Filipojakubská noc v záři plamenometů

Sláva komunitě a Ptáčníkovi

Kdo by si občas neposteskl, že hry jsou, jak se říká, na jedno brdo. Že obsahují podobné nápady, herní prvky i ekonomické mechanismy, a že se tedy i podobně hrají. Je to zakořeněný předsudek, nebo fakt? V minulosti takové každopádně byly, vlastně se navzájem podobaly ještě víc kvůli sdíleným enginům, které si tvůrci oblíbili v devadesátých letech. Každá doba však naštěstí plodí i špetku originality.

Do nové hry od Bethesdy zbývá pouhý měsíc. Doom Eternal vyjde 20. března, tak proč si do té doby nepřipomenout některé z jeho starších předchůdců, když jsou zrovna na GOGu za pár šupů? Stejným způsobem můžete zavzpomínat na další ikonické série studia a mezi kousky, kterým táhne na 20, ale i 30 let, se najde i pár z poslední dekády.

Jen málokterý herní titul se může honosit takovým respektem jako Wolfenstein. Tohle jméno stačí zmínit a všichni přikyvují hlavou, že to je jedna z „těch“ her, které se zapsaly do obecné herní historie a nejspíš i té jejich, osobní. Ať už pobíhali po chodbách ve Wolfenstein 3D nebo se řezali s nemrtvým Jindřichem Ptáčníkem v Return to Castle Wolfenstein, „Wolf“ je prostě pojem. Jak šel čas od spartánských 2D začátků se můžete podívat v Rekapitulaci, kterou připravil Honza Vondrášek.

Vyložené nadšení řady hráčů z resuscitace značky Wolfenstein prostřednictvím dílu The New Order nedávno přiživil samostatný datadisk The Old Blood. Krom jiného zavedl hráče na hrad Wolfenstein, dějiště čtrnáct let staré klasiky Return to Castle Wolfenstein. Že o hře od Gray Matter z roku 2001 lze hovořit jako o klasice, na tom se asi shodneme. V tomto retro gamesplayi vám ale názorně předvedeme, proč tomu tak je.