Bitva u Sekigahary, replika z roku 1854

Něco končí, něco začíná

Do historie vpadnete ve chvíli, kdy se blíží ke konci sengoku džidai, tedy „období válčících knížectví“, které se táhlo zhruba od poloviny 15. do začátku 17. století. Sváry mezi jednotlivými šlechtici patřily k tradičnímu koloritu místních dějin, ale v této době to zašlo do extrému. Klany a rody mezi sebou uzavíraly spojenectví stejně rychle, jako je rušily, a vrhaly se na sebe s neukojitelnou touhou rozdrtit protivníka, aniž by často měly jasno o tom, čeho chtějí válkou dosáhnout.

Jisté je, že dosáhly dezintegrace současného feudálního systému a uvedly tak do pohybu změny, které opět posunuly japonskou společnost o něco dál. Sengoku džidai tak představuje ideální dobový prostor pro využití v sérii Total War. Velké množství aktérů, nekonečné diplomatické manévrování a celkový přístup charakterizovaný sloganem „buduj vojsko, obohacuj zemi“ přímo nahrávají strategicko-taktickému pojetí série.

Změny v celkovém mocenském rozložení země pak vedly k hospodářským a organizačním změnám. Ač systém vylepšování měst a pevností sedne do celkového konceptu Total Waru, v Shogun 2 je snad nejvíce opodstatněný. Během soustředění moci do rukou jednotlivých vládců totiž došlo i k celkově změně osídlení.

Kolem pevností se začaly vytvářet osady, které sloužily jako centra regionů, vůdcové klanů velmi činorodě expandovali v oblastech vnitrostátního i zahraničního obchodu a stejně tak podporovali řemeslnou výrobu. Navíc si vůdcové klanu začali budovat sídla, do nichž umisťovali elitní část vojenských jednotek, což jen podtrhlo pozvolné oddělování samurajské vrstvy od rolnické. Navíc každý klan razil svou metodu dodržování zákonů, na což dohlíželi tajní správci či inspektoři mecuke – které si ostatně můžete najmout a nechat hezky dohlížet na to, jak poddaní odvádí daně.

zdroj: tisková zpráva

Tři velikáni

Proč ale Shogun 2 začíná na konci tohoto období? Jedním z důvodů jsou první kontakty s křesťanskými obchodníky, v drtivé většině případů s Portugalci, kteří v této době začali expandovat na místní trhy a území, o čemž si ale povíme později. Druhým důležitým prvkem je zvolna začínající období Azuči-Momojama, které dobu válčících knížectví ukončilo a otevřelo tak cestu pro nový, silný šógunát – což ostatně ve hře pocítíte sami, pokud budete dostatečně úspěšní.

V této chvíli vstupují do hry (té reálné, ne počítačové) tři významní muži, kteří vydláždili cestu k opětovnému sjednocení země. Nobunaga Oda, Hidejoši Tojotomi a Iejasu Tokugawa se díky padesáti letům svého politického působení stali nesmrtelnými a kromě dějin se navždy vryli do celkového popkulturního obrazu Japonska této doby. Kolem nich se točí desítky filmů, knih, komiksů, ale i her.

To, že byli tihle muži výjimeční, potvrzuje fakt, že vzešli z poměrně nízkých poměrů a dostali se až na vrchol. Dokonce tak nízkých a ne významných, že hra (ta počítačová) v tomto paradoxně nejvíce selhává. Při simulaci totiž počáteční nízký význam a síla jejich rodů vede k tomu, že ve čtyřech z pěti případů do dvaceti let zaniknou. Ve výsledku to trochu škodí celkovému pocitu, když ve čtvrtém roce hraní vidíte, že zanikl klan Oda a za chvíli ho následuje i Tokugawa. Hra prostě nedostatečně simuluje výjimečné schopnosti jejich vůdců.

zdroj: tisková zpráva Oda Nobunaga jako velitel Japonců v Civ V

Oda Nobunaga zdědil klan v pouhých patnácti letech, ale velmi rychle přesvědčil nižší šlechtice, že je tím pravým vůdcem. Během dvaceti let ovládl sousední provincie, vybudoval silné vojsko a nakonec roku 1568 napochodoval do Kjóta. Tam dosadil vlastního šóguna, jehož plně ovládal a po dalších pěti letech sesadil a poslal do kláštera, čímž ukončil dvousetletou vládu šógunátu Ašikaga. Mezitím stihl zdecimovat významnou buddhistickou sektu Ikko-ikki, která mimochodem ve hře vystupuje jako nezávislá frakce.

