Hnidy, třeste se

Ještě než se pustím do hodnocení nejnovějšího počinu studia Sports Interactive, rád bych vyjasnil pár věcí. Ano, Football Manager 2017 je typické pokračování sportovní série plné malých, na první pohled často téměř neznatelných, vylepšení. Ne, nejedná se o pouhou aktualizaci soupisek, na jejíž cenovku nějaký chamtivý šotek připsal pár nul. Ale protože Football Manager je Football Manager, a protože i další díl se snaží především stavět na zaběhnuté formuli, moje recenze se nutně musí zabývat detaily, jejichž rozbor může leckterému nezasvěcenému hráči přijít jako bezbřehé hnidopišství. Ale věřte tomu nebo ne, všechny ty titěrnosti dohromady přispívají k výraznému vylepšení zážitku z předchozích dílů.

Začal bych nenápadným přídavkem, z něhož se asi srdénko vzrušeně zatřepotá jen málokomu - vylepšené komunikaci se zákulisním týmem od koučů až po skauty. V předchozích dílech mě kontakt s mými podřízenými velmi rychle transformoval v šéfa na zabití čistě kvůli faktu, že se na mě vždycky v jednu chvíli navalily tuny více nebo méně relevantních doporučení od všemožných poskoků. „Pane trenére, chtěl bych vám něco navrhnout,“ začal jeden ze skautů. „Sklapni, troubo,“ odklikl jsem bez zájmu. „Trenére, mám pro vás zprávu!“ „Až po zápase, safraporte!“ „Pane kouč, pane kouč!“ „Ještě slovo, Pepo, a zabiju tě!“

zdroj: tisková zpráva

Manažerská pohodička

V Edenu ani na Old Trafford v minulých letech zkrátka moc zdravé pracovní prostředí nepanovalo, ale to se s novým ročníkem drasticky změnilo. Ubíjející přívaly stěží souvisejících informací byly nahrazeny vynikajícím a přehledným systémem, kdy za vámi například zajde hlavní skaut a civilně se s vámi pobaví o možných přestupech. Další den pak s úsměvem na rtech přivítáte intuitivní obrazovku tréninku s tipy, na co by se měl který hráč soustředit. Jindy vám asistent doporučí takovou či makovou úpravu taktiky, a před zápasem i po něm vás čekají vcelku podrobné, ale zároveň velice srozumitelné analýzy daného zápasu.

Je těžké docenit, jak moc všechny tyhle úpravy zpříjemní čas strávený mezi zápasy a odstraní občasnou frustraci pramenící z koučování velkého klubu disponujícího armádou zaměstnanců. Však on byl podobný krok docela potřeba, protože v novém díle se objevují další role včetně digitálních analytiků a sportovních výzkumníků. Uznávám, že si vlastně nejsem tak docela jistý, k čemu tihle chlapíci přesně slouží, ale můžu vám slíbit, že kromě vysávání pár korun z rozpočtu vás díky novému systému nijak obtěžovat nebudou.

zdroj: Archiv

XOXOXO jmenuju se José lol <3

Dalším důležitým nástrojem každého informovaného manažera jsou zprávy o dění ve fotbalovém světě, a Football Manager 2017 mezi ně tentokrát podle vzoru reality zařadil sociální média. Ne, snapchatovat nahé obrázky s Arsènem Wengerem si bohužel nemůžete. Ve hře ale funguje něco jako elementární verze Twitteru, kde můžete odebírat tweety od různých subjektů nebo si vyhledávat zprávy podle hashtagů.

