• Čtvrté dějství Opičího ostrova
Již počtvrté se setkáváme s Guybrushem Threepwoodem, hlavním protagonistou adventurní „quatrologie“ od Lucas Arts, tentokrát pod názvem: Escape from Monkey Island.

zdroj: tisková zpráva Kdo by neznal slavný Monkey Island, který zcela určitě aspiruje na zápis do Knihy zlatého fondu světové adventurní tvorby a jistě jej můžeme zařadit mezi dnes již klasické počítačové hry. Na genezi „Opičích ostrovů“ od prvního až po tento, čtvrtý díl, můžeme vidět i vývoj a trendy příběhových her vůbec. Ať už v oblasti grafické, zvukové, v oblasti ovládání i co se týče hratelnosti a obtížnosti. Snad největších změn doznává právě grafika, kdy v prvním díle vidíme dobře rostlého 2D piráta, který se nám mile placatí po monitoru až po štíhlou, něžnou, romanticky vyhlížející 3D pružnou loutku „trnkovského“ typu v dílu čtvrtém. Člověk se neubrání srovnání mezi jednotlivými díly i když dnes se budeme věnovat jen „čtverce“, proto mi odpusťte když se občas ně některý z předešlých „ostrovů“ odvolám a zamáčknu nostalgickou slzičku v oku.

• Příběh
Útěk z Opičího ostrova začíná na lodi, kterou se novomanželé Threepwoodovi (rozuměj: Guybrush a Ellaine) vracejí domů, na Melée Island. Cestou Guybrush vzpomíná na svá minulá dobrodružství a zřejmě se svou minulostí zúčtovává, pevně rozhodnut, že teď už žádná další dobrodružství nebudou, teď už se budou jen stavět domy, sadit stromy a plodit synové. Vzpomíná především na zloducha a svého úhlavního nepřítele LeChucka, který jej provázel v různých (ale vždy zrůdných) podobách v minulých dílech a který byl vždy na hlavu poražen. Ale Guybrush vzpomíná i na „romantická“ setkání se svou, teď už, novomanželkou Ellaine. A tady tvůrci opět dostáli svému pověstnému smyslu humor, jelikož máme možnost vidět sekvence, ve kterých dostává Threepwood od své budoucí ženy skutečně hezké facky, rány a údery, na jejichž základě se zřejmě rozhodl: „To je ta pravá“… (Dámy inspirujme se, jelikož se zdá, že systém „pěst - brada - zem“ je jediný možný způsob komunikace s některými jedinci z druhé poloviny lidstva. Já sama vím nejméně o jednom šéfredaktorovi nejmenovaného konkurenčního herního serveru, se kterým bych si ráda tímto způsobem „popovídala“ :)) Naštěstí většina mužů je milá, skvělá a fantastická a tím pádem nemusíme podstupovat, jako konverzační kurz, dvoufázový trénink v posilovnách.

zdroj: tisková zpráva Během toho, co si Guybrush oprašuje vzpomínky a dělá si zápisky pro své budoucí memoáry, je náhle vytržen ze své činnosti bojovým rykem a řinkotem mečů. Než se stačí rozkoukat, je připoután k hlavnímu stěžni vlastní lodi a bezmocně kouká na svou bojovnou manželku, která se (krom jiných předností) dokáže ohánět mečem stejně dobře jako jazykem. Threepwood zjišťuje, že jeho loď byla napadena jinou pirátskou lodí (jejíž kapitán musel být ve chvíli, kdy vydával rozkaz k útoku, stižen zatměním mozku - jinak by si přece netroufl na loď manželů Threepwoodových) a, jak říká jeho žena, nemá pitomě civět a má účinně zasáhnout. Tady nastává první drobná hříčka pro hráče, který by měl přijít vcelku rychle na to, jak může připoutaný Guy obrátit vývoj boje ve svůj prospěch (i když Ellaine se bije jako lvice).

Poté, co se zbavíte vetřelců, už přijíždíte na rodný Melée Island a čeká vás další překvapení: uvítací výbor a davy provolávající vám slávu se nekonají. Na místě se dovídáte, že Ellaine (do té doby guvernérka ostrova) byla prohlášena za mrtvou a jako taková nemůže dostatečně kvalitně vykonávat tuto funkci a na její místo nastoupil jistý Charles L. Charles. Nový guvernér se v rámci hesla „nové koště dobře mete“ rozhodne zcela změnit život na ostrově a jeden z jeho prvních skvělých počinů je: zbořit dům guvernérky, tedy mladé paní Threepwoodové. Ovšem, Ellaine není žádná bábovka a tak na místě vymyslí plán, kterak navrátit vládu na Melée Islandu do těch pravých (tedy svých) rukou a ihned vám jej vysvětlí. Vaším prvním úkolem je zabránit zboření domu a sehnání lodi s posádkou, abyste mohli odplout na Lucre Island a tam vyhledat pomoc dědečkových právníků. A tady Váš příběh začíná…