Vrcholem vlády Nobunagy byla bitva u Nagašimy, v níž rozdrtil mocný klan Takeda (ve hře jeden z dominantních, hlavně díky bonusům pro jízdu), jehož jízdu rozstřílel ze svých zbrusu nových mušket. Konec jeho dominantní vládě učinil rok 1582, kdy poslal posily Hidejošimu. Bohužel pro něj, Micuhode Akeči, který posily vedl, se rozhodl změnit strany, s třiceti tisíci bojovníky přepadl Nobunagu a ten, když zjistil, že neunikne, raději spáchal harakiri.

Tak skončil první z velké trojice Oda Nobunaga, který byl a je popisován jako krutý vládce i hrdý a vznešený bojovník. A setkáváme se s ním i ve hrách. V Onimushe a Warriors Orochi se objeví většina velkých jmen tohoto období, ale mihne se i v Ninja Gaiden II jako spojenec klanu Hajabuza, v Civilizaci V (viz obrázek výše) vede Japonce a dokonce má vlastní hru Nobunaga's Ambition. Ve filmu se objevuje třeba v klasickém kousku Akiry Kurosawy Kagemuša.

Rolník, který chtěl válčit s čínským císařem

Druhým velkým mužem byl již zmíněný Tojotomi Hidejoši. Nobunagův spojenec, přezdívaný „malá opice“, který pocházel z nejnižších poměrů. Původem to byl rolník, který sloužil jako prostý ašigaru a svým vzestupem s předstihem naplnil americký sen. Okamžitě převzal Nobunagovu roli a za dalších deset let ovládl drtivou většinu tehdejšího státu, přičemž si nebral servítky a neloajální klany často jednoduše vyhlazoval.

Potenciální opozici likvidoval Tojotomi už v zárodcích, disponoval obrovským jměním i nerostnými surovinami, díky nimž budoval čím dál silnější armádu. Teprve jeho vláda z pozice ochránce císaře (avšak stejně jako Nobunaga, ne z pozice šóguna) dokázala trochu uklidnit válkami zdevastované Japonsko. A to až do té míry, že se Tojotomi rozhodl zaútočit na Čínu, k níž se dosud stavěli šógunové spíše jako tolerantní vazalové (a naopak Čína se tvářila jako velmi tolerantní vládce všeho a všech).

Byl to plán odvážný a víc si o něm řekneme v části o datadiscích. Faktem ale je, že selhal a Tojotomi zemřel roku 1598 zřejmě přirozenou smrtí. Po něm zůstal šestiletý dědic Hidejori, za nějž ale v roli ochránce začal okamžitě vládnout třetí ze silné trojice, Iejasu Tokugawa.

zdroj: tisková zpráva Tojotomi Hidejoši

Despotický sjednotitel Japonska

Iejasu Tokugawa byl dalším ze spojenců Nobunagy, který se opět vypracoval ze skromných poměrů. Díky vlastní politické šikovnosti se prosadil v okolních provinciích, dokud nenarazil na klan Takeda. Ten Iejasuovi uštědřil zdrcující porážku u Mikatagahary, odkud Iejasu unikl jen s pěti vojáky. Poučil se však, velmi rychle sestavil novou armádu a zapřisáhl se, že už nikdy nenechá strašlivou jízdu Takedů, aby se mu postavila na otevřené ploše.