Je to… drobné vylepšení. Rozhodně nemá na požitek ze hry tak drastický efekt, jako přepracované chování zaměstnanců, ale přece jen se jedná o marginálně příjemnější systém, než suchý proud zpráv z minulých let. Problém je, že tweety se začnou hodně rychle opakovat, a navíc jsou podivně předvídatelné. Když jsem třeba kupoval obránce Danila z Realu Madrid, vyskočily na mě 3 fanouškovské komentáře – „Super nákup!“, „Noo, uvidíme, hele,“ a „To snad ne, vždyť je to kopyto!“ Tuhle strukturu – jedna pozitivní, jedna neutrální a jedna negativní reakce – si příspěvky zachovávají úplně vždycky, což působí spíš jako podivná chyba než úmyslný prvek. I když je pravda, že občasné ankety spokojenosti s tím či oním vám obvykle napoví, co si o vašich výkonech veřejnost momentálně myslí.

zdroj: tisková zpráva

Pozor na krevní tlak

Celkově je potřeba říct, že hlušší místa hry obdržela v novém ročníku profesionální naslouchátko. Soukolí je naolejováno a parní mašina je připravena na odjezd, jen co si strojvůdce zapne bezpečnostní pás, popadne volant a dupne na plyn. Otázkou ovšem zůstává, co vás vlastně potká na cestě. Pojďme se pobavit o skutečném jádru hry, které je, zjednodušeně řečeno, dvojí – starost o vývoj a složení týmu a následná simulace jednotlivých zápasů.

Právě ze zápasového enginu se před vydáním dělalo docela velké haló. Tvůrci tvrdili, že hráči jsou teď mnohem chytřejší, protože dělají násobně víc rozhodnutí za vteřinu, a tak si třeba místo střely vyberou přihrávku, protože koutkem oka v poslední desetině vteřiny zahlédnou volného spoluhráče. A vlastně mluvili pravdu. Útočné akce (aspoň na nejvyšší úrovni) o trochu méně připomínají Okresní přebor. Ale to neznamená, že by Jirkové Luňákové z vašich monitorů vymizeli úplně. Kvůli často nepochopitelným selháním v obrovitánských šancích jsem neustále litoval, že nemůžu chytit Zlatana pod krkem, zatřást s ním a nebezpečně tichým hlasem mu do ucha zamumlat, že jestli ještě jednou netrefí prázdnou bránu, může se rozloučit se svým pitomým koňským ohonem.

Podobnou komedii sem tam předvádějí i vaši obránci, když navzdory vypiplaným taktickým pokynům naschvál odmítají držet koherentní defenzivní linii, asi aby mohli pobaveně sledovat, jak vám někde v mozku praská žilka. Navzdory určitému posunu – a je pravda, že zápasy ve 3D vypadají graficky velmi pěkně – ani tentokrát většinu času nebudete mít pocit, že se díváte na skutečný fotbal. Vaši hráči jsou v konečném důsledku pouze snůšky čísel, ovlivňované silou náhody, a pokud se oprostíte od představy, že se vážně koukáte na televizní přenos, ušetříte si tím spoustu klení, prskání a přísah strašlivé pomsty.

zdroj: tisková zpráva

Pro agenty peníze, pro hráče dudlík

Tím pádem nezbývá než doufat, že vaše příští akvizice v přestupovém supermarketu bude přece jen o něco schopnější trefit aspoň dveře od stodoly, než vaše současná snůška přeplacených invalidů. A je fakt, že transfery jsou ve Football Manager 2017 zase o něco zábavnější, a rozhodně o dost víc připomínají skutečnou šoubyznysovou realitu. Zvlášť v případě přestupových ság, které se za zvuku spokojeného twitterového štěbetání můžou táhnout klidně celé léto. Pomáhají tomu živější hráčští agenti, kteří si sice zpočátku můžou říct o přemrštěné podmínky, ale když je beze slova vyhodíte na ulici a žádný jiný velkoklub o jejich svěřence nejeví zájem, ještě moc rádi přilezou zpátky s prosíkem, že by teda těch ubohých 150 tisíc liber týdně nakonec brali. Kdyby to teda nebyl problém, pane kouč.

