Vše přitom začíná poměrně pozvolna. Nejdřív jen klasicky skáčete mezi kovovými kontejnery. Už tady ale začnete tušit, že vás On Rusty Trails bude bavit, neboť autoři skvěle vyladili pocit rychlosti a obratnosti malého robůtka, stejně jako se jim povedlo udělat jednoduché, ale přesně reagující ovládání. Na prosté skoky se už po několik minutách nabaluje nutnost využívat Rustyho magnetické boty. Někdy budete viset hlavou dolů a jindy skákat z boku jednoho bloku na druhý. Ale nebojte, neztratíte se, naopak budete pyšní, jak dobře umíte navržený level rozluštit a rychle proskákat.
Jakmile ovládnete základy hry, postaví se proti vám i nepříjemnější „soupeři“, z nichž tím prvním bude hlavně déšť. Utéct bouřce a tedy instantnímu zkratu je takovým prvním setkáním s bossem. Postupem času se ale z deště stane kromě nepřítele i kamarád. Rusty totiž najde kostým/kůži zdejších vodních příšerek, jež jsou vůči dešti imunní (a jen tak mimochodem s roboty válčí). To vám umožní přežít přeháňku bez zkratu a další postup začne vyžadovat, abyste mezi kostýmem a svou klasickou podobou přepínali, neboť jedině tak například proskočíte sloupec deště.
Chlupatá potvora nebo rezavějící robot?
„Přepínání“ nicméně u proskakování deště nekončí. Postupem času se objeví speciální plošinky, které aktivujete jen ve správné formě, laser, který zase neublíží jen Rustymu bez oblečku, zelená kyselina, která si nevybírá a ničí vše, teleporty, plošinky „měnící stranu“, naváděné rakety… Zkrátka mix překážek a herních prvků jak má být. Autoři naštěstí ingredience přihazují postupně a většinou jednu myšlenku vytěží do posledního nápadu a přinutí si vás na její použití pořádně zvyknout, než do směsi přihodí něco dalšího.
Výsledkem je jen pozvolně stoupající obtížnost, která udržuje vaši pozornost na optimální úrovni, kdy u hry ještě relaxujete, ale neproklínáte ji. Ostatně i jednotlivé logické hádanky sice mozek potrápí, ale nikdy jej netrýzní nadměrně dlouhou dobu – do minuty většinou přesně víte, co konkrétně dělat, a jste náležitě hrdí na to, jak se vám povedlo problém vyřešit. V pozdějších fázích počítejte s náročnějšími úkoly, protože vyžadují precizní načasování.
Tvůrci vás ale v žádném případě nechtějí trápit a tak se dá většinou na konec úrovně dostat relativně snadno, a ty největší záseky se nalézají bokem, spolu s nepovinnými bonusy k vysbírání a objevení. A i tady musím před autory smeknout. Už dlouho jsem neviděl tak hravou a vyváženou plošinovku, která nefrustruje ani nenudí.
zdroj: Archiv
Drobné skvrnky rzi
Největším mínusem On Rusty Trails se tak stává délka – pokud nebudete zvlášť spěchat a naopak budete sbírat většinu bonusů, zabere vám dohrání kolem čtyř, maximálně pěti hodin čistého času. Největší bolístkou pak je, že hra nikde nezaznamenává, které úrovně jste prošmejdili do posledního zákoutí a kde vám naopak něco zbylo, takže motivace pro opětovné hraní se vytrácí ještě dřív, než se vůbec objeví. Krátká herní doba je ale na druhou stranou vyvážena příznivou cenou (momentálně cca 320 Kč).
Po designové stránce se hře nedá nic vytknout, s výjimkou asi čtyř nebo pěti úrovní, které se odehrávají v naprosté tmě. Zřejmě mělo jít o zajímavé ozvláštnění a naprostou změnu tempa, nicméně hra právě v těchto místech leze na nervy, nebaví a vy se jen snažíte těch pár úrovní přetrpět, abyste se zase mohli vrhnout na zábavné skákání.
Jako celek však On Rusty Trails funguje perfektně a doporučil bych jej jak dítěti, tak dospělému, začátečníkovi i pokročilému. Experti vyžadující maniakální obtížnost se jako jediní můžou začít nudit – zbytku se ale hravá náplň stoprocentně zaryje pod kůži. A proto vám radím: zajděte si s Rustym zaskákat, nebudete litovat. Snad jedině toho, že hra končí už tak brzo.