• Zpracování postav a inventáře
Graficky vypadá hra skvěle - pozadí je předrenderované a postavy jsou polygonové v 3D. Celkový dojem je velmi příznivý. Barvy jsou velmi vkusně a citlivě kombinovány a některé scenérie by mohly sloužit jako obrazy na stěnách v psychiatrických léčebnách ke zklidnění pacientů. Postavy působí, zřejmě zcela záměrně, dojmem dřevěných loutek. Při bližším zkoumání morfologie jejich „kůže“ můžeme vysledovat jakousi imitaci letokruhů. Ale zmiňuji-li se o dřevěných loutkách, nemám tím na mysli topornost či snad neohrabanost postav, hovořím skutečně jen o jejich vnější podobě. V českých hráčích nutně asociují loutkové filmy pana Jiřího Trnky, které známe důvěrně z dětství, ale krom vnější podoby s nimi nemají pranic společného. Guybrush, stejně jako všechny ostatní postavy, jsou neobyčejně pružné a aktivní. Oceňuji zejména to, že i když nejsou právě v hovoru nebo činnosti, provozují na pozadí nejrůznější kejkle a posunky. Prostě celá scéna je v pohybu, po nějaké statice ani vidu ani slechu.

zdroj: tisková zpráva Odpusťme tvůrcům trošku nepřirozenou útlost a štíhlost jinak již zcela jistě dospělého hlavního hrdiny. Možná byli ve chvíli jeho stvoření ovlivněni partnerem panenky Barbie, možná jen chtěli naznačit, že Guybrush bude navždy mladý až mladistvý, a to i v době, kdy my už budeme jíst z dřevěného korýtka, které nám udělá synek. Inventář je řešen na poměry „ostrovů“ zcela nově. Jednotlivé předměty, které v něm máte uloženy, vám po vyvolání rotují v kruhu a ten který vyberete vystoupí do popředí. Je to výhoda, protože se už nemusíte věcmi, které jste posbírali, sáhodlouze probírat, jak tomu bylo v dílech minulých.

• Ozvučení a dialogy
Po hudební a zvukové stránce nezůstali autoři zvěstem, které je předcházely, nic dlužní. Již v minulém díle jsme si zvykli na skvělou muziku Michaela Landa a ta nám zůstává i v díle tomto (ačkoliv autor sám Lucas Arts údajně opustil). Působí velmi příjemně a kladně umocňuje atmosféru celé hry, stejně jako zvukové efekty a dabing. Když už jsme u dabingu, nezbývá než se zmínit o rozhovorech. Pokud takový termín existuje, dovolím si nazvat Monkey Island konverzační adventurou (dovolím si to, i když takový termín neexistuje). Je to totiž skutečně tak. Rozhovorů si užijete donekonečna; témata se větví a štěpí a vy máte stále na výběr o čem chcete s danou postavou pohovořit. Interaktivních postaviček, připravených s vámi strávit příjemné odpoledne lehkou konverzací, je ve hře víc než dost (snad něco kolem 60). Musím ale říct, že se v žádném případě nebudete nudit. Všechny hovory jsou hustě protkány inteligentním a laskavým humorem a stane se vám, že se budete vlastně celou hru usmívat a naberete pocit vnitřního „příjemna“ jako když se dobře pobavíte s milými lidmi.

zdroj: tisková zpráva Systém rozhovorů je udělán velmi rozumně. Ve spodní části obrazovky se vám objevují témata a věty, které máte k dispozici a můžete je volně používat. Jako zajímavé se jeví to, že se nabídka vět často mění, takže třeba začnete na čtyřech výrocích, které se vám v průběhu samotné konverzace změní na dvacet. Ale jak říkám, vzhledem k inteligentnímu humoru, nejen že tyto hovory nejsou překážkou, ale stávají se příjemnou a nedílnou složkou celé hry.

