaos Theory vyjde už 5. května.