Ve srovnání s vychytralými a oportunistickými agenty se bohužel samotní hráči občas jeví jako tvrdohlavá děcka, co prostě musí za každou cenu dostat jahodové lízátko, i když v obchodě už mají jenom banánová a pomerančová. Částečně se to projevuje v novém systému slibů před podpisem smlouvy, kdy si vaši budoucí svěřenci vymýšlejí první poslední, než s vámi zasednou k jednacímu stolu. Chtějí třeba konkrétní číslo na dresu, nebo aby vždycky kopali penalty, případně záruku, že posílíte útok, protože oni přece nebudou hrát v týmu jen tak s někým. Vážně nevím, jestli to takhle chodí ve skutečném fotbale, ale jestli ano, tak z hloubi srdce lituji trenéry, kteří se s takovými primadonami musí potýkat. Ale pro Football Manager je to vlastně další vítané zpestření, které zaručuje, že každé přestupové jednání bude vypadat trošku jinak.

zdroj: tisková zpráva

Tondo, já tě varuju

Pokud trénujete některý anglický tým, může vaší přestupovou politikou navíc pořádně zamávat ještě jeden prvek – úžasný marketingový tahák, díky němuž se simulace čutání dostala na hlavní stránky světových webů, dokonce i těch neherních. Mám na mysli simulaci vystoupení Británie z EU a jeho dopad na anglický fotbal. To se takhle jednou vzbudíte a zjistíte, že Skotsko se oddělilo od Británie („Freeedooom!“), vaši hráči potřebují pracovní povolení (nedostanou ho), a vy si najednou nemůžete koupit prakticky nikoho kromě největších zahraničních hvězd (které pak řeknou, že k vám nepřestoupí, pokud jim nepředvedete dokonalou imitaci Kačera Donalda). Nebo náhodný generátor vyplivne jiné číslo a dojde k takzvanému „soft Brexitu“, po kterém se pro anglický fotbal vlastně nic nezmění. Brexit do Premier League a vlastně i všech ostatních elitních soutěží přináší zajímavou výzvu a potenciální změnu status quo, což je zvlášť pro ostřílené veterány docela fajn.

Ale ať už je politická situace jakákoli, vaše trápení není u konce, ani když si některého hráče konečně koupíte nebo ho v týmu máte od začátku. To se potvrdilo během prvních pár týdnů sezóny v Manchester United. Nejdřív za mnou přišel Antonio Valencia, že by chtěl přestoupit do Číny. Povídám mu: „Tondo, nebuď vůl, tohle je největší tým na světě, co bys dělal v Číně?“ Tonda na to: „Chci prachy. Dejte mi prachy.“ „Nedostaneš,“ odsekl jsem a prodal ho. Za pár dní mi na dveře ťukali Juan Mata a Daley Blind. „Šéfe, chceme přestoupit. Potřebujeme hrát v Lize mistrů,“ fňukali jeden přes druhého. „Slibuju, že tenhle rok se tam určitě dostaneme,“ uklidňoval jsem je. „Nééé chceme teď HNED!“ Oba propukli v pláč, začali se válet po zemi a kopat nožičkama. Občas si vážně říkám, že bych byl mnohem radši mírně závislý na trhání chlupů z nosu nebo podobně bezbolestné kratochvíli...

zdroj: tisková zpráva

Příjemná závislost

Ano, jsem na téhle hře mírně závislý, a z dobrého důvodu. Tvůrci Football Manager 2017 si zjevně dali za cíl vylepšit některé otravnější oblasti hráčského zážitku, a stoprocentně se jim to povedlo. Pořád ještě nejde o dokonalou fotbalovou simulaci, zvlášť kvůli limitům zápasového enginu a umělé inteligence, která řídí hráče na hřišti i mimo něj. Ale ve chvíli, kdy je hra natolik odhodlaná hráčům zbytečně neházet klacky pod kopačky, až mi tím připomněla Civilizaci 6, na tom vlastně nezáleží.

K minulému ročníku jsem měl v recenzi do Levelu opravdové výhrady a rozhodně bych ho nemohl fanouškům série jednoznačně doporučit. A přestože jsem si i tentokrát zdravě zakritizoval, protože Sports Interactive pořád mají co vylepšovat, u nového dílu se podobného doporučení nebojím. Tenhle fotbalový manažer je ze všech starých i nových manažerů nejpropracovanější a nejpříjemnější.