Plnou parou vpřed
Takže jsme společně sbalily červenou poštovní schránku a výmluvně malý kufřík a vydaly se na cestu. Totiž, nenechte se zmýlit, že skromného inventáře domku jsme si vypůjčily ještě židli a pracně ji odtáhly na loď kotvící nedaleko. Protože kdo má židli, ten bydlí. A Okomotiva nám bude na dlouhou dobu jediným styčným bodem, který by se při troše fantazie dal nazývat domovem.
Říkala jsem “loď”? A je to vůbec loď? Je to ponorka? Rozhodně to není Aquaman. Náš dopravní prostředek disponuje parním motorem a po drobných úpravách i plachtami, na druhou stranu se vydáváme do míst, kde je tekoucí voda velká vzácnost. Takže se pohybujeme po zemi, včetně dna vyschlého moře, a na kolech, ale ne po kolejích. Může mít auto plachty? Hmm.
Na větrný pohon se nedá vždy spolehnout, ale ten parní zase není zadarmo. Za palivo nikdo platbu nežádá, ale je nutné ho cestou ručně sbírat, hromadit v útrobách rozvrzané kocábky a podle potřeby měnit na cennou energii a páru, u čehož se občas pěkně zapotíte, protože spotřeba našeho dopravního prostředku nezná meze. Později nutnost pro každý kousek harampádí vyskakovat zvlášť měníme za vysavač, který to výměnou za trochu energie dělá za nás.
Královna všech suchomoří
Spálit jde sice prakticky cokoliv, co jde sebrat, ale my dvě si potrpíme na suvenýry. Což se nám párkrát vymstí, když loď s hřmotným lomozem narazí do zavřených vrat a celý pracně aranžovaný interiér se sesune do podpalubí. Nostalgická mementa z cest zahrnují sbírku petrolejových lamp, kytičku v květináči, zvonec a jedno rádio, které občas vyhrává vlezlé jazzové melodie, ale většinou zarputile mlčí. Podle nálady, možná podle počasí.
Cynik ve mně by řekl, že jsme po cestě řešily spoustu environmentálních puzzlů, my ale prostě jen s pomocí Okomotivy a její tíhy překonávaly přírodní i umělé nástrahy, které nám bránily pokračovat po vytyčené ose. Doleva nebo doprava, a pohyb zpátky je komplikovaný, protože plachtit se dá jen kupředu, a kam se chcete vrátit, tam musíte celou plechovou kavalerii odtáhnout hezky ručně.
Ne že by to za některé scenerie, případně kousky vybavení nestály. Krajinky jsou proměnlivé a svérázné, chvíli se protloukáme průmyslovým komplexem, vozíme se nahoru a dolů výtahy. Tu na rozhlasový vysílač, tu do opuštěného majáku. Můžeme se jenom dohadovat, co se stalo v chátrajícím městečku, kde problikávající billboardy slibují krásné nové začátky. Cáry plachet drásá ukrutná vichřice, aby je vzápětí konejšil klidný vánek.
zdroj: Archiv
Pestré barvy deprese
Vítr je kamarád, ale taky pěkný prevít. Můžete se kochat měsíční krajinou za třepotání vlajky, ale nechat ladem byť jediný sud s palivem by byl hřích. Sotva ladně seskočíme z kapitánského můstku, přichází uvědomění, že jsme zapomněly povolit plachty. Uhánět s těžkou bednou za několikatunovým rozdováděným kolosem není žádná švanda. Ale vlastně je. A náramná.
Skoro jako vézt se na jeho hřbetu a za doprovodu smyčců obdivovat vrcholky hor, které by barvou ladily na Mars, ale v tu chvíli bylo úplně jedno, kde jsou. Úsporná barevná paleta není tak přísná jako ta v Sin City, ale barvami většinou šetří, aby vám vzápětí vzala dech okouzlujícími červánky nad vyprahlými vřesovišti, kde kromě horských koz nepotkáte živáčka. A která hra naposledy v hudebním doprovodu dokázala citlivě použít saxofon, aniž by se vám do pěti sekund chtělo začít zvracet, a to nikoliv z mořské nemoci.
Natož abyste se při virtuální bouři báli nejen o sebe, ale především o svoje plavidlo, které je po úderu blesku během chvilky nepojízdné a ještě k tomu v plamenech. Takové bouřky jsme během putování zažily hned dvě, při jedné z nich padaly kroupy větší golfových míčků a společný strach i následné odklízení škod rozhodně utužily naše ne tak dlouhé, ale o to krásnější přátelství. Zběsilý úprk před zuřící sopkou nás už prakticky nerozházel.
Jestli tahle cesta není poněkud osamělá, ptáte se? Trochu. Ale o to přesně jde. Protože někdy je sebrat sebe a odvahu, natáhnout plachty, nažhavit motor ta jediná správná věc, kterou můžete udělat. A že malá Okomotiva a její ještě menší kapitánka dokážou dát do pohybu běh událostí, u nichž roztaje srdce i protřelému cynikovi, jako jsem já.