Zadostiučinění se mu dostalo ve zmíněné bitvě u Nagašina. Po smrti Nobunagy se rozhodl vsadit na to, že dokáže porazit Tojotomiho Hidejošiho, což byl první střet mezi těmito spojenci. Během roku si ovšem oba uvědomili, že by je válka stála víc, než byli ochotni obětovat, a rozhodli se uzavřít mír a vyčkávat. V tomto vyčkávání nakonec vyhrál Iejasu a ne nadarmo mnoho uměleckých děl naznačuje, že se Tojotomiho Iejasu jednoduše zbavil.

Poté už nestálo cestě k úspěchu skoro nic. Tedy skoro nic kromě silné koalice, která ale i přes početní výhodu neměla obranu proti jeho agentům. V klíčové bitvě u Sekigahary roku 1600 se toto projevilo, a proč nakonec Iejasu zvítězil, si můžete zkusit sami v jedné z historických bitev, které si v Shogun 2 můžete zkusit.

Roku 1603 pak získal Iejasu vysněný titul šóguna a brzy na to jej předal synovi, čímž potvrdil jeho dědictví v rodové linii. A než zemřel, stihl se ještě zbavit potenciálně nebezpečné opozice ze strany Tojotomiho syna, Hidejoriho. Jak? Pod velmi vynalézavou záminkou. Hidejori nechal na počest svého otce odlít zvon, do nějž umístil oslavný nápis. Ten ovšem obsahoval i znaky odpovídající jménu Iejasu, což jmenovaný viděl jako zcela jasnou provokaci a donutil Hidejoriho strhnout hradby mocné ósacké pevnosti. O rok později pak mohl v klidu přijet s armádou, pevnost vypálit a dvě přeživší Hidejoriho děti věku pěti a sedmi let popravit. Tím dosáhl definitivního vítězství a zaručil pokračování šógunátu Tokugawa.

Iejasu se objevil v bezpočtu adaptací. Hrál hlavní roli třeba v sérii Kessen, ale najdete jej prakticky v jakékoliv hře, která se o tohle historické období jen trošku opře. A pokud máte chuť na trochu filmů, s herní stylizací hodně koketuje relativně nový Goemon, kde má Iejasu vedlejší roli. Jako padoucha jej vyobrazuje klasická Válka samurajů a spousta dalších snímků. Ostatně i jeho osobní zbrojmistr Hattori Hanzó je bezpočtukrát zobrazen jako mistr ninja.

zdroj: tisková zpráva Iejasu Tokugawa

S křížem a mušketou

Jak bylo řečeno, jedním z významných prvků v Shogun 2 je i přítomnost prvních portugalských obchodníků. Poprvé se v Japonsku objevili roku 1542 či 1543, podle toho, kterému ze zdrojů dáváte přednost. Japonce okamžitě zaujali mušketami a děly, přičemž při první návštěvě prodali Portugalci za absurdně přehnanou cenu dvě muškety vládci ostrova Tanagašima. Jedna z nich měla specifický osud. Byla zaslána šógunovi, ten ji poslal slavným kovářům v Kunitomu, a tak začala japonská výroba mušket.

Nicméně poptávka byla tak velká, že knížata musela nakupovat i od Portugalců. Ti veškeré zboží prodávali za několikanásobně přehnané ceny a spojovali obchod s důmyslnou infiltrací katolických misií na území Japonska. Roku 1582 už zde bylo kolem 150 tisíc křesťanů a dvě stovky kostelů. Ve stejném roce byli vysláni čtyři křesťanští chlapci k papeži a stali se prvními Japonci, kteří se objevili v Evropě.