• Pouze z klávesnice
Ovládání je (k mému velkému smutku) z klávesnice. Ach jo. Už to vypadá tak, že to těm autorům nevysvětlím, že se mi zdá tento způsob léta poněkud nezvyklým… (moment, takhle to být nemělo), prostě, že se mi to z klávesnice hraje „blbě“. Ale je fakt, že si na to zvyknete, dříve nebo později. V této adventuře se vám, kromě hovorů, v dolní části obrazovky objevuje i nabídka akcí, které můžete v dané chvíli provést, kterou potvrzujete Entrem. Vybíráte si pomocí ALTu a šipek. Dále používáte příkazy jako U - použij, P - seber, L - prohlídni si, I - vyvoláte inventář, O - odejdete z místnosti, nebo vyvoláte mapu (vždycky se dostanete o úroveň výš). Přes Shift už klasicky zrychlujete chůzi a směry pohybu volíte pomocí šipek. Ostatně, celý systém ovládání je popsán v Options, kde jej také můžete změnit. Jak já tohle nemám ráda. Kde jsou ty zlaté časy, kdy byly adventury ovládány myší … ale takhle si teď poslední dobou stěžuji příliš často. Budu s tím muset něco udělat. Nejlépe bude si na to zvyknout :)

• Obtížnost vs délka hry
zdroj: tisková zpráva Co se týče hratelnosti a obtížnosti: hra je velice dobře hratelná. Podle mého názoru se vám nestane, že by jste se dostali do úplně hluchého místa a nevěděli jak dál. Vždycky můžete něco dělat. Mám trošku pocit, že autoři v tomto čtvrtém díle poněkud slevili na obtížnosti. Třeba proti druhému dílu je tahle hra nevinnou procházkou růžovou zahradou. Tím ale (probůh) nechci říct, že by hra byla snad nějak mimořádně jednoduchá, to ne. Chci jen říct, že jsem právě v této oblasti byla připravena na hodiny dřiny a přemýšlení a vymýšlení a ono nic. Všechny rébusy šly dříve nebo později vyřešit vcelku pokojnou cestou (bez řvaní na hladovou kočku a škrabání nehty po skle).

Ke cti tvůrců musím říct, že k velmi dobré hratelnosti přispívá především skutečnost, že řešení puzzlů je v drtivé většině naprosto logickou záležitostí. V okamžiku, kdy pochopíte klíč, máte řešení v kapse. Teď mě napadá jako příklad plavba močálem, kde máte k dispozici hodinky v pravém dolní rohu obrazovky. Není to tak, jak by se na první pohled zdálo, že musíte úkol splnit v určitém časovém limitu, musíte jen přiřadit k jednotlivým časovým údajům na hodinkách čísla, která jsou vypsána na jakémsi listu, který jste před tím už získali (a o kterém jsem si myslela, že se jedná o určení zeměpisné polohy ostrova, na kterém se vyskytuje hledaný zloduch). Takže v praxi to vypadá tak, že mrknete na hodinky, zjistíte čas a pak se podíváte do archu, kde se dovíte, na kterou světovou stranu se vydat. A chci znovu zopakovat, že každá hádanka má logický klíč a tudíž se vůbec nemusíte dostat do situace, kdy bloumáte sem a tam a používáte všechno na všechno a pak jste překvapeni nesmyslným řešením.

zdroj: tisková zpráva Monkey Island 4 patří v tuto chvíli k těm adventurám, které mají za úkol být koupeny a dohrány co největším množstvím hráčů a cílovým trhem jsou zřejmě Spojené státy, kde, řekněme si to otevřeně, hráči neoplývají (jak to říct kulantně)… TRPĚLIVOSTÍ :) Ale já toto hrám nevyčítám. Jsou tu přece od toho, aby nás pobavily a hra, kterou nejsme schopni dořešit, nás moc nepotěší. Tuhle hru nedohrajete za jeden den, je příliš rozsáhlá (3 CD) a plnění jednotlivých úkolů vám a také zabere dost času, i když budete stále postupovat kupředu. Escape from Monkey Island není nějaká jednoduchá hříčka, má obtížnost na celkem solidní úrovni, ale oproti předešlým dílům je o poznání jednodušší.

Naše kočka Džína i já jsme v této chvíli prakticky spokojeny. Ona se „napapinkala“ syrových kuřecích játýrek celkem obstojně (koupila jsem jich hodně, abych se během hraní nemusela zbytečně zdržovat sháněním její stravy) a protože jsem byla hotova dřív, než stačila většinu sežrat, přebytky putovaly do mrazáku - blíží se vánoce a ona by pak byla jako kulička. No a já jsem na tom velice obdobně: zahrála jsem si skvělou adventuru, která nádherně vypadala a při níž jsem se hodně pobavila a zasmála, ale čekala jsem, že to bude ještě lepší. Ale zase - blíží se vánoce: copak nám naši drazí výrobci počítačových her krásného připraví? Tak ahojky a kupte si to: tohle si vážně užijete :)

P.S. obrázky v pravém sloupci pochází z prvních dvou misí kvůli nechtěné ztrátě uložených pozic a problémům s hypersnapem, to jen tak na okraj :)