Konec rozkvětu křesťanství znamenal nástup Tojotomi Hidejošiho. Ten sledoval expanzi jezuitů, zvláště v oblasti přístavu Nagasaki, který prosperoval, ale ne do jeho kapsy. Navíc začali Japonci zjišťovat, že Evropa není tak ideální zemí plnou křesťanského porozumění, což potvrzovaly i snahy o upevnění jezuitské síly na ostrovech. Začalo to omezování jejich moci a konečný krach přišel s neúspěchem mise z roku 1613 Masamune Dateho, který přeplul Tichý oceán do Mexika, kde přesedl na španělské lodě, aby navštívil Evropu a navázal obchodní styky se Španělskem. Vrátil se po sedmi letech s neúspěchem a Tokugawové jej donutili se zříci křesťanství. Nedůvěru Japonců ke křesťanství a Portugalcům najdete i v samotné hře, kde sice můžete získat zbraně, ale za cenu ztráty cti.

zdroj: tisková zpráva Obchod s Portugalci

A co datadisky?

Jako každý Total War titulu i Shogun 2 by měly brzy rozšířit datadisky. Jaké? Stačí se podívat na celé období a pár nápadů se najde. Jasnou jedničkou je nezdařená invaze do Číny či spíše do Koreje, která měla být jen drobnou překážkou velkému tažení Tojotomiho. Svěřil velení třem svým nejlepším generálům a zprvu byl úspěšný. Vojska korejského království se pod útokem hroutila a šlechta i s vládcem prchla z hlavního města.

Jenže při dobývání si Japonci nepočínali příliš ohleduplně a odpovědí bylo okamžité lidové povstání v Koreji, které dokázalo to, co královská armáda s malou podporou Číny ne. Zastavila japonský postup. Navíc přišla silnější podpora ze strany čínské dynastie Ming a japonské loďstvo začal decimovat korejský admirál Ri Sun-sin, označovaný za geniálního stratéga. Jeho skvělá taktika i lepší loďstvo (legendární želví lodě) odřízlo pozemní jednotky a Tojotomi musel vyjednat příměří. Jeho druhý pokus o invazi se opět střetl se silným odporem a definitivně jej ukončila jeho smrt.

Nebyl by to kvalitní scénář pro datadisk? Zvláště když pomyslíme na specifické nové jednotky pro Koreu, disponoval by velkým potenciálem. Kdo by nechtěl zkusit korejské raketomety, mongolskou žoldnéřskou jízdu či obrněné korejské lodě? Navíc byste mohli vyzkoušet, zda vaše úspěšná strategie z Shogun 2 obstojí proti odlišnému typu armády.

Anebo by po vzoru Napoleona mohla následovat kampaň za Odu Nobunagu. Postupné získávání moci, klíčové střety s Takedou a konec v jeho osobním Waterloo, marném boji proti Akečimu. Shogun 2 by se mohl směle potykat i s Empire a zkusit nástup období Meidži (1868 - 1912), kdy byly poslední zbytky samurajů konfrontovány s armádou moderního typu? To asi ne, protože odpor byl méně účinný než v případě snímku, kde v čele Japonců jede Tom Cruise.

zdroj: tisková zpráva Moderní replika legendární a neporazitelné želví lodě korejského admirála Ri Sun-sina

Tak či tak měl tento článek velmi zběžně naznačit, že ač Shogun 2 nepokrývá velkou dějinnou plochu, nachází se v něm mnoho významných příběhů. Pro Japonsko šlo o důležité období v jeho středověkém vývoji a všemožným romanopiscům, režisérům a herním vývojářům nabízí spoustu zajímavého materiálu. Pokud byste se chtěli do těchto dob ponořit, zkuste třeba knihy Eidži Jošikavy Taiko či Musaši. Méně japonský je třeba Clavellův Šógun, a pokud chcete trochu romantického dramatu, zkuste sehnat anglické vydání románu Kouga Ninja Scrolls (anebo hodně povedenéfantasy anime Basilisk).

A z filmů zkuste zmíněnou Kagemušu, Goemona, Válku samurajů anebo z odpočinkovějších, ale ne nekvalitních kousky jako Šógunovi ninjové. A jistě najdete další desítku více či méně povedených a historicky přesných snímků. Anebo si přečtěte jednu z knih věnujících se historii, rázem dostane hra jiný rozměr. Teď už třeba víte, proč má Takeda takové bonusy na kavalerii a Tokugawa na diplomacii a cvičení ninjů